Fejeton: Ahoj, Jožo!

Fejeton: Ahoj, Jožo!

Je možná hříčkou osudu, že toho pátku 8. 9. 2017, kedy mi moj skvelý kamarát Jožo priviezol až domou dve tašky nacpané pivečkami zo slovenských minipivovarov, běžely v České televizi česko-slovenské pořady: na jednotce První republika, na dvojce Sbohem, Československo a na ČT Sport přímý přenos florbalu Česko-Slovensko. 

Před barákem parkuje krásné bílé fáro s emblémem firmy. A s Jožem. Dvě kabele slovenských piv jsou moje. Prý že jsem naposledy - když byl v Brně Souboj rebelů - platil já, tak tož na revanš. Prchám do práce a moje chuťové buňky se těší na odpoledne. 

Odpolední pátek je můj tradiční Tenkrát. Naše hospůdka a náš přenos – start obhajoby titulu Komety. Samostatných nájezdů jsem se dožil až doma, panč jsem těch samostatných pivních nájezdů měl předtím přehršel. I usnul jsem, pak se probudil a od rána nedočkavě koštoval.

Původně jsem si myslel, že mi Jožo dovezl piva jenom z jednoho minipivovaru, leč vzápětí jsem pochopil, že Pivovar Piešťany a Piešťanský Pivovar není jedno a totéž. 

Desinka. Velmi příjemně sladová, s potlačenou hořkostí, lahodná na jazyku, má svůj ksicht. Desítka? - dávám jedničku! 

ŽIWELL, to byl teda fakt živel. Červená veža, červený ležiak dvanácterník. Fajnové polotmavoučké pivečko, které se raz dva se mnou seznámilo, a aniž bychom museli pronést jediné vzájemné slovo, uskutečnil se orál jak sviňa. 

Pivo typu IPA. Simeon IPA 15. Jak jsem vždy rozverně odpovídal svému panu výčepnímu, který přímo v našem baráku provozoval vynikající pivnici: „Ano, dám si i-pičku.“ A on mi vždycky donesl famózní barevný koktejl vody, sladu, amerických chmelů a živoučkých muňek tančících jak kvasinky. 

Simeon dvanáctečka je moc dobře plná, plnoštíhlá, chuťové buňky ji zkrátka mají za co chytit, jak se říká. A skleněná třetinka ALE 11,5? No taky taky taky. 

No a tak si tak hezky v sobotu dopoledne tady to všechno shora rozepsané popíjím, blíží se poledne, po poledni se má stavit Jožo a na chvilku zajdem na točený a splknem. 

Úúúaaaa, ty ipičky mne nějak znavily, tož na chvilku si zdřímnu. Úúúaaaa. 

Probouzím se asi za tři hodiny, v mobilu ztracenej hovor. Jožo. Dovolím si podotknout, že jsem v mobilu neměl tichý režim, čili hovor vyzváněl kernovskou skladbou „Blízko nás“ jako na lesy; já ho ovšem ve svém skalistém spánku neslyšel.  

Vzápětí tudíž Jožovi volám sám: „Ty vole, sorráč jak sviňa, já se z těch tvých piv prostě vožral a usnul jak špalek“, Mistr Jožo se za volantem chechtá, a zdá se, že mi odpouští. Jede na slovenskou svatbu. A ačkolivěk nevím, zda se Jožo na oné slovenské svatbě taky ožral, snažím se doufat, že ano – ať si to užije aspoň jako já, checheché.  

A co z týhletý přiblblý brněnský bajky vlastně plyne? - Že význam Vaší osobnosti je větší, než tušíte. Proč? 

Poněvadž i od svýho domácího stolečku a se škopkem v ruce můžete způsobit mezinárodní ostudu. ;-)

Jožo, děkuju. Tady Dědek.

Fotogalerie

Komentáře

Můžete použít následující HTML tagy a atributy:
<a href="" title=""> <blockquote cite=""> <code> <b> <i> <u>