(AŤ) ŽIJE CD?

Screen - zdroj: TELETEXT České televize

Úvodní foto: iRozhlas.cz

Toto výročí se prostě nedá pominout, ovlivnilo milióny lidí na planetě a ovlivnilo prodejnost miliard nosičů, a hlavně radost z muziky – na téže planetě, na naší planetě Zemi.

40-leté výročí je nádherná i smutná věc zároveň. I přesto, a právě proto se sluší (a třeba i slyší) aspoň (ne)jedna zmínka.

Nádherná z důvodu toho, že se zjevil formát, který v tu dobu působil jako fantastický a navěky. Ale, smutněji řečeno, kdo mohl v době železné opony tušit, kolik se toho udá po pádu evropského komunismu, kolik rozvoje a nových, lepších (?) formátů ještě přijde.

CD přehrávače mělo po revoluci u nás nemnoho lidí; vždyť jen těsně před rokem 1989 byl vzácností páskový videopřehrávač (VHS), neb většina z nás frčela na klasických vinylech a MC kazetách.

Když si v roce 1990 pořídil CD přehrávač u nás na patře soused, bylo to něco jako zjevení. A jelikož držel na moji mamku (samozřejmě platonicky), pozval ji k sobě, aby si ten zvuk poslechla (jasně, chlubil se, ale měl v tu dobu čím), říkal: „Madam, to je čistej zvuk, slyšíte to, co?“

A moja mamka, logicky stará škola, mu dala v tom roce 1990 naprosto odzbrojující odpověď: „Jasný, je to čistý – skoro jak rozhlas po drátě!“

Sousedovi se napůl podlomila kolena a napůl zesinal (von ten CD přehrávač byl v tu dobu finančně fakt tak trochu „fon“), ovšem na maminku nezanevřel, to v žádném případě, akorát se nám lehce statisticky zdálo, že už ji na svůj veletrh CD disků tolik nezval. ;-)

Zato mamka si ještě pár let vesele poslouchala svůj milovaný rozhlas po drátě, kde nemusela řešit, který program vypnout či zapnout, protože tam běžel jenom jeden, opravdu asi rozhlas, a dobře si pamatuju, jak jsem z té bílošedé krabičky pod tím oknem s dvorní lípou slyšel i slavný hit Kernu Silnější než já.

Pak to mamce vypnuli, protože nám písemně sdělili, že údržba techniky rozhlasu po drátě je nerentabilní, a že se tento mnoha-mnohaletý koncept ruší. Mamka byla smutná, ale koupili jsme jí běžné rádio, a později digitální, čímž se vlastně dostala tak trochu na úroveň souseda s CD. J

Mne osobně zasáhla cédéčka cca o deset let později než mého souseda – když v roce 2001 vyšla po řadě let další řadová deska mého milovaného Kernu Síla zvyku, nevěděl jsem ještě, že byla vydána rovněž na MC, a jelikož jsem ji strašně chtěl, koupil jsem si kvůli ní svůj první CD přehrávač: v té době slavnou stříbrnou kobru Panasonic s jednoduchým kazeťákem, ale šlo tam samozřejmě hlavně o to CD. Nebylo nahoře s výklopným příklopem, ale vespodu s vysouvací vložkou, bez nutnosti tlačit kotouček přes špunt do jeho polohy (no snad mi rozumíte, CD technik fakt nejsu, ha ha). No aspoň vidíte, jak skupina Kern a Jarda Albert Kronek ovlivňovali nejen můj hudební, ale i technický vývoj.

A co Vy? Kdy jste si koupili nebo dostali svoje úplně první CD v životě, resp. CD přehrávač? Jestli chcete, napište nám to, ať už sem do komentářů pod článek, nebo na Facebook, anebo si to přehrajte vzpomínkově vevnitř, jen u sebe, a to první CD si teď sami či s někým pusťte.

Zdraví Dědek.

P.S. Já si to svoje magický taky pustím – „Stojím tu sám, nad hlavou déšť, kdo to změní…“

Kterak můj osobní pocit vystihující a postihující tato koláž, kde každý tón, každý akord sedí ke každému obrazu: