Jdi na obsah Jdi na menu
 


22.08. 2009 - JerychoRock - Crate, Cože!, Zylwar, Stejšn, Nightwish Revival

24. 8. 2009
JERYCHO NIGHT:WISH...
WE WERE (T)HERE!

aneb

HLINÍK SE ODSTĚHOVAL DO SLATINY


Noc zaslíbená rocku / Crate, Cože!, Zylwar, Stejšn, Nightwish Revival / sobota 22. srpna 2009, od 19 h. / Jiříkovice u Brna

Úvod: Hliník

Skříííp, skřííííííp, zaskřípal náš přesun na místo činu, když jsme omylem místo do trolejbusu č. 31 nastoupili do č. 33 (kdo ale mohl tušit, že pojedou dvě 33 za sebou?) a namísto šlapanických lánů se vezli vstříc slatinskému sídlišti. Žádný Theater of Tragedy se ovšem nekonal, stačilo totiž seběhnout do staré zásObrazektavby, přičemž jsme  objevili, že Hliník se neodstěhoval do Humpolce, ale do Slatiny, protože jsme při té cestě proběhli právě ulicí nazvanou Hliník, která je určitě jednou z nejužších brněnských ulic vůbec. Doposud jsem absolutně netušil, že něco takového v Brně existuje!   

Pakliže pominu hrůzostrašnou skutečnost tu, že jednatřicítka zrovna jela a já ji musel dobíhat - což mne po cca dvaceti letech od okamžiku, kdy jsem takovou nebezpečnou činnost prováděl naposled, vyděsilo měrou stejnou, jako když jednou v hospodě došlo pivo - tak cesta probíhala jinak docela normálně.

Za okýnkem šlapanické trafiky jsme si všimli, že tam lze stále zakoupit výborné DVD Legendy se vracejí (živý záznam koncertu z Noci plné hvězd v Třinci 2008), takže kdo jej ještě nemáte a chtěli byste jej, můžete si udělat výlet do Šlapanic.

My jsme to vzali výletem po krásné silničce mezi poli do Jiříkovic neboli Jerycha. Pozor, ten ypsilon skutečně není překlep, zatímco historické Jericho je samozřejmě s měkkým, tak Jiříkovice jsou fakt Jerycho s tvrdým. S tvrdou. Muzikou.  

Kapitola nultá: Jerycho, déšť, pivo a vůně douzovaných uzenin

ObrazekPočasí opět nebylo počasí, ale pičasí, protože stálo za...pendrek, takže když jsme vstoupili do krásného areálu jiříkovického horního hřiště, moc nás tam zatím nebylo. Navíc byly technické problémy i s pivem, kterému se z trubek nějak nechtělo, takže jsem myslel, že mi ta moje trubka vyschne a jednoduše lekne. Nicméně ta slast posléze, když jsem nadržené hrdélko promazal lektvarem vpravdě životadárným, och!
 
Nakonec se tedy začalo vše obracet k lepšímu, pršet alespoň dočasně přestalo, pivo se taky rozchodilo a prostorem pod korunami vzrostlých velikánů se navíc začala rozléhat dráždivá vůně grilovaných cigárek a klobásek. Masíčko, pivečko, čerstvý vzduch...no zdraví samo!

Kapitola první: Crate


A brzy se areálem začala rozléhat i hudba. Jako první nastoupili na pódium - přibližně s půlhodinovým skluzem oproti plánovanému začátku v 19 hodin - brněnští hard core-alternativní harcovníci CRATE a začali do nás sypat ty svoje nekompromisní tvrdé, ale i melodické střely, jako například Stíny, Insomnia, Amores Perros, BrokeObrazekn Man anebo speciální pamlsek Zlý rady, kterou si s Crate jak na poslední desce Broken Society And Too Many Lies, tak v Jerychu zapěl sólista skupiny Zylwar Pavel Nohel (deska byla nedávno křtěna na brněnské Melodce, report z koncertu zde).

Jak vidno z názvů jednotlivých skladeb, Crate příjemně kombinuje anglické texty s češtinou, což je oproti řadě bandů zpívajících výhradně anglicky určitě velmi příjemný "pracovní postup". 

Publikum, jako už tradičně, ožívalo postupně, a postupně se pěchovalo na zelený pažit před pódium. Svoji roli v tom bohužel v tu dobu hrál ještě občasný déšť, takže řada jedinců se raději schovávala pod pártystany a říznou muziku "krejťáků" sledovala zpovzdálí (že, Dědku?). 

Nutno říci, že ozvučení bylo hned při první kapele noblesní. Jak by ne, když Jerycho pravidelně zvučí Karel Vodička z Kernu, jehož zkušenosti jsou v tomto směru obrovské a výsledky skvělé. Výborná čitelnost jednotliObrazekvých nástrojů (bez problému jste u Crate mohli "číst" i basu, což se častokrát nestává ani na studiových deskách), skvělé vyznění kapely jako celku, optimální hlasitost a zvuk dobrý jak těsně před pódiem, tak x metrů od pódia, kde jinde než u stánku s pivem.

Je pravdou, že hard core není můj oblíbený styl, ale skupině Crate nemohu upřít, že jej dělá s dost solidním hudebním nadhledem, kdy nezapomíná na melodické postupy, a jejich core (squadrou samotnou označovaný za hard core - alternative či za future core) je tak i pro mne a zejména naživo velmi dobře vstřebatelný.

Úvod akce tak byl určitě velmi povedený.

Kapitola druhá: Cože!

Žánrovou pestrost jíříkovických přehlídek dokumentuje i blažovická punk rocková kapela COŽE!, kterou lze označit za jednoho z největších smolařů těchto akcí. V roce 2007 se jejich člen údajně vyboural na motorce, takže jejich set se skoro nekonal, v roce 2008 z jejich vystoupení úplně sešlo kvůli zanětu slepého střeva bubeníka a teprve letos vyšlo všechno, jak mělo.

Třebaže na jiříkovické akce chodím už třetí rok (zažil jsem zde Kern i Kreyson), tak Cože! jsem nyní viděl poprvé.

Třebaže ani punk rock - stejně jako hard core - není můj nejmilovanější styl, tak pár punkových písniček si občas docela rád poslechnu, bývá to pro mne příjemné Obrazekzpestření.

V tomto případě jsem se těšil na vlastní punkovou tvorbu s českými texty, něco ve stylu Totálního nasazení, ovšem to jsem se pořádně přepočítal. Tvorba kapely tkví naopak v písních převzatých (typu Green Day, Horkýže Slíže nebo Iné kafe) a textech zejména anglických. V tomto ohledu jsem byl tedy zklamán, nicméně musím poctivě říci, že hošíci měli skvělý drajv, hrálo jim to po instrumentální stránce dost dobře řízně, muzika prostě šlapala, a to se taky projevilo na ohlasu publika, jež kapele vytvořilo velmi solidní kotel, který byl pořádně hlasitý a vydatně dával muzikantům najevo svou spokojenost.

S ohledem na produkovanou muziku můj webmaster vtipně prohlásil, že by se asi neměli jmenovat Cože!, ale Green Day Revival, jelikož by to bylo trefnější :-).

Já se musím přiznat, že jsem byl po dobu produkce Cože! se svými znalostmi poněkud mimo mísu, protože tomuto hudebnímu žánru se fakt nijak systematicky nevěnuju a moje mezery ve vzdělání jsou zde opravdu zvíci kráterů, takže jsem nepoznával skoro nic (kapelu Green Day nicméně podle názvu znám :-). 

Ale jak říkám, chlapci svoje vystoupení odehráli dobře, naplno, a fanouškům se jejich set líbil, což je to nejpodstatnější; vystoupení této čtveřice proto hodnotím jednoznačně jako úspěšné - ono, v tu sobotu nebyla v Jerychu jediná skupina, který by úspěch neměla, toť holé factum.

Kapitola třetí: Zylwar


Crossoverová skupina ZYLWAR nám do Jiříkovic svoje nové CD Ozvěny plamenných slov sice ještě nepřivezla (křtít se bude ve čtvrtek 15. října 2009 v Obrazekbrněnském klubu Melodka, za spoluúčasti Dark Gamballe), písně z něj však ano.

Byl to věru mimořádný zážitek, podle mého názoru možná vůbec nejlepší vystoupení Zylwaru, jaké jsem měl kdy tu čest zažít. Strhující výkon pódiový i hudební, kdy pecky jako Volným pádem, O naději, Nažmu na kurok nebo Ledové slunce jsou neuvěřitelně kvalitní dokumentací fantastického hudebního potenciálu Zylwaru, a leckteré z nich rovněž mimořádně životaschopného spojení češtiny a ruštiny. Pozadu však nezaostávají ani skvosty z dob minulých a z předchozího CD ...od nás pro vás..., jako například Přes řeku, inspirovaný dopravním karambolem, nebo Jen tak si snít.

Poprvé jsem také měl tu čest slyšet song Ozvěny plamenných slov, podle nějž se bude nové 5-písňové CD jmenovat, a třebaže si zásadně po jednom poslechu netroufám podrobněji hodnotit, tak již napoprvé bylo jasné, že zklamání se rozhodně konat nebude. Naopak.

Zylwar, který jsem si sám pro sebe objevil právě před rokem a právě tady v Jiříkovicích, na předchozím ročníku JerychoRocku 2008, je na české hudební scéně neobyčejným zjevením: nápadité, neotřelé (nebojím se říci až geniální) hudební Obrazekpostupy, přemýšlivé a originální texty, maximální muzikální "bojovnost", abych tak využil oblíbeného sportovního termínu, tím vším jest skupina Zylwar předurčována k tomu, že nás asi jen tak hned rozhodně nudit nezačne. Mohu zvolat jen: Hoši, bravo! Ne nadarmo jste museli přidávat.        

A na závěr si dovolím ocitovat příspěvek publikovaný pod nickem Couba dne 18. 8. 2009 na bandzone.cz/zylwar, neboť dotyčný to napsal tak krásně, že já bych se už jen marně snažil: "Chtěl jsem se udržet, ale nejde to, kluci tlačí z vás neskutečná energie, hlavně teda z kytary a ruského zpěvu, jde poznat, že Juno to fakt moc cítí! Ještě jsem neslyšel aby z pouhého záznamu šla cítit atmosféra, ale hlavně magie, která člověka, který cítí prostě musí dostat. Nažmu na kurok mě při poslechu v naprosto normální náladě téměř rozbrečelo. Zní to, jakoby jste ani nebyli lidi, hudba samotná působí velice silným duchem. Konečně někdo, kdo není jako všechny ostatní moderní kapely. Moc vám fandím."  Tak to je bez dalšího komentáře, což?

Kapitola čtvrtá: Stejšn

Od Zylwaru ke Stejšnu je to jako přechod od žánru filozofického k publikaci vtipů Petra Urbana, abych tak řekl. Kvalita tvorby nikterak neklesá, jenom se trochu mění výrazové prostředky :-).

Bubeník power hard rockového Stejšnu Martin Krejča si do Jiříkovic přivezl něco, co se dnes už jen tak nevidí, totiž poctivou dvoušlapákovou baterii, a celá skupina Stejšn zase přivezla jednu z nejlepších tuzemských (a zřejmě nejen tuzemských) rockových zpěvaček, Zdeňku Kotačkovou, známou též z působení v kapelách Ynnity a SRO, která ve Stejšnu působí jako stálý host. A skupina taky samozřejmě přivezla obě Obrazeksvoje CD, jedno lepší než druhé, včetně čerstvé Pomotané (recenze je dostupná tady), z nichž se hrály působivé vzorky - a nejenom z nich.

Zdeňka Kotačková (alias "třetí blondýna v kapele" :-) předvedla svoji pěveckou exhibici v tom nejlepším slova smyslu prostřednictvím skladeb právě z Pomotané, konkrétně Xantypa, Are You Free?, More nights a Zvony nad městem, a nutno podotknout, že všem písním svým zpěvem dodala obrovský nový rozměr. Přiznivci skupiny tak měli možnost příjemného srovnání obou verzí těchto skladeb, studiové a "urbánkovské" na straně jedné a živé a "kotačkovské" na straně druhé.

Svištěly samozřejmě i další pecky, za pozornost stojí, že kapela svůj set otevřela docela odvážně "vážnou" instrumentálkou Bacha na něj, zněly osvědčené hity jako Brněnský labužník nebo asi vůbec největší hit bandu Prodavačka večerníků, v samotném závěru skupina na základě požadavku z publika vystřihla přídavek v podobě Klády.

Celá produkce Stejšnu měla tradičně peprný drajv, ježto co akrobat Luděk Savana Urbánek předvádí na stejdži za "tělocvik", se prostě musí vidět na vlastní oči (skoky, výskoky, poskoky, nůžky, lehy, běhy...plné něhy, samozřejmě, plné hudební něhy a Obrazekcitu pro dobrou muziku). Excentrický - v pozitivním slova smyslu - je Savana i v zákulisí, takže kdož máte zájem, prostřednictvím naší fotogalerie můžete exkluzivně nahlédnout i do tzv. stanu a hodnotit kupříkladu jeho stojku na židli nebo "kostěný obleček", to vše v rámci procesu zodpovědné přípravy na vystoupení. Zodpovědní jsou však ve Stejšnu všichni, včetně klávesistky Růženky Horákové, která když jí vedle jejího hracího pultu začal na pódiu dovádět jeden „jiříkovický“ neposeda, úpěnlivě si levou rukou přidržovala vratký stojan s mikrofonem, zjevně ve strachu, že by o něj (o ten stojan) mohla přijít :-).   

Pro mne osobně, s ohledem na moje subjektivní hudební zaměření, byl Stejšn spolu se Zylwarem hudebním vrcholem celé přehlídky, a fakt jsem si to fest užil. Díky, přátelé!

Jinak, ještě jsem stačil zvědět informaci, že syn basáka Stejšnu Mirka Tomšíka, který se jmenuje úplně stejně, se právě tento den ženil, takže jsem měl radost opravdu mnohonásobnou (nic člověka totiž nepotěší víc než "neštěstí" druhého :-).

Kapitola pátá: Nightwish Revival

Už dávno byl druhý den, tedy neděle, když na pódium nastoupil "zahraniční" host. Slovo zahraniční jsem samozřejmě musel vyseknout v uvozovkách, protože tvorba skupiny NIGHTWISH byla v Jiříkovicích prezentována severomoravským seskupením (přesnější lokalizace Opava/Frýdek-Místek) Nightwish Revival, na plakátech jako Nightwish Czech Revival.

Přiznám se, že nejsem znalcem repertoáru skupiny Nightwish, moje metalové zaměření směřuje do poněkud jiných oblastí, ale musím konstatovat, že tento revival zní opravdu velmi velmi kvalitně, v čele s výraznou převýraznou zpěvačkou Janou Kopidolovou. V Jiříkovicích byl zážitek ji poslouchat, stejně jako celou produkci této revivalové sestavy, a třebaže vypjaté „operní“ zpěvy příliš nezbožňuji, tak z objektivního hlediska to prostě byla symfonie.

Úspěch u publika byl obrovský. Nightwish Revival měl na place před pódiem zřejmě Obrazeknejvíc zaplněno, a to i přes pokročilou noční hodinu. A právem. Karlos Vodička udržel výborný zvuk po celou dobu minifestu, a tak si fans mohli svoje oblíbené songy užívat při maximální technické úrovni.

Jako perličku k vystoupení závěrečného hosta připojím s dovolením jednu drobnou"příhodu", kdy jsem, zblbý asi jak pozdní hodinou, tak pivem, píseň She Is My Sin přeložil anglicko-česky jako "Ona je můj syn", což mne nejprve samotného velmi zaujalo, abych si vzápětí uvedl všechno na pravou "anglickou" míru: čili samozřejmě Ona je můj hřích, což vzbuzuje pochopitelně asociace neméně zajímavé...

Na koncert dorazili i účastníci v ten den v Brně konaného srazu fandů Tarji Turunen a myslím, že své účasti asi nelitovali.

Výkon Nightwish Revivalu tak byl velice důstojnou tečkou za vysokou úrovní celého letošního JerychoRocku, na který i přes počáteční mrzuté počasí dorazily solidní tři stovky diváků, čímž si Sbor dobrovolných hasičů Jiříkovice, který tyto Jerycho akce každoročně neúnavně pořádá, asi docela oddechl, jelikož zpočátku to s návštěvností vypadalo poměrně mrzce. 

Kapitola šestá: Comeback, comeback, comeback! 

Zpáteční cesta setmělou silničkou mezi jiříkovicko-šlapanickými lány nás příjemně vyvětrala, ovšem veškerou nabytou "čerstvost" jsem ihned zase pozbyl, protože jsem musel opět dobíhat dopravní prostředek MHD, tentokrát noční linku č. 96. Ten nočObrazekní maratón (bylo to aspoň dvacet metrů!) rozdejchávám ještě teď.

Domů jsem se vrátil několik minut po čtvrté hodině, a ve 4:12 jsem si ten úchvatný ranní čas vyfotil, protože jsem tomu tak trochu nemohl uvěřit. Těch více než deset hodin "na cestách" uteklo jako deset vteřin. Vzpomínky však nebudou jen "vteřinové", budou myslím trvalé (hovořím o vzpomínkách, nikoli o následcích :-). Konec dobrý, všechno dobré - Jerycho Rock 2009 se nakonec řekl bych dosti vydařil.

Pánové hasiči, díky za zdařilou organizaci celé přehlídky, a příští rok se moc rádi vrátíme!

Snad to ale nebude do roka a do dne...?
Dědek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

rum

(Pavel od Zylwarů, 26. 8. 2009 22:37)

Na Melodce dáme rumy, v Jerychu jsme to jaksi nestihly,každopidně díky moc.