"AKO MÁLO" NÁM BYLO PŘEDLOŽENO?

Rok vydání: 2007 (podzim) 

Edice: CD

Vrcholy CD: refrén Ak máš, sladba Čo bolo, bolo, Prístavy, Nezmením, plné kytarové pasáže v Kým padá tma a Odchádzajú + tech. stránka zvuku

Propadáky CD: jednotvárná kompozice většiny písní

Zajímavosti CD: v roce 2008 bylo vydáno s novým obalem

Hodnocení CD:  70 %

Po dvou skutečně dobrých (a vlastně spíše neskutečně dobrých!) albech skupiny Team Mam na teba chut :-) a Team X, která přinesla takové pecky jako Mam na teba chut :-), Slovnik cudzich snov, Chcem sa ta nadychnut, Celebrity, Nemám čo stratiť, Smútok bielych krídel (podle mého názoru vůbec nejmrazivější balada v celé historii skupiny) nebo vtipnou vypalovačku Tak si to vypijeme, jsem se strašně těšil na tohleto jedenácté želízko, prostě nazvané Team 11 (jedná se o 11. řadovku Teamu, přinášející 11 písní; a v nejpopulárnějším evropském sportu čítá základní "team" taky 11 hráčů...).

A byl jsem pak aspoň v první chvíli dost zklamanej.

Ne že by to byla vyloženě špatná deska, to ne, to snad u fenoménu zvaného Team ani není možné, aby udělal špatnou desku, ale na genialitu dvou svých předchozích řadových alb se mu navázat zkrátka rozhodně nepodařilo. Proč, kde se stala chyba?

Těch momentů je podle mne hned několik. Za prvé, zatímco na zmíněných dvou discích se Team nebál do toho tvrdě rockově řezat, Antalíkova kytara byla prostě "slyšet", podpořená syrovým zvukem, tady je na prvním místě popové "cvrlikání", a pokud kytaru i "uslyšíte", tak hodně zataženou a opatrnou. Ano, Team nikdy nehrál nic jiného než poprock, ale vždycky mu víc slušelo, když byl spíš rockový než popový. Díky svému tvrdšímu směřování, anebo alespoň schopnosti na rock nezapomínat, schopnosti být svižný, a ne jen melancholicky baladický, byly taky úspěšné jak jeho první desky (ať už Prichytený pri živote, Team 3, anebo pestrá jednička), tak ony dvě předposlední. Na tomto kotoučku je jedinou písní, kde do toho chlapci dokážou pořádně udeřit, čtyřka Ak máš, a k tomu možno připočíst některé tvrdší pasáže několika málo dalších věcí, např. Kým padá tma.

To by nicméně nemusela být ještě taková katastrofa, pokud by bylo dosti nápadité ne-kytarové aranžmá. Jenomže ani po této stránce se Team nijak zvlášť nevytáhl. Kompozice většiny písní je tak jednotvárná (typicky sloka - refrén, dále velmi lyrické, příliš sladké vyznění, podobné melodické postupy atd.), že první tři skladby, počínajíce promovkou Ako málo, Vám splývají v jednu, než je tento dojem přerušen již zmíněnou skladbou Ak máš, aby se pak všechno vrátilo do přeslazených (či přeslzených?) kolejí Bielym snehem či vskutku cukrkandlovým Tatárovým počinem Otázky lásky.

Čestné výjimky hudební i aranžérské vynalézavosti představuje odlehčený flák Čo bolo, bolo, s krásným refrénovým "Hej he e ej", výraznější, pěkně náladové Prístavy, a hlavně pak dobré závěrečné osvěžení v podobě dvou Dočekalových věcí (složil i Čo bolo, bolo) - vynikající Nezmením, se zajímavým "rusky" či jak rozprostřeným aranžmá, a Odchádzajú, což je docela pěkná neplytká balada, která na samotný konec Teamu určitě ostudu nedělá, třebaže k těm absolutně nejlepším za dobu fungování Teamu nepatří.

O texty se podělili zejména dva autoři, Andy Ďurica a Miro Jurika, který byl výhradním textařem na Mam na teba chut :-). Jurikovy texty hodnotím lepší než Ďuricovy, kteréžto mi připadají skládané tak trochu na principu dadaistické metody; zkrátka jsou podle mne spíš takové plytce pocitové než že by měly opravdu nějaký význam, nějakou myšlenku. To Jurika umí svoje slova občas hezky rozpálit, např. v první sloce Bieleho snehu: "niečo v nás - je spálené / bolí už - aj dýchanie / sme unavení - stále viac / biela tma - a čierny sneh / žiadny most - na druhý breh /"... anebo "postojím, ty dobre mier / a keď ma trafíš - bude nám už vážne hej"... (Čo bolo, bolo). Stejně tak je jeden z těch lepších jediný text Petera Opeta Nezmením, ale ten doporučuji si přečíst celý. Nicméně abych úplně nekřivdil Ďuricovi, jeho obrat "návod na nás dvoch - bez teba nájsť nemožem" (Otázky lásky) je taky dost dobrý...

Instrumentální výkony Teamu jsou tradičně profesionální, ale zpěv Pavola Habery mi připadá takový "tiše" vyprávěcí, snad kromě výraznějších pěveckých poloh od poloviny desky, např. v Čo bolo bolo, Prístavy anebo Kým padá tma, kde naštěstí alespoň chvílemi upouští od pěvecké "recitace" a skutečně začíná "zpívat".

Zvuk je standardně vynikající, na tento technický atribut je zkrátka u Teamu spolehnutí; něco trochu jiného je oproti dvěma předchozím CD zatažená kytara, což považuji bohužel za "inovační" záměr.

Booklet je 8-stránkový a poměrně fádní, byť jistým způsobem originální - uvnitř jsou totiž jenom texty, nic víc. Ale jak zmíněno v záhlaví recenze, v roce 2008 vyšlo album s obalem novým, který jsem ovšem neměl tu možnost blíže studovat.

A resumé? Kdo chtěl od Teamu - jako já - do třetice nářezovou, výraznou desku, která člověka strhne, ten byl asi zklamán. Ovšem komu vyhovuje lyrické album bez větších výkyvů, na kterém si může tiše plout při jiné činnosti, či které chce mít jen tak pro náladu, ten musí být docela spokojen. Takové totiž toto CD Teamu je - nevýrazné, ale i přesto docela milé.

Dědek.