Jdi na obsah Jdi na menu
 


31.10. 2013 - Jackye, Tublatanka - Brno, hala Vodova

DALA NÁM NA SMUTKY LÉK

aneb

JEDNÍM SLOVEM „TU-BLA-TAN-KA!“

Report / Tublatanka – 30 let, Jackye / čtvrtek 31. října 2013, od 19.30 h. / Brno, hala Vodova

Začalo to divoce – webmaster Míťas totiž u vstupu ze své peněženky vytáhl místo správného lístku ten na Kometu s Vítkovicama, pořadatel mu ho v klídku odtrhl a už ho chtěl pustit dovnitř, když najednou kouká jak blázen: „Ty vole, Kometa a Vítkovice? To asi nebude tady!“ :-). Na chvíli nám zatrnulo, protože nebylo jasné, jestli to Míťas nezaměnil a jestli má s sebou vůbec i ten správný lístek – přeci jen, 320 korun je 320 korun.

Ale zadařilo se a už za chvíli jsme uvnitř objevili stánek s Budvarem, na který nestála fronta dlouhá a široká jako nejtlustší housenka, ale kde jsme měli pivo za půl minuty. Inu, kdo umí, umí.

Kapelu JACKYE (bandzone.cz/jackye) jsem absolutně neznal, a tak jsem původně před koncertem samotným spekuloval s myšlenkou, jestli to není rocková kapela paní Ďurindové, ale jelikož všichni čtyři zúčastnění muzikanti vypadali celkem věrohodně jako muži, bystře jsem usoudil, že nikoliv.

Nicméně i přes nepřítomnost ženy to zlínská heavy rocková družina v solidně zaplněné obrovské „vodovce“, kdy kolem mne byla spousta sympatických bab, rozpálila songem Baby (čti ovšem „bejby“).  Solidně šlapající,img_1801.jpg upřímně řečeno však nikterak převratný rock, nicméně splnil úlohu předskokana, kdy v publiku navodil tu správnou koncertní atmosféru: jsem tady, jsem na hudbě, a dneska si to užiju. A tento pocit rozhodně nebyla žádná Iluze, jež se rovněž hrála.

Sféru nad našimi hlavami brázdilo majestátní rameno s kamerou (natáčely se podklady pro výroční DVD), místo aby nám vozilo přímo na plac pivo; navíc tedy upřímně řečeno, cena 40 Kč sice za Budvar, ale desítku, to bylo přeci jen trošku přehnané – za dva škopky člověk vyplázl skoro stovku, a jediné, kdo to zachraňoval, byly neuvěřitelně milé a pohledné slečny za těmi výčepními pivními kolíky.

Poté, co na stejdži vtipně promluvil moderátor Luděk Savana Urbánek (ex-Sax, ex-Terminator, Stejšn – viz moje společná fotka s ním) jsme se sázeli, která pecka tublovský set otevře - já tipoval Cítim sa fajn, ale nakonec TUBLATANKA (tublatanka.sk) skvěle vycítila aktuální politickou situaci v České republice a rozevřela se intrem, o němž jsem si strašně dlouho myslel, že jej namluvil Milan Kňažko, ale ve skutečnosti je to jiný herec, Andrej Hryc. Singlovka Démon pomsty duněla plnou halou a ve mně se otvíraly vzpomínky na koncert Tublatanky ještě ve staré hale na Vodově před takřka dvaceti pěti lety...img_1864.jpg

Třebaže poslední řadová deska se mi do metalového srdíčka příliš silně nezapsala, tak duo skladeb Svet v ohrození – Revolúcia fungovalo naživo skvěle. Ale i když je svět v ohrožení, což určitě je, a sice člověkem samotným, vždycky se člověk rád vrací – rád vrací tam, kde je mu hezky. Ja sa vrátim!, zařval Maťo Ďurinda a celá Tublatanka se po cca x letech vrátila do Brna. A bylo nám fakt hezky.

Netrvalo dlouho, a tenhleten šikovnej Ďurinda začal tasit nejúdernější kordy: Dnes mám rande so svojim mestom (oficiálně Dnes), v němž onen nástup z klavíru přes přechody do syrového hard rocku mne nikdy nepřestane ukájet, Láska drž ma nad hladinou, která mne bezpečně udrží i nad zrádnou hladinou pivní, Moj starý dobrý kabát, již Maťo složil snad ještě jako teenager, anebo hity z debutové desky Tublatanka, která je vlastně navždy navždy navždy úplně první československou hard rock/metalovou deskou: Šlabikár, Dajte mi na to liek, Kúpim si kilo lásky či Priatel’, z nějž se nakonec vyklube ve své době podpultový „farebný televizor“...

Tak mne napadá, „Tubla“ má ve svém repertoáru písničku Dnes, má i skladbu Zajtra (ta se včera nehrála), ale nevím o tom, že by hrála song s názvem Včera; což ovšem ničehož nemění na skutečnosti té, že včera to bylo bezva.

Nesmyslnou komunistickou nomenklaturou zcenzurovaný Judáš (Tuláčik s dobrou povesťou) se naštěstí čtvrtstoletí od revoluce směl hrát ve verzi necenzurované (i když je fakt, že s názvem Judáš vyšel ve své době aspoň na Rockovém Maratónu), Vo vel’kej škole dní, anebo v závěrečném megašlágrovém bloku zahrané Skúsime to cez vesmír představovaly fláky z dvojky, která vlastně Tublu vynesla na vrchol. A na absolutní vrchol pak pokračovala Žeravým znameniem osudu, které v závěru rovněž nesmělo chybět.

Zastoupeny byly i věci z novějších alb (Šikmooká – Panská jazda) anebo monumentální rekviem Pieseň pre Doda (Šlabikár VIII.) z Patriota, věnované bývalému členovi kapely a také img_1921.jpgMoney Factoru Dodovi Dubánovi, jemuž chyběla křídla právě ve chvíli, kdy si je nejvíc přál...    

Tublatance však v Brně křídla nechyběla, létala parádně, a my jsme létali s ní. A taky pluli, třeba na „odbočkové“ Lodi do neznáma, již si můžeme dobře pamatovat z trianglovského videoklipu, spolu s Griglákem a Uherčíkem. Ten koncert byl holt taková Nekonečná pieseň.

Hostem koncertního turné Tubly je kromě předkapely Jackye též zajímavé smyčcové (vážení přátelé, ano – sláčik je šmytec, pardon, smyčec) kvarteto ADVENTURE STRINGS (adventurestrings.com), česky Dobrodružné struny, které preludovalo například největší evergreen Pravda víťazí. Napětí se stupňovalo, bylo to originální, ale já byl stejně nejšťastnější, když do toho nakonec řízli Maťo Ďurinda – Ďuro Topor – Peťo Schlosser a svet byl iný, než som myslel, svet byl smutne skutočný...ale co to kecám, svět byl včera krásně báječný, asi jako když Vás pohladí Matka, kterou máte rádi.

Narvaná megahala, relativně výborný zvuk (teda, ozvučit takovou ratejnu, smekám!), videoprojekce, obří logo, pyroefekty, plno spokojených tváří, sympatické poděkování nejen bývalým legendárním členům Tubly Palovi Horváthovi a Ďurovi Černému, songy, jež nikdy nezestárnou, jedním slovem TUBLATANKA!

Včerejšek byl o hudbě, o fantastické hudbě, o legendě, která stále žije (a jak!) – o Tublatance, včerejšek byl o fanoušcích, včerejšek byl – včerejšek byl prostě O nás.

Tady Dědek, fotky Míťas.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář