Jdi na obsah Jdi na menu
 


15.06. 2012 - Charlie The Bomber - Brno - Líšeň, Dělňák

ČÁRY, MÁRY... ČÁRLÍ!

aneb

„JENOM VŠE

Report / Charlie The Bomber / pátek 15. června 2012, od 20 h. / Dělňák Líšeň, Klajdovská 28, Brno-Líšeň

Tento report je věnován panu Jaroslavu Albertu Kronkovi, který s Golišem taky něco zažil.

„Karel, Karel, Karel...“ skandovalo natěšené porevoluční publikum Léta Páně 1990 v hale Rondo na koncertě Karla Kryla, kterýžto mužíček následně přistoupil k mikrofonu a suše pronesl: „Gott.“ - Hmmm, kdyby to Karel nezapíchl tak brzo, myslím, že dnes by u toho mikrofonu v té stejné situaci, a nikolivěk suše, ale nadšeně - na to stejné téma „Karel“ - řekl: „Bombarďák.“

Karel Bombarďák, vulgo Charlie The Bomber, je blues rockový blázen, který když je v červnu 2012 vedro jak sviňa, zavře se do sálu, místo aby hrál třeba o pár set metrů dál před vzdušným Bistrem U Mlýna. Naštěstí však není zas až takový blázen, aby se trefil do rozhodujícího fotbalového termimg_2677.jpgínu Česko-Polsko, a tak hraje chytře o den dřív. A tyto dva faktory zřejmě dohromady rozhodly o tom, že návštěva sice nebyla ohromující, ale rozhodně ani ostudná.

Ač to ještě mnoho historiků neví, Charlie The Bomber je jedním z novodobě objevených českých korunovačních klenotů: uznejte, logiku to má, vždyť v tom oficiálním nejdůležitějším korunovačním klenotu má prsty taky Karel - Karel IV. A proč přívlastek „korunovační“?

No třeba proto, že kromě songů z obou dosud vydaných desek skupiny Charlie The Bomber se hrál též „Král“, a to Král bláznů z Jegrovy bravurní sólovky Jukebox 2010. A abych se v tom dál trochu „pošťoural“ – chlapci, proč nerozšíříte repertoár o jednu z nejemotivnějších písní, jakou jsem kdy slyšel, totiž Stará 19, he? Polepšete se! :-)

Je ovšem otázkou, zdali Charlie vůbec může být ještě lepší. Jeho výkon v líšeňském Dělňáku, v představení, které bylo rozděleno na tři třetiny s krátkým prodloužením (já vím, extraliga i hokejový šampionát už skončily, ale líšeňské mistrovství bylo holt zrovna v plném proudu, a střílel se jeden „gól“ za druhým) rostl minutu od minuty, stejně jako postupně rostl aplaus zpočátku poněkud tichého publika.

A nebylo divu. Leader Tomáš sice zjevně lehce pokulhával na jednu nohu, ale „jeho“ blues, to teda rozhodně nekulhalo. Valilo sálem jako proud, jako ten nejživější a nejživotadárnější proud, asi ve smyslu tom, že čím více jest za život smutku v duši, tím víc do Vás pak to blues buší. A parta Tom, Goliš (úspěšně se střídali v sólovém zpěvu), Darek, Mirek a Pedro do nás tenhle pátek bušila fakt fest.

Jo, byl to fest, festival skvostných šlágrů, které sice dneska asi těžko pravidelně uslyšíte v nějakém běžném rádiu - kde jsou ty časy? - ale o to víc jste měli být v Dělňáku. Ať už songy z první desky Jenom půl (moje zamilované Chicago, dále Láhev s jedem, Tvůj scénář či Nositel řádů a vin) anebo  z čerstvé „dvojky“ Šťastný dny přijdou třebas... Šťastný dny přijdou, Spálený city (avízovaný s přehledem jako „Spálený kýty“, což byla ovšem kulinářská provokace, panč v Dělňáku měli akorát brambůrky a arašídy), Zálohovaná láska, Báj báj báj nebo Zdi ve švech praskaj.

Čárlíci ale vždycky něčím překvapí: po Klobouku ve křoví, v Metro Music Baru, vytáhli tentokrát další starodávnou klasiku, a sice Černýho nebožtíka – a nebyl to věru vůbec „suchý“ zážitek.

Koneckonců, historie se prolínala i Jegrovými emocionálními proslovy mezi jednotlivými skladbami, takže jsme se dozvěděli spoustu důležitých věcí, jako že prezentovaný repertoár sahá například i do roku 1985, že zasraný je nejenom blues, ale i nealkoholický pivo, aneboimg_2651.jpg že po zkušenosti s mlácením „chytrou knihou“ do jiných hlav, doprovázeno sloganem „Přijdete všichni do pekla!“, má Tom aktuálně pocit, že do toho pekla kráčí mílovými kroky sám... Mám rád tyhle upřímný zpovědi, mám asi rád – Toma Jegra. :-)

„Jegr Majstr“ na pódiu klečel, svíjel se, skákal, ale hlavně hrál a zpíval. A moje duše z toho skákala (radostí z hudebního prožitku), svíjela se a klečela... ano, pomyslně klečela před tímhle famózním světovým hráčem, kterej nepotřebuje kvalifikovat se na jakékoliv mistrovství, protože - on sám je to mistrovství. A dokázal to opět a opět a opět v malým, ale krásným líšeňským Dělňáku, kde byl v tu chvíli středobod světa.

Nesmím zapomenout poděkovat skvělé paní vedoucí, u níž jsem bohužel přeslechl její jméno (za což se velmi omlouvám), i panu produkčnímu Koubkovi, kteří mi umožnili udělat fotky z veřejnosti nepřístupné galerie, takže máte v naší fotogalerii celkem unikátní možnost zhlédnout koncert Čárlíků rovněž shora, jak ho prakticky nikdo ze zúčastněných – a samotní hráči už vůbec - neměl možnost vidět. Ale můžu vám říct jedno – i když jsem fotil svrchu, navrch měl stále Charlie... :-)

A asi nikdo nevěřil tomu, že poslední skladbou celého samostatného koncertu kapely Charlie The Bomber - který vykazoval mimo jiné velmi slušný, zemitý, syrový a přitom čitelný zvuk - by mohlo být něco jiného než... přídavek Jenom půl: tuhletu kapačku z žíly do žil a vkladní knížku s heslem „NIC“, tu fakt můžu.

Nic? Či snad jenom půl? – Charlie The Bomber nám v pátek v Líšni předvedl „jenom VŠE“.

Aneb „Karel, Karel, Karel...“ :-)

Dědek? – Zde!

P.S.: Obrovské poděkování Shaumal a Michalovi za to, že mne v tom nenechali z naší party samotného, a kromě takto decentně projevených citů samozřejmě též racionální poděkování za luxusní odvoz až domů. :-)

P.P.S.: A aby těch „Karlíků a Čárlíků“  nebylo málo, tak vězte, že z Charlieho The Bombera jsme autem jeli kolem střediska zvaného „Charlie Centrum“ na náměstí Karla IV., a s přáteli jsem zvažoval, zda nepůjdeme na Kobližnou do Charlieho... 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář