05.12. 2013 - Pavel Váně & Bronz, Aleš Brichta Project - Brno, Musilka

ZLATEJ BRICHTA,

STŘÍBRO BRONZ

Report / Aleš Brichta Project, Pavel Váně & Bronz / čtvrtek 5. prosince 2013, po 20. h. / Brno, Musilka

Život nám plodí různá překvapení, počínaje momentem narození, přes nečekaný výkřik naší milé „Jsem v tom!“ až po čtvrteční spojení projektu Bronz s Projectem Aleše Brichty; a bylo nás víc, kdož jsme si nenechali tuhle docela unikátní kombinaci ujít.

img_0259.jpgPamatuju se, že když jsem byl ještě menší kluk než teď, můj starší brácha měl ve svém pokojíku takovou „černou skříňku“, a v ní spoustu gramodesek – jednou z nich byl i singl brněnského Bronzu s Černobílou.

Hmm, tak tuhlectu zonku nám Váně a spol. i přes závěrečný aplaus nezahrál, ale i tak jsme toho stihli docela dost: Hlídač svítání, Tvé oči v 50. poschodí, Hvězda ticha, i nějakou tu novinku typu – snad jsem slyšel dobře - Hospodského dcera či Polárník.

Zpočátku se mi zdál zvuk Bronzu poněkud zahlušený (ono ozvučit tu husovickou ratejnu, to musí být teda na mašlu), ale během chvíle se stával čitelnějším, každopádně frontmanovi Pavlu Váněmu jsem rozuměl celkem každé slovo, a rozuměl jsem celkem i každé písni.

Basák Franta Goliš Drápal, kterýho miluju z Jegrova Charlie The Bomber, se občas taky dostal „ke slovu“, zapěl si třeba slogan „Až se mládí vrátí“ (Golišu, mám jobovku - nevrátí!) a zpívalo to mu moc dobře, svižně, svěže a na relativně vyšším pódiu jako z věže. Jó holt, to je Osud, to je zkrátka Štěstí, být brněnskou žijící legendou...

Upřímně se subjektivně přiznám, že mne Bronz překvapil docela surovým a syrovým rockovým soundem, kytara Michala Pospíšila a bicí Petra Pedro Klima vytvářely solidní barevné a přitom řízné obrazce, bál jsem se, že produkce bude lyričtější, ale toto „drsné“ pojetí mne velice příjemně zasáhlo a začal jsem tak trošku chápat, proč Bronz a Brichta.

Namísto přítomným publikem řvané Černobílé nám sice Mistr Váně cobyžto přídavek předestřel Barnodajova Mauglího, ale bylo to pocitově fajn fajn fajn. No ale tož chlapci do příště tu Černobílou i s tím sborem či co nastudujte, protože příště jde se mnou brácha, a to byste viděli ten mazec, kdybyste to nedali. :-)

A posléze již čekalo peklo.

Jedna z nejcharismatičtějších postav tuzemského tvrdého rocku, bystrej, vzdělanej (vystudoval zahraniční obchod) a skromnej tvrďák v týhletý krásný a přitom zkurwený ČR, inženýr Aleš Brichta, se naprosto profesionálně popral i s poloplnou Musilkou (ano, pakliže bych to chtěl vyjádřit lehkou slovní hříčkou, tak na Bronz byla Musilka poloprázdná, na Brichtu poloplná).

Peklo už čeká, Deratizer, Lidi jsou lidi, grizzlyovský Není nutný plakat, ale i starší výlety jako Výlet do bájí, Barák na odstřel , anebo arakainovská magická Zlá křídla osamění či takřkaimg_0282.jpg závěrečný fantastický thraaaaaaash metalovýýýýýýý Gla – di – áááááááá – tor! Anebo nejstarší schelingerovský Jsem prý blázen jen. 

Upřímně říkám, že Brichta mne baví víc na koncertech než na deskách. Ne že by jeho kotoučky byly špatné, to tedá rozhodně ne, ale naživo dokáže udělat natolik parádní show, s takovým řízem, drajvem, energií, že prostě na jeho brněnských koncertech nemůžu a nemůžu a nemůžu chybět. Současná kapela mu šlape (dobrej projekt! :-)), na Alešovi bylo včera vidět, jak strašně moc má tu tvrdou muziku rád, jak si ji užívá, jak jí věnuje celej svůj život, a třebaže se svým vzděláním by mohl být už dávno milionář, tak celou dobu valí ten rockerskej život, kterej teda o  miliónech fakt není. A i přesto je „miliónovej“.

Údolí sviní nám přineslo pecky jako Pan K. Lousek, Jen počkej zajíci či třeba Fénix (pamatujete, že svého času byla tahle placka nejprodávanější v celé republice? – kurwa, kolika lidem se tohle za život podaří?). - Ehm, nicméně se tak trochu obávám, že ještě pár let tady bude jak Aleš Brichta (za to díky), tak bohužel i pan Kalousek...

Se svým milovaným Canonem jsem běhal mezi pod-pódiem a galerkou - Musilka disponuje sympatickým útulným balkonkem - takže jestli z těch fotek něco vyjde, budete je tady mít (Vy už to teď ve výsledku vidíte, ale já v tuhle chvíli ne, panč teď ještě píšu, a třídit a stahovat fotky budu až posléze). A mohu Vám zcela na rovinu říct, že ten Brichtův Project funguje výborně, ať už jste nahoře nebo dole :-).

Nešlo pustit Brichtu ze stejdže do šatny, museli se „kucí naší ušatí“ vrátit a zahrát s koncem fotbalového podzimu a v době, kdy Kometa na Slavii už dávno prohrála 3:0, Nechte vlajky vlát. „Nechte vlajky vlát / nechte chóry znít / každej máme svý / hymny vítězný“. A nejedno nejen sportovní srdíčko změklo...

Čtvrteční Musilka? Někdo šel na Bronz, někdo na Brichtu. Kdo přišel, přišel na dobrou muziku. Kdo nepřišel, o dost přišel. U někoho vyhrál Bronz, u někoho Brichta. A jak by řekl „Cizinec“ Albert Camus: A nakonec co?

Echm echm, já v tom mám jasno, viz titulek tohoto reportu: Zlatej Brichta, stříbro Bronz.

P.S.: Ale vždyť jsme vlastně ten čtvrtej den v týdnu byli první všichni. 

Tady Dědek.

Speciální poděkování:

Věri, Tobě, kterás mne již lehce veselého ochotně a nezištně „rozvezla“ do postele. :-)

 

Komentáře

Můžete použít následující HTML tagy a atributy:
<a href="" title=""> <blockquote cite=""> <code> <b> <i> <u>