Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ďuro, přišiel tvôj čas

Majestátní intro, majestátní zvuk zvonů se ozývá z prvotních drážek třetího LP Tublatanky. Vzápětí vypuká veledůstojný hard rock, syrové kytary a – zdánlivě nenápadné bicí nástroje.

Píše se rok 1988, je mi třináct, stojím v brněnským Prioru na Dornychu (dnes Tesco), v konkrétním patře a oddělení s deskami, koukám na magický obal Žeravé znamenie osudu, když ke mně přistoupí chlapík středního věku a řekne jenom pár slov: „Tohle je výborný.“ Už nikdy se nedozvím, kdo to byl a proč to řekl zrovna mně. Ale nikdy na něj nezapomenu, poněvadž  - poněvadž měl pravdu.

Jenomže peníze nebyly na základní škole zrovna mou nejsilnější stránkou, a tak jsem inkriminovanú platňu ten den ještě nezakúpil. A vzápětí jsem se školou odjel na hory.

Dodnes si pamatuju, jak se mi - možná i díky čerstvému horskému vzduchu – vše rozleželo v hlavě, a na pokoji s palandami píšu zoufalou pohlednici domů, kde po obligátních nesmyslných informacích o tom, jak je tady na horách hezky, stojí všehomírný neopomenutelný „příkaz“: „Kupte mi to LP Tublatanky!“  - Když jsem přijel z hor, bylo tam. ;-)

Třetí album československé hard & heavy kapely Tublatanka bylo moje první tvrdý elpíčko v životě. Mno, takže si jistě umíte představit, jak jsem z něho byl hotovej. Laskal jsem obal, gramofon laskal vinyl, jeden hit se linul za druhým a druhý před třetím, rozdělení státu daleko ;-),  a já začínal tušit, že se v tý malý ČS republice něco děje.  

Maťo Ďurinda, Paľo Horváth, Ďuro Černý. Ano, Ďuro, už tehdy byl i na oficiálních nahrávkách jmenován takto, nikoliv chladnější občanskou verzí svého jména Juraj.

Nikdy neexhiboval, vždycky se podřizoval celkovému geniálnímu soundu Tubly a fluidu ústředního Maťa. Přesto zůstává i po letech nepřehlédnutelný a – nezapomenutelný. Stačí si všimnout sice nenápadných, o to však propracovanějších bicích už ve vstupní hard rockovce Prišiel môj čas, anebo bubenické „skočné“ v závěrečné „lidovce“ Môj starý dobrý kabát. Bestiální nástup jeho baterie ve světovém hitu Žeravé znamenie osudu sežehl snad všechny metalový maniaky. A jeho bubenické sólo v narvaný brněnský hale na Vodovce, krátce po vydání tohoto přelomového kotouče, nezapomenu – jakožto sám v tu dobu zkoušející bubnovat – snad nikdy.  

Ďuro Černý. Muzikant, který bude navěky spojen s tím nejúspěšnějším údobím slovenské Tublatanky a který bude navždy spojen s tím asi nejkrásnějším obdobím tuzemského metalu. Ďuro Černý, který umřel v pouhém věku něco málo přes padesát let, se vydal na pouť za svým někdejším spoluhráčem Dodo Dubánem.  

Na LP Žeravé znamenie osudu je za skladbou Prišiel môj čas nezvykle, nezvykle dlouhé ticho. Působí zvláštně, temně, tajemně - asi jako je tajemství mezi nebem a zemí.

Nebo – peklo – raj? - Kdo ví. Jedno je však bohužel jisté, a sice to, co čeká všechny nás:

Přišiel môj čas, už musím ísť.

Tady Dědek.

novinky.cz/kultura/396050-zemrel-bubenik-juraj-cerny.html
facebook.com/Tublatanka

 

kom.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář