Rok vydání: 2006
Edice: CD (obsahuje videoklip Zvony fantazie)

Vrcholy CD: skladby Rimortis II, Černý kůň, Květy kopretin, Oheň v srdci, Ve jménu kříže, Zvony fantazie, bonus Hádíth
Propadáky CD: nenalezeny
Zajímavosti CD: odvážná předělávka písně Hádíth Petra Nováka / na albu hostuje ženský zpěv

Hodnocení CD: 90 %


Je zajímavé, jak některými hudebními kritiky je poděbradská melody speed metalová pětice Rimortis pranýřovaná, ačkoli z naprosto objektivního hlediska patří k velice kvalitní špičce svého žánru v tuzemsku. Ale ono na každého se vždy něco najde, a jak kdysi v textu Hey kritik řekla jedna z největších osobností české rockové scény Aleš Brichta, kritici jsou ti, kteří by přesně věděli, jak se to má dělat - jen kdyby to uměli...

Předesílám, že rozhodně nebudu srovnávat ani přirovnávat Rimortis k zahraničním veličinám žánru, protože je to konání, které nikam nevede. Ve světě osmi tónů a toho kvanta hudby, co již bylo vytvořeno, nota bene ve vodách stylu, jehož výrazové prostředky nejsou neomezené, lze jen těžko být svou platformou výrazně originální, a zrovna po českých kapelách asi nemůžeme spravedlivě chtít, aby jeden z těch zmíněných osmi tónů tak říkajíc udávaly.

Skromnost čiší z Rimortis už tím, že zpívají česky, a je to nesmírně sympatické. Textům basáka Vaška Mrzeny, který je v drtivé většině i autorem hudby, sice může někdo vyčítat, že je to možná jenom jakási "hra", či snad dokonce pozlátko, ale to nebude zcela regulérní výčitka. Ano, je to hra se slovy, ale na Mrzenových textech je nutno maximálně ocenit, že do metalových vod vnáší slova až básnického charakteru, která mají svoji nespornou obrazovotvornou náladu, nejsou hloupé a obsahují i takové atributy, za které by se leckterá tvrdá kapela styděla: "Vše co je mrtvé ať ožije, víra, naděje, láska v nás" - úvodní Zvony fantazie. Neboť lásce či víře se sice můžeme po hospodách silácky posmívat, ale toužíme po nich a potřebujeme je všichni.

Už první - a už zmíněné - Zvony fantazie vás musí nakopnout svými prvotními klávesami, jimž rychle přijde na pomoc "šik" dvou kopáků Martina Růžka, vtipně ještě bez kytary Davida Vargy (ano, Rimortis mají jediného kytaristu). Klávesy Jakuba Lišky jsou výraznou dominantou celé desky, nejen proto, že jsou vskutku nápadité, řekl bych až neúnavně skotačivé, ale taky z toho důvodu, že jsou dost zvukově vytažené, v podstatě jakoby nad kytarou, která je poněkud hlubší, sice ne zastřená, ale na speed metal překvapivě málo řezavá a řinčivá. Zvuk pravda není na úplnou jedničku, ale hudba je i přesto velmi dobře čitelná.

Skupina se snaží poctivě rozbourávat stereotypní speedové "uhánění" vpřed, to již sekaným úvodem druhé věcičky, Rimortis II, která zaujme mj. závěrečným vstupem ženského hlasu hostující Jany Vaňkové, jejíž "tvrdá" barva hlasu výtečně vystihuje podstatu textu, navíc textu báječně kombinujícího mužskou druhou a ženskou první slovesnou osobu. Určitě se jedná o jednu z nejlepších písní alba.

Speed metalové závody jsou rozmetány i dalšími skladbami, např. velmi příjemným "speedovým ploužákem" (tak tohle contradictio in adiecto jsem si prostě nemohl odpustit) Květy kopretin, lyrickou Buď vůle tvá, kterou bych si v měkčí podobě dokázal představit třebas i v repertoáru Petra Nováka (proč jej asi zmiňuji), nebo peckou Oheň v srdci, s atypickým aranžmá kláves, které mně osobně připomněly spojité nádoby hravosti a lkavosti ne-metalového klavíru Filipa Topola a Psích vojáků. Vstupní, plíživý, přerušovaný (a následně opakovaný) kytarový riff již citovaných Květů kopretin zase evokuje "zemětřesoucí" zpracování schelingerovské písně Cesty, takže opět starej dobrej poctivej bigboš. A proč ne, vždyť bez něj by tady nebyl ani Rimortis. Tyto "mimožánrové odskoky" jsou důkazem, jak Rimortis moc dobře ví, že spolehnout se jen na metalovou rychlost by bylo pomalou cestou k zániku. Naopak klasickými vypalovačkami jsou kupříkladu Bouře století nebo Prokletí hor.   

Bezesporu výborný zpěvák Milan Hloucal má sice zajímavou barvu hlasu, ale kdyby jej měl o něco výraznější a silnější, vůbec bych se nezlobil. Hloucal to naštěstí dohání pěveckou inteligencí - osobitým přístupem a využíváním již jmenovaného interesu barvy hlasu.  

Rimortis se rád prezentuje netradičními cover verzemi - album Vesmírem plout uzavírá vynikající předělávka staré písně Petra Nováka Hádíth, až byste nevěřili, že to vůbec někdy NEBYLA metalová skladba. Zde se naplno projevuje řemeslná zručnost skupiny i aranžérská nápaditost, a to, co by jindy bylo už možná na překážku, totiž tradiční speedová vypalovačka, dělá z téhle kompozice unikátní nahrávku do sbírky každého metalového fajnšmekra. A chvílemi jako bych v Hloucalovi toho Petra Nováka opravdu slyšel!  

Zbývá jen doplnit, že deska je obdařena barevným osmistránkovým bookletem s texty a fotkami, kdy zejména na svých sólových snímcích mají všichni členové neuvěřitelně dobrosrdečný výraz á la "čestné a sportovní" Rychlé šípy. Nevím, jestli to byl záměr, ale v každém případě to oceňuji, je to mnohem příjemnější než vražedné pohledy kriminálně vyznívajících jedinců!   

Takže? Rimortis je čilá sympatická kapela, které rozhodně nehrozí něco jako rigor mortis, čili posmrtná ztuhlost. Tohle její album sice není převratné, ale je to deska velmi dobrá, která si sice neklade za cíl dobýt svět a otočit jej vzhůru nohama, ale nenudí (třebaže trvá plných 60 minut), je živá, poctivě odsejpá a přináší radost z dobré muziky.

Připadá to někomu málo? Ale vždyť tohle CD se jmenuje Vesmírem plout, nikoli Vesmírem hnout.

Dědek.