Jdi na obsah Jdi na menu
 


26.6. 2013 - Charlie the Bomber, Radimec & co., Tom Jegr & Gang - Brno, Metro music

ROCKOVEJ BLÁZINEC:
CHARLIE, GANG & RADIMEC

aneb

JE TO(M) NEBEZPEČNÝ? :-)

Report / Charlie The Bomber, Radimec & Friends, Tom Jegr & Gang / středa 26. 6. 2013, od 20 h. / Brno, Metro Music Bar (Poštovská 6)

Pro lok:

Cestou mezi dvěma Tomy
rozpadám se na atomy.
Rozpadej se prosím se mnou,
buď mou bluesrockovou ženou.
Tom ty atomy zas spojí -
čarem strun svých, láskou dvojí:
Charlie Bombrem, a též Gangem,
pod zemí se všichni sejdem.
V tempu dravém, ba i líném,
v proudu onom navždy splynem.

(věnováno JPMR)

Občan Tomáš Jégr měl  v červnu narozeniny, a tak jsme mu s Amneris poslali KTZ (rozuměj krátkou textovou zprávu), která ale z jakéhosi důvodu nedošla, tož opožděně zasíláme aspoň touhle cestou:

„Happy bluesday to you, happy bluesday to you, happy bluesday, milý Tome, happy bluesday to you.“  

img_0070.jpgNo a happy blues day, evening and night to bylo i v Metru - dorazila nakonec spousta lidí: třeba já, anebo Amneris, Věra, Mirek, Andreas, Torres, Lukáš, profi fotograf Franta Kressa a další ... jo a taky dorazil Goliš! A tím pádem bylo hned plno.

Jako první zahrála skvadra Karla Bombarďáka, která vybuchla mojí zamilovanou šlehou Chicago, to je takovej můj aktuální (a nejen aktuální) „Stanley Cup“.  Charlie The Bomber v kompletní pětičlenné sestavě, čítající blázna Jegra, blázna Goliše, blázna Darka, blázna Pedra a blázna Frōlicha, nám předestřel nádherně bláznivý blues, který rvalo srdce a rvalo se s ďáblem, andělem i ... člověkem.

Skladby poskládané jak z debutu Jenom půl, tak z novinky Štastný dny přijdou, se míhaly před očima i ušima jako Blůzíčko, Ten pán, Prošvihlý lhůty, Spálený city, Nositel řádů a vin, Zálohovaná láska, Zdi ve švech praskaj, Černá lyra anebo... Zavírací doba. Mám štěstí, že jsem naštěstí tím šťastlivcem, který se štěstím vlastní nahrávku Jegrovy dřívější skupiny Detto, kdy na koncertě ve Šlapanicích dne 1. 7. 1988 tahle mrda ve výrazném hard rockovém pojetí taky zazněla.

„Zavírací doba“ se naštěstí v brněnském Metru jen tak rychle nekonala, a tak jsme si mohli vychutnávat Jégrovy kreace nejen na hmatníku, ale i na pódiu a na světě. Metrem zněl vynikající, syrový, řízný, ale přitom čistý zvuk, že každá střela do bicích byla jako úder srdce po tom největším flámu. Na stolech Plzeň, banán (tj. excelentní rakouský Edelweiss, právě s lehkou banánovou příchutí) či Starobrno 11, nad stolem nastolen blázen bluesový fanoušek (fanynka) a nastolena atmosféra jak po startu raketoplánu Charlie The Bomber.

... kterého vystřídala kompanie zovaná Radimec & Co., resp. Radimec & Friends, již jsem dopusud nikdy neslyšel, nicméně kucííí to rozpálili pěkně zostra, že i Vlasta Redl by mohl závidět :-). Frontman Radim „Radimec“ Zelina, bubeník David Velčovský, basák Michael Vašíček a klávesák Karel Macálka (sakra, Radime, tys toho Redla pěkně „vykradl“! – tímto adresuji kamarádu Lukášovi poděkování za cenné informace) nám předvedli žánrově trochu něco odlišného, ale to bylo v rámci tvůrčího kontrastu vůči oběma Jegrovým formacím jenom dobře. Jak nazvat Radimcovic styl? Prostě a jednoduše rock’n’roll? No asi to nejjednodušší bude i nejtrefnější, nota bene když mne nic lepšího nenapadá. 

Maestro Tom Jegr zasedl se škopíčkem na podlahu řehořovského Metra a působil oddaně (nikolivěk poddaně) - oddal se muzice, do níž se krátce vložil i při skladbě Žízeň (Jégr má taky jednu takovou, ale jinak máme žízeň všichni svoji), aby nechal Radimce dál plout třeba na vlnách Za zdí. Měli jsme tím pádem důvod dýl v tom Metru stát (Nemám důvod dýl tady stát), a na playlistu, který jsem si já hudební blb chytře vyžádal, jsem četl například i Listen To Her Heart od Toma Pettyho; sapristi, není těch Tomů na jeden den trochu moc? :-)

Jo, já říkám upřímné jo - mně se ta energie líbila, působilo to svižně, rytmicky, sympaticky, a z hlediska dramaturgického myslím dobře vymyšleno, zkrátka svěží, šťavnatý  předěl mezi dvěma Tomy.
Tím druhým Tomem byl samozřejmě Tom Jegr s Gangem. Úplně poprvé v dějinách světového blues rocku se tak udála situace, že si spolu na jednom koncertě zahrály obě Jegrovy formace, tj. Charlie The Bomber a Tom Jegr & Gang (důsledně ověřeno u samotného Maestra).

Vážení přátelé, pakliže budete mít při následujícíh řádcích pocit, že report začíná být poněkud méně faktografický, ale o to více emocionální, pak vězte, že to je samozřejmě jen a pouze autorský záměr, nikolivěk tedy důsledek mnou zkonzumovaného množství Plzní a Edelweissů :-). Ono, stíhat za jediný večer poslouchat, fotit (nota bene na novej foťák, kterej jsem ještě moc neznal, ale kterej jsem si musel koupit, protože u toho starého nám odešel displej, a jakimg_0026.jpg jistě uznáte, bez funkčního displeje se fotí poměrně špatně :-), dále pít pivo, tancovat, zpívat spolu s kapelou a věnovat se příjemným ženám, to už je docela dost „úkolů“ i na jednoho zkušenýho Dědka, ha ha. 

Repertoár gangsterů tvořených kromě Jegra Maňákem, Dofkem a Kusákem, je samozřejmě postaven především na skladbách z desky Jukebox 2010, a tak jsme si mohli všichni užívat kupříkladu milionové refrény songů jako Kudy kam nebo Stará 19; nicméně celý set téhle brigády byl živelný a dravý, akorát jaksi strašně krátký – sotva začal, jakoby ve vteřině skončil, a najednou bylo prazvláštní, smutné „ticho“, z toho, že už je to všechno krásné za námi a pryč, byť samozřejmě pocit z celého troj-koncertu byl úžasný a nezkrotný.

Původní Tomův záměr, že by se v závěrečném bloku na pódiu sešli všichni členové obou formací, bohužel tak úplně nevyšel, protože jistá část muzikantů se v průběhu noci kamsi „zákeřně“ vytratila, ale na závěr se s Gangem zjevil „alespoň“ neúnavný goliáš Goliš, přičemž v souvislosti s celkovými koncovými fázemi koncertu děkuji velice za informační pomoc svých přátel, bez nichž bych tyto statě dohromady takto hezky asi nedal :-). A to jsem tentokrát ani minutu nespal, ha ha.

Ovšem musím na tomto místě čestně podotknout, že ačkoliv „Golišův“ přídavek V kleci se mi ještě dříve tak úplně nelíbil, dnes je to jedna z mých nejoblíbenějších, a nejenom mých, viď, bráchi: „Dlouhý, černý, vlasy tvý / se kolem hrdla otáčejí“... ou ou ou. 

Je to nebezpečný, tahle muzika, nebezpečně výrazně se Vám totiž vkrádá do duší, do srdcí, do všeho. A vlastně je naopak i děsně bezpečná, protože děsně spolehlivá, ježto Vás nikdy nezklame.  Už zpočátku slušně obsazené, a posléze velice solidně zaplněné Metro (viz fotogalerie) nemohlo být zklamané, a myslím, že spokojení s úspěchem celé mimořádné akce museli být i samotní muzikanti v čele s Maestrem Jegrem. 

A poněvadž umělci nacházejí pro různé životní situace zpravidla výrazně přiléhavější výrazy než já, dovolím si na samotném konci reportáže ocitovat slova z charlieovské Zálohované lásky, jež jsou pro můj osobní pocit z vystoupení zcela trefná, kromě jediného – jak známo, v Metru žádná okna nejsou, tedy kromě toho, které jsem si tam samou radostí lehce způsobil já :-):

„Vohranej poctivej rock n roll / votevřenými okny do ulice zněl / spleť tónů, černej soul / v pohybu těl, ve vzduchu se chvěl.“

Tady Dědek.  

P.S.:  Odpověď na otázku z titulku: „Je to nebezpečný“, ale Tom není nebezpečný - Tom je Blíženec. :-)

Další koncerty:

Neděle 4. srpna 2013 – DEEP PURPLE, TOM JEGR & GANG, PROGRES 2, LIDOPOP – Slavkov u Brna, zámecký park

Středa 7. srpna 2013 – TOM JEGR & GANG – Brno, Metro Music Bar

Sobota 14. září 2013 – TOM JEGR & GANG – Kroměříž, restaurace Stará masna

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář