Jdi na obsah Jdi na menu
 


22.03. 2012 - Menhir, Arakain - Brno, Semilasso

30  LET, 30 VĚT, 30 FOTEK

aneb

VOX POPULI, VOX ARAKAIN

Arakain XXX Best of Tour 2012 / Arakain, Menhir / čtvrtek 22. března 2012, od 19 hodin / Brno, KD Semilasso

Speciální poděkování: Cethy, děkuju za následné ujasnění ohledně některých skladeb Arakainu s Lucií Bílou. Opravdu díky moc!

To už je tak někdy dáno, že je prostě vyprodáno. Lid holt není blb neboli také Lid vs. Arakain. S webmasterem Miťasem jsme měli lístky díky našim milovaným tišnovským děvčatům Cethy a Žabičce již z předprodeje,  a dobře jsme udělali. On totiž žádný prodej na místě už nebyl:  totální sold-out!

Můj kamarád Kolda, který se pro svoji účast na vystoupení rozhodl teprve ten den odpoledne, mohl málem trousit slzy jako valehrachy. Naštěstí před vstupem do Semálu sakroval natolik vydatně, že si nás všiml jistý milý jednotlivec, kterému naopak jeden lístek přebýval, a ochotně nám jej přeprodal.   Výroční brněnský koncert nejúspěšnější čs. metalové kapely všech dob tak pro nás všechny mohl začít s plnou parádou.

Ten den byl ve znamení třicítek (viz titulek), resp. trojek – březen je třetí měsíc, a my ještě před příchodem do sálu dali U Rudolfa po třech nefiltrovaných, chuťově fakt „císařských“ Staropramenech. A byli jsme tři chlapi. A čekalo nás cca tříhodinové vystoupení, rozdělené na tři části: část retro (zahrnující brichtovskou éru), část nová (etapa v podstatě s Kolářem a Toužimským) a část s Lucií Bílou + závěr.  

Po vstupu do předsálí jsme spatřili nejdřív kamaráda Aleše, jak telefonuje. Pak jsme uviděli k němu zády otočenou  Žábu, jak telefonuje. Posléze došlo nám i jim samotným, že Aleš telefonuje Žábě, protože ji hledá. Zkrátka takový praktický hovor, pro radost operátorům. 

img_2175.jpgČeskobudějovická heavy metalová tlupa MENHIR ničím výjimečným nepřekvapila, ale také nijak zvlášť neurazila. Na první poslech poněkud tuctovější skladby melodického i řízného charakteru (Tváře, Ztráta, Čas už nevrátíš, Lež a strach…) z CD aktuálního, zovaného Časové vlny, i dřívějšího Rány osudu, postrádaly dle mého osobního názoru aspoň jeden nosný hit, navíc se mi zdálo, že kapela jest chvílemi evidentně inspirována muzikou svých áčkovských hostitelů, k jejíž kvalitě jí však zatím zřejmě cosi chybí.

Nicméně zase na druhou stranu se budějičtí mohli pochlubit zvukem lepším než právě následný Arakain, a pro spravedlnost reportu nutno podotknout, že místy to Menhiru vydatně šlapalo.  A také mi byl Menhir sympatický prostě už svým tradičním melodicky heavy-hard rockovým pojetím a českými texty.

Již v těchto chvílích byl sál zaplněný, ovšem publikum se zatím jevilo spíše chladným. Při pohledu na narvanou galerku naproti nám jsem suše, samozřejmě s mírou kulturní nadsázky, procedil: „To bude prdel, až ta galerka s nima spadne!“ Kolda ještě sušeji ukázal na tu část galerky, která byla přímo nad našimi hlavami, a odvětil: „Jo, zejména tady ta nad nama!“.  Inu, poučení pro Dědka: příště si nech blbý fóry radši od cesty...

Od cesty? - Menhir svůj set zakončil skladbou Klíč ke štěstí, aby svoje místo uvolnil začínajícím pražským mladíkům kolem benjamínka Honzy Toužimského. Po nezbytných reklamách na Nosferatu či Rock & Pop se videoprojekce přenesla do roku 1987, včetně zmínky týkající se sampleru Posloucháte Větrník…3 a skupiny ARAKAIN a songu Cesta.

No, Cesta… na zmíněné kompilaci vyšla píseň Nesmíš to vzdát vskutku pod takovým názvem, a jako autor poupraveného textu byl místo Brichty v dobách ukrutného socialismu uveden jistý Petr Mareček. Takže když Arakain tímto svým dobovýmimg_2180.jpg šlágrem celý brněnský koncert otvíral, dokumentoval nejen svou historickou muziku a svoji vlastní historickou pouť, ale i dějiny naší země včetně jejích méně demokratických údobí (na koncertě zněla pochopitelně pravá arakainovská verze).  

Jinak byl playlist retročásti vystavěn poměrně konzervativně až bázlivě, tj. bez odvahy zařadit více netradičních kusů. Sálem hřměly tradiční výroční, avšak samozřejmě skvostné pecky zejména z prvních čtyř řadových alb Thrash The Trash, Schizofrenie, Black Jack a Salto Mortale, typu Amadeus, Šeherezád, Gilotina, Kamennej anděl či Kolonie termitů. Osobně bych sice uvítal odvážnější setlist s flákotami jako Thrash The Trash, 311. peruť, Strážci času nebo Rám křivejch zrcadel, ale i tak jsem se bavil navýsost dobře. Teď si akorát nedovedu úplně přesně vybavit, zda se „pornografická“ hymna Zase spíš v noci sama hrála před nebo po desáté hodině…    

Poznámka: Tak, a právě teď jsem vyčerpal oněch symbolických třicet vět, a stanul před příšerným dilematem, zda tuto symboliku striktně dodržet, a tím pádem přestat psát, anebo se na „rituály“ vysrat a v reportu pokračovat. Posuďte sami, jak mé váhání dopadlo...

Dědek?  - Zde! Fotky Míťas.

Pokračování reportu

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář