INA (& RING)? LADY KATE? ANNA? LUCIE? - NE! ALICE! aneb KDYŽ JE NADÁN DAN, ZVLHNE ALICE I ULICE
Infočlánek / Dan Bárta & ALICE - ALICE & Dan Bárta / čtvrtek 1. srpna 2019, od 20.30 hodin / Brno, Vaňkovka Fest
Dan Bárta & Alice nebo Alice & Dan Bárta? V programu tak, na stejdži naopak, ale vždyť je to vlastně jedno; důležitý je, že tam byl Dan Bárta, a Alice. Nebo Alice a Dan Bárta?
Vaňkovka Fest je již drahně let tradiční součástí brněnského kulturního dění, pravidelně naplňuje ulici mezi starodávnými červenými továrnami, a tentokrát naplnil Alici i ulici. Alici naplnil potleskem fanoušků a ulici naplnil Alicí. Jó holt, Tak to je.
Kluk ten jeden Bártovic, s kšiltovkou jak Brno, kterej si kdysi uvědomil, že když má děcko, nemůže mu do chřtánu dejchnout alkohol, se jmenuje Dan Bárta. Šikovná mašina na všechny možný žánry, která dokáže stát na hlavě, zapět si s Michalem Prokopem, ocitnout se v Illustratosphéře anebo si vzpomenout na Alici. Jó ta holka jedna nezbedná, která se tehdy v 90. letech prodávala na elpíčkách, po letech nedávno na reedicích CD, ta má furt co říct (ono která ženská nemá co říct, že?, to by snad nebyla ženská!).
Bojím se to říct - zatímco na leckterých ostatních koncertech v rámci Vaňkovka Festu bylo plno, zde musím konstatovat, že bylo narváno. Plešatí i vlasatí, oblečení, nahatí – ne pardon, tady musím sám sebe usměrnit, poněvadž to jenom ta krásná muzika se vysvlékla donaha (Alice bohužel ne) a ukázala nám svý nacucaný koule (LGBT: Alice naštěstí ne)! Naheyeah?!?
A radost stříkala ostošest i ostosedm, mohl bych Vám tady vyjmenovávat všechny ty hity, který Alice za dobu své relativně krátké existence stvořila, ale proč bych to dělal, když už jsem to jednak částečně udělal a když je všichni znáte (tedy všichni co znáte Alici, je znáte, ale to jste vlastně všichni). Alice a líce krásné, tož pojďme si radši říce J, co na studiových deskách nenajdete, totiž unikátní proslovy Dana Bárty na téma poctivej a pocitovej rock.
Například že jeho doprovodný kytarák Martin Střeška (pozn.: to "doprovodný" je podstatný, kdyby se tak vsadil sólovej Lumír "Lamira" Václavík, bylo by to asi trochu hluché), se vsadil o pět milionů dolarů, že nikdy nezahraje sólo – a zatím prej vyhrává. Anebo že bicman Jiřím Mikeš Milý má basovej buben velkej jako John Bonham, protože na tak velkej kopák už nikdo strachy nehraje :-) (tedy rozuměno basovej buben velkej jako basovej buben Johna Bonhama, aby nedošlo k omylu o velikosti). Johne, co Ty z nebes na to? Každopádně na mou duši, na vlastní uši mého kamaráda byl zvuk výbornej včetně basy a kopáku.
Máš dost? – Ani náhodou! Atmosféra jako stratosféra, kyslík ubývá jak na ká dvojce, tohle ovšem - chápej mě - není žádná dvojka, tohle byla prvotřídní jednička, prvotřídní holka Alice, jež vám udělá všechno: radost, a klidně i radost, a zase třeba radost. Radost bez hranic, radost do výšek K2 a radost i do hloubi srdce. Anebo že by to byl Mount Everest?
Hmm, skončila Alice a my dem napít se. A s námi noční opice. Yeah!
Text Dědek, fotky Dan (jinej než Bárta :-).
P.S: Zbývá už jen Coming Home... Abych nezapomněl, Dan na to skvěle tlačil odpovídajícím chraplákem, jazzovou jemnost nechal správně doma. Jo a my už jsme taky doma, a bez jazzu.
Komentáře