Kapybara - D.Evil Is Back (2015)

Jihočeši KAPYBARA nejsou na tuzemské scéně žádnými zelenáči, které jsem doteď registroval pouze jako jméno, a nastudované je v žádném případě nemám. Prošli si řadou tvůrčích přestávek, proto je jejich diskografie poměrně nepočetná. Pokud mě paměť nešálí a jsou-li mé informace úplné, „D.Evil Is Back“ je v pořadí třetím výliskem této zajímavé party. Hutný groove metal, vzešlý zásluhou velmistrů MACHINE HEAD, PANTERA a dalších, který vyklíčil na poctivém thrashovém základě, našel na jihu české kotliny svou další podobu. Jako každý trend ve své době i tato metalová mutace vypustila do světa tuny více či méně zdatných učňů stylotvorných mistrů. Řada jmenkap.jpg už dávno zapadala prachem zapomnění, byť se v mnohých případech jednalo o nepochybně kvalitní a interesantní spolky, které prostě neměly dostatek štěstí nebo nepřekročily hranici žánrového průměru. Nemnozí další se rozmáchly vstříc širší inspiraci a samy o sobě jsou naprostými originály.

KAPYBARA nejsou ani jedno. Jsou obyčejnější, což ani náhodou nechápu jako béčkovou kopii na osvědčené téma. KAPYBARA se pohybují mrštně mezi více metalovými subžánry, a valivé tempo a skvělý zatěžkaný a zároveň ostrý zvuk jako pojítko celek lepí dohromady jako kvalitní chemoprén. Dovedl bych si reálně představit skladbu publika na koncertech – od tradičních metalistů, thrasherů, death metalistů přes lidičky s mikinami KORN a SLIPKNOT, metalcoristy a hcčkaři konče. Pro mě nemálo potěšující budiž zjištění, kterak KAPYBARA nepopírá hudební kořeny, které jsou ku slyšení prakticky v každé skladbě. Starý poctivý thrashing tak nějak juká a vyčuhuje zpoza rohu a dělá pomyslně xichty na věkem mladší brášky ve zbrani. Úvod patří groovy thrashingu „This Is Now“, druhý kousek má nepopiratelný HC odér včetně typického halekání v refrénu. Trojka „Dance Of Pain“ jakoby byla na tahu s IN FLAMES koncem devadesátek, jen můj subjektivní pocit z úvodu skladby, dále se jede po obchvatu kolem thrashového rybníčku a mé staré končetiny mají snahu samovolně poskakovat příznačně názvu. „One Voice“ je thrashovka modernějšího typu se špetkou HC přísad, která jasně dokumentuje výše popsanou oscilaci mezi stylovými šuplíčky. Tuhle věc si kapela vcelku vypiplala co do atmosféry a gradace skladby. „Destroy“ je skočnější a taková krapítek „cavaleroidní“. No, že by se skladby slévaly do jedné beztvaré koule, to se věru neděje, každá jediná si žije tak trochu pro sebe, ale zase se zadní partií netočí k ostatním, čehož příkladem je další „ Stop Children Pornography“, v podstatě HC jako řemen s xichtem největšího hlodavce na světě :). „Fuck It All, Fuck Them All“ se vrací zpět k thrashovému gruntu s větším, než menším podílem valivých „Soulfly“ rytmů v pozadí, kdy je thrashing upozadí do druhé řady. Následuje outro nesoucí titulní název. Album se zdá kratší než ve skutečnosti je. O tomto je také teorie relativity. Příjemné věci ubíhají významně rychleji než ty fujtajbloidní. Poslední kotouček od KAPYBARY bepochyby náleží k těm prvním. Na úvodu tohoto pokecu jsem zmínil cosi o obyčejnosti...tato obyčejnost by mohla být v tomto případě brána jako přirozenost, nepodbízivost, nebo dále i poctivé řemeslo. Zdroje inspirace jsou jasně slyšitelné, explozi stylovornosti by čekal snad tak akorát mimoň obecný. KAPYBARA se chopili (chopila) osvědčeného výraziva podle svého a funguje to více, než dobře. A pak, že kombinace Kapybara a Medyed nepůjde dohromady :), opak je faktem.

Medyed

facebook.com/Kapybara.band/
http://bandzone.cz/kapybara

kapy_promo.jpg

 

Komentáře

Můžete použít následující HTML tagy a atributy:
<a href="" title=""> <blockquote cite=""> <code> <b> <i> <u>