"Nikdo to tu nepřežije"

Jim Morrison, John Bonham, Keith Moon, Petr Novák, Lemmy, Joplinka i jeho oblíbenec David Bowie, s těmi všemi okolo sebe už pluje Vojtěch Lindaur na diamantovém obláčku v rockovém nebi...

Je moc smutné, když člověk dělá něco, o čem moc dobře ví, že mu to škodí, a nedokáže s tím přestat...

Všechno už bylo napsáno, tak jen pár útržkovitých vzpomínek.

Vojtěch pro mě přeložil knížku o Doors, byla dost úspěšná a spoustu prachů za ni jsme spolu utratili na cestách za muzikou.

Na fesťáku v Glastonbury Vojtěch tvrdě makal, od podia k podiu, a psal si poznámky. Večer před odjezdem mi říká, že je všechny někde ztratil. Přesto byla jeho reportáž hodně dobrá, viz jeho kniha "Když svatí pochodujou", kapitola 1992. Ráno už jsme se, po noci, kdy jsme spali namačkaní ve Formanu (s kostičkou hašiše), koupali nazí i s naší řidičkou v ledovém moři někde u Brightonu.

Na Velikonoce jsme byli na koncertě Tribute To Freddie Mercury ve Wembley a v puritánské Anglii (tomu bych za bolšána neuvěřil) se až do odpoledne nikde neprodávalo ani pivo. Seděli jsme na chodníku někde u sámošky a jazyk jsme měli, po náročném večeru, až na zem.

V Readingu manager Nirvany vybral asi ze sta akreditovaných fotografů dvacet, to byl samý Melody Maker, NME a podobně, jejich jména vyvěsil v backstagi ve stanu a my měli skoro zkažené odpoledne. Vojtěch se ovšem nevzdával. Nirvana už hrála, on ukecal tu babu u koridoru, já měl minutu a na titulu Rock and Popu byl Kurt Cobain.

Chtěl jsem s ním jet příští rok na 50 let Woodstocku, ale on už to uvidí z toho ideálního bodu pro poslech, za tím největším mixem.

Jirka Regent