Jdi na obsah Jdi na menu
 


26.08. 2016 - Assy Rock, Kern - Rosice, areál koupaliště

ZA TROCHU KERNU ŠEL BYCH SVĚTA KRAJ

aneb

JAK SKALPEL ŘÍZL HALOGEN

Report / Kern, Assy Rock, VoraZZ / pátek 26. srpna 2016, po 20. hodině / Rosice, areál koupaliště

Existují kraje zaslíbené slivovici, existují kraje zaslíbené vínu, existují kraje zaslíbené bohům. A existují i kraje zaslíbené hudebním bohům. Rosický kraj je kraj zaslíbený Kernům, Kronkům i Albandům. Kraj obcí, jako jsou Střelice, Zastávka a samozřejmě v tomto reportu hlavní roli hrající Rosice.

S Amneris, Jirkou a Míťasem + pětistovkou koní pod kapotou nabíráme u bývalé kultovní kohoutovické kavárny Grand Prix rockerku Báru a Farinovou zatáčkou míjíme pomníky těch, kteří si Kern už nikdy neposlechnou. Ve snaze vyhnout se eventuálním dálničním zácpám (a propos, dokážete si představit dálniční průjem?) jedeme preventivně po „staré“ a nakonec parkujeme nějakých padesát metrů od koupaliště, aktuálně ovšem vypuštěného.

Což mně osobně vůbec nevadí, poněvadž jsem si stejně nevzal plavky (čímž jsem ušetřil místním krásným děvám asi tak sedmnáct infarktů a devět mozkových mrtvic), a navíc jakožto správný pivař se tradičně chladím výhradně zevnitř. Hledě na skutečnost tu, že později se stejně vykoupeme – a to ve vlastním potu, při zpěvu nesmrtelných evergreenů, které nesmazatelně ovlivnily celý tuzemský hard rock, či chcete-li, melodický heavy metal.

Místní areál koupaliště je vskutku nádherný – zelená travička, libé stolečky a krásné údolíčko, v němž instalováno jest pódium. Na vstupním megaštěrku se sice zejména v pokročilejší fázi držela stabilita poněkud hůře, ale jelikož jsem tentokrát nechal jehlové podpatky doma, tak jsem to nakonec i na začátek doslova ustál.

První brigádou pátečního letního večera se stává uskupení s věru vtipným názvem ASSY ROCK.  Vlastními slovy kapely: „Co hrajeme? Někdy to sjede k bigbeatu, někdy k metalu, ale stále se to motá kolem rocku, takže asi rock :).“

Asi. Vlastně Assy, což je nesmírně důležitá slovní hříčka, neboť v angličtině znamená slovo „ass“  mimo jiné prdel.  Takže ve volném překladu cosi jako prdelózní rock (doufám, že ne rock na hovno!).img_0151.jpg Ano, je to tak, hodláte-li anglicky poslat někoho do prdele, prostě mu řeknete slovní legráckou „Ask my ass!“ - doslova zeptej se mé prdele.

I jal jsem se „zeptat“ Assy Rocku, cožeto vlastně in concreto hrají, když teda asi rock. No ne že bych se zeptal přímo a doslova, jenom jsem vydatně nastražil svoje ušiska hluchého netopýra. A hned výstřel ze startovní pistole mne potěšil, protože z pomyslné hlavně vylétla moje milovaná beatlesácká Eleonor Rigby, již jak známo proslavilo rovněž slavné CD Arakainu Legendy, jehož se i v metalově pohasínajícím roce 1995 prodalo úžasných 50 000 kusů! (Zpěvačka se sice dle mého osobního názoru teprve trochu rozehřívala, nicméně o to lepší byl její projev v dalších fázích této krásné rosické taškařice.)    

Přítomné návštěvníky potěšila určitě i hitovka od monumentálních švédských Roxette. Poněvadž poslouchám přeci jenom něco jiného, myslel jsem si, že se jmenuje Sleeping In My Heart, tedy jako spící v mém srdci, leč to jsem si hrál na příliš velkého „romantika“. Ve skutečnosti se hit jmenuje Sleeping In My Car, takže to assy není o lásce, ale o sexu. Vlastně o autosexu. Vlastně o sexu v autě. Vlastně když spící, tak ne o sexu, ale po sexu. Assy. ;-)

Mne osobně obšťastnila milovaná plexisovská Svět jsou bary (cover Ramones), protože já fakt znám pár lidí, co jsou divný. A zapomenout na sváry je nejlepší způsob, jak se v tomto slzavém údolí cítit alespoň trochu šťastný. - Mimochodem, češtináři, víte, že slovo „svár“ i jeho formální protipól „nesvár“ znamenají paradoxně totéž?

Nejenom že poslouchám, ale taky koukám, a díky tomu poznávám na pódiu své „staré známé“, někdejší souputníky Luďka Savany Urbánka v jeho kapele Stejšn – půvabnou klávesistku Růženku Horákovou a „škaredýho“ basáka Míru Tomšíka; tož som sa s nima alespóň na dálku pokynem ruky pozdravil a vzájemně jsme si vyměnili naše krásné úsměvy, zejména tedy krásný ten můj, echm chm.

Try od Pink jsem samozřejmě nepoznal, avšak sexy kolegyně Bára mne dostatečně vzdělala. Co jsem ovšem poznal, byla zdařilá píseň Pavly Kapitánové (R.I.P.) pojmenovaná Nevěřím, no já su prostě na ty tuzemský. Hity, pochopitelně, aby někdo nenabyl dojmu, že su snad alkoholik.

Zajímavostí Assy rocku bylo, že po pauze „přibyl“ zpěvák, zatímco do mne mezitím přibylo pár piv a před vystoupením Kernu k našemu stolu přibyl jeho kytarista, Ing. Slávek Karásek, s nímž jsme móc dobře pokecali o věcech veřejných i tajných - chilli vzhledem k druhé jmenované položce je vám asi jasné, že tuto stať jsem bohužel nucen reportážně vynechat.

KERN. Po odchodu zpěváka Jardy Alberta Kronka (bude tomu již takřka 10 let!) a intermezzu s ex-metanoonovským Pavlem Vackem si kapela totálně sedá, a fanoušek sedá na prdel, vlastně spíš vstává ze židle, s pěvecky vynikajícím frontmanem Michalem Konečným. Ten člověk opravdu zpívat umí, a hlavně do img_0182.jpgsvé anabáze v Kernu dává total brutal max výkon. Proto taky můžete Kernu strašně moc věřit, což je v podstatě jeden z těch nejdůležitějších muzikálních faktorů.

Kern má za sebou po 15 letech vydanou čerstvou řadovou desku Hrnu to k tobě, včetně slušné recenze od renomovaného publicisty a hudebního historika Petra Gratiase a vč. velice pochvalné recky v uznávaném rockovém magazínu Spark (recenzent poznal, že banda má jiskru!), a mám dojem, že si svoje současné zdařilé období fakt užívá. Ono upřímně řečeno, jak velká část rockové veřejnosti čekala, že se Kernu i bez Kronka bude až natolik dařit?

Však taky skladby nahrané na nové album zcela bez problémů obstojí vedle starých kronkovských pecek a prakticky nepoznáte kvalitativního rozdílu, ať už se jedná o klipovku Hrnu to k tobě nebo vypalovačku BANG!, přičemž koncertně fungují i staronové fíky Hlas (LP ...od narození, 1990) a Nejlepší ženský (vzkříšený song pocházející dokonce z 80. let).  

Každé kerňácké vystoupení je perfektně profesionálně zvládnuté, současný „guru“ Kernu, bubeník Karlos Vodička si vždy velmi pečlivě pohlídá zvuk i ostatní organizační záležitosti. Skupina nemá žádný vnější management, všechno si řeší sama, a přesto nemá o nabídky k hraní nouzi. Značka KERN zkrátka vždycky spolehlivě přitáhne pár stovek lidiček, což pro úspěšný koncert plně stačí.

Jak jsem již naznačil, vlastně co naznačil - přímo a úplně vyjevil! - stejdž byla postavena v pitoreskním údolíčku koupacího areálu, a tak se dá hovořit nikoliv jen o kotlíku fans, ale i o kotlíku jako takovém. Ten kotlík přírodní byl tudíž plný kotlíku spokojených fanoušků, a tedy lze hovořit o jakémsi double-kotli, na který ovšem na rozdíl od kotle standardního nemusíte volat revizáka.

Osobně bych skupině Kern doporučil zařadit postupně do live playlistu ještě vícero fláků z nové desky, určitě si myslím, že třeba old school hard rocková „pálenka“ Demolition Man anebo jasná, byť relativně atypická šlágrovka Tvá síť budou naživo fungovat naprosto skvěle. Ale to je určitě jenomimg_5918.jpg otázka času a zřejmě koncertního programu na příští rok, na rok 2017. Kern má myslím dost velké plány, a abych tak slovní hříčkou řekl, s ohledem na jeho x-letou historii se rozhodně nejedná o prvoplány. ;-)

Houpající se masa fans dává svým mohutným sborem vyniknout jak největším jaderným hlavicím typu Exploze, Blízko nás anebo přídavkový Fernetový oči, tak i kompozicím méně proslulým, ovšem živě taktéž dobře fungujícím – viz třeba Kdo s koho, podle níž bylo pojmenováno jedno z nejlepších CD v kernovských dějinách, známý a dnes již beznadějně vyprodaný famózní živák z roku 2004, vydaný vlastním nákladem u vlastní firmy Kern Sound Spouter, jež vyvrhla mimo jiné i někdejší šokující Totální tunel.

Kterak jsem již napsal, rosický kraj je Kernům zaslíbený. Ale že v místním areálu potkám tolik známých lidí, to bylo fakt žůžo. Třeba kamarádku Milku, která v tomto kraji bydlí, s níž jsem se neviděl snad tisíc světelných let, a hezky jsme si spolu (i s Kernem, he he) zazpívali.

Na koncert se přišel podívat i bývalý zpěvák souboru, pan Jaroslav Albert Kronek. Rovněž pochází ze zdejšího kraje, narodil se v Zastávce. Potkali jsme se na toaletách, tudíž řečeno slovní hříčkou písničkáře jménem Stan da Kahuda, bylo to typické letní, vlastně toaletní (nikolivěk toazimní) setkání.

Okamžitě jsem si šáhl do kraťas, rozuměno pro ten svůj zatím klidný aparát, rozuměno pro ten svůj fotoaparát, a v rychlosti jsem dvakrát blýsknul. Snímky sice nevyšly podle mých představ, ale jeden z nich jsem do naší galerky prostě zařadit musel, což jistě chápete. Jedna z největších jihomoravských rockových ikon nemůže v naší fotopřehlídce chybět.

Ale že na koncertě potkám svýho bývalýho spoluhráče z kapely Christoffer, a sice kytaristu Vlašáka, to byl pro mne opravdu šok. Neviděli jsme se vskutku mnoho let. Vůbec jsem toho někdejšího holobrádka, dnes fousy obrostlýho klučinu nepoznal, nicméně on poznal mne.

Tož nás webmaster vyfotil, protože tyhle chvíle se nezapomínají, stejně jako se nezapomíná to, co jsme spolu v různých garážích alias zkušebnách prožili. Jo a koho by třeba zajímalo, jak Vlašák strunoval a já bubnoval, všem doporučuji BZ profil bandzone.cz/christoffer, je to skoro stejně dobrý jako Kern! ;-)))))   

A stejně tak se nezapomíná, co jsme prožili onu letní noc v Rosicích. Jaroslav Vrchlický sice nedostal tu možnost poslechnout si v životě Kern (možná je to dobře, bůhví co by pak skládal, heh), leč přesto si dovoluji v titulku parafrázovat jeho slavnou báseň. No já vím, my jsme nejeli až tak světa kraj, ale projeli jsme kraj rosický, a to také není  málo.

Jistojistě znáte úsloví jiný kraj, jiný mrav. I tohle zparafrázuji - navštívili jsme sice jiný kraj než brněnský, nicméně zažili jsme stejný, stejně dobrý Kern, jako vždy. Ale stejně tak dobrý byl i v samotném Brně, v sobotu 10. září 2016 na Jižanských slavnostech v Přízřenicích (report z akce již brzy!), a posléze – na Metalových Vánocích v Semálu? Nechme se překvapit.  

V klipové zonce i titulce CD Hrnu to k tobě Michal Konečný zpívá: „A časem budu nej / nejlepší hejsek / teď jsem na kolenou“...  

Ne, Kern ne, na kolenou jsem já - na důstojných kolenou s důstojnou poklonou.

Text Dědek, fotky Míťas a Dědek.

P.S.: Omlouvám se skupině VoraZZ, že jsem ji neučinil součástí tohoto reportu, ale po vystoupení Kernu jsme již v pokročilé hodině zamířili domů. Pevně ovšem věřím, že i poté to byl v Rosicích dost slušnej „vorazz“!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Díky též

(Dědek, 8. 10. 2016 4:22)

Ronnie, děkujem moc!

Díky

(ronnie, 7. 10. 2016 11:22)

dědkovi za úsměvný report a kernu za to, že stále rozdává radost.