Jdi na obsah Jdi na menu
 


18.12. 2009 - Zylwar, Crate, Cože!, Metal Kozelce - KD Blažovice

22. 12. 2009
NA KOMETĚ, V RAKETĚ...
HNED JEST KRÁSNĚ NA SVĚTĚ!

aneb

MRAZIVÁ POUŤ ZA LEDOVÝM SLUNCEM

Report / Zylwar, Crate, Cože!, Metal Kozelce / KD Blažovice (4 km za Šlapanicemi) / pátek 18. prosince 2009, od 20 hod.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Motto: Původně to byla písnička o mém synovi Jakubovi, pak o starých babiččiných hodinách, které věčně nešly, pak o dalekohledu. Nakonec jsem změnil pár veršů, rýmů, jen náladu jsem ponechal a zpívám vám o kometě.
(J.N., sleeve-note LP Darmoděj, 1988)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ptáte se, co a jak? Tak tedy ano. Cizelovaná koncepce výhradně blažovických skupin, naplánovaná na poslední předvánoční pátek roku 2009, navíc okořeněná informací, že jako host se skupinou Zylwar vystoupí i její bývalý člen, geniální skladatel a kytarista Vladimír Juno Krček, nás s webmasterem Míťasem vystrnadila z teplých pelíšků (píšu pelíšků, ne kalíšků), a vydali jsme se statečně vstříc velkým, šírým blažovickým lánům, rodným to místem celé řady slavných muzikantů, namátkou jmenuji bratry Vodičkovy ze skupiny Kern.  

Což byl, pravda, lehce odvážný projekt. Dokud jsme seděli v trolejbusu, ba i dokud jsme kráčeli ve Šlapanicích mezi domy, byla to příjemná rodinná procházka, a vůbec nás nemrzelo, že jsme pro další cestu pohrdli vymožeností zvanou autobus. Jakmile jsme se ovšem ocitli na prvotních otevřených pláních směrem k Jiříkovicím, začalo poněkud přituhovat. Ano, jsou chvíle, kdy tuhnoucí orgán člověku přivodí radost, nicméně o ty se zde nejednalo.

Fujavice zvaná -7 to byla náramná. Nepomohla ani „sklékárnička“ neboli skleněná lékárnička, totiž z domu poctivě rumem naplněná plácačka: původně plánované ohřívací „rumpauzy“ se totiž nakonec  smrskly na jednu jedinou, protože zastavit se vícekrát by znamenalo umrznout.

Do útulného blažovického kulturního domu jsme nakonec dorazili ještě při vědomí, a proces rozmrzání, který původně vypadal tak na tři hodiny, nám nakonec výrazně zkrátil zpěvák Zylwaru Pavel Nohel, jehož kamarádský troj-rum nás postavil příznačně na nohy.

Příjemně jsme při této konečně pořádné „rumpauze“ pokecali; jedinou výjimkou byla informace, že zmiňovaný Juno nečekaně ulehl (zřejmě se také chvíli procházel po blažovických pláních), a tudíž zřejmě nevystoupí, což se bohužel nakonec stalo, čili se to vlastně nestalo, resp. nestalo se, co se stát mělo.

Následně nás již začala rozehřívat i první, experimentálně-metalová kapela se zajímavým názvem METAL KOZELCE (tenhle název vymyslela jedna v sále Obrazekpřítomná výrazná hudební osobnost, ale dal jsem slib, že její totožnost neprozradím), která poplatně svému názvu hraje opravdu všechno možné, čili metá metalové kozelce.   

Takže když jsme zrovna táli, interiér kulturáku rozčísla „metalová“ předělávka dvacet let starého hitu skupiny Pet Shop Boys (!) Its A Sin, a musím podotknout, že ač nejsem velkým příznicem coverů, tak tohle byl úvod dosti vydařený. Tudíž bylo jasné, že s inkriminovanou bandou se nudit nebudeme.

Seskupení Metal Kozelce jsem slyšel poprvé v životě, a ač jsem jej sledoval spíše z povzdálí, velmi mne potěšil kupříkladu cover matuškovského Eldoráda (což jest vlastně cover na druhou). Ten český text je úžasný, úchvatný, plný naděje, která...která umírá poslední a které ten večer ještě rozhodně nebyl konec. Viď, Zylware?

Na metání kozelců je sympatické přinejmenším to, že se snaží strhávat hranice mezi žánry a dokazuje, kolik metalových, či alespoň tvrdě rockových písniček bylo složeno i v prostředí stylů krapet odlišných. Čili: Bandzone.cz/metalkozelce - a je zde i ono zmíněné Eldorádo.

A ač se sympatická moderátorka z řad publika konstruktivně snažila vyvolat přídavek v podobě písně Myšlenky, čas byl neoblomný.

Jako druhá kapela nastoupil na pódium CRATE se svým řízným a nápaditým hardcore-alternative. Tuhle kapelu jsem viděl, pokud počítám správně, potřetí. Proti skupině samotné nemůžu říct půl křivého slova, její živý výkon byl i přes personální problémy doby nedávné (odešel zpěvák Tomáš Blažek a nahradil jej pěvec skupiny Cože! Petr Štark) opět výborný, jenomže hardcore prostě není můj nejoblíbenější styl.Obrazek Naživo se mi tak tři čtyři písničky líbí (v podání Crate klidně i pět šest :-), ježto „krejťáci“ se neomezují jen na hard core, čímž jej činí přístupnějším), ale dál jsem se zatím nedostal. Opět ovšem zdůrazňuji, že to není vina Crate, a zřejmě ani hard coru jako takového, ale nejvíce asi moje. Nicméně třeba mne opakovaná návštěva koncertních akcí s účastí Crate převychová...

Crate - ověnčení čerstvým postupem do finále soutěže ROCMAX12, zde pak krásným stříbrem a potažmo účastí na prestižním, byť zimním Masters of Rock 2010 ve zlínské hale Novesta - odehráli písničky třeba ze svého zatím posledního alba Broken Society And Too Many Lies, a rozhodně nepůsobili jako „zlomení muži“, naopak, řádili na pódiu jako utržení z kór pořádného řetězu.   

Aplaudující publikum potěšili i rozvernou pijáckou kompozicí, kterou jsem ovšem nedokázal blíže identifikovat, akorát si pamatuju, že se tam zpívalo cosi jako „všechny bečky vypijem“ (takový sympatický slogan leze do hlavy snadno) a že to na mne působilo jako cover letitého songu Zvoník (Quasimodo). Jestli si ovšem úplně nevymýšlím, to máte šanci dozvědět se tak maximálně z komentářů k tomuto článku, pokud sem někdo z lépe informovaných jedinců něco napíše... Jó holt, taky nestíhám zdaleka všechno.

Skupina je alespoň dočasně personálně propojena s bandem, jež se zove ZYLWAR, neboť kytaristu Michala Wobrecze Ondráčka si jako svého nástupce vyhlédl čtveřici Zylwar opustivší Juno, a tak Wobrecz „musel“ na blažovickém sejšnu odehrát dvě dávky po sobě.

ObrazekAle slušelo mu to náramně, stejně jako celému Zylwaru. Set byl složený ze skladeb dvou posledních CD, Ozvěny plamenných slov (například Ledové slunce) a ...od nás pro vás... (kupříkladu Přes řeku, pro niž v sobě chovám zvláštní slabost), a okořeněný úplnou novinkou Raketa - nevím sice, kdo je autorem hudby, zda Wobrecz, Pavel..., anebo ještě v prapůvodu Juno, ale musím vypovědět, že skladba svou kompozicí v plné kvalitě odpovídá duchu Ozvěn, snoubí momenty lyrické i drtící, tedy pokud jsem schopen po jediném poslechu (a pár pivech) v tomto směru jakkoli svědčit.

A nebylo to jediné koření, kterým byla Zylwarovic krmě činěna pikantní: na samotný závěr zaznělo ještě další překvápko, které mne inspirovalo jednak ke shora uvedenému mottu tohoto reportu, jednak druhý den po koncertě k poslechu debutového LP Jaromíra Nohavici Darmoděj z roku 1988.  Zylwar totiž zrealizoval Nohelův nápad předělat do tvrdě rockové podoby jednu ze starších písní našeho v současnosti nejúspěšnějšího písničkáře, skladbu Spatřil jsem kometu (zde prezentována jako Kometa), a byl to nápad věru šťastný. Tohle nebyl cover, tohle byla prostě další nová písnička Zylwaru, kterou pro ni napsal - Jarek Nohavica. Chlapci, bravo, když jste buráceli a zpívali ...“o smrti, se kterou smířit nejde se“..., mrazilo mne možná ještě víc, než když jsem poprvé slyšel LP Darmoděj.

Standardní sestavu Zylwaru doplnila opět - stejně jako při křtu CD Ozvěny plamenných slov v říjnu na brněnské Melodce - dvoučlenná sivická dechová sestava, která nejenže vybraným písním dodala úžasný orchestrální náboj, ale též působila Obrazekdobře vizuálně – takové vzájemné vlnění až „zákruty“ se nekonaly ani v legendárním socialistickém rozhlasovém pořadu, takže pozor!

Navíc od zpěváku Zylwaru Pavla Nohela měl Míťas nádherně vstřícný, generální souhlas k fotkám ze všech stran, včetně míst běžným smrtelníkům nepřístupných, a tak pokud jste případně ještě neprohlédli fotogalerku z akce, určitě tak učiňte nyní, protože snímečky se webmasterovy myslím mimořádně povedly, a to tentokrát ani nemusel viset na stropě (srdečný pozdrav Bobovi!).

Zylwar byl pro mne osobně hudebním vrcholem celé akce, na niž jsem přišel právě kvůli němu (a kvůli Junovi, s jehož viry,  bakteriemi či jinými miniaturami si to ještě vyřídím  – pan doktor jistě nehodící se označení mikroskopických organismů škrtne :-), a rozhodně jsem své účasti nelitoval, třebaže Vláďa nakonec, jak již prozrazeno, nedorazil, neb jej dorazily zmíněné organismy. A pokud bych měl Zylwaru něco vytknout, pak jedině že nehraje svoje nejstarší písně, z prvotního dema, např. Loutkové divadlo, které by koncertní produkci jistě osvěžily.

Celý večer uzavírala punk-rock-coverová formace COŽE!, která stejně jako Zylwar a Crate hrála i na letošním JerychoRocku, kde jsem ji slyšel poprvé a kde ji webmaster Míťas s veselou myslí překřtil na GDR neboli Green Day Revival. Tím jest Obrazeknaznačeno, že band se soustřeďuje zejména na předělávky svých slavnějších mimoblažovických kolegů, ovšem nevyčerpává se pouze Green Dayem, ale hraje i slovenské pankáče typu Horkýže Slíže apod.

Jak již zmíněno, zpěvák Petr Štark „musel“ již předtím odestát svůj set s Crate, čímž se nám ty blažovické skupiny tak nějak pěkně propletly (neříkám popletly, hudebně byly od sebe výrazné dosti).

Ani blažovický punk rock nezklamal, publikum se stále dobře bavilo a v místním kulturáku to vypadalo na pořádnou zábavu až do samotného rána. Jest sice pravdou, že někteří jedinci si z ní asi příliš pamatovat nebudou, zejména ten roztomilý tvor s již nepřítomným výrazem, který zřejmě podvědomě tušil, že jsem v tomto kulturním domě poprvé (dosud jsem byl v Blažovicích pouze na nedalekém open-air s Kernem a Ivanem Mládkem dne 16. 7. 2005), a tak se jal pokřtít mne zbytkem piva, které zvrhl svou nemotornou rukou přímo do mého klína. Ou, toť správná atmosféra rockové zábavy!

Cože! stále neúnavně hráli své punkové pecky, my jsme však využili nezištné nabídky skupiny Zylwar a zejména bubeníka Rosti Luži, který nás někdy před druhou hodinou ráno ochotně odvezl namísto původně plánované šlapanické konečné trolejbusu až do Brna k hlavnímu nádraží. Děkujeme moc, přátelé, nezbývalo než před Vámi smeknout nejen po hudební, ale též organizační stránce věci :-).

V hlavách tak zůstává krásná vzpomínka na vydařený čtyřkoncert, který se v Blažovicích koná tradičně každý rok před Vánocemi. Vzpomínka na krásnou akci, která byla vlastně prvním dárkem pod letošní vánoční stromeček. Pod rockový vánoční stromeček.

Zdraví Dědek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář