Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze CD Zylwaru Ozvěny plamenných slov

10. 4. 2010
...DOZRÁL ČAS PRO ČASTUŠKY

aneb

OZVĚNY VELKÉ ŘÍJNOVÉ HUDEBNÍ REVOLUCE

ObrazekDatum vydání: říjen 2009
Edice: CD (EP) + limitovaná edice s kovovým štítkem-logem skupiny

Vrcholy CD: celá česko-ruská koncepce
Propadáky CD: neobjevil jsem žádné, pokud pominu, že v textu Volným pádem se o jednom „propadáku“ zpívá

Hodnocení CD: 100 %

Čas, tužka a častuška. Máte pocit, že jsem se zbláznil a melu z cesty? No to také nevylučuji. Nicméně každá revoluce bývá spojena s určitým heslem, a tu říjnovou Zylwarovic revoluci hudební (a byla fakt v říjnu! :-), spočívající v tom, že vyšlo jeho česko-ruské CD Ozvěny plamenných slov, nyní spojuji se svým osobním sloganem čas – tužka – častuška. Čas proto, že od křtu CD uplynul již půlrok, a teprve nyní jsem byl schopen recenzi napsat – čili uchopit pomyslnou tužku, alias klávesnici computeru. A častuška proto, že termínem „častuška“ jakožto upřesňujícím přívlastkem označili svůj crossover nedávno samotní Zylwarovci.

Pamatuji se, že krátce po jiné revoluci, po té sametové v roce 1989, u nás začal vysílat kanál nazvaný OK3, který byl už přeci jen o něco divočejší než dosavadní zatuchlé komunistické programy, a právě na „ókáčku“ jsem tehdy zhlédl videoklip jedné ruské skupiny (bohužel si nepamatuji její jméno), která drtila velmi solidní tvrdý rock. Skladba se jmenovala Búdět vsjo atlíčno (čili volným překladem Všechno bude skvělý). Od té doby jsem si říkal, kdy konečně do mé sbírky tvrdě rockových CD přibude kotouč, který bude zpíván rusky. Svého času jsem si užuž málem koupil album finského projektu Kursk, který byl nazpíván právě v ruštině, ovšem nakonec z toho nějak sešlo. A tak musel mou mezeru v kolekci napravit jako první právě Zylwar!

Rusky se na CD zpívá celkem ve třech písních z pěti, vždy v kombinaci s češtinou, a jeden song se rusky dokonce jmenuje (Nažmu na kurok – Zmáčknu spoušť). Booklet naštěstí obsahuje nejen všechny texty, ale i „simultánní“ překlad ruských pasáží do češtiny, což je moc dobře, protože ačkoli jsem se ruštinu učil zhruba deset let, některé obraty bych už dnes nepřeložil.   

A tak pojďme nyní konečně k jednotlivým peckám. Třebaže běžně koncepci recenzí po jednotlivých písních nepraktikuji, tentokrát jsem se pro ni rozhodl, protože s ohledem na článek, zveřejný na BZ profilu bandu dne 25. 10. 2009, mi umožňuje rozvést netradiční koncepci pomyslného dialogu mezi Zylwarem a mnou.  

Volným pádem

Zylwar: Pocity a dojmy při seskoku ze 4 kilometrů. V podtextu, sednout za volant a vyrazit na silnice a dálnice, to je taky kolikrát docela slušnej adrenalin?!

Dědek:  No, Zylware, Ty prostě musíš mít zpravidla texty o více významech. Tento je stvořen tak šikovně, že vyvolává i spoustu dalších pocitů. Já osobně si tento text dokážu s trochou nadsázky představit i jako důrazné varování všem kariéristům ve smyslu „Čím výš se vyšplháš, tím z větší výšky můžeš spadnout.“ Každopádně obraz výšek a pádu je u Zylwaru neuvěřitelně emocionální, a to jak zvolenými slovy, tak magickou hudbou, která vlastně provází celé EP. Už úvodní riff, poctivý to řezák, Vás vcucne do nálady celé fošny jak malinu.  Zajímavostí je zde také Nohelova hlasová kaskáda – uslyšíte jej zpívat šeptem, následně s lehkým samplem, a rovněž čistým křišťálem i typickým koncertním zpěvokřikem.  

Nažmu na kurok (Zmáčknu spoušť)

Zylwar: Cesta za prací a „lepšími výdělky“. Zmáčkni tu spoušť-obrazně řečeno, není to nabádání k sebevraždě.

Dědek: Drásající song (již úvodní intro s křikem kojence je úděsné), s vynikající říznou hudbou, Junovým ruským zpěvem, na nesmírně aktuální téma. V širším slova na téma chudoby, bídy, utrpení... Jak již naznačeno, sloganem Zmáčkni tu spoušť se opravdu nemyslí spoušť fotoaparátu. V tomto kontextu si vždycky vybavím ty vystudované vysokoškolské učitele či jiné obdobné profese, kteří k nám přicházejí z bývalého východního bloku a tady si zřizují živnostenské listy na kopáčské nebo uklízecí práce, protože si tak vydělají víc. Možná víc, protože souvislosti a konce takovýchto rozhodnutí nemusí být vždy růžové. S těmi lidmi cítím, protože takhle v praxi realizovat mnou zastávané heslo, že práce se dělí pouze na tu, která je dělaná dobře a na tu, která je dělaná špatně, si obdiv jistě zaslouží. Ovšem ta spoušť nemusí být jen spoušť revolveru, ale je to hlavně spoušť lidstva jako takového, spoušť slzavého údolí.

O naději

Zylwar:  Naděje vězněného malého chlapce kdekoliv na světě v kterékoliv válce, že mu ještě někdo z blízkých zůstal, ta ho drží při životě.

Dědek: Naděje je velmi paradoxní jev. Sama o sobě působí nesmírně pozitivně, ovšem z povahy věci nutně vyrůstá z pozic negativních. Hovoříme-li totiž o naději, nutně hovoříme i o něčem smutném, s vidinou, že to smutné jednou zmizí, rozplyne se a bude zase líp. A stejně ambivalentní je i tento song Zylwaru. Tak hudebně podařená záležitost (všimněte si úvodní chvílemi líbezně drkotající kytary), že ani v refrénu umístěná fráze „Naděje umírá poslední“ jako fráze vůbec nepůsobí. Věříte jí jako ničemu, a když si ji propojíte s šíleným obratem „Píšu ti dopis, dědo můj“ (viď, Shaumal :-), asi se z chapadel tohoto válu jen tak lehce nedostanete.

Ledové slunce

Zylwar: Když má člověk silnou vůli a trpělivost, tak lze dosáhnout ledasčeho, ale bohužel kolikrát mu jsou házeny klacky pod nohy a není mu přáno. Důvodem může být třeba závist atd...

Dědek:  Ledové slunce je podle mého názoru hudebně absolutně nejsilnější píseň celé desky, zkrátka megahit. Mysteriózní sousloví „Ledové slunce“, opět mysteriózní souznění češtiny a ruštiny, mysteriózní hudba... A přitom do toho chlapi řežou jak sviňa! V ruských částech této skladby se asi nejvíce z celé desky projevuje hudební „častuškové“ cítění :-). Tato kompozice je útok, nálet toho nejlepšího, co se může v myslích muzikantů zrodit. Kobercový nálet. Tahle píseň skutečně hřeje i mrazí, takže název Ledové slunce je milimetrově přesný.

Ozvěny plamenných slov

Zylwar: V mládí si člověk kolikrát nepřipouští možné důsledky toho, co říká nebo koná. Postupem času více zvažuje každé slovo, co vypustí z úst.

Dědek: S trochou škodolibosti lze říci, že opatrnost je matka moudrosti, ale dcera strachu. Anebo dvakrát měř a jednou řež. Čili slovo jako takové, tím spíše slovo plamenné, může být dobrý sluha, ale zlý pán. Já osobně jsem ale text nepochopil tak obecně, jak ho komentuješ Ty, Zylware. Pochopil jsem ho spíše jako reakci na konkrétní reálnou událost, která v souvislosti se Zylwarem, resp. některým z jeho členů, nastala, byť z textu samotného se nedozvíte přesně, o co by mělo jít. V každém případě opět mimořádný vál, ano, doslova, neb se na Vás valí, valí, valí...
___________________________________________________________________________________

Pro celé album je typické skvělé kontrastní střídání hudebních pasáží burácivých (lidově řečeno ve formě řízných kytarových kil) s těmi intimně lyrickými (ztichlé vybrnkávačky).  Zylwar tak nejdříve vybuchne, a pak se ztiší, aby mohl opět vybuchnout.

EP má výborný, drsný i čitelný zvuk, jak už jsme u Zylwaru a studia Šopa v Lipově zvyklí. I z tohoto pohledu je tedy důvod k radosti. Zaujme i nápaditý obal, dokreslující název desky a téma poslední písně (viz ústa na zip). Co se pak s těmi ústy děje na zadní straně obalu, neprozradím...

Když to shrnu, tvorba Zylwaru je stále výjimečná. Při psaní recenze jsem trochu přemýšlel, jestli mám dát desce procent 100 nebo 99. Ovlivňoval mne pocit, že při živých vystoupeních vyznívají tyto skladby Zylwaru ještě  o fous lépe než na desce. A pak jsem si uvědomil: přece to, že na koncertech působí ty pecky ještě trochu lépe, neznamená, že na desce není Zylwar stoprocentní. Je. A tak jsem buchl opět tu stovku :-).

Skutečnost, která je výrazně smutnější – tato deska byla zřejmě na dlouhou dobu poslední, kterou natočil kytarista a „ruský“ zpěvák Vladimír Juno Krček. Ten totiž Zylwar ještě přede křtem CD opustil (němagu skazáť, kak meňjá éto bolit...), s tím, že se chce naplno věnovat studiu medicíny. Nahradil jej – alepoň dočasně – další výborný kytarista Wobrecz z Crate.  

Je to pro českou hudbu jistě obrovská škoda, protože takových talentů, jako je Juno, se na naší scéně moc nerodí. Nicméně podle toho, jak vídám Zylwar i po Junově odchodu, katastrofální následky to pro něj asi mít nebude.  Spousta šikovných chlapců totiž zůstala :-).

A tak se mi chce na závěr zopakovat, co jsem pronesl na začátku, a samozřejmě jak jinak než rusky: Búdět vsjo atlíčno...

Zdraví Dědek
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ANO

(Shaumal, 10. 4. 2010 17:36)