Jdi na obsah Jdi na menu
 


21.09. 2016 - Stejšn, Rocky Eagles After - Brno, Šelepka

ROCKY EAGLES & Rocky STEJŠN

aneb

DVĚ PARTY – JE PÁRTY!

Report / Stejšn, Rocky Eagles After / středa 21. září 2016, po 20. hodině / Brno, Šelepka

Jeden nejmenovaný zcestovalý cestující cestoval se prý vyjádřil ve smyslu tom, že savana nikdy nekončí. A tímto vyřčeným sloganem jako kdyby se v září řídil i Luděk Savana Urbánek, který se svým hard rockovým svižníkem Stejšn absolvoval ve dvou přilehlých týdnech po sobě hned dva koncerty, což se u něj jen tak nevidí. Tentokrát přijal pozvání skupiny Rocky Eagles, vlastně správněji obnovených Rocky Eagles, chilližto Rocky Eagles After, a obě brigády nám přichystaly pár překvapení a mnoho příjemných zážitků.

Přicházel jsem ze sedánku se svými pracovními kolegy, a sice konkrétně z hospůdky Toulavej kocour, kdy mi výborný varnsdorfský lektvar propláchl dokonale trubky tak, abych mohl na Šelepce pět alespoň vzdáleně jako „operní diva“ Kotačková, jež ovšem přítomna nebyla. I přesto nás ovšem Stejšn z hlediska personálního překvapil, o čemž však až později, jinak by to přece nebylo překvapení.

Zatímco Rocky Eagles mají slovo „rocky“ přímo ve svém názvu, STEJŠN je takový pomyslný Rocky, pomyslný slušný boxer, co do nás stejně jako Rocky Eagles také sázel jeden úder za druhým.

Oproti předchozímu vystoupení v klubu M13 byl repertoár Stejšnu pozměněný, což je jenom dobře – kromě písniček z obou vydaných desek (Objížďka → DEMOlice, Pomotaná) má totiž na skladě strašnou spoustu předělávek zahraničních hitovek, které na žádné z uvedených placek nenajdete, nicméně mne většina z nich časově minula, a tak se dnes budu soustředit raději na oficiální diskografii této věčně veselé bandičky.

Rozverná etuda o tom, jak se honí ve vodě kláda, znamenala jisté oživení Savanovy Klády, což by zdánlivě mohlo souviset s někdejším oficiálním prohlášením na webu kapely, že jim to po letech opět tvrdne. Nicméně z nějakých neznámých důvodů citované prohlášení z webu jižimg_6189.jpg zmizelo, a tudíž aby nedošlo k omylu, honění klády ve vodě ve vás nemusí evokovat film Účastníci zájezdu, ale spíše cosi jako snímky o vorařích typu Plavecký mariáš. A výraz „vorař“ určitě neznamená, že by Stejšn svoji kládu zvoral. Možná spíše oral. Nebo overal? No někomu může být přece u vody chladněji, nééé? Promiňte, jak jsem psal předtím oral, spletl jsem si to asi s rolákem (oral – rolák, hmmm, asi asociace jak rolovat v orál).

Na koncertě byl přítomen i známý hudební historik, brněnský publicista i kritik Petr Gratias, který nedávno vydal u nakladatelství Jota svěží publikaci Decibely nad Brnem. Proč na tomto místě hovořím o dané publikaci, vysvětlím až při setu Rocky Eagles. Proč hovořím o Petru Gratiasovi, vysvětlím hned.

Jak totiž tak ten Stejšn hraje ty „svoje“ vykopávky, pardon předělávky, tak po odehrání jedné z nich se zeptal, jestli ji někdo poznal. No nikdo se samozřejmě nehlásil, kromě historika Gratiase, ovšem jeho Savana africkýbůhvíproč nevyvolal (možná trpěl obavou, že by byla narušena pečlivě připravená dramaturgie programu, a možná trpěl šedým zákalem). No takže jsme se do prčic zase nedozvěděli, co to bylo zač! A přitom by to od Gratiase bylo gratis!  

Ony co jsem poznal, ty vám klidně řeknu – opakuji je totiž pořád dokola v marné snaze, že k jejich znalosti konečně zase nějakou přídám. Ale jelikož jsem se shora zařekl, tak řeknu jedině, pokud si o ně řeknete, jinak neřeknu, vy byste se mně řehtali a něco byste pak o mně řekli.

Na komorní zrekonstruovanou Šelepku s decentními stolečky a židličkami byl Stejšn asi až trochu nářez, a tak jsem také krapet přitvrdil, a ke starobrněnskému pěnivému si přiobjednal nejprve zelenou a posléze tuzemák. Překvapilo mne, že na baru neměli griotku, ale když ji před pár dny neměli dokonce ani v Lidlu, vysvětlil jsem si vzniklou skutečnost způsobem tím, že možná všechny mé oblíbené rudé višně vykoupili před tehdy nadcházejícími volbami komunisti. ;-)

Nevím teda, jestli malej drobnej Savana nedostane od Kubowskýho brzo přes hubu, když mu pořád „přetahuje“ ty jeho strunaře: nejprve basáka Charlieho a teď i kytaristu Michala Ševčíka. A prý se to celé seběhlo někdy v době od posledního společného koncertu s Biomassou, bez jediné zkoušky. No tak to hoši prubli naostro, a ejhle, Stejšn měl najednou na několik písniček dvě kytary a hrál v pěti! Nevídané, neslýchané!

Na Stejšnu je sympatická mj. textová inspirace jihomoravskou metropolí. A kromě povinných šlágrů Prodavačka večerníků anebo Brněnský labužník, kam Urbánek v návaznosti na textovou zmínku o „příslušnících, kteří jsou z labužníka zoufalí“, vpašoval část znělky ze slavné francouzské filmové série o četnících – jak trefné, že? (Vidíte, jak zvláštní – toto jsem o Stejšnu ještě nikdy nenapsal...), zazněl i song „buď aspoň chvíli škaredá“, který se ovšem oficiálně jmenuje Buď raději škaredá, a pojednává o něčem podobném jako skladba Filipa Topola a Psích vojáků Marylin Monroe. No jo, jenomže wono se to nedá vydržet ani s moc krásnou, ani s moc škaredou babou. Baba by prostě měla být tak akorát, jinak je s ní k nevydržení.

Kromě překvápka v podobě kytaristy Ševčíka (který hrál divoce jak Pavel Nový gaunera Ševčíka ve Zdivočelé zemi, akorát ten knír mu chybí) a lehce přebarveného setlistu, byla zajímavostí i proměna bubeníků – zatímco v klubu M13 „dobíjel svoji baterii“ nestor Martin Krejča, zde se představil opět David Paseka. Jinak klasika, do celé sestavy mi zbývá jmenovat už pouze klávesáka Frantu Šíra. A opět čadily pyroefekty a opět čadila dobrá muzika s patřičným brněnským nadhledem.  

ROCKY EAGLES jsou kapelou vzniklou před více než 50 lety (!), svoje úspěchy i neúspěchy sklízeli už v 60. letech minulého století minulého tisíciletí, aby je nakonec ona 60. léta z příčiny dějinného vývoje také navždy rozprášila. Navždy? No právě že navždy ne, poněvadž se v prosinci 2014 takřka na rok přesně po pěti dekádách vrátili na živá pódia, tentokrát pod názvem symbolizujícím historický návrat: ROCKY EAGLES AFTER. A je bohužel krutou daní smutné historie Československa, že paradoxně kapela vzniklá již před pěti desítkami let má na svém kontě nikolivěk o moc více než desetinu času aktivního působení...

Jejich zralý kytarista Miroslav Dan Daňhel si od okamžiku znovuzrození těchto Skalních orlů stihl s Petrem Gratiasem střihnout i hudební křest jeho již zmíněné publikace Decibely nad Brnem v galerii knihkupectví Dobrovský v Brně na České ve čtvrtek 25. června 2015; dnes se ovšem příležitostný zpěvák a kytarista Gratias přišel na svého kolegu „jenom podívat, resp. poslechnout“.

V uvedené publikaci má kapela věnován poměrně nadstandardní 6-stránkový profil (až na tyto rozšířené výjimky jsou totiž běžným rozsahem pro 1 skupinu strany 4) a kromě informace o img_6249.jpgunikátním vystoupení v Kateřinské jeskyni květen L. P. 1966 se dozvíte o ještě „unikátnějším“, o měsíc starším  gigu v NDR, kde nepanovala taková uvolněná atmosféra 60. let jako u nás a kdy po třetí písničce sál rozehnalo vojenské komando se samopaly.

Mno, takového konce se naštěstí na brněnské Šelepce Rocky Eagles nedočkali. Však taky tihle orli nejsou žádní vrabci, aby se rozlétli, jako když do nich střelí, a proto jedinou „kanonádu“, kterou zde ve středu zažívali, to jest kanonádu opětovných potlesků, bez problému ustávali.

Repertoár REA je značně široký a průběžně tím pádem nemá problém doznávat změn, od starších kousků Chucka Berryho, Cream (s Ericem Claptonem) i Rolling Stones až po novější věci třeba Uriah Heep nebo Garyho Moorea.

Působilo na mne dojmem, že konkrétní „šelepčí“ playlist byl dramaturgicky uzpůsoben, aby svým tvrdším dojmem ladil s pozvaným hard rockovým Stejšnem, a tak jsem třeba já osobně mohl ocenit vzorky mého oblíbeného Garyho Moorea jako vstupní Walking By Myself (původně ovšem od Jimmyho Rodgerse) aneb jeho šlágr Still Got The Blues ze stejnojmenného slavného alba.

Leč určitě potěšila i ukázka „ohně“ Jimiho Hendrixe Hey Joe anebo jedna z nejhranějších bluesovek vůbec, od Muddyho Waterse Hoochie Coochie Man, v Brně lehce parafrázovatelná jako „hučí v guči mně“, případně „hučí v guči jen“ – což pro případ, že v guči hučí nakonec někomu jinému a některá hlava to nebere.   

Nemá smysl na tomto místě vyjmenovávat kompletní playlist, koneckonců vícero informací naleznete v naší fotogalerii, kam jej vždycky – pokud nezapomenu – dosti vychytrale fotívám. On takový snímek zpětně docela pomáhá, poněvadž pamatovat si druhý či dokonce ještě vzdálenější den všechny hrané flákoty všech (dnes dvou) orchestrů, navíc řadně zkoktejlované pivem či jinými nehudebními pamlsky, to by také mohlo mít za neblahý následek namísto reportu jakousi pohádku á la o pejskovi, kočičce a dortu, případně výsledek ve formě jiného kočkopsa bez dortu.

Nevím pro koho byla která prezentovaná kompozice onou pomyslnou třešničkou na dortu, spíše bylo asi důležité, že jsme mohli ochutnat ten dort jako celek, protože komu by stačila jenom třešnička, že; navíc jak už jsem zmínil, třešničky (višničky) se v baru nekonaly.

Solidní syrový zvuk i opakované aplausy přítomných lidiček, kteří evidentně moc dobře věděli, na co ten den přišli (no přišli na Rocky Eagles a na slušného Rocky boxera jménem Balboa, vlastně Savana), vytvořily ze středečního večera fajn večírek, za nějž se ani jedna z obou účinkujících part rozhodně nemusela stydět.

Píšu „ani jedna z obou part“? Inu, už je to tak. Ačkoliv někdo přilétl jako skalní orel a někdo přijel „stejšnem“, a třebaže z přísného hlediska fenoménu jménem čas je popsaná rocková taškařice už pryč, zážitky i obrazy zůstávají:

Dvě party – jééé, pááárty!

Text + foto Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Omluva

(Dědek, 10. 11. 2016 19:01)

Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa! Už to vidím! To je moje chyba, za kterou se velmi omlouvám a dě(d)kuji za pochopení.Příště určitě napravíme!

hodiny...tedy bicí...

(Savana, 6. 11. 2016 14:07)

Super, jen malá výtka: Palóček je Zdeněk. Paseka. :-)