Jdi na obsah Jdi na menu
 


Standovi...

Standu Hranického jsem osobně neznal.  Osobně jsem ale znal jeho muziku, a proto mi prosím dovolte říct pár slov o mém vztahu k hudbě, jíž byl Stanislav Hranický účasten a které dal nezaměnitelný hlas a půvab. A nechci na tomto místě psát ani tak o Citronu jako takovém, třebaže spousta názvů jeho hitů je v tento smutný čas navýsost výstižných, ať už se jedná o tolikrát zmíněné Rock, rock, rock, Bigbít, Ocelové srdce, Bigbítový Pánbů, Vzpomínky...

Na tomto místě chci hlavně zmínit Standu jako zpěváka – jako zpěváka s nezaměnitelným chraplákem a nezaměnitelným pěveckým výrazem. Je spousta a spousta tvrdě rockových interpretů, ale málokoho z nich vždycky po pár tónech zaručeně poznáte. A jedním z toho mála je i Standa Hranický.

A věřte, že i přesto mi Standa někoho připomíná (anebo mi někdo připomíná jeho?). Kdysi nedávno dávno jsem od Deep Purple poslouchal Wasted Sunsets, a nějak jsem jen tak pocitově vnímal. A najednou jsem věděl, co cítím – Standa Hranický je pro mne osobně český Ian Gillan. A možná že kdyby se narodil někde jinde, tak by jím i fakt byl. Ale možná že by byl i zpěvákem úplně jiné další kapely, dneska je to ovšem už úplně jedno.

Promarněné západy (slunce)? - Stanislav Hranický se nemá za co stydět: půl milionu nosičů LP Plni energie s Citronem, o tom se leckomu může jenom snít. A třebaže právě album Plni energie bývá zmiňováno na prvním místě, já osobně se domnívám, že Standa svůj absolutní pěvecký vrchol předvedl na CD Bigbítový Pánbů: ač studiová nahrávka, tak je to jeho pěvecký, výrazový koncert, a třebaže se jedná o hudební materiál navýsost kvalitní, myslím, že teprve díky Standovi jej považuji za špičku tuzemského tvrdého rocku.

Ano, v těchto chvílích je pochopitelně na místě stručné a jasné R.I.P., tedy Odpočívej V Pokoji, já se ale s dovolením od této symboliky odchýlím: ne že bych Standovi přál, aby odpočíval v nepokoji, to určitě ne, ale přeju mu, ať to pořádně, pořádně znova rozpálí, a ať to rozpálí kdekoli – možná nahoře, možná v příštím životě, možná ... možná na všech příštích koncertech Citronu, kde sice už nikdy Standa nebude, a přesto vždy bude.

Dobrá muzika, ta má totiž jednu výsost, nad níž i Bigbítový Pánbů zírá: že nikdy neumírá.

Dědek – METAL-LINE.

img_2516.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Standa

(Fullneck, 12. 4. 2013 16:23)

Tak zrovna dneska v práci jsem přemýšlel ke komu bych Standu přirovnal a napadl mě Ian Gillan.Tak jsme to taky cítil.Bydlel jsem asi tři vchody od něj a často jsem ho vídaval.Jeho výraz tváře mi připadal že je pořád zamyšlený ne li smutný.Jednou byl opravdu smutný a to na Metal matiné v Mar.horách. Stál vedle mě a koukal jak na jeho místě na podiu stojí nějaký Křížek.Bylo mi ho líto.

Díky za vše Stando!

(chobot, 10. 4. 2013 23:16)

Po dlouhé době vyšlo opět slunce, aby den opět zahalila opět snad pro všechny rockery velmi smutná zpráva… Zemřel Standa Hranický… Na jeho počest, hned co jsem se zprávu dozvěděl, jsem si opět připomenul nezapomenutelnou LP Plni energie i s předcházejícími singly. Věřím, že nás bylo víc a alespoň tímto způsobem jsme Standu vyprovodili z tohoto světa.
Citron hrál, a já se v myšlenkách přenesl někam do roku 1986-7, kdy byla zmíněná LP horkou novinkou, která se točila na mnoha gramofonech v Československu. Já ji měl nahranou včetně předchozích singlů od bratra spolužáka na žluté kazetě AGFA, kterou jsem tehdy opatroval jako oko v hlavě a pouštěl nepočítaně dokolečka. Bylo to tehdy něco úplně jiného, než člověk mohl okolo sebe oficiálně slyšet, mělo to říz, rychlost, ale i poetiku. Vždyť takové vzpomínky jsou dodnes mým nejoblíbenějším ploužákem, právě pro svoji nepodbízivost a jedinečné obraty. Vždyť stačí citovat: „K těm krásným tvář svou často obracíš, ostatní se zvolna rozplynou…“ Nebo: „Střípky tvé tváře větrem vlny odnesou…“ Prostě zajímavá pomalá věc s výborně napsaným textem. Stejně tak konkurenční, nebo lépe předcházející pomalá – Už couvám. Prostě paráda, co víc dodat. Ale třeba i velmi známá „Zahradní slavnost“ měla tehdy svoje poselství. Korupce, a různé služby a protislužby tady byly a budou za každého režimu. Zamrazí i při známé hardrockové vypalovačce „Revizor“ – výborné kytary, Standův zpěv a humor. Prostě se Standou byl Citron perlou domácího hard&heavy. S příchodem Ládi Křížka Citron trošku přitvrdil, ale taky zkomerčněl. Taky jsem samozřejmě poslouchal Radegast, měl svoje kvality, ale „Plni energie“ byla jen jedna. Poslední deska Bigbítový pánbů, byl jakýsi návrat k Plni energie, není to špatná deska, jen ji chybí výrazná nadčasová skladba, jako byly právě tnapříklad zmíněné Vzpomínky.
Věděl jsem, že je Standa nemocný, ale pořád jsem věřil, že si ještě s Citronem zazpívá. Bohužel, Standa navždy odešel a vzal pomyslně s sebou i kus našeho mládí a dospívání. Všechny nás to jednou čeká, ale Standa měl ještě čas. Tak ať tě tam Stando ten bigbítovej pánbů přijme se vší úctou a pozdravuj svého kolegu Jindru Kvitu. Díky za všechno!!!!

Vzpomínky

(Milka, 10. 4. 2013 10:16)

Dědku, jsem ráda, že to zrovna my dva cítíme úplně stejně. Do rockového nebe určitě Standa patří, ale pokud existují i další životy, tak to určitě rozbalí i tam a bude ten správný Bigbítový Pánbů... Vzpomínky i vzpomínky zůstaly a to je dobře. Díky za tvůj článek !

R.I.P.

(Cethy, 10. 4. 2013 8:33)

Smutná zpráva zaplavila internet a všechna další media. Díky Peťo za hezkou úvahu. Standa už je v rockovém nebi, tak ať je mu tam hezky.