Jdi na obsah Jdi na menu
 


28.11. 2009 - Second End - Výroční koncert (10 let)

6. 12. 2009
NA FAVÁLE SLAVILI SAMÍ SEKÁČI

aneb

SET DESETI LET

Report / Second End (výroční koncert), Helpness, Ten Sticks / Brno, Favál / sobota 28. listopadu 2009, od 20.30 h.

Jak kdysi pravil lord Henry z Obrazu Doriana Graye od Oscara Wildea, přesnost je největší zloděj času. Hmm, asi na tom bude cosi pravdy, protože moje "příprava" na dlouho očekávaný výroční koncert skupiny Second End na brněnském Favále skončila opět nechutným prodlením.
 
S věrným Eskymákem, kterej přijel na tuhle akci až z Prahy, v níž se momentálně vyskytuje, jsem byl domluven prvotně na půl devátou u trolejáku na Kotlandě. Když jsem tam již nějakou tu minutu postával, došla mi SMS zatím ještě kultivovaného znění "Budu tam půl a pět". Poté, co ujel první trolejbus, trochu jsem znervózněl, aby mne Eskymák vzápětí "uklidnil" zprávou "Za tři minuty su tam, sorry, šmirgluje to nějak na hovno". No tak co, jede "šalinó až z Prahy", říkal jsem si, tak to kua trvá, ne? :-)

Další troleják jsme už stihli a za chvilu se již zdravím s Petrem Ducháčkem, nikým jiným než kytaristou Sekáčů. Samozřejmě už hrála první kapela, a tak mne Petr stačil Obrazeksprdnout, že jdu pozdě, což jsem si ovšem zcela zasloužil; Eskymák se v tu chvíli držel diplomaticky v pozadí.

Brněnská skupina TEN STICKS, česky "Deset hůlek", předvedla svůj pestrý crossover, který jsem již odpoledne poslouchal na BZ a v jehož rámci představila i svoji debutovou desku H.U.S.A. z letošního roku. Ačkoli je kapela i přes svůj název tvořena "hůlkami pouze čtyřmi", včetně nádherného holohlavého basáka Klementa s dlouhým krkem, myšleno krkem nástroje, randálu nadělala dosytosti. A sympatické jsou mi na tomto kvartetu třeba - české texty.

V mé mizerné paměti, dokonale "stimulované" pivem, mi utkvěla například skladba s příznačným názvem V hlavě, a nezapomenutelný byl rovněž závěrečný bonus Statistika nuda je, která přítomné dosavadní "statisty" rozparádila tak, že by i Český statistický úřad koukal na tu melu.

Na úvod to bylo řízné, poctivé, a proto fajn. Koho by tahle partička zajímala vícero, zde jsou odkazy: tensticks.cz a bandzone.cz/tensticks

Následovala velmi známá severomoravská skupina HELPNESS, na skončení jejíhož setu musel zhruba před rokem v Rondu počkat i ještě o trochu známější Alice Cooper a kterou jsem já osobně viděl poprvé zřejmě 25. 12. 2008 na koncertě v Pohořelicích. Tato banda, dle vlastních slov hrající dříve megadethovský thrash, dnes již spíše thrash-crossover, určitě zklamání nezpůsobila, naopak. Výrazná tvorba, výrazný zpěvák (opravdu umí zpívat!), byla z hudebního hlediska dalším převelice Obrazekdůstojným supportem hlavního aktéra večera (kdo si ještě dnes - jako já dřív - myslí, že support znamená předskokan, tak se šeredně plete, support je samozřejmě podpora).

V šedých tkáních mozkových mi zůstala například píseň Věky, čili v angličtině (ve které to hoši produkují) Ages, nicméně zajímavý byl celý set. Bylo mi dobře zejména tehdy, pokud sestava pořádně sešlápla pedál a na Favále se valilo jako na dálnici. 

Většina z Vás asi ví, že o kapele Helpness se můžete dozvědět například na bandzone.cz/helpness, takže bych to tady ani nemusel zmiňovat, leč řád je řád. 

A vzápětí již vybuchlo TO, na co čekali všichni přítomní ten den nejvíce. Výroční koncert skupiny SECOND END!

Lehce slavnostní instrumentální úvod přešel plynule (konal se vlastně už Nový den, čili neděle) v zatím ještě tradiční set kapely, sestávající z písní posledního alba Tváře z roku 2008, včetně mé nejoblíbenější "hry" - Hry stínů, při které jsem dosáhl prvního muzikálního "čtyřprocentního" vrcholu (jó, to je tak, když dělaj chlapi radost chlapovi Obrazek:-). Ono není divu, Second End jsem neviděl naživo takřka rok, takže určitě chápete to napětí.

Jenomže nejslavnostnější chvíle měly teprve přijít. A věru stalo se.

Než stačili Sekáči rozjet svůj historický blok, zjevili se na pódiu nečekaně hošíci z Helpness s vějířem gratulačních drinků, a naši oslavenci, kteří svoje překvapení nehráli, z toho byli očividně fakt dost paf.

Po příjemné pauzičce opět zpátky ke strojům - nejprve se na pódiu objevil MRAK, totiž první zpěvák Second Endu Robert Mrak Mráka, který s kapelou nazpíval v roce 2000 debutové, tehdy ještě crazy metalové album nazvané prostě a jednoduše Second End. Hm, schválně, kdo si tohoto pěvce pamatujete třeba ještě z druhé desky Terminatoru Plugged! z roku 1994? 

Robin Mráka zapěl dva songy, samozřejmě z debutu: řízné hitovky Ráj múz a Gejša Favál pořádně provětraly, a dokázaly, že by vůbec nebylo na škodu, aby SE i při svých běžných koncertech hrábl do starší produkce, protože relativně přímý crazy rock secondendovských batolecích let - a nejen on! - by byl velmi svěžím protipólem současné již značně prokomponované, propracované tvorbě.

Okšiltovaný Mráka převedl dle mého soudu velmi šťavnatý a zdařilý výkon, který svou hrou podpořil další ze zakládajících členů skupiny, kytarista Jožka Cetkovský, jenž narozdíl od Mráky vydržel ve skupině až do přelomového, třetího CD Dobrá rána z roku 2005 (na němž se jako bonus skví například jeho vynikající flák Vím, že přijdou, který dnes ale bohužel nezazněl). Nemůžu za to, ale Jožka Cetkovský mi svou fyziognomií připomíná tak trochu slovenského fotbalového reprezentanta Jula Bielika....možná proto, že i hrací technika obou snese srovnání! :-).

Jožka Cetkovský na pódiu setrval i po příchodu dalšího historického zpěváka skupiny, mého milovaného Richarda Ricca Antonína, který se Secondem Endem absolvoval dva kotoučky, EP Demo 2002 a poté jednu z nejlepších nahrávek tuzemského metalu všech dob, již zmiňované album Dobrá rána. A že je tato placka Obrazektak vynikající mimo jiné i díky Antonínovi, to nám dotyčný předvedl naživo taktéž na Favále.

Richard Antonín, ač momentálně nikde nezpívá, vystřihl celkem 4 songy, a jak se nechal sám slyšet, při netrénovaných hlasivkách byl rád, že nemusel zpívat déle. Jenomže by to vůbec nebylo na škodu. S kýmkoli jsem se po koncertě bavil, pěl na Riccův výkon samou chválu. A já také. Richard zazpíval famózně, skvěle, byl to zkrátka jeho fantastický výkon.

Už úvodní, moje milované nejmilovanější Vinohrady, zapěl tak, že jsem pod vahou jeho zpěvu musel usednout na schůdky vedoucí na pódium a jenom si "potichoučku" vychutnávat tenhleten mimořádný okamžik. "Nad vinohrady slunce pálí / dnes už nepůjdem spát..." mrazil mne refrén i pálil zároveň, a hlavou mi běžely vzpomínky: třeba na Hrušovany 2005, kde jsem viděl Second End vůbec poprvé, a třeba na Brooklyn 21. 1. 2006, kam mi Ricc na moji prosbu přivezl obě první CD a nechtěl za ně ani korunu. A právě z toho druhého CD, Demo 2002, jsem poznal i tuhle nádheru, totiž Vinohrady, jeden z nejlepších ploužáků, hudebně i textově, jaký jsem kdy z produkce domácí kapely měl tu čest slyšet; kdo má zájem, skladba je k poslechnutí na secondend.com, sekce Download

Ríšův set pokračoval songy z Dobré rány (Dobrých rán): Neber mi křídla, hit Nejde s tím hnout a jediná oficiálně nahraná anglická věc Second Endu Unrised. Antonín se Obrazekangličtině věnuje i profesionálně, pokud vím je překladatel, a musím poznamenat, že jsem málokdy slyšel od české kapely tak bravurní angličtinu, např. tak geniální pěvecké polykání koncovek, jako právě v písni Unrised. Uf! Zážitek jako hrom.

Takže vlastně jediný, kdo z bývalých členů nevystoupil, byl bubeník František Fred Dvořan, o jehož důvodu nepřítomnosti mi bohužel není nic bližšího známo. (A teď mne jen tak napadlo, že přístě by možná mohl být účasten i Martin Přikryl, který se Sekáčama také pár koncíků odzpíval.)

Aby byl profilový mejdan Sekáčů dokonalý, hrály se pochopitelně i věci z Promo CD 2006, klipovka Vše co mám a pak píseň, kterou si ne a ne zapamatovat podle názvu, ale jenom podle refrénu "Ďábel sám...". Až to dopíšu, tak si to CD pustím a řeknu vám název :-).

A aby byl profilový mejdan Sekáčů ještě dokonalejší, hrály se i pecky z připravovaného singlu, z nichž ukázky jsou k dispozici na webu bandu: jedna věc je ještě bez názvu, zato ta druhá byla uvedena jako Rezavá svině. Že by měla něco společného s levicovou politikou? K rozuzlení stačí přečíst text na webu SE.

A aby byl profilový mejdan Sekáčů nejdokonalejší, tak kromě dobrého zvuku a ještě lepšího publika, které dokázalo vytvořit parádně bouřlivou atmosféru, zaznělo na závěr pár, doslova dva covery, při kterých se na pódiu sešli všichni dosavadní účinkující, a pařilo se tedy za unikátní účasti všech dosavadních tří zpěváků!

Rozšafnou tečkou za vydařeným večerem byl i Bořův sportovní výkon v disciplíně zvané metaná, kdy do publika jako narozeninový dárek rozmetal snad deset patnáct Obrazekvýlisků posledního CD Tváře. Dalšími dvěma tečkami pak byly dvě paličky, které jsem dostal na pamětnou od Milana.   

Inu, co vám mám povídat, mejdan to byl jako hrom, a nejen hudební, ale i kecací, panč po skončení koncertu (po několika přídavcích), kdo nemusel, neodcházel, setrvával v útrobách Faválu dál, a pilo se, povídalo, fotilo, poznávalo... Krásně přátelská atmosféra mezi všemi zúčastněnými panovala až do pozdních nočních hodin, no však z foteček je myslím dozajista zřetelně patrné, jak nám bylo všem fajn.

A jestli jsem na něco důležitýho zapomněl, tak je to jen proto, že jsem slavil tak výsostně, až jsem domů přišel v sedm hodin ráno; budu rád, pakliže tento report v komentářích doplníte o cokoli, co jsem opomněl, anebo co jsem napsat nemohl, protože jsem to necítil a neprožil já, ale právě Vy, kteří teď dočítáte tento report. 

P.S.: Ďábel sám jsou Časy zlý.

Skupině SECOND END děkuje za nádherně strávenej čas Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář