Recenze CD Aleš Brichta Trio: Papírovej drak (2014)
MOJE KREVNÍ SKUPINA AB
aneb
DÍKY, DRAKU!
Recenze / CD Papírovej drak / Aleš Brichta Trio / Warner Music Czech Republic 2014
Ačkoliv ještě zdaleka není podzim, Aleš Brichta vypustil „draka“. A ten „Drak“ tančí v hudebním větru, pohupuje se nad vlnami hudebních vod, a leckdo závistivý z něho může mít vítr. Proč?
Od Brichty překvapivá deska? Překvapivě dobrá? - Klasik praví: pakliže muzikant zapomene ve své tvorbě na melodii, je dříve nebo později ztracen, což platí především v rocku. Brichta je v tomhle směru moc chytrej interpret, protože ví, že skladba musí být svěží, musí létat éterem, že
skladba...skladba musí být písnička.
Pamatujete si ještě „Brichtův“ televizní cover „Olympiku“ Hvězda na vrbě? Kdysi s ním byl v Souboji hitů první. Dost dobře si vzpomínám, že svoji významnou roli tam sehrála zdařilá triolová aranž (odkaz na youtube), a pokud se pamatuju správně, prý ji vymyslel klávesák Zdeněk Vlč.
Ať tak či onak, Zdeněk Vlč je jméno, které si v případě této recenze, vedle dnes již mega-ochranné známky Aleš Brichta, zapamatujte prosím velmi dobře. Počítejte se mnou: na albu je dvanáct písní, z toho tři covery (Merta, Brabec, Ukupnik) a osm autorských věcí právě Zdeňka Vlče. Samozřejmě z hlediska hudby, neb autorem textů je tradičně Brichta (a taky Merta a Brabec). Zbylá věc Kriploid, podle níž se CD mělo původně jmenovat, je z brusky kytaristy Davida Vaňka. Počítáte se mnou? – Počítejte s touhle deskou!
Žánr není až tak důležitý – vystačíte si s poctivým slovem rock. A se sympatickými přesahy do dalších žánrů, jako je hard rock, folk, country i pop. A když jsme u těch škatulek, nelze přeslechnout mimořádně zaranžovanou věcičku Plný zuby, kde zní mnou navěky milovaný saxofon (sic!). - Hmm, aranže obecně, ty jsou likvidačním direktem tohoto „CD boxu“ :-).
Můj první i poslední subjektivní pocit z desky je jasný: jedná se o celkově (ne)uvěřitelně svěží, mimořádně šťavnatý majstrštyk, kdy lyričtější věci (Papírovej drak, A ty sis ostříhala vlasy, Ve stínu svíčky) se střídají s těmi tvrdšími a rychlejšími (Kriploid, Překážková dráha, Půjčovna vrahů), vše ozdobeno třeba magickým coverem písničkáře Vladimíra Merty Astrolog.
Jenomže pozadu nezůstavají ani texty. Brichta byl vždycky vynikající textař, a třebaže různí pochybní kritici se mu občas snažili „kadit“ na hlavu, čas ukázal, kdo má pravdu - a propos, kdo si dneska pamatuje jméno kritika Jaroslava Riedela z Melodie 10/1990 o „nejblbější zpovědi“? Zato slova tehdy kritizovaného songu Thrash The Trash zná drtivá většina tuzemských metalistů a jméno Aleš Brichta snad každý, komu narostly uši - dokonce i moje kolegyně, která metal ani rock vůbec neposlouchá :-).
Brichta má talent snad až rockového básníka, když do melancholických tónů A ty sis ostříhala vlasy veršuje „Láska k nakousnutí pláče v kapkách beznaděje / kdo těm slzám v moři hodí záchrannej pás“. Přes sarkastickou a jednoduše geniální slovní hříčku „Ovoid, homoid, kriploid“, skrz „Zastřihli andělům křídla / Dobře ví, že žádnej teď neodletí“ (Ve stínu svíčky) se dostanete třeba až k bezvadnému „tragicomicsu“ Půjčovna vrahů, aby vše zakončila literárně hóóódně zajímavá zpověď Nejde to, nejde: „Nechte mě být, jen mě nechte bejt notou, na chvíli sám, nechci znát svoje „potom“ / zkuste si být aspoň na chvíli tónem / nedá se skrýt, vyřvou vás megafonem“. A tak Brichtovi v tom množství slov jistě odpustíte i textovou přesmyčku „nechat zdá si“, která možná (ale jenom možná) „mělat zní“: „nechá zdát si“... :-)
Brutálně čistý zvuk, 12-skladbová deska, 12-stránkový booklet (á propos, melancholický cover by pan Martin Zhouf, kteréžto jméno jsem poprvé v metalu zaregistroval roku 1992 na obalu Krabathoru Only Our Death Is Welcome).
Brichta určitě není žádnej Superhero, je to „obyčejnej“ chlap, kterej nám - zejména za pomoci neméně schopného skladatele a aranžéra Zdeňka Vlče - rozprostřel neobyčejnou desku.
Zbývá jenom poděkovat: Díky, DRACI! Neboť tohle je moje krevní skupina - krevní skupina AB.
Tady Dědek.
Komentáře