Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze CD Stejšnu Pomotaná

17. 8. 2009
12 + 1 = 14

aneb

BACHA NA STEJŠN, BACHA NA NĚJ!!!


ObrazekRok vydání: 2009
Edice: CD

Vrcholy CD: Zvony nad městem, Xantypa, More Nights, Kláda, Rokyta Dysou, Banda XJR
Propadáky CD: žádné
Zajímavosti CD: v každé písni něco, v každé fotce něco, prostě furt něco :-)

Hodnocení CD: 97 %


Jedna z nejosobitějších brněnských skupin, power hard rockový Stejšn, nám udělala v květnu tohoto roku radost, nad kterou nic v světě není - v pomotaném to světě plném klíšťat, vepřových chřipek a manažerů - a pustila do nás svoje druhé, svěží CD s názvem Pomotaná.

Řekl bych, že mám dost nastudováno i její debut DEMOlice - Objížďka, a tak mohu srovnávat.

Zatímco první kolečko mělo asi 28 minut, toto je již plnohodnotné, opravdu "dlouho hrající" album, čítající těch minutek 48. Celé CD je přitom koncepčně udělané ve stylu gramofonové desky, včetně rozdělení písní na stranu A a B.  

Zatímco na první fošně byl Stejšn samý humor, tady trochu zvážněl a přináší nám například i tři balady! (ponuré Zvony nad městem, kdy teprve v samotném závěru se dozvíme, co se vlastně stalo, sabbathovsky magická More Nights nebo pomotaná Pomotaná, s Urbánkem "rapmasterem").

A že by Stejšn začínal zpívat i anglicky? Ne! Nenechte se mýlit názvy jako již citovaná More Nights nebo Are You Free - první se zpívá česky, a tu druhou lze chápat spíše jako - no zpočátku třeba i jako "béčkovou" parodii na v češtině zakotvené četné anglické hlášky ("Are you free? You are stupid!"), od verše "We have the hash" však téma vážní a při závěrečném opakovaném "Come back!" je již atmosféra opravdu mrazivě (sebe)vražedná; ze songu se tak vyklube - aspoň v mém vnímání - neotřelá "protidrogovka". Uf, rád zůstávám "free" jenom se Stejšnem a pivem, fakt! :-).     

Humor ovšem Stejšn i přes jistý nesporný posun k vážnějším polohám rozhodně neztrácí (a to jsem od Mistra Urbánka zvěděl cennou informaci, že opravdu skvostná balada, potřetí zmíněná More Nights, měla být už na první desce). Důkazem veselých poloh kapely, přičemž to slovo "poloh" berte doslova, jsou třeba tyto písně (předestřu Vám pouze svoje výklady): Pomalu dolů, jejíž situaci už zažil asi každý z nás, a která mi připomněla tento vtip: "Ty vole, dneska jsem měl sex, a bylo to prostě úúúúúžasný! No jo, ale ve dvou je to fakt lepší." Inu, směřujete-li pomalu dolů, ne pokaždé natrefíte na totéž... Ale kdo ví, jak to vlastně Mistr Urbánek myslel, že?  

Další odlehčená bigbítová hitovka se jmenuje Velký pšouk, oprava: Velký šou, a je unikátní mimo jiné tím, že v něm Mr. Urbánek "usedl za bicí" (byť jen v textu), a taky svým důležitým poselstvím tím, že chcete-li zažít muziku, která Vás opravdu dostane, musíte si ji prostě zahrát sami.

A džouky nekončí. O čem je hitovka Xantypa, ví každý, i když nestudoval dějiny filozofie. Navíc ta písnička má dost solidní heavy metalový základ, takže kdyby ji chudák Sokrates slyšel na svém pohřbu, možná by si pomyslně pomyslel ne "zlá", ale "Zlatá Xantypa!".   

Smysl pro humor je patrný i z názvu již notně prověřeného fláku o neznámém hrdinovi Rokytovi Dysouovi: název zní totiž Rokyta Dysou neboli Roky tady sou neboli geniální verše "už je nám šedesát, už nám není padesát", což ve mně nutně vzbudilo asociaci typu "už mi, lásko, není padesát...". Děvčata, můžete být v klídku, do padesáti má Luděk daleko, to ještě stihne vydat aspoň dvě desky, než bude to jeho velký kulatý šou... Pak už možná nevydá nic :-)

O Kládě jsem psal v reportu z Bigbítu, takže to nebudu opakovat, je to prostě Kláda, čili kláda s velkým K, pořádnej kmen. A chcete-liž zvěděti, proč Stejšn natolik opěvuje tak bežnou věc, jako je Ráno, nepřeslechněte prosím nejpodstatnější, poetický verš, ve kterém, Sáro, "tvoje nohy mě obejmou". Ach, jsa sám romantikem, zcela souhlasím: není nad vroucí ženské objetí...

Přitom skladba Ráno tvoří jakýsi protipól k úvodní Pomalu dolů, a to nejenom tím, že Ráno je naopak poslední (nepočítajíc bonus), ale hlavně tím, že zatímco v Pomalu dolů bylo ráno zlé, v Ránu je ráno dobré - no vždyť o tom objetí jsem už psal.

Oproti předchozímu CD zařadil Stejšn i dvě instrumentálky. Ta první, Bacha na něj, svým názvem jasně evokuje, kým jest inspirována (pokud se tedy nejedná o fór na druhou a není to od nějakýho Bachovýho "kámoše"). Přiznám se, že vážná hudba je pro mne španělskou vesnicí, byť souhlasím, že má s tvrdým rockem mnoho styčných bodů; já ovšem docela nemusím rozsáhlé instrumentální kompozice, navíc hrané na nevhodné nástroje...proto jsem ve vážné hudbě jako slon v porcelánu. Tak jsem si na pomoc povolal svou známou, která zpívá v akademickém sboru: ovšem když jsem jí tuto elektrickou skladbu Stejšnu pouštěl, sice určila, že to je Johann Sebastian, odhadla, že to bude asi nějaká fuga, ale konkrétní skladbu ne a ne poznat. Zřejmě je vklad skupiny Stejšn natolik výrazný, že nejde o předělávku, ale o inspiraci...v níž si vychutnejte jak geniální nástup bicích Martina Krejči, tak barevné klávesové party Růženky Růžičky Horákové. Druhá instrumentálka, nečekaně pojmenovaná Instrumento, je již ve standardnějším, hard rockovém duchu.  

"Odpor" Stejšnu k angličtině (nebo k latině? :-) dokumentuje způsob uvedení "bonusové" pecky Banda XJR neboli hymny všech Yamaha motorkářů - žádný "Bonus", ale prostě "Jedna pod čarou". Zlé jazyky navíc tvrdí, že tato pecka bude mít na příštím albu Stejšnu své volné pokračování, ve které se bude zpívat cosi o Savanově baterce...

Výborný zážitek z předvedené hudby jest podporován stejně výborným zvukem, který dává vyniknout i tradičně bezchybným instrumentálním výkonům zúčastněných, od dynamických a šlapavých bicích přes rozmanité klávesy až po stejně výbornou basu Mirka Tomšíka, a samozřejmě invenční a říznou kytaru a velmi příjemný zpěv Luďka Savany Urbánka.

Obalu bych vytknul snad jen dvě věci: že na vnitřním dvojlistu nejsou texty (fakt jsem některým slovům nerozuměl, čímž jsem možná řadu věcí pochopil úplně jinak :-), a potom tu fotku s demonstrativní hromadnou sebevraždou: to se Vám to, Stejšni jedni vtipálkovatí, pokládají hlavy na kolej, když je evidentně tak zrezivělá, že je jasné, kdy po ní vlaky jely naposled, co? :-)

No zkrátka lze říci, po téhle desce Stejšn hlavu na kolej rozhodně pokládat nemusí.

A to je asi všechno.

Vlastně úplně ne. Ještě musím vysvětlit tu matematickou hříčku z titulku. Sledujte prosím se mnou: základních písní je na obalu deklarovaných 12. K tomu jedna pod čarou, čili 13. Vložíte CD do přehrávače, a vyskočí na vás tracků 14!!! No není to Pomotaný?

P.S.: Čtrnáctý, na obalu nezmíněný track není plnohodnotná skladba, ale jakýsi zvuk připomínající blízce to, o čem zpíval Slávek Janoušek a Vlasta Redl na Portě 88 v písni Poslední komár letos (komáry nemám rád). Sice mi Luděk Urbánek vysvětlovat, jak tohoto zvuku docílili, ale přiznám se, bylo to natolik složité, že jsem si to nezapamatoval. No hlavně jsem upřímně rád, že mne to nedžoglo.

Narozdíl od skvělé muziky Stejšnu, jejíž krásné decibely do sebe nechám píchat porád - a rád!!!

Dědek.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář