Recenze: Sebastien - Act of Creation (2018)

Recenze: Sebastien - Act of Creation (2018)

Říká se, že třetí album je v kariéře kapely jedním z nejdůležitějších. Je v řadě případů zlomovým bodem, potvrzením všech dosažených pozic, a mimo vše vyřčené v řadě případů i indikátorem dalšího směřování té které kapely. SEBASTIEN s „Act Of Creation“ nečekala zrovna jednoduchá pozice, minulý počin „Dark Chambers Of Déjà Vu“nasadil kvalitativní laťku proklatě vysoko a překonat ji nebude žádná bžunda. Zvěsti, provázející nadcházející vydaní „Act Of Creation“, které se ku mně donesly, neskromně předpovídaly nejlepší album SEBASTIEN. K těmto prohlášením se stavím značně skepticky, těchto v mnoha případech siláckých tvrzení jsem zažil více, než dvanáct do tuctu a realita byla poté značně prozaičtější. 

Ve srovnání s předchozím počinem se žádná revoluční proměna neudála, SEBASTIEN jsou stále tací, jaké je známe a všechny typické poznávací znaky, pro které po právu sklízeli úspěch u nás i v kapitalistické cizině :-))) zůstaly na svých místech. Několik faktických změn se přece jenom událo – poprvé se nenahrávalo u Rolanda Grapowa, nýbrž si samotné nahrávání obstarala kapela sama. Výčet hostů je tentokrát chudší, najdeme zde všeho všudy dvě jména, a to Apollo Papathasio (slavičí hrdlo z FIREWIND netřeba nijak dlouze představovat) a Mayo Petranin (mimo jiné SIGNUM REGIS). Toto prvotní faktografické shrnutí však nemá nijaký dopad na konečný výsledek, „Act Of Creation“ není žádnou upocenou partiovkou lapající po dechu ve snaze držet krok s první ligou. Nedokážu objektivně říci, zda je opravdu suverénně nejlepší, rozhodně se nejedná o nepovedeného sourozence a ošklivé káčátko. „Act Of Creation“ mě poměrně rychle vtáhlo doprostřed děje, a poté jsem ani nepomyslel na nějaké objektivní měření míry kvality (což stejně považuji za kravinu). Úvodní a titulní „Act Of Creation“ silovým rozjezdem smete na první dobrou všechny pochybnosti, pokud nějaké byly. Pokud se pojede takto, bude na konci s poslední skladbou na světě další óda na album (a já s největší pravděpodobností budu zase o kus blíž k označení blázen na svobodě :-). Pravda, zcela nepřipraven jsem nebyl, tři kousky, které SEBASTIEN vypustily do éteru před vydáním, jasně napovídaly, že se nudit nebudu. „Winner“, jedna ze singlovek a klipovek není zrovna průměrným a reprezentativním vzorkem, aby si našinec řekl, že v tomhle duchu se ponese celá stříbrná placička. Další v pořadí ochutnávek, „Amy“, je o poznání typičtějším kouskem. Ale i tak na mě čekalo větší dobrodružství, než jsem si zprvu představoval. Sebevědomé si myslet, že nebudu mít daleko ke klidu anglického gentlemana v klídku sosajícího brandy a rozvážně vypouštějícího kouřová kolečka během inhalace dobrého doutníku s cylindrem posunutým do zátylku. „Act Of Creation“ působí rychle, krom klipových záležitostí není o hitovky nouze, lze pro tyto účely kteroukoliv ze skladeb bez obav, že hitový potenciál rychle vybublá a zůstane rutinní typizovaná nuda. Kupříkladu klipová „Amy“ mi rotuje v hlavě drahně dlouho bez nutkání ji vyhnat něčím dalším, a na ten orchestrální závěr se vyloženě těším jak ratlík na kus salámu. Lehce potemnělá a dramatická „Evermore“ - dost možná aspirant na vrchol alba, pro mě na každý pád. Baladická „Queen From The Stars“, uvozená romanticky tklivou kytarou, si udržuje přitažlivou eleganci bez přetaženého patosu, posléze se přidává klavír a bicí a skladba skvěle zvolna graduje směrem k závěru. Setkáme se s ní v české verzi v samotném závěru, kdy zní poněkud „Křížkovsky“, což mnozí ocení, já už méně. „V síti štěstí“, jak se česká mutace jmenuje, nakonec dopadá nad očekávání, ten cukrkandl typický pro balady páně Křížka, který mi prostě nesedí, tam naštěstí nenacházím a pro mě dobrý :-). „Winner“, další můj soukromý vrchol alba, decentně koketující s elektronikou, disponuje přesilnou, pozitivně nakažlivou melodií, první duel dvou vokálů, zde s Mayem. „Heal My Soul“ se rozjíždí zvolna, a to, co nastane v závěru, nelze prozatím tušit. Skladba šumí jak šampus, aby znenadání špunt nečekaně vyletěl při výbuchu během sóla. „Promises“ se zdá možná taková obyčejná, ale emocemi je napěchována více, než slušně. Absolutní hitovka „Die In Me“, další klipovka s hostujícím Apollem a druhý vokální dvojboj a solidní „husťárna“ v druhé půli skladby mezi sólem a refrénem. Trvá to chviličku, ovšem jednoduchý základní motiv to povyšuje na druhou.  

SEBASTIEN dost možná natočili své prozatím nejlepší album. To prozatím je tu úplně schválně, jsem zmlsán do krajnosti, a očekávám neskromně za nějaký ten čas slavné repete. Drzé tvrzení, vzhledem k tomu, že o tom dokážu tak akorát kecat...jako i v tomto případě :)))

Medyed

sebastienofficial.com
facebook.com/sebastienband/

Komentáře

Můžete použít následující HTML tagy a atributy:
<a href="" title=""> <blockquote cite=""> <code> <b> <i> <u>