Report: 30.08. 2018 - Alband - Křest CD - Brno, hrad Špilberk

O NABYTÍ NABITÍ

aneb

CO MAJ' VŠECHNO NA TRIKU 

Report / Alband / čtvrtek 30. srpna, 18 hodin, 18.30, 19 hodin – vyberte si / Brno, hrad Špilberk, areál letního kina

Do sardele, já nevím, jak začít. Nade mnou hradby věčného hradu, pode mnou Brno a uvnitř mne srdce, bijící už 43 let pro Kronka (10 let o tom ovšem nevědělo). A bijící pořádně, protože to byl nahoru fajkt vejšlap.

Půl roku jsem na Albandu nebyl, a tak mi to teda stojí rozuměno za to. No právě. Nový cédéčko výborný, opravdu mazlivý, a tak jsem se rozhodl mazlit. Zejména s Machatou, protože to je mazel největší. Pozor, z hlediska užitých slov klademe důraz opravdu na slovo největší! 

Když Toužim pod Špilberkem nasedal na svýho harleje, bylo zhruba půl sedmý nebo kolik, říkal jsem si...Harlej...? ... Harlej? ...blbost! – Arakain!?!  ?-) A Toužim je takovej frajer, že jsem mu jenom ukázal véčko, a on mi pokynul svou hlavou a helmou. 

Večírek byl (to už je takřka lidovka, panč na ni v Brně existuje i parafráze „Večír jsem blil“), rozpálili to kluci svou baterií na té zahradní terase pod hradbami a nad hlubokými vodojemy, čemuž říkám fakt dost dobrej fór: začátek, a večírek (už) byl. Nicméně relativně malé nádvoříčko letního kina neprotestovalo, možná proto, že stálo mlčenlivou frontu na pivo. Hold holt hlt žízeň, aj aj aj aj aj. 

Každý, kdo posléze pivo nasál, mohl slýchat Na sál! z debutové desky Kalibrace smyslů (šílenej název, holt taková typická „kronkovina – a to už něco znamená!). Což bylo věru dobře vymyšleno, panč třeba i Žižka mohl bušit na ty nejen Dylanovy dveře, aby dobyl (případně dobil) cokoliv z nás. 

V rozevláté atmosféře nedobytého hradu se děla DĚLA DĚLA děla obrovská Přitažlivost, aby nastali „thrash metaloví“ Fénixové. Osobně si myslím, že kdyby Švédové tenkrát uslyšeli tenhleten nářez, tak i onen génius Raduit de Souches mohl ještě cirka hoďku klidně počkat. ;-) No ale zase by neměl pomník. 

Československý heavy metal se vyvíjí, a tak můžeme retro vnímat citronovských Sedm životů, a taky aktuálně Devět životů od Albandu. Ještě předtím se ale rozhlížím po hradě, a hledám Trofeje, a jsou všude – protože hrajou. Jejda, jedna  z nejkrásnějších hudebních trofejí, jaká kdy byla složena, z níž jsem fakt dost složenej  a rozloženej a rozpoloženej a nedoloženej a nedonošenej a donošenej a doloženej a rozpoloženej a loženej a prostě Trofeje.  

Vzdušný Let let rozkráčel cestu pro jeden z absolutně největších hitů kapely, totiž Zbude ze mě půl. Pamatujete tu esoterickou (chtěl jsem napsat erotickou) premiéru ve Velké Bíteši? Já, Shaumal a Ráďa,  jo. Mimochodem, v bookletu je psáno „v kolikati jsem“. Správně je „v kolika Ti jsem““. Jenomže to bych nevěděl, kdyby mi tenkrát v Kormidlu tak krásně nedrnčela ta SMS odpověď. 

Porta je brána - brána kam? Pro někoho do nebe, pro někoho do pekla. Kytarák Aleš Petržela, brácha albandovskýho člena Zbyňka, vyhrál nejenom Portu, ale i „Portu do Albandu“. Nikoliv s metodou cukru a biče, ale s písní Cukr a sůl. Zazpíval a sklidil aplaus, aby si pak střihl s Albandem duet. Samaritán jeden! :-)

Vážení přátelé, neuvěřitelné se stalo skutkem – stejně jako kdysi  v Semálu křtil CD Arakainu „Homo Sapiens...?“ Jarda Kronek, tentokrát to Albertovi oplatil již zmíněný frontman A, motorkář Honza Toužimský. Zajímavé souznění dvou A. A A A co jako? 

Chtěl bych vám říct, pardon, „Chtěl bych ti říct“ (Cethy, děkuju!), abyste si dávali pozor (CD Warning!). Pozor na všechny! Touža jenom s akustickou kajtrou rozevlál publikum, nad ním byl hrad a pod ním  noční svítící Brno. Vida, jak stačí napjatý struny, a motor se rozzuří i bez benzinu! :-)

Narvaný letní kino (kde nestačily lavice, a lidi museli stát) burácelo vynikajícím soundem nad kasematy, a respektovalo přicházející mraky – „mraky nad hlavou“. Nevadilo, že z těch mraků začala sršet bílá krev, my jsme si užívali přídavky (moje milovaná sestřička: „Pojď tančit.“) 

Postupně vznikl před pódiem vskutku slušnej tančící kotel, masakr jak Massacra , tělo na tělo jak Elán, Blízko nás jak Kern. 
Ano, kterak jsem již naznačil, z mraků nad hlavou začalo poprchat, popršet, pršet  a bušit do nás Blízko nás. Užil jsem si s Míšou zejména tu krásnou takřka á capella pasáž:  bicí + publika zpěv, kterou soubor praktikuje i v závěrečné fázi Klamem  tělem a kterou můžete slyšet třeba na CD KERN  Na Rosničce 1986. 

Rozhodli jsme se s kamoshem Milanem to CD ještě ne pokřtít, ale dokřtít. V Podnebí je krásně, tož jsme ten „Zbytek“ ještě dále zalévali fantasticky voňavou IPOU třináctkou, voněla jak rozkvetlá louka.  Posléze jsme se vydali dál a dál a dál do podhradí, a bylo mi...

... bylo mi Ráno. 

Text + foto Dědek. 

P.S.: Na triku maj kluci skoro všechno: první desku, metalovou epizodu  The Past, CD Reziduum...

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii