18.02. 2011 - Stejšn, Ocelot, Zetör - Brno, Boro

JAK TO TAKY MOHLO VYPADAT

aneb

BYLO TO ASI TROCHU JINAK

PseudoReport / Stejšn, Ocelot, Zetör / pátek 18. února 2011, od 20.00 hodin / Brno, klub Boro, Křenová ulice

A jéje – zatímco ještě ve čtvrtek jsem celý den jásal a skotačil, v pátek mne postihlo cosi jako rigor mortis, totiž posmrtná ztuhlost. Večer jsem byl totálně energeticky out, což zavinilo, že jsem zůstal in, tedy uvnitř svého příbytku. Nicméně možnosti psaného slova jsou fenomenální (už moje gymnaziální učitelka výtvarné výchovy říkala „Papér snese všechno“, a to ještě netušila, že přijde doba internetu), a tak o report z koncertu ochuzeni nezůstanete.

Akce nazvaná Moravská Metla se konala v brněnském hudebním klubu na Křenové ulici číslo orientační 75, jako by chtěla onou cifrou naznačit, kdy že jsem se to vlastně narodil (panejo, za pět let mi začne táhnout na padesát, uf. A to mi ještě před chvílí bylo patnáct let).  

Celou akci provázel tradiční syndrom tuzemských koncertů, totiž pozdní začátek, což mi připomnělo legendární fór Axla Rose, který kdysi prohlásil, že na jeho pohřbu musí rakev vyjet se zpožděním, přičemž na bocích bude nápis: Sorry, zas du pozdě... 

Jako první vystoupila nejlepší brněnská kapela na světě, STEJŠN, která svoje vystoupení pojala vpravdě originálně: na stylizovaný perón stanice, čili stejšnu, vjel nefalšovaný stejšn, z něhož postupně vyskákali všichni stejšnovští čertíci. Všechny je teď zrovna jmenovat nebudu, protože je jich s prominutím jak nakaděnejch a protože je stej(š)ně všechny znáte.

Vystoupení bylo pojato monumentálně: první půlhodinu byl na pódiu sám Savana, který konečně zmoudřel a přejmenoval se na Satrapu, a který svoje sólové pěvecké party doprovázel vlastními břišními vokály, což vyvolalo mimořádný umělecký prožitek: no co Vám mám povídat, tleskal jsem až jsem měl mozoly na rukách. 

Následoval set již s kapelou a taktéž novými hity. Zřejmě nejvíc mne zaujala písnička nazvaná Savanááá a její refrén „Savanááá, Savanááá, pláně zelený / ať žijóóó škopíčky řádně chmelený!“,   která výrazně zvýšila obrat místnímu výčepu. Pokud jsem se díval správně, nápaditému songu aplaudoval taktéž přítomný Zimní Pepíček, třebaže zlí jazykové dštili síru ve smyslu tom, že jeho tleskot nebyl záměr, ale Parkinson.

Též potěšila aktualizace některých již dostatečně známých stejšnovských songů, takže se hrála například mimořádně aktuální Vláda, a dále kompozice Ony nad těstem, Velký pshowk anebo „nečasová“ hymna Bacha na všechny dědky. Skupina přidala na závěr ještě jeden cover zvaný „Led Cepelín“, aby poté definitivně zcepeněla.

Vystřídala ji slavná přeslavná znojemská smečka OCELOT, což neznamená nic jiného než kamelota z trochu preciznějšího materiálu. Skupina působí na naší scéně již přes dvacet let, což značí, že je dávno plnoletá a může pít. K dokreslení celé atmosféry nutno podotknout, že mezi diváctvem popocházeli aktivní kameloti, pardon oceloti, a kdo měl vypito aspoň deset piv, dostal zdarma cédéčko, takže za chvíli nebylo co rozdávat, a kdo chyběl, nyní co nejupřímněji lituje. Pravda, trošku mne sralo, že už jsem pak nevěděl, kam to šestý a sedmý CD strčit, ale nakonec jsem si jej strčil do...a bylo to.

Hlavní dlouholetou postavou této motorové heavy metalové bandy je Luboš Škleboš Kozdera, kdy Škleboš je křestní jméno, Luboš příjmení a Kozdera přezdívka. Formace, jejíž aktuální produkci si můžete poslechnout například prostřednictvím profilu bandzone.cz/ocelot, překvapila  v první řadě tím, že do Brna vůbec přijela, protože v Brně jak známo chcípl pes (polehčující okolností pro Brno je však to, že z něj následně uvařili vyhlášenej moravskej gulášek).

Nicméně tento koncert byl výjimkou – narvaný Boro klub aplaudoval každé písní Ocelotu, ať už se zovala Lej, ať se motáš, Pasmatri Bukanýr (to snad ani nebylo česky!), anebo Fuckin Crazy Rock N Roll (taktéž jakási svahilština). 

Úspěšné vystoupení Ocelotu bylo zakončeno sympatickou a symptomatickou hitovkou „Kak kalílas stal“ (simultánní překlad Jak se kalila ocel), v níž dle dobře informovaných zdrojů pěl z playbacku vokály sám Josif Vissarionovič Džugašvili. 

Celou akci zakončovala příjemná brněnská metalová kapelka ZETÖR. Taktéž její choreografie byla neskutečně originální, protože na pódium vjel s parádním rachotem nefalšovaný traktor Zetor, a to za  famózních zvuků tříhodinového intro-proslovu generálního ředitele tohoto podniku, které Vám z hospodárných důvodů přetlumočím jedinou větou: „Jede traktor, je to Zetor, jede do hor, orat brambor.“  

Tímto coverem od kultovního Visacího zámku celá produkce Zetöru vypukla, aby následně pokračovala songy zvanými Pole, Olbřímí pneumatiky či Přemysl Oráč.

Ač pro mne osobně byla hudba Zetöru pole neorané, parádně jsem si užíval její svižné, vtipné a celkově milé pojetí, a nebudu zastírat, že tato hudba ve mně probudila takovou lásku k půdě, že hned v pondělí se jdu zaregistrovat jako soukromý zemědělec a v úterý jdu kupovat sice opotřebovaný, ale stále funkční pluh, díky němuž si postupně jistě našetřím i na zbrusu nový model traktoru Zetor Kyborg. 

To však ještě nebyl konec originální akce. Jelikož pánové Luděk „Satrapa“ (dříve „Savana“) Urbánek a Škleboš „Kozdera“ Luboš mají společného jmenovatele jménem SAX, nemohlo na samotný závěr zaznít nic jiného než tři společné hity z repertoáru skupiny Sax, tj. Maniak zvaný Kleopatra, Čarodějnice, zbavená pout a Sodoma Gomora – den poté.   

Zkrátka parádní akce, a kdo nebyl, je debil.

Mimochodem, když jsem zmínil ten Sax, může mi někdo vysvětlit, jak to že v nejslavnějším českém  Slovníku cizích slov, autora Lumíra Klimeše a kolektivu, je pojem „Savana“ hned vedle termínu „Sax“ ??? (viz ilustrační foto). Že by jakési osudové znamení ?!? :-)

Důležité upozornění: celý tento report je fabulace, čili výmysl autora, který se reálné akce kvůli vlastní absolutní lenosti bohužel nezúčastnil. Některé zveřejněné informace se zakládají na pravdě, většina však nikoli. Účel článku je jediný – pobavit sebe a případně i ostatní. Pokud jsem případně někoho nasral, su moc rád. Srdečně zdraví Grandfather.   

Právnická poznámka: Dle ustálené judikatury nejvyšších a nejústavnějších soudů ČR je přiměřená karikatura legitimní prostředek k vyjádření originálního osobního názoru a neznamená porušení osobních ani osobnostních práv dotčeného jedince. :-)