13.09. 2014 - Arakain - Brno-Vinohrady

KDYŽ BURÁCÍ HLAS METALOVÉ KRVE

aneb

ADRENALIN VE ŠKOLNÍ JÍDELNĚ

Report / Arakain / sobota 13. září 2014, 16 – 17 h. / Brno-Vinohrady, bývalá ZŠ Bzenecká – školní jídelna

Tak tohle tady ještě nebylo – naše dlouhodobě nejúspěšnější metalová skupina Arakain hraje ve školní jídelně!  Unikum způsobené nepřízní počasí, protože akce se měla původně uskutečnit jako open-air na place nad brněnským lesoparkem Akátky, avšak jelikož poslední dny dost pršelo, musela být preventivně přesunuta do útrob místní bývalé základní školy.

Hodinový set, pro návštěvníky díky městské části Brno-Vinohrady zcela zdarma a za bílého dne. Při koncertu šlehalo dovnitř okny jídelny kontrastní denní světlo, a velmi úsporný světelný park měl tak co dělat, aby tváře muzikantů alespoň trochu zbarvil do potřebného infernálního ruda.

Stejně tak jedinečné bylo i složení publika, v němž vedle vlasatých a mnohdy dost letitých mániček (třeba já!) nechyběly ani maminky s dětmi, a spatřil jsem i pár důchodců, kteří zřejmě – jako řada ostatních – využili skutečnosti, že dnes se vstupné neplatí.

Na vesměs černých metalových trikotech fanoušků se zřela loga jako Slayer anebo Arakain (kdo by to byl řek’, že?), před začátkem koncertu sebou jedno malé děcko plesklo o zem a začalo řvat jak Mille Petrozza z Kreator, no a mohlo se začít!

Arakain rozrazil brány svého setu peckou Černobílý svět z posledního CD Adrenalinum a celkově nám předestřel dosti rozprostřený vzorek takřka z celého údobí své porevoluční historie, kromě thrash metalového období alb Thrash The Trash a Schizofrenie, z nichž se nehrál žádný song; což asi souvisí nejen s délkou vystoupení, ale především s faktem, že turné věnované výlučně svým prvním dvěma deskám soubor absolvoval na podzim loňského roku. 

Nejstarší oficiálně vydanou písní tak byla letitá Kolonie termitů z mimořádně vydařeného i kritikou velmi ceněného CD Black Jack z roku 1992, která se do prostor jídelny velice hodila, ježto se v jejím refrénu pěje „Jsme kolonie termitů / všechno vyžrat a neužít“... No tak teda v jídelně jsme nežrali nic, maximálně brambůrky nebo klobásku, zato jsme si všichni hudební produkci parádně užívali, protože Arakain nám servíroval pokrmy věru chutné a patřičně pikantní, akorát to nebylo z malého výdejního okýnka, ale přímo a natvrdo z pódia.

Když už jsem se zmínil o onom žrádle, musím podotknout, že v jídelně byl dosti vydýchaný a teplý vzduch, takže kluci na stejdži se potili, jako kdyby makali ve vedlejší tělocvičně, naštěstí zpěvák Honza Toužimský ten ručník, jímž se pravidelně otíral, do ringu rozhodně neházel, a značný výdej energie komentoval asi po třetí skladbě slovy: „Jestli tady z toho výdejního okýnka nezačne rychle lítat svíčková se šesti, tak dál nehrajem!“.

Na svíčkovou se šesti sice nedošlo, ale Arakain s pěti, tj. s pěti šikovnými muzikanty pokračoval staršími řádně masitými flákotami jako Prázdnej kout z Metalmorfózy 2003, Hlas krve z S.O.S. 1996 či nezapomenutelným a nikdy neohratelným ploužákem Marilyn ze Salto Mortale 1993, stylově přelomového koutoučku, představujícího ve své době definitivní odklon souboru od klasického thrash metalu ke „stravitelnějšímu“ heavy pojetí. 

Taktéž pódiová image Áček má svůj nezaměnitelný půvab, počínaje poctivou dvoušlapákovou bicí soupravou Lukáše Doxy Doksanského (kdo si dnes pamatuje, že skoro před čtvrtstoletím začínal v mystic metalovém Drakaru již zesnulého mága Ivana Sekyry?), pokračujíc úchvatným řetězovitě pokrouceným stojanem na frontmanův mikrofon, a v neposlední řadě včítajíc magickou tvář kytaristy Jirky Urbana, který by si mohl s přehledem střihnout roli čaroděje v nějaké luxusní pohádce.

Ze zatím posledního alba Adrenalinum se hrály ještě další dvě věci – titulní hit Adrenalin, jež naživo funguje opravdu výborně, minimálně stejně dobře jako na desce, a kompozičně i textově velice dobrá Malá a ztracená, velká to skladba, která se na Vinohradech rozhodně neztratila, a to určitě i z důvodu toho, že pódiovou šou kapely v tu chvíli obohatila třetí kytara Honzy Toužimského a jelo se á la pověstní Iron Maiden. Arakáááin!

Zvukově byla jídelna kupodivu super, sound byl přiměřeně hlasitě, takže i dětské bubínky ten nápor vydržely, byl potřebně syrový a hutný, ale současně i dostatečně čitelný: dobře vynikaly všechny nástroje včetně zpěvu a včetně řízné baskytary Zdeňka Kuba anebo kytarových sól Mirka Macha. 

Zajímavosti jsou určitě i některé texty z dílny původního zpěváka Aleše Brichty, inspirované dějinnými politickými událostmi, kupříkladu Už ho vezou - z Faraa, jež lze chápat i coby osobitou autorskou hyperbolu pohřbu sovětského státníka Leonida Iljiče Brežněva v roce 1982 a tehdejšího nečekaného pádu rakve s jeho tělem, anebo jeden z největších šlágrů kapely z jedné z jejích historicky nejúspěšnějších desek, Apage Satanas, jež je dnes už jen reminiscencí  na dobu, kdy KDU-ČSL šéfoval knírkatý Josef Lux a jmenovaná strana se prezentovala billboardy se sloganem „klidná síla“ (cit. „z billboardů znáš / svět klidnejch sil“) – viz též náš dřívější článek Kuriozity z dějin Áček, bod 13.

A právě Apage Satanas, společně s Paganinim, představovaly přídavkovou odpověď tohoto kvintetu na neutichající aplaus přítomných nadšených fans, kterých sice mohlo být dle mého osobního názoru ještě o trošilinku víc (místy se dalo v hledišti normálně projít – svoji úlohu možná sehrálo neobvyklé místo konání, snad i „umírněná“ propagace), ale i přesto byla hala zaplněná věru solidně; slušný zájem byl i o následnou autogramiádu a fotografování u stánku s merchandise, kdy členové kapely obětavě vyhověli každému zájemci, a to i přesto, že ten den měli před sebou ještě dlouhé cestování  na další kšeft do Klášterce nad Ohří.

Dějiny se mění, Arakain zůstává. Ačkoliv ve svých řadách má po odchodu Brichty už jenom jediného zakládajícího člena, „taťku Arakainu“ Jirku Urbana, vždy se velice dobře vypořádal i se změnou nejtěžší, totiž změnou na pěveckém postu a vždy dokázal dál a dál točit dobrá alba, která stabilně představují nadprůměr tuzemské metalové produkce. A jako jedna z minima českých metalových entit se také nikdy neodchýlil od metalového stylu jako takového, třebaže samozřejmě v jeho rámci osciloval mezi různými subžánry, od heavy přes thrash až po občasný experiment s výrazným melody metalem.

...nadčasový hlas metalové krve přesvědčivě zaburácel na unikátním koncertě ve vinohradské školní jídelně.

Text + foto Dědek.

Playlist (+/-, a jinak samá +):

Černobílý svět, Kolonie termitů, Adrenalin, Už ho vezou, Hlas krve, Marilyn, Malá a ztracená, Prázdnej kout, Marat, přídavek: Paganini, Apage Satanas