Report / Power Metal Blast Vol. VII / Samhain, Rimortis, Eagleheart, Aneurysma / Brno, Favál, od 19 h.

...ač jsem někdy jako prase, příště půjdu určo zase, končil jsem zhruba před rokem svůj reportík z PMBV VI, a svoje slovo jsem splnil.

Předkolo jsem absolvoval už ve středu, když jsem v metalovém oddělení Bontonlandu na náměstí Svobody potkal ctihodného bubeníka Eagleheartu Zdeňka Vémolu a jeho sličný protějšek - oni byli dva, my jsme byli tři (já, Kvasar a Modrá luna). Zdeněk sice tehdy vyjádřil trochu obavu, jestli sobotní návštěvě neuškodí současný česko-polský fotbalový přenos, ale obával se zbytečně. Magická rovnice Favál - kravál - nával vyšla totiž do puntíku: bylo narváno.

Koncepce letošního Metal Blastu byla obdobná jako loni, pouze Salamandru nahradili Rimortis a místo Brazilců přijeli Slováci.

Opět jsme tak mohli spatřit nadějné a energií nabité novopacké SAMHAIN se sexy zpěvačkou Veronikou Stříbrnou. Přišel jsem sice trochu později, když již tento šestičlenný orchestr hrál, ale o to větší "pumpa" to v tuhle chvíli byla. Jestliže měli Samhain úspěch u publika už loni, tak tentokrát jsme zažili hotové galapředstavení. Mile mne překvapilo, jak tahle kapela dokázala rozproudit publikum hned z úvodu celého minifestu, nadšení bylo značné, a to na obou stranách.

Samhain burácel peckami jak z debutového EP Tajemství duše (např. hitovka Hrdina), tak z chystaného full-lenght CD, které má být narozdíl od dosavadních songů, bratřících angličtinu s češtinou, již výhradně v AJ (á jé, volám příznačně já, nejsem totiž vůbec příznivcem anglických textů v metalu), ale i přesto - pokud jsem tedy zaslechl správně - se má jmenovat česky Archa věčnosti (!). Kapela jej bude natáčet na Moravě, ve známém bzeneckém studiu Shaark, a tak se příznivci svěžího a melodického heavy/speed metalu s ženským zpěvem mají určitě na co těšit (a navíc, není ten Lukáš Kolek od pohledu celej Kai Hansen? :-).

Kolem angličtiny a češtiny se taky v sále rozhořel první "konflikt", protože zpěvačkou vyhlášené "hlasování" o to, zda se má hrát skladba anglická či česká, končilo celkově tak nějak spíše nerozhodně. Co však jednoznačně vítězilo, byla svižná hudba, takže Samhain se zhruba po hodince loučili s úsměvem na rtech; na rtech, které se v případě zpěvačky ještě na pódium po chvíli vrátily, aby zapěly jeden podařený duet.

Vzápětí nastoupivší poděbradští RIMORTIS jsou ve špičce českého melodického metalu usídleni již nějakou tu sobotu. Na bandu kolem svého "vůdce" Vaška Mrzeny je mi sympatické mimo jiné to, že do metalu nesere angličtinu, jeho texty jsou hezký český a na celkovém dojmu z hudby je to pozitivně znát. ¨

Rimortis to na Favále rozpálili protřelými Zvony fantazie ze zatím posledního řadového CD Vesmírem plout, které se však již za pár dnů dočká svého výročního následovníka, 2CD 10 kroků zpět vydávanému při příležitosti 10. výročí existence souboru, kde jeden disk bude zbrusu nová řadovka a druhý kotouček bude průřez starých hitů, nově zahraných i nahraných. Navíc má být příznivá i cena, 200 Kč, čili stovák za jedno CD, což je myslím jediná rozumná cesta, jak vůbec ještě v České republice prodávat orginální desky.

Rovněž Rimortis měli u diváků obrovský úspěch, prales rukou jako by chtěl naklánějícího se pěvce Milana Hloucala doslova uchvátit, muzika duněla, až se zdálo skoro neuvěřitelné, jaký randál dokáží kluci nadělat s jedinou kytarou.

Pro mne osobně byly vrcholy celé produkce Rimortis dva: strašně moc mne překvapila vynikající starší skladba S.O.S., kterou jsem doteď zřejmě neslyšel, ale která šlape opravdu famózně, má skvělou rytmiku a bravurní souznění textu a muziky. Druhým vrcholem pak byla předělávka vlastní skladby Rimortis II do podoby duetu Milana Hloucala s Veronikou Stříbrnou. Tak tohle já opravdu můžu, mám slabost pro duety obecně, ale tenhle se povedl na druhou. Skvělý zážitek, fakt!

Výměna dvoušlapákové baterie za jeden kopák s dvojšlapkou předznamenala příchod brněnských power metalových věrozvěstů EAGLEHEART. Jedna z nejslibnějších a nejtalentovanějích tuzemských formací představovala vrchol celé minipřehlídky - inu, není divu, Brňáci byli doma, a všude dobře, doma nejlíp. Atmosféra byla tak pohodová, že když se během výměny aparátu reprodukovaly pecky Judas Priest, tak se do nich Zdeněk Vémola s chutí alespoň na pár taktů zapojil. Naprosto chápu, s legendami člověk nehraje každý den...

Eagleheart je již dnes obrovská značka a záruka kvality, a svoje zlátnoucí postavení na české scéně sobotním výkonem jenom potvrdil. Ať už peckami z prvotního EP Black Sun anebo fláky z mimořádně dobře hodnoceného CD Moment Of Life. Dovádějícím a nacpaným Faválem tak řičely nejznámější songy kapely jako Dont Turn Your Head, Into The Sky, Moment Of Life, Tears Of Rain či Black Sun.

Kromě ostřílených skladeb skupina představila taktéž jednu novinku (bohužel myslím nezazněl její název), a třebaže prvotní živý poslech může být krapet ošidný, musím uznat, že je to flákota jako hrom. Maximálně propracovaná, přitom báječně šťavnatá a detonující kompozice, hmm, hmm, tady se děje něco zase o třídu vejš, se mi zdá. A tak jsem si vzpomněl na slova Zdeňka Vémoly, když jsme se bavili po vystoupení EH na festivalu v Kuřimi v září loňského roku, cosi v tom smyslu, že ten Kůs je šílenej, že skládá strašně složitý věci, že se to pak ani nedá zahrát... :-). Jak vidno, dá.

A co mne osobně velice potěšilo, že jsem konečně vyslechl citronovský cover Zase dál, na který jsem byl ukrutně zvědav. A byl jsem věru nadšenej. Možná by se Citroni divili, že už v 80. letech minulého století složili dokonalou power metalovou skladbu.

Roztomilé také bylo, jak na ni "mlaďoši" v prvních dvou řadách pařili, i když evidentně ani jeden z nich nebyl v roce 1988, kdy tato píseň získala v hlasování posluchačů rockového rozhlasového pořadu Posloucháte Větrník titul Skladba roku, ještě na světě. Ono, i většina Eagleheartů (krom ctěného stařešiny Vémoly) v tu dobu poslouchala myslím ještě docela jiné "ukolébavky".  Některé songy prostě nestárnou, a pokud i stárnou, tak zrají do krásy.

Na skutečnost, že vrcholná kapela celé přehlídky nehrála jako poslední, logicky doplatil závěrečný slovenský host, bratislavská metalová skupina ANEURYSMA.

Před pódiem to zákonitě prořídlo, nicméně i přes pokročilý noční čas (byla vlastně už neděle) prázdno rozhodně nebylo. Však to také frontman kapely náležitě ocenil, a celá banda odváděla profesionální výkon, jako kdyby hrála na zaplněném vedlejším Velodromu.

Metal se nám příchodem této kapely, kterou jsem do té doby vůbec neznal, přeci jen zvolnil, už to nebyla taková jízda jako EH, ale i přesto nám Slováci předkládali zajímavé věci, hudebně docela barevné, v paměti mi utkvěla například skladba pod názvem Detox. Rovněž komunikace zpěváka s publikem v něžné slovenštině byla zajímavým ozvláštněním jinak česko-anglického večera.

Na bližší hodnocení této hudební produkce si sice s ohledem na dosavadní neprozkoumanost repertoáru netroufám, naživo to však byla určitě důstojná tečka za celým minifestivalem; koho by skupina, jejíž členové mají údajně krátce po maturitě, zajímala více, její profil najdete na bandzone.cz/aneurysma1. 
 
Někteří jedinci už sice touto pozdní hodinou lehce pochrupovali, ale většina stále vnímala, a ačkoli na place před pódiem nebylo v tu chvíli více než třicet - čtyřicet lidí, dokázala si tato přítomná posluchačská množina v samém závěru vyřvat i přídavek, a tudíž ani Slováci nemusejí domů odjíždět zklamaní. Snad až na drobné faux pas několika "mlaďošek a mlaďochů", kteří po dobu produkce kapely seděli na pódiu klidně bezostyšně zády k ní. Ovšem zase na druhou stranu, dá se to říct i jinak - že narozdíl od některých ostatních neodešli a vytrvali.

Akce se zkrátka vydařila. Výborné kapely, solidní zvuk, dobré pivo, teplíčko...

Celkové vyznění v kostce asi nejlépe vystihují slova kytaristy Michala Kůse z dob zvukové zkoušky, když po nastavení kytary pronesl Onu Větu:  "Brutální, ale dobrý."