Jdi na obsah Jdi na menu
 


20.12. 2014 - Zylwar, Dark Gamballe - Brno, Melodka

ZYLWAR A DARK...DARK...DARK GAMBALLE?

- DARK NIGHT NA MELODCE!

Report / Zylwar, Dark Gamballe / sobota 20. prosince 2014, od 19.30 h. / Brno, Melodka

Jones, Joplin, Cobain, Hendrix, Morrison, Winehouse. Tzv. klub 27 – muzikanti, kteří skončili svoji životní pouť právě v 27 letech. Jsem v klubu na Melodce a koukám na ten klub 27 na triku jedné dívčiny přede mnou.

Není dneska dvacátého sedmého, je „jenom“ dvacátého, ani jsem ještě dnes nestačil vypít 27 ani 20 piv, ale jedno je mi jasný. Dokud žijem, bavme se. Mnozí z nás ještě neví, zdali se také nestanou členy klubu 27 (já už v tom mám teda ve čtyřiceti trochu jasno), ale ježto nevíš dne ni hodiny, bav se bav se dokud to jde. Ono totiž těch klubů je mnohem víc, na každé číslo existuje nějaký...

A tak jsem přišel na Melodku, abych se bavil, což se naplnilo. A taky abych zřel i některé konce, a teď tím nemyslím shora zmíněný klub 27. Vydržíte-li číst dále, vše se dozvíte.

Dvoj-kombinace Dark Gamballe – Zylwar je již poměrně tradiční, osvědčenou kombinací dvou hlavních chodů, občas i s nějakou další kapelou, tentokrát čistě ve dvojce. Pro mne je největší chuťovkou blažovický Zylwar, pro mnohé z Vás Dark Gamballe, což je správné, poněvadž stejně jako každý vypadáme trochu jinak, i trochu něco jiného nám chutná. Důležité je, aby každý odcházel nasycen, ukojen, uspokojen a spokojen, což se myslím na Melodce dost zdařile podařilo. Ehm, tak mne napadá, není slovo dařit se od slova dar?  

Zpočátku ovšem vypadala návštěva věru příšerně – v samotném sále postávalo posedávalo pár lidiček, jako po výřezu vánočních stromků lesní paseka. Stačilo však přejít časem alias lesem o krapet img_0618.jpgdál a hned bylo líp: na Zylwar plno a na Dark Gamballe ještě o „pár stromků“ víc.

Jako první se zjevil na stejdži ZYLWAR (který jsem bohužel prošvihl v Brooklynu) a zjewení to bylo vskutku nutričně hodnotné. Pamatujete si ještě obal desky Zjevení od Rootu a nalíčeného Big Bosse? Tak vězte, že obdobně hrůzostrašným líčením dnes strašila i kapela Zylwar, nicméně mělo to své opodstatnění spočívající v tom, že krátce před koncertem dokončila natáčení videoklipu na píseň Marasmus, a líčení z něj si prostě ponechala. Fuj, zpěváku Pavle Nohele, takhle jsem se naposledy bál snad ve třech letech, když k nám domů přišel čert!

Hmm, pořádná čertovina tedá, ještě že jste aspoň nechrastili řetězem. No, to opravdu nemáte zapotřebí, protože Vy Zylwaři chrastíte dostatečně svou vlastní muzikou. I tentokrát jste šáhli dostatečně hluboko, když jste celý svůj set začli vzorkem ze starodávného EP ...od nás pro vás..., vzorkem Plavu. Tož ač plavat neumím, zaplaval jsem si na hladině vašich akordů, tónů a slov, a netušil jsem, že za pár chvil se ze mne uprostřed té hladiny stane (ne)obyčejný Trosečník.

Celý playlist máte vyfocený v naší fotogalerii, takže já zmíním pouze písně některé, jako je třeba vesmírně mysteriózní Raketa (určitě by z ní měl radost i Vladimír Remek), punkově úderný Barevný brýle (ten kompoziční nástup je sice jednoduchý, ale strašně účinný!), anebo hudebně položená otázka, zdali může být Zrůdička krásná. Může.

Personálně bylo zylwarovské vystoupení rozděleno na dvě půlky, neboť v Zylwaru dochází po osmi letech k další dějinné události – změně na postu baskytaristy. První část odehrál nový basák Michal Jaroš, tu druhou, poslední, poslední nejen jako v rámci setu druhou ze dvou, a tudíž poslední, ale i jako svoji poslední v rámci zylwarovské štace dosavadní basák Kuba Frank.

Je to možná zvláštní, ale já tyhle dějinné momenty jaxi nezvládám. Byl jsem naměkko a možná i trochu protivnej, vždycky je mi líto, když někdo, koho jsem poznal a v muzice mi přilnul k srdci, odchází. Po koncertě a po již dřívější změně bubeníka (Jakub Stejskal) jsem vtrhnul do šatny a halekal na Pavla: „Ty vole, ty rozprašuješ kapelu!“, načež mi on s nadsázkou odvětil: „Ať táhnou do prdele!“ – A v tu chvíli jsem pochopil historickou skutečnost, že dějiny prostě nezastavíš :-).

Jako by ty letící mraky vrhaly svůj stín, stín, který se stejně vždycky postupně rozplyne, protože ty mraky zkrátka letí a nikdo je nezastaví. Stín letících mraků je moje zamilovaná, je to skladba kontrastů, skladba lyriky i exploze, skladba ticha i řevu, skladba noci i dne, skladba tohoto Světa.

Tento Svět přinesl vynikající koncert Zylwaru na zaplněné Melodce, kytarista „Tomáš Wobrecz Rosický“ pěl rusky Nažmu na kurok, jako kdyby nebyl v Brně, ale v Karlových Varech, muselo se přidávat a z Barevných brýlí zůstalo nikolivěk to, že bych měl kapely plný brejle, ale zůstaly Barvy. Barvy. Barvy.

Tož jsem pak šel na bar, vy moji milí čtenáři, abych se posilnil před následující smečkou, jíž nebyl nikdo jiný než slovutní DARK GAMBALLE – považte, na Bandzone mají takřka dva a půl tisíce fanoušků. Uh a huh a žuch a buch.

Chlapci crossoveroví do toho na Melodce bouchli slušně, kotel začal vařit a vařil pohodu. A já osobně si říkal, že to musím opět zkusit. Totiž, abyste rozuměli, mám s Dark Gamballe trochu problém. Snažím se přijít jejich muzice na kloub, říkám si, když to baví tolik lidí, proč to nebaví mne, a tak si na Melodce poroučím, neusneš, vydržíš až do konce a uvidíš.img_0683.jpg

Ono je to těžké, mám doma dvě desky jejich předchůdce, z nějž se vyvinuli, tj. death metalové kapely Dark, ten přerod v Dark Gamballe je přeci jen výrazný a je to žánrově těžké sousto, jež není jednoduché jen tak rychle strávit.

No a tak stojím na Melodce, přede mnou to vaří, žár proniká, chladím se pivem a naslouchám poselství.

A kupodivu – Zatím dobrý – z posledního alba se hrál třeba Mixér nebo Netopýr (tím pádem byli onen večer na Melodce Netopýři dva, protože Zylwar jednoho taky chová). Mno, vůbec se nedivím, že ti oba netopejři vylítli, maj’ jak známo na rozdíl ode mne bravurní sluch, a takovej randál je vzbudit holt musel.

Poněvadž Dark Gamballe jsou i slušná pódiová show, dělal jsem fotky snad odevšad, všimnout si můžete zejména těch dvou, kdy jsem se poměrně statečně protáhl úžinou u dámských toalet na pódium (rozuměno, protáhl a neuvízl!) a vyfotil nejenom Dark Gamballe, ale i Vás, Vás fans, kteří děláte hudbu hudbou a kapelu kapelou a radost x-násobnou radostí.

Fanouškům Pražského výběru udělala jistojistě radost předělávka Zubatá, což je hymna nejen všech smrtelníků, ale též sen pravidelných návštěvnic zubních ordinací (sen krásnej nebo zlej podle toho, kolik zubů po návštěvě zůstane). No a když se hrálo třeba pro změnu In-flagranti, začal jsem si uvědomovat, že se cítím tak trochu...

...tak trochu jako in flagranti. Proč? Protože snad vůbec poprvé se mi ten koncertní set Dark Gamballe líbil. Cítil jsem tam drajv, sílu, nápady, nenudilo mne to. Čehož důkazem budiž, že jsem opravdu vydržel až do konce. Až do konce. Dokonce!

Ocenit musím pivopitelně nejen tradičně bohatý melodkovský světelný park, ale též dobrý zvuk, který ke crossoveru obou zúčastněných hudebních brigád sedl jak hrnec na zadel. A jak by řekl Janek Ledecký, který má s vánočními koncerty taktéž bohaté zkušenosti, každá půlka koncertu byla pěkná, pěkná, pěkná. Jak praví nejmenovaný klasik, není nad pěkné půlky, že?!?

Jones, Joplin, Cobain, Hendrix, Morrison, Winehouse. Na tento koncert už neřeknou nic.

Svoje řekli Dark Gamballe a Zylwar.

Text + foto Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Díky za upřesnění

(Dědek, 7. 1. 2015 20:23)

Sakra, tak já zase něco doplet! No tolik změn v sestavě, to je na starou Dědkovu hlavu prostě moc! :-) Díky moc za upřesnění, máš u mne pozvání na drink dle vlastního výběru! (ale cenově prosím Tě rozumně) :-)))

basáci

(Pavlos ZYLWAR, 7. 1. 2015 9:43)

Dědečku díky za report. Abych uvedl na pravou míru ty naše basáky, tak správně píšeš, že odchází Kubbas, novým basákem se stává Michal Jaroš, ale ten na melodce v první půli setu nehrál, to byl náš alternující bassman Dejv Lobmaister.