Pod rouškou času

Vážení přátelé, 

plejáda tuzemských roušek mne přiměla k plejádě tuzemských glos z dob rouškových. Ano, je to tak, stejně jako byla doba kamenná, bronzová nebo železná, nyní nastala doba roušková. Sice nevím, jestli po ní zůstane nějaká vzácná relikvie typu Věstonické roušky, ale jedno vím jistě – že už pro futuro nebudeme „homo sapiens“, ale „rouško sapiens“, a o tom „sapiens“ se ještě můžem bohatě dohadovat. No, i když – bohatě... bohatě zřejmě těžko, když teď každým dnem chudnem. Ovšem stejně doufám, že to nějak vydýcháme, a to doslova. 

Tož ale konec dohadů a pojďme na ty glosy. Věřte – nevěřte, že...

...už v lednu letošního rouškového roku se bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda ptá ministra zdravotnictví (sic sic sic!) Vojtěcha Adama, jestli jsme dobře připraveni na případnou nákazu. Ministr jej odbývá něco ve smyslu, že věcí a času je přece dost. Ehm ehm ehm, jako by si člověk s odstupem chtěl říct: Máme všeho dost!  

O něco později ministr vnitra Ha(la la la)máček, jsa sám bez roušky, prostřednictvím televizního vysílání prosí lid, aby nosil roušky. V tuto chvíli ještě bezrouškový zákaz neplatil, ale sranda to byla. 

A pozor, nyní již platí, a tentýž pan ministr se objevuje v TV vysílání bez roušky. Na oplátku sám sobě posléze uložil zaplatit 10 000 Kč, což představuje nejvyšší sazbu pokuty, již navrhuje jako trest pro ty, kdo chodí bez roušky. 

Mimochodem, opravdu se neříká - jak říkají v televizi - že někdo UDĚLIL pokutu, ale že pokutu ULOŽIL. Kdyby tady byl nezapomenutelný pan profesor Nett z katedry trestního práva Právnické fakulty Masarykovy Univerziity v Brně, již jsem měl tu čest vystudovat, počastoval by ho často i občasto slovy: „Můj milý kolego, udělují se metály, pokuty se ukládají!“ a vyhodil by ho ze zkoušky. No to by ovšem musel vyhodit polovinu český televize. 

Prča v přímém přenosu. Na jedné z prvních tiskovek vláda ohlásila, že zakáže akce nad 100 lidí (teprve pak z toho byla hranice 30). Jeden redaktor se zeptal, a co tedy bude s hokejem? Vol’ako zmetěný Andrejko udělal nejprve strachy koblížek (teď kecám!), a pak prohlásil něco ve smyslu, no já teda nevím, ale to by ten hokej mohl být, ne? - - - Inu vinu, asi neví, kolik chodí v Brně na Kometu lidí. Vlastně teď už ví – 0. Takže měl vlastně pravdu, vždyť 0 je i podle renomovaných matematiků evidentně pod 100...

Noční televizní záznamy z Poslanecké sněmovny jsou většinou děsná nuda, občas ale z tohoto schématu úspěšně vybočí. Teď v době hektického nouzového stavu se stává, že návrh na určité hlasování je předložen napsaný rukou, prostě nečitelný šmírák. Předseda Tomio Okamura jeden takový fakt nemohl přečíst, a tak vtipně požádal přísedícího „pana profesora Fialu, protože ten má zkušenosti“. Pan vysokoškolský profesor Fiala skutečně bez jakýchkoliv problémů šmírák ihned rozluštil (studenti jsou holt studenti), pročež „český džapanýz“ Okamura pochválil sám sebe slovy ve smyslu „Já věděl, na koho se mám obrátit.“ 

Znáte ten blbej vtip, co se v době nouzového stavu vlastně změnilo? No vlastně zmizela jenom 3 písmena. Dneska je to rouška, zatímco dřív, když byly do noci otevřený hospody, to byla většinou „podrouška“. 

Zaujal mne příběh policajta, kterej dal kvůli roušce facku holce. Předtím prej někomu zachránil život. A přesto ho teď vyhodili. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na jeden nejapný  vtip: Proč muži bijí ženy? – Protože se to osvědčilo. - - - No, tak tenhle článek asi nebudou lajkovat ženský...

Nicméně doba koronaviru přinesla i jeden zdánlivý paradox, resp. ponaučení, že všechno zlé na naší vládě je i k něčemu dobré. Možná kdyby „mistr zdravotnictví“  stihl včas nakoupit ty roušky, lidi by k nim nikdy nezískali takový vztah. Neboť právě proto, že si je ušili sami, tak je vlastně nosí rádi, jelikož jsou jejich. No noste tak rádi roušku, když je cizí! Takže zdravotnický velmistr Vojtěch to vlastně vymyslel nejlíp, jak uměl: „svou nedbalostí“ stvořil rouškový národ, a já osobně si myslím, že popsaná skutečnost je velkou nadějí po Heyrovském a Seifertovi na naši třetí Nobelovu cenu!  

KRÁTCE ZE SVĚTA. Již takřka deset milionů netopýrů podepsalo petici, že za nic nemůžou. 

Stav legislativní nouze sice není z právního hlediska totéž co nouzový stav, nicméně znamená, že všechny zákony se v „Posranecké sněmhovně“ projednávají mnohem rychleji než jindy, pročež mi nezbývalo něž souhlasit se svou kolegyní, když prohlásila, že takhle rychle by to mělo být furt. A furt je vlastně z němčiny, a tam to jde poslední dobou taky furt rychle. 

Ale tomu se říká pech! Nejmenovaná evropská země po vyložení celého plného letadla dýchacích potřeb ZAKOUPENÝCH z nejmenované země asijské, a to za velice dobrou cenu, zjistila,  že se jedná o její vlastní předchozí zásilku humanitární pomoci, která byla samozřejmě zdarma. No nekup to, za tu cenu! 

V souvislosti s otevřením hobby marketů mne zaujala tato následující informace: zatímco obecně se ve zprávách očekávají zejména počty nakažených, nyní se údajně čekají zvýšené počty zraněných kutilů. Holt kutil kutil až dokutil. Rozesmálo to nejenom mne, ale v sobotu 11. 4. 2020 v čase 17:32 i hlasatelku ČT 24, která se  - byť jen náznakům smíchu – prostě neubránila. On takový zraněný kutil naštěstí není na pořadu každý den, že. 

KRÁTCE Z DOMOVA. V souvislosti s pandemií se v kalendáři jméno Vladimír mění na VladiVIR. 

A teď opět ze světa. Trochu mne vyděsila zpráva, že prý byl u některých vyléčených pacientů znovu objeven koronavir. Údajně však nejde o novou nákazu, ale o skutečnost, že se vir v těle osoby opětovně aktivoval. - No jo, mě doma taky od malička učili, že nejhorší je aktivní blbec. 

A pobavil mne též příběh z jedné brněnské firmy, která musela zůstat v době koronavirové pandemie zavřená. Majitel si postupně svolal všechny zaměstnance, s tím, že bohužel nemá peníze ne jejich plné výplaty, a doufal, že se lidsky dohodne alespoň na nějakém snížení. Dorazil ho dlouholetý pracovník pan OLDřich, který mu řekl: „Šéfe, vy mě živíte dvacet let, mám něco ušetříno, tož já zůstanu doma zadarmo, dokud to půjde.“ Jeho zaměstnavatel na  něj jen vytřeštil oči, a poté, co zpod roušky lapl znova dech, nevěřícně, leč s laskavým lidským úsměvem říká: „OLDřichu, já jsem vás měl dycky rád, ale co je moc, to je moc!“

Právě koukám na zprávy, kde nás šikula Prymula nabádá, abychom v zájmu zamezení šíření té mikroskopicképotvory radši nikam nechodili. A v této souvislosti jsem si vzpomněl  na svého spolužáka z gymplu, který když byl ve třeťáku ve fyzice vyvolán, aby si šel opravit tu poslední pětku, když horečnatě v poslední lavici listoval sousedovým sešitem, po brněnsky zařval: „Nendu!“ – Z tebe by měl hochu Prymula radost! 

Děsivým paradoxem nouzového stavu je skutečnost, že třebaže byly zavřeny všechny restaurace a hospody, tak závodní jídelny zůstaly otevřeny. (Tomu říkám princip rovnosti!) A v této souvislosti přidám další perličku: Jeden z mých kolegů, když vstoupil a zřel, že nemám v kanceláři, kde su sám, nasazenu roušku, začal na mne řvát, že su hajzl a hovado, protože právě kvůli mně se ten vir šíří. Po pár hodinách odešel na oběd do zaplněné jídelny,  a jak asi tušíte, jakékoliv jídlo se s rouškou dá jíst dost těžko.  Bravo, naše (bohužel naše) vládo! A pane kolego...

A už fakt končím. Pakliže jste na (u)závěr čekali nějakou metalovou asociaci, tak tentokrát máte smůlu, tentokrát je to vskutku bez metalu. Ale za vaše čekání a zklamání Vás odměním alespoň jedním fórkem: 

V době koronaviru mne úplně dorazila odpověď jednoho žáka základní školy na otázku, co by chtěl být? Odpověděl: Já bych chtěl být koronavir. To bych se šířil a všechno řídil. 

ANO, Andrejko – to je jediný smysluplný program!  

Z plných, ještě naštěstí zdravých plic zdraví Dědek.