Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na Favále, tam byl ráj

28. 5. 2008
KDYŽ SE TO VEZME ZA TEN SPRÁVNÝ KONEC

aneb

NA FAVÁLE, TAM BYL RÁJ


Koncert/Second End, Eagleheart, Svatý Pluk/Brno, Favál/čtvrtek 22. května 2008 od 20.30 hod.

Tak na tenhle metalovej svátek jsem se těšil jako dřív na Večerníčka s Rákosníčkem. Koncert dvou bravurních moravských kapel, které svými hudebními kvalitami náleží do tuzemské metalové špičky a které se tam pozvolna tlačí i z hlediska svého celorepublikového renomé, doplněný o pro mne zcela neznámou veličinu Svatý Pluk, sliboval před nadcházejícím víkendem mimořádný prožitek; zvláště pak z důvodu toho, že hodonínský Second End měl na akci pokřtít svoje ještě horké, celkově třetí dlouhohrající CD.

Cestou jsme s kamarádem prozíravě doplnili stav břišního proviantu (v asijské restauraci českým smažákem a černohorským Páterem), aby bylo při koncertě do čeho ukládat i další pěnivý mok, který musel ve vydýchaném koncertním prostředí nutně následovat - přeci jen, druhý den byl ještě pracovní a pivo nalačno není pro "robotu na panském" ten nejchytřejší zdravotní počinek.

Akce začala famózně - vstupné bylo vstřícných 90 korun a ještě jsme dostali CD Best Of Česká rocková liga 2007, s vloženým reklamním letákem na První prázdninový festival Basinfirefest ve Spáleném Poříčí, kde letos vystoupí mimo jiné Paul DiAnno či Second End. No o dobrou náladu na úvod holt postaráno.

A již zakrátko jsem měl tu možnost uzřít uherskohradišťský SVATÝ PLUK, a překvapení to bylo více než milé. Žádná tradiční kapela, ale fakt pluk - poctivý smíšený sbor, převážně ženský, či snad spíše přesněji dívčí, a věru krásný; zdali jsou děvčata i svatá, to bych s ohledem na jejich sympatické tvary příliš nepředpokládal, ale zpívat tedy umí. Ženský zpěv, okořeněný několika výraznými mužskými hlasy, dirigovaný nepřehlédnutelným svérazným sbormistrem, byl jako krásné zjevení, které nikdo nečekal.

Kromě dnes již klasických rockových skladeb, jako např. Radio Ga-Ga od Queen nebo "purplovské" Smoke On The Water, mne osobně soubor nesmírně potěšil nastudováním písně Tady není ráj z alba Second Endu Dobrá rána. A i přes zmíněný text už v tu dobu na Favále ráj začínal, neboť fantastické publikum přijalo toto hudební těleso nádherně přátelsky a takovou náladu já zkrátka vždycky miluju.

Lepší atmosféru si hlavní aktér večera SECOND END nemohl přát. Se svým výrazným heavy metalem s českými texty, tvořeným zejména skladbami z právě vydaného, zhruba v polovině setu pokřtěného CD Tváře, doplněným věcmi z předchozího Proma 2006 (titulní a klipová Vše co mám, Časy zlý), roztočil před velmi slušně zaplněným parketem kolotoč výborné show a chvílemi jsem měl pocit, jako kdyby na pódiu hráli Iron Maiden (v českých zemích bývá ovšem hudební styl Second Endu přirovnáván nejčastěji k starému dobrému Vitacitu či Kreysonu).

Chlapci jsou vynikající instrumentalisté a nové věci, které jsem poprvé slyšel na koncertě SE v brněnském Brooklynu začátkem prosince 2007 a z nichž ukázky jsou k dispozici na oficiálním webu www.secondend.com, dost dobře šlapou, a třebaže jsou pečlivě a technicky koncipovány i zaranžovány, tak neztrácejí půvab přímočarosti a údernosti, atributů pro úspěch živého vystoupení zcela nepostradatelných. Takže když jsem měl v tu dobu nové CD již v kapse, jenom jsem se na základě živého drajvu mohl těšit na jeho soustředěný víkendový poslech.

Škoda jen, že kapela nehraje více starých věcí, zejména z již zmíněné vynikající desky Dobrá rána z roku 2005, ale zase na druhou stranu chápu, že po změně zpěváka se záměrně soustředí na novou tvorbu, a jelikož Second End rozhodně netrpí nedostatkem autorského potenciálu, tak všechno se prostě stihnout zahrát nedá.

A třeba kluci k blížícímu se 10. výročí založení kapely (nastane 2009) uspořádají nějakou vzpomínkovou akci tvořenou historickým průřezem své tvorby, třeba i za účasti bývalých členů, a Brno uslyší i stařičké Vinohrady...?

Závěr setu obstaral domácí EAGLEHEART, v Brně vystupující po necelých dvou měsících od značně vydařené akce na Melodce. Publikum sice před jeho vystoupením trochu prořídlo (zřejmě domů odjel Svatý Pluk...), ale to lze přičíst hlavně pokročilé, vlastně brzké hodině, neboť se v podstatě konal již pátek.

Jinak totiž samozřejmě nebyl jakýkoliv důvod odcházet. Eagleheart je naživo tradičně výborný a svoji pověst "živé" kapely potvrdil i tentokrát. Jeho řízný power metal výborně navázal na stejně poctivou produkci Second End a dovršil skvělý zážitek na maximum. Však kolik věci je v životě hezčích než moci si zaskákat do rytmu Dont-Turn-Your-Head?

Jádro eagleheartího programu tvoří první dlouhohrající deska Moment Of Life, v jejímž případě je dnes již jasné, že se mimořádně povedla (mimochodem, existuje na ni víc než desítka recenzí a z toho jediná není ve svém souhrnu negativní, naopak), doplněná o písně z prvotního, taktéž kvalitního mini-CD Black Sun - to je možno si zdarma stáhnout na webu kapely www.eagleheart.eu.

Nad ránem jsme se pak Brnem ploužili zpátky k domovům, v hlavě hučelo a v břiše kručelo. Metalové srdíčko však spokojeně tlouklo a do celého těla pumpovalo zážitky nadýchané na dalším báječném koncertu.

Pak jsme uklidnili břicho žemlí z non-stopu a později přestala hučet i hlava zabořená do polštáře. A dokonce si tak trochu pamatuju, o čem se mi zdálo: byl jsem na nějakým bezvadným metalovým koncertě, či co...ale kdo tam hrál, to Vám už fakt neřeknu.

Dědek.

Fotky z akce si můžete prohlídnout ZDE. Nafotil sem je jak já tak i Bob. Čímž mu děkuju.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář