Jdi na obsah Jdi na menu
 


19.11. 2015 - Sugesce, Manual, Stejšn, CKB - Brno, Melodka

STEJŠN A TI „SOUDRUZÍ“

aneb

ČEŠTINOVÉ HODY NA MELODCE

Report / Big Beat Night Show: Sugesce, Manual, Stejšn, CKB / čtvrtek 19. listopadu 2015, od 18 hodin / Brno, Melodka

Ha, není možná: čtyři kapely, to jest v podstatě minifest, a úplně všechny zúčastněné brigády zpívaly česky, žádná angličtina! No moje hercnička tloukla jako v ráji - konečně všichni normální. Moji drazí, tak Vám teda naprosto rozumím, a to doslova.

V těžké konkurenci semilassovského Harleje a bůhví jakých dalších akcí byla sice návštěva na Melodce poměrně komorní, leč o to lepší muzika. Dvě kapely jsem znal; jednu výborně (Stejšn), jednu slušně (Sugesce), a dvě pro mne byly novinkami, ovšem velice velice příjemnými. Však se již brzy všechno dozvíte, tedy za předpokladu, že jste ochotni tyto moje blably dočíst až do konce.

img_3621.jpgDošel jsem sice přibližně o čtvrt hodinky později a tím pádem prošvihl pár písní rock-hard rockové skupiny SUGESCE z Nosislavi, protože se tentokrát začalo zřejmě zcela na čas, ale spousta jich byla ještě přede mnou, stejně jako bylo přímo přede mnou toto sympatické trio, včetně usměvavého basáka Jardy Šístka. Hmm, tenhle člověk má dobrou náladu a usměvavej rypák snad pořád.

A snad i proto mi prosím „promiňte“ hned první fotečku v galerce, která je sice proti všem fotografickým pravidlům, ale já ji prostě pocitově nezvládl vyřadit - úhlem záběru se mi podařilo vrazit bakuli mikrofonu do Jardova obličeje natolik přesně, že mu nevytvořila nic jiného než regulérní klaunský nos. Sice nikolivěk červený, alébrž černý, nicméně proč ne – vždyť celej tenhle náš svět je taková jedna malá černá komedie. Anebo tragédie?

Koneckonců, ten „nos“ je příhodný i z hlediska lokalizace kapely – tož když jste chlapci z Nosislavi, tak ať nosy slaví!

Skvadra se prezentuje spoustou velice zajímavých skladeb, za všechny mohu jmenovat Andělská křídla, Blackout, Jen kvůli ní anebo 1952. Jakožto „pouhé“ trio odvádí skvělou hudební práci, přičemž vždycky když uzřu nějakou muzikální trojici, vybavím si výrok Tublatanky z dob jejích začátků, že se rozhodli hrát jako trio, aby se nikdo v kapele nemohl flákat. Což je skoro jako heslo leckteré brigády socialistické práce, resp. Akce Z! ;-)

Tohle byla ovšem Akce Sugesce, čili jakési nomen omen, ježto se vskutku jedná o sugestivní muziku. Navíc z kluků, když takhle stojí na tom pódiu, vyzařuje nejen kvalitní hudební produkce, ale rovněž sympatická chuť hrát, hrát a hrát.

Sugesce má i dostatečný smysl pro humor, poněvadž jedna ze závěrečných písní se jmenovala Tak tě tu vítám. Mno, břinknout song s takovýmhle sloganem na konec setu, to už vyžaduje nespornou dávku dramaturgického nadhledu, a právě proto mám tuhle kapelu rád. Že se nebere nijak zvlášť vážně a je pro každou čurinu. A že se nejedná o žádné suchary, dokázal i jeden z přídavků, totiž píseň Povodně.

První neznámou tlupou pro mne byl hradecký MANUAL. A tož když jsem je neznal, musel jsem si vzít k ruce nějaký internetový manuál, jak říká moje kolegyně, nějakou tzv. „příčůrku“, abych se o nich něco dozvěděl.

Chalani se sice sami označují jako rocková skupina, ale myslím, že by jim pro řadu písní dost seděl i název heavy rock, resp. heavy rock n roll, a pro řadu dalších, oněch vážnějších, i žánr melody metal či melody hard rock.

img_3648.jpgPro mne osobně nesmírně příjemné překvapení, nápaditá poctivá muzika, stylově pestrá, v textech fórky a další dobré nápady, kurwa zkrátka to těmhle hradečákům dost slušně šlape! Letos vydali CD Tak se směj, které jsem za nesmírně korektní stovku zakoupil, a absolutně nelituju. Co písnička, to hit s výrazným sloganem a údernou melodickou linkou, a ač nahrávka čítá přes 50 minut, ani chvíli nenudí.

Samozřejmě že o tom, abych zmíněný kotouček pořídil, mne přesvědčil melodkovský set. A když jsem hovořil o oněch hitech, nemůžu vynechat hrané petardy jako titulku Tak se směj, trefný Strach anebo hříčku Pekelný vánoce.

Již při prvotním poslechu jsem zažíval příjemné mrazení v zádech. Rampouchy se mi sice na chrbtě netvořily, ale věděl jsem, že tuhle muziku chci poslouchat i doma, a to z origošky. Atmosféra a možná i stratosféra - či jak se všechny ty zeměpisný potvory jmenujou – byla na Melodce po hudební stránce výborná, a i ten menší počet lidiček dokázal aplaudovat, jako kdyby Lukáš Pavlásek ukázal ve StarDance až vypadne všem holou řiť.

Tohle sice nebyly ještě Vánoce, ale byly to Pekelný vánoce, byl to pořádnej, nejenom závěrečnej Tyjátr, solidní nářez jak Brno a Hradec dohromady. Po skončení celé akce jsem se pomalu kymácel směr domov, a domů si nesl nejen plastovou krabičku s plastovým CD, ale rovněž fajne zážitek, jež mne k onomu kotouči vcelku rychle přivedl.  

A propos, možná to bude znít zvláštně, ale já osobně cítím z některých fláků (zejména úvod Midnight Hunters) lehkou přítomnost charakteristické kernovské kytarové melodiky, á la Tony Vodička, což teda fakt můžu!

Ha, brněnský hard rockový svižník STEJŠN, nyní působící jako trio (asi aby se nemohl nikdo z nich flákat; pro Savanu - viz výše, kdybys náhodou onanisticky četl jenom „svoji“ stať, hehe), ovšem „nesvatá trojice“ Urbánek – Svoboda – Krejča zřejmě nebude mít dlouhého trvání, jelikož produkci Stejšnu si již na Melodku přišel očuchat veterán brněnskýho rockovýho dění, multiinstrumentalista  Franta Šír, jehož známe třeba kdysi z Kernu, později z Albandu a tak dál a tak dál. Ano, co nevidět již má se Stejšnem hrát; na Melodce se sice ještě neukázal, ale aspoň se tam ukázal. ;-) Chilližto zakrátko už nebudou tři, ale čtyři (asi aby se Savana mohl trochu flákat).

Ten večer zasloužil obdiv především basák Dušan Charlie Svoboda, jenž haproval se zády (asi mu na ně předtím Savana vlezl), ba dokonce byl patřičným způsobem i injektován (blíže raději nerozebírám), a tak nakonec zvládl své party odehrát, takže se párty rušit nemusela. Bravo, Dušane, ty opravdu nejsi Dušan, ale Dušín! Jarda Foglar píše podle img_3684.jpgTebe na nebesích čtvrtý díl „stínadelské trilogie“, který má pracovní název Tajemství Velkého Charlieho!   

Mirek Dušin v jednom díle komiksu, když mu jistý neřád při závodu vrhl klacek pod nohy, vykřikl jeden ze svých kultovních výroků: „To je nečestné a nesportovní!“

Parta Stejšn, poněvadž má svého „Mirka Dušína“, naopak svůj set odehrála čestně a sportovně. Čestně proto, že jej nejen chorobný Charlie, ale celý Stejšn odehrál poctivě a se ctí, a sportovně proto, že hlavně Savana vždycky vyvádí jak při legendární Spartakiádě. Jo, fakt že jó, fakt jsem na to přišel, jeho naprosto nepředvídatelné pohyby připomínají čtyřikrát až pětkrát zrychlenou Spartakiádu, i když, na druhou stranu, tyhlencty kreace by mu komouši v pětaosmdesátým na Strahově asi zatrhli.

No a tak se na Melodce nekonala vlastně Spartakiáda, ale Savaniáda, cvičenci byli sice jenom tři, ovšem tres faciunt collegium, a tak tohle collegium musicum nadělalo bordel za tři.

Nebudu jmenovat šecky zonky, co Stejšňáci hrajó, ale ty svoje milovaný zmínit musím: magické Září, s vynikající hudební kompozicí a dobře zapadajícím textem, se nám sice o dva měsíce zpozdilo, ale tak co už, když písničku Listopad má jenom Wabi Daněk. Lyrická balada More Nights, kam se určitě bude hodit Šírův akordeon, je natolik výrazná, že jsem si jeden čas myslel, že ju Savanouš někomu čórl. Věřte nevěřte, ale prej ne. Polocovery - neplést s polotovary, tohle jsou hotový věci! - typu All Right Now a spousta dalších. Vážení přátelé, svou premiéru měl na Melodce Stejšn!

Předtím, než se budu věnovat poslední kapele, musím pochválit zvuk i světelný park, z mého osobního pohledu jako vždycky na Melodce super hyper, tak to neber!

A teď už rock-metalový „orchestr“ s prapodivným názvem CKB. Při takové zkratce se člověku vybaví nejspíše nějaká cestovní kancelář, v daném případě třeba cestovní kancelář Brno, kterážto smyšlenka možná není úplně od věci, protože CKB jsou z Brna a cestovat s nimi můžete mezi jednotlivými písněmi, přejíždět z jedné do druhé, vychutnávat si je, fotit a třeba i létat... zkrátka CKB.

Možná trefnější vysvětlení prvních dvou iniciál by bylo c. k., tj. přívlastek císařsko-královský, anžto muzika CKB je v podstatě taková císařsko-královská, rozuměno vysoké úrovně. Což je ale pouze moje hříčka, zatímco skutečnost je taková, že jediné „odhalené“ písmeno je B, ve smyslu CK band.  

Druhá (pro mne) neznámá kapela a holt druhá výborná. Uvěřitelně propracované aranže, do posledního detailu, pestrá změna riffů a temp, bravurní rytmika i melodika,img_3724.jpg neotřelé texty...stejně jako u všech předchozích vystupujících, nuda zde rozhodně nehrozí. A pakliže bych měl atmosféru a pestrobarevnost hudby CKB přeci jen k někomu přirovnat, asi bych ze světa zvolil jména Pain Of Salvation nebo Green Carnation.

Muzikanti nejsou žádní nazdárci, instrumentálně jsou na velice slušné úrovni, a jejich celkové kvality dokládá nejen letošní účast na Masters Of Rock, tzn. na akci pořádané renomovaným Pragokoncertem, kam se opravdu nedostane každý, ale též vítězný hattrick v Czech Parádě rockové stanice TV Rebel, s na Melodce též zahranou písní Sprejer.

Program souboru je založen na ještě křtem vonícím Albu I Proměny života (duben 2015), s podtitulem rock-metalová báseň (škoda že se již připravované Album II nebude jmenovat Proměny smrti).  Živá čtvrteční prezentace mne i v tomto případě donutila jmenovaný kotouč zakoupit, opět za příjemnou stokorunovou částku, s čímž jsem navíc získal volnou vstupenku platnou pro jakýkoliv budoucí koncert pořádaný CKB. Sice nevím, jak poznám, že koncert s účastí CKB pořádá zrovna tato kapela, ale líná huba, holý neštěstí, že? A po čtvrtečním příjemném zážitku se mi zdá, že předestřené možnosti vskutku využiji.

Jediné, co na mne působilo poněkud zvláštně, byla bílá košile zpěváka Aleše Winklera, která mi k této tvrdé muzice příliš neseděla, ale pokud frontman bere koncerty jako slavnostní událost, proč nebýt zrovna takto originální.

Skvadra dokáže zpracovávat nejen vážnější témata (Delirium), ale dokáže svou tvorbu i patřičně odlehčit, což dokumentuje již samotný název songu Hula hula hů.

Jak se zdá vyplývati i z naší fotogalerie, na CKB bylo ten den nejvíce plno, před pódiem konečně rostl les vztyčených rukou, a jednalo se tak o důstojnou a vydařenou tečku celé akce s názvem Big Beat Night Show.  

Čtvrtek byl jasným důkazem, že s původní tuzemskou tvrdě rockovou tvorbou to věru není zas tak špatné a že čeština k hard rocku a metalu rozhodně a bez problémů patří.

A tak na závěr tohoto reportu zvolejme po vzoru závěrečného kolektivu jeden z jeho refrénů a pojďme se krásně přiopít na některou z dalších podobně zajímavých akcí:

„Hula hula - hůůůůůů“, to byl a bude nářez.

Text + foto Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář