Jdi na obsah Jdi na menu
 


25.12. 2009 - Eagleheart, Citron, Titanic

26. 12. 2009
KDO NEZKUSIL
POHOŘELICKOU TROJKU,

NEVÍ, CO JE METAL 2009

aneb

PODAŘENÁ BIGBÍTOVÁ BESÍDKA!

Report / Eagleheart, Citron, Titanic / pátek 25. prosince 2009, od 20 h. / KD Pohořelice

Dedikace: Tento report věnuji svému milému kamarádu z iglú - Eskymákovi, díky jehož precizní organizaci jsme se mohli akce vůbec zúčastnit (zejména díky za pohodlnou cestu tam).

Hmm, a pak že se u nás nechodí na metal - fest nacvaknutý pohořelický sál vyprávěl o čemsi jiném. Je pravda, že pořadatel mohl zvolit jen málo šťastnějších kombinací než byla trojprda EH, C a T. To byl totální záhul, jak hudební, tak fanouškovský, kdy se nedalo projít, nedalo se dýchat, a aby menší člověk viděl (jako třeba já), musel buď stát na špičkách anebo se musel dlouho prodírat... Zkrátka metalový majestát.

Zvěsti o obrovském zájmu o tento koncert se jižní Moravou šířily již několik dnů předem, a třebaže jsem jim zase až tolik nevěřil, nakonec se ukázaly pravdivými.

Oproti původním předpokladům se do sálu začalo vpouštět již kolem 18. hodiny, to však bylo v KD ještě víc muzikantů než platících. Vstupné bylo i na místě skvělé – oficiálně sice 230 Kč, ale jelikož ústřižek lupínku fungoval jako poukázka na pivo/limo/kořalku, tak vlastně korunek jenom 205.  

Žlutý pásek na rukou všech vstoupivších musel zaujmout sloganem „Beseda o bigbítu Tasov 2007“ (odtud i jeden z titulů článku), a nutno podotknout, že „Beseda o bigbítu Pohořelice 2009“ dopadla taky docela dobře.

Kdo si nepřečetl guestbook skupiny EAGLEHEART (eagleheart.eu) , těžko mohl pochopit,  proč zpěvák Vojta Kai Šimoník v úvodu produkce zahlásil, že nejsou skupina Elbereth, ale Eagleheart; reklama na rádiu Hey totiž údajně prezentovala právě neúčastnivší se grupu Elbereth, a tímto bylo vše uvedeno na pravou power metalovou míru.

Naši brněnští chlapci to rozpálili songem Buried Alive z debutového EP Black Sun, pronásledovaným fláky z vynikajícího longplaye Moment Of Life typu Into The Sky, Falling nebo Damned By ObrazekYourself. Monstrózními veletoči mladistvých hřív byly ilustrovány též největší dosavadní hity skupiny jako například Dont Turn Your Head, ploužák Tears Of Rain anebo klipovka Okamžik života.

Speciálními bonbónky s pořádnou kapslí šťávy uvnitř pak byla jak novinka Dreamtherapy, tak citronovský cover Zase dál, kterou Orlosrdcaři zvládli tak dobře, že samotný Citron ji pak už radši ani nehrál (koneckonců, gillanovský Hranický nemá potřebu stylizovat se do křížkovsko-šimoníkovských výšek, ne?).

Že mají mladé (Zdeňku sorry), nadějné soubory jako Eagleheart zelenou, dokumentoval tác s pěti peprmintovými likéry, který jako pozornost skutečně doputoval až na pódium, a vzbudil pozornost zejména Vojtěchovu. Zlé jazyky tvrdí, že po konzumaci takto „nakrájené“ lihoviny hrál EH ještě rychleji, než je momentálně zvyklý, a ještě zlejší jazyky tvrdily, že příčinou byla Zdeňkova nedočkavost zbytku oné zelené láhve.  

Ano, uteklo to. Za chvíli již na stejdž nastoupil CITRON a hodinu zvučil, aby pak hodinu hrál. Ale stálo to za to. Vynikající zvuk (šílenou akustiku pohořelického KD vynechávám), vynikající výkon, vynikající pecky, tak zněl pohořelický Citron, který právě dokončuje novou desku, z níž se v průběhu večera hrály dvě písně, Bigbítový pánbů a Zkus se hýbnout, poprvé avizovaná coby (slyšel jsem dobře?) Jen se hýbnout.

Úvod ovšem představoval – pokud nepočítám zkušební Nechoď dál, které nás přilákalo blíž - dvojblok z LP Radegast, kromě titulní skladby též svižný Hon na bluda, aby následovaly tradiční kompozice Hranického seObrazekstavy z LP Plni energie anebo singlů: Dej mi s tím pokoj, Revizor, Zahradní slavnost,  anebo zesnulému kytaristovi Jindrovi Kvitovi věnovaná jím zkomponovaná Už víme svý. Nechyběl ani ploužák Už couvám, symbolický hit Rock, rock, rock anebo již jako přídavek ještě symboličtější, ostravské Ocelové srdce (z historie kapely známé též pod názvem Ocelové město).

Citron na mne působí jako taková bratrská kapela. Nejenže zpěvák Standa Hranický má typologii vizáže podobnou jako bubeník Radim Pařízek (který pro občasnou zaneprázdněnost musí být někdy alternován, nicméně do Pohořelic si cestu našel), ale druhý kytarista Jura Šperl vypadá úplně jako mladší brácha okšiltovaného Jardy Bartoně, jenž jak známo dal Citronu přednost před křížkovským Kreysonem. Jenom Vašek Vlasák vypadá jako – no prostě jako Vlasák.

Citron zdaleka nestihl zahrát vše podstatné ze své historie  – chyběly třeba Vzpomínky, Tvá odvrácená tvář či priestovský cover V tu ránu (United); že band nehraje moji nejoblíbenější píseň z LP Plni energie, Věčný cizinec, o tom již vůbec nemluvím.  I přesto Citron vyvolal v narvaném a aplaudujícím sále vzpomínky naprosto plastické, a navzdory kvalitě a úspěchu ostatních účinkujících platil za hlavní hvězdu večera.  

TITANIC – skupina, která 25. července 2009 absolvovala generálku nové éry v Zastávce u Brna, a dnes, přesně po pěti měsících, vyprodala pohořelický kulturák, což znamená, že na ni přišlo cca 500 lidí. Mezitím úspěšně zvládla pražskou anabázi s Tublatankou v Retro Music Hall a na jejím sebevědomí to bylo pořádně znát. Namísto „nesmělého“ tria TNC jsme zde měli heavy metalovou legendu, tak jak ji známe z přelomu 80. a 90. let,  sršící drajvem, pódiovou show  a obrovskou chutí do hraní, třebaže dřívější leader Zdeněk Černý opět chyběl, a skupina tudíž vystupuje v triu Hanák – Enčev – Fric.

Temnotu páteční půlnoci rozsekly nabroušené Stroje na maso z LP Ábel, podpořené vypalovačkou Tchýně, kterou zpěvák/basák Milan Hanák uvedl slovy, že kdo se zrovna oženil, pořídil si možná dvě ženy – jednu, kterou miluje, a druhou, kterou brzo zabije – Svině Tchýně. Z druhé desky zněl ještě Bastard, Kazatel svědomí anebo monumentální balada Stále tě chci, překvapením pak byla skorozávěrečná nádhernáObrazek instrumentálka Viva Musica.

Debut Metal Celebration, s úchvatným a dnes již nemyslitelným nákladem 120 000 kusů, byl prezentován úspěšnými kousky Démon, Netvor AIDS či Železná panna.

Skutečnou perličkou byla píseň Janny z třetího alba Titanic 3, které má doma jenom pár šťastlivců, které nemám doma ani já (a to mám doma spoustu skvostů) a které skoro všichni fans Titaniku zatím jen marně shání, protože Monitor Records je asi už nikdy nevydá.
 
Stejně tak potěšila věc Set Me Free z CD Titaniku Rockové balady, resp. Requiem. Největší radost ale všem přítomným udělaly samozřejmě tři největší hity skupiny – lyrická Figurína, a jako dva přídavky Simulant a Metalovej svátek.

Ve vzduchu tančily Ozzym (servisman kapely) servírované propagfotky Titaniku a zaplněný sál byl spokojen, vyždímán, mokrej a v některých případech i mrtvej.

Ano, takováto podařená trojkombinace (Eagleheart, Citron, Titanic) se jen tak nezažije a jen tak na ni asi nikdo nezapomene. Inu, tento metalovej svátek nám všem zařídil snad samotný bigbítový pánbůh  a byla to hotová snová terapie, pardon, dreamtherapy.
Zdraví Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář