Jdi na obsah Jdi na menu
 


14.11. 2013 - Modesty & Pride, Arakain - Brno, Metro Music Bar

GENERALISSIMO ARAKAIN

aneb

„MASAKRAIN“

Report / THRASH CLUB TOUR 2013 - LP TTT & S / Arakain, Modesty & Pride / čtvrtek 14. listopadu 2013, od 19.45 h. / Brno, Metro Music Bar

"Obdobných „generačních zpovědí“ se u nás v posledních letech objevila spousta (Michal Penk, Team, Turbo...), ale tahle je ze všech nejblbější. "

(Jaroslav Riedel, Melodie 10/1990, recenze LP Arakain Thrash The Trash, stať k titulní písni)

Čas je nejlepší kritik. A proto - kdo dnes ví o recenzi Páně Riedela, z níž jsem právě citoval (koneckonců, ani měsíčník Melodie už neexistuje), a naopak kolik lidí zná onu hodnocenou skladbu, totiž Thrash The Trash... v brněnském Metru ji ve čtvrtek znalo nazpaměť několik stovek fans. Možná i proto, že není lepší fórek, než aby jedna z nejslavnějších tuzemských metalových img_2320.jpgdesek začínala najazzlou basovou figurou. Ale abych panu recenzentovi zase tolik nekřivdil, svůj dobový článek uzavřel větou, že Thrash The Trash považuje za zatím nejlepší  album české heavy metalové scény – tak v tom se zas tolik nesplet’.  Ale abych...ale abych nepředbíhal.

Ježto kapela Tristana vyřazena byla kvůli nemocným hlasivkám zpěváka, celý úvod nám obstarala skromná a hrdá družina MODESTY & PRIDE (bandzone.cz/modestypride); ano přesně toto, totiž Skromnost & Hrdost, značí její název přeložen do češtiny, čemuž odpovídal i sympaticky civilní projev zpěváka, který s publikem komunikoval s viditelnou pokorou, ale současně si byl metalově dost dobře vědom, proč tady kurwa je!

Dle mého osobního soudu se skupina, ač hrající dle vlastních slov progresivní těžký kov, rozjížděla „velmi zlehka“, thrashové riffy byly takové obligátní, bez výraznějšího nápadu, až skoro „ukolébavkové“, lze-li takto vůbec o metalu hovořit. Jenomže to byl pouze začátek. S postupem času i skladeb začínala produkce této podbořanské výpravy nabírat na kvalitativních obrátkách, které gradovaly v okamžiku, kdy na pódium vstoupila diva Jitka Válková. Zatímco „zasloužilej páprda“ Arakain zpívá „pálí mě lasery tvých očí“, mě jako laser „pálil“ Jitčin hlas, pronikal mi sluchovou trubicí až do mozku, až do – až do. Holka, s tebou chtěl bych prožít aspoň tisíc a jednu noc. Inside The Trap? Proč ne.

Metal není jenom o zpěvu, takže se hrála třeba i instrumentálka Dignity z CD Endless Road pt. 1, ale nekonečná cesta to i přes absenci Tristany nebyla. Pouť Skromné Hrdosti – či snad Hrdé Skromnosti? – ukončil Pan Zabiják Slayer a jeho Pršící Krev Raining Blood (pamatujete onu scénu z mysteriózního satanského thrilleru Angel Heart, kde Mickey Rourke prcá tu krásnou tmavou holku a prší jim do toho krev? – Tak to je přesně ono!).

A když něco končí, něco nového zase začíná, tudíž v okamžiku, kdy se Podbořany začínaly pomalu chystat na další dlouhou, nekonečnou cestu, bylo jasné, že již brzy vypukne Arakain. Ale ještě než vypukne, dovolím si závěrečnou glosu: nepřipadalo Vám, že basák Modesty vypadá trochu jak brácha Michaela Kůse z Eagleheart?

I vypukl ARAKAIN (arakain.eu), a jak symbolicky, když start samotný obstaraly úvodní pecky z obou hraných alb TTT & S, tj. Thrash The Trash a Strážci času. A pak už to šlo ráz naráz, jako třeba erotický thriller Šeherezád anebo válečná apokalypsa Ne! (Jdi a zabíjej).img_2345.jpg Zatímco na předkapele bylo v sále ještě relativně volno, takže se dalo celkem normálně procházet ke Starobrnu, Plzni a krušovické pšenici, tak na Áčka jsme se tak nějak všichni natlačili na sebe  a intim spray začal vonět sírou, což vedlo dva sympaticky rozbujařelé mladíky k tomu, aby se do půl těla svlékli, začali skákat a aby se začali krásně potit.

V Metru se leskla nejenom jejich záda, ale leskl se tam celý Arakain, který do nás pouštěl nejen pecky ze dvou prvních alb, ale sem tam též nějaký ten bonus. A tudíž v Metru ožil soudce Lynch (jiný Lynch, totiž David, by určitě ožil při stroboskopických světelných efektech), aby rockmapovská singlovka č. 13 tímto neskončila, neb následně byl prezentován i můj zamilovaný Orion, v němž si Honza Toužimský dovolil i drobnou operativní úpravu textu, takže jsme v Metru mohli zvěděti, že vesmírnou loď nepostavil člověk, ale „Jégr“. Rozuměno nikolivěk Tom Jégr, ale „Jäger“, ještě lépe rozuměno „Jägermeister“, ježto kapela si lehce dopřávala i nějakého toho truňku, což frontman vysvětloval tím, že když se hrávaly věci z TTT & S počátkem 90. let, nikdy to nebylo za střízliva, přičemž záměr je zprostředkovat nám tu historickou atmosféru věru autentickou („někdo moc pije“? :-). Což již zmíněný svlečený fanoušek komentoval vtipnou citací z těsně skončivšího Šakala slovy: „Už jsme si zvykli“... :-)

Rozhoupaný narvaný sál, železné zábrany před pódiem (v Metru příliš nevídané), výborný čitelný zvuk, aplaus po každém songu, aplaus uvnitř každého songu, neuvěřitelný můj webmaster Míťas, který stíhal fotit, tlačit se nám všem pro pivo a ještě zpívat. Žízeň, pot a masakr, tak to byl čtvrteční brněnský Metro Music Bar. A nad těmi všemi šťastnými hlavami lítal img_2368.jpgKamennej anděl a chechtal se Antikrist. Jen co skončila jedna věc, setla tě druhá, a třetí a čtvrtá a – Gilotina! Máš rande na dnešní večer a ptáš se, proč noc je tak krátká.

Pán Arakain rozpoutal v Brně Bouři smyslů, bouři nadšení, bouři věků, bouři kvality, kterou dokonale prověřil čas. Historie nám zanechává spoustu krásných věcí, počínaje Wolfgangem Amadeem Mozartem (i Amadeus zažil Teror) a Arakainem konče.

Konče? Proč? Co bylo, co bylo, co bylo? Bylo „Proč?“, protože!  „Nechte mi mý mládí / vždyť mi není šedesát“, řval Toužim, no a taťka Arakainu, jediný přítomný zakládající člen Jirka Urban si o tom možná začíná myslet své. :-)

Všechno se logicky stihnout zahrát nedalo, ale jistá absence mne i při vší kráse toho večera mrzí: 311. peruť, jedna z absolutně nejlepších kompozic Arakainu všech dob. Hoši, vy určitě víte, jakých úspěchů dosáhla tahle peruť třeba v roce 1943 – tož jste jí mohli dát k tomu 70. výročí aspoň malý dárek. Počkejte až právě Vám bude né šedesát, ale sedmdesát! To budete taky rádi, když si na Vás někdo vzpomene, ha ha.  

Konec srandy, konec zábavy, konec všeho. Koncert Arakainu, na který se „přišel“ podívat i majitel klubu pan Pavel Řehoř (ex-Krabat, ex-Detto), ten koncert skončil, skončil, skončil.

Thrash The Trash. Čas zničil brak - ať už se jedná o nějakou hudbu, recenzi, režim - ale Arakain zůstává. Přežil v totalitě, stojí v demokracii (jaká to „Schizofrenie“, že?), recenze jej neovlivní.

Hmm, Aleš Brichta měl před tím čtvrtstoletím pravdu: příští svět se zákonitě zrodil z nás.

Tady Dědek, fotky Míťas.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Díky

(Dědek, 20. 11. 2013 2:46)

Milane, díky moc za krásný ohlas! Bylo to prostě super. Tady Dědek.

ARAKAIN

(Milan, 18. 11. 2013 12:17)

Dědku , moc děkuju za překrásnou recenzi , pohladila
mě opravdu po duši . Jako bych to napasal já , slova mi bereš z úst . Taky jsem tuhle thrashovou smršť zažil minulý týden a zrovna před chvílí jsem si to znovu pouštěl díky jednomu fandovi , co to natáčel.
Dal bych si říct ještě jednou !!!!