Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Arakainu

17. 3. 2008
Dějiny nejúspěšnější české metalové kapely počínají rokem 1982. Zpočátku se sestava měnila, ze zakládajících členů zbylo postupně jen dlouhodobé železné jádro Arakainu Aleš Brichta - zpěv a Jiří Urban - kytara, k němuž posléze (1986) přibyl další pilíř, basák Zdeněk Kub.

Z prvotních následně odpadlých členů se sluší zdůraznit osobnost kytaristy Marka Podskalského (později Merlin Dannyho Horyny), který je podepsán coby autor hudby pod dodnes hranými peckami Arakainu, jako jsou Ztráty a nálezy, May Day nebo Cornouto (česky Paroháč). Posledně jmenovanou skladbu zpívala s Arakainem na jeho koncertech v 80. letech jako host Lucie Bílá (kromě ní pěla též skladby Zimní královna a Satanica, později byly pro výroční koncert dopsány Dotyky).

Z období, kdy Arakain ještě žádné desky nevydával, naštěstí existuje jednak celá řada koncertních nahrávek, lehce sehnatelných na internetu, a jednak se k původním skladbám Arakain rád opakovaně vracel (poprvé viz živák History Live z roku 1992, následně řada písní nově nahraných v roce 1997 pro CD Vol. 1 a poté CD Vol. 2 (později vydáno jako 2CD), a zejména pak unikátní sada nejhistoričtějších nahrávek prezentovaná v roce 2002 pod trefným názvem Archeology).

Na první desku si těleso muselo počkat do počátku roku 1988, kdy mu u Pantonu (!) vyšel první singl s megahitem Gladiátor/na straně B dnes pozapomenutý Excalibur (obě tyto původní verze s velmi nevydařeným zvukem jsou obsaženy na 2CD Vol. 1 a 2). V té době je už evidentní posun kapely od klasického heavy metalu k říznému thrash metalu

Následně "áčkům", stejně jako ostatním kapelám české metalové elity, pomohl Petr Janda se svým projektem Rockmapa, v jehož rámci skupině vyšly v letech 1989-1990 (výrobní rok deklarován 1989) dva singly - pořadové č. 1 edice Proč?/Amadeus a poř. č. 13 Ku-klux-klan/Orion - a rovněž se účastnila na prvním sampleru Rockmapy - skladba Proč?.

(Předtím si skupina ještě odskočila na třetí díl kompilace Posloucháte Větrník, na němž participovala skladbou Nesmíš to vzdát; bohužel smutným dokumentem tehdejší socialistické doby je, že text byl drobně upraven, název skladby změněn na Cesta a jako autor textu hnedle nefiguroval Brichta, ale jakýsi Petr Mareček...).

Ve studiu Petra Jandy Propast natáčí Arakain v revolučním roce rovněž svoje první, dnes již legendární album Thrash The Trash, jehož název, odvozený z úvodní skladby, představuje slovní hříčku čerpající z podobnosti angl. slov "thrash" (řezat, ničit) a "trash" (škvára, brak), česky tedy slušně Zničte brak, méně slušně Řež šmejd (navíc jde o slovní hříčku tak říkajíc na druhou, neboť první slovo symbolizuje i celý thrash metalový styl). Nicméně i přes anglický název je deska celá v češtině, své anglické podoby se dočkala až o několik let později - CD Thrash!.

Debutu, který vyšel až po revoluci, se ve své době prodalo úctyhodných cca 120 000 kusů - v období, kdy byl v Česku nejen Arakain, ale metal jako takový na absolutním vrcholu a boural všechny možné hitparády.

V roce 1991 (v pozměněné sestavě, kdy kytaristu Dana Kroba a bubeníka Roberta Vondrovice zlákal Láďa Křízek pro svůj fenomenální projekt Kreyson a do sestavy se vrátil "přechodně Alarmující" Mirek Mach a za bicí nastoupil na jednu desku Štěpán Smetáček, později známý např. z Druhé trávy Roberta Křesťana) vydává Arakain svou druhou desku Schizofrenie, jejíž název už byl hodnocen méně kladně - připomínal totiž dřívější album v tu dobu slavné Sepultury Schizophrenia). Album opět svým základem thrashové, ale již přece jen se znatelnými vlivy melodičtějšího metalu, bylo doprovázeno singlem s méně výraznými věcmi Schizofrenie/Iluzorium, zatímco možná nejlepší skladba celého projektu, Smetáčkova Zlá křídla osamění, se dostala jako bonus pouze na CD nosiče (reedice v roce 1998).

Vývoj světového metalu, udaný zejména tzv. černým albem Metalliky, naznačil, že Arakain a thrash metal se budou loučit. Třetí řadové album Black Jack (1992 - jako jediné "kainovské" album se dosud nedočkalo reedice na CD!, pouze čtyři jeho skladby vyšly na 2CD Vol. 1 a 2) a zejména čtyřka, s příhodným názvem stylového Salto Mortale z roku 1993 to potvrdily. Znatelný byl i vliv Mirka Macha, který v Arakainu vždy představoval to autorsky melodičtější křídlo, takže na posledně jmenovaném počinu vychází např. jeho hitovka Zase spíš v noci sama, kterou by ještě před čtyřmi lety od Arakainu asi nikdo nečekal. To již v "áčku" bubnuje třináct let mu věrný Marek Žežulka.

V tu dobu se Aleš Brichta vydává na paralelní sólovou dráhu a je otázka, zda se to na Arakainu nezačíná z déledobějšího hlediska určitým způsobem projevovat. V roce 1995 jsou ale velmi úspěšné Legendy: jsou kladně přijaty posluchači i kritickou obcí, při prvním vydání se jich prodalo cca 30 000 kusů a v reedicích se prodávají velmi dobře dodnes; obsahují totiž velmi zdařilé cover-verze rockových velikánů jako Deep Purple nebo Led Zeppelin. Nicméně pátá řadová deska S.O.S., nahraná 1995, vydaná v roce 1996 (vynikající Brichtovo Ráno ve dveřích armády spásy bylo nahráno prakticky o rok později), je obecně považována za jedno ze slabších arakainovských alb (nechám teď stranou, že já osobně tento názor až tak úplně nesdílím) a ničeho na tom nemůže změnit ani skutečnost, že ji Arakainu pokřtil Bruce Dickinson, slavný zpěvák Iron Maiden, byť v tu dobu na sólové dráze, jemuž dělal Brichta pár dnů při jeho pobytu v Praze průvodce.

Vzepětí nastalo s Apage, satanas v roce 1998, tedy s řadovou deskou, která je naopak považována za jedno z nejlepších alb skupiny. Asi to bude pravda, když se tahleta placka takřka po deseti letech od svého vzniku dostala v roce 2007, vyprodávána spolu s některými dalšími alby "áček" za lidovou cenu 99 Kč, do první padesátky nejprodávanějších desek v České republice (!). Zajímavostí díla je, že obsahuje rovněž píseň Princess, zcela čitelně "inspirovanou" skladbou Accept Princess of the Dawn z jejich legendárního alba Restless And Wild z L.P. 1982.
Stabilizovaná sestava, která však již neměla trvat dlouho, se tak trochu vrací ke svému thrashovému období deskou Farao z roku 1999. Symbolicky je to vyjádřeno věcí Šeherezád II, tématicky navazující na legendární erotickou baladu z debutu kapely.
"Labutí písně" dlouholeté sestavy jsou pak obsaženy na známém albu Forrest Gump z roku 2001, posledním řadovém albu s Alešem Brichtou. V roce 2003 pak ještě vychází DVD s vtipným názvem 20 let natvrdo (pod stejným názvem spatří světlo metalového světa i klasická kniha o Arakainu!), sestávající z posledního koncertu "A" s "AB" v pražské Lucerně (jako host ve třech skladbách Lucie Bílá), sedmi videoklipů a bonusových materiálů.
Brichtu nahrazuje již v polovině roku 2002 Petr Kolář, s nímž skupina natáčí dvě alba - v roce 2003 Metalmorfóza a 2005 Warning!. Současně Arakain, aby symbolizoval tuto význačnou změnu, přestal používat dlouholetou "špičatou" variantu svého loga, kterou nahradil umírněnější "hranatou" verzí. Co se týče textů, po Brichtovi je začínají skládat takřka všichni - Kolář, Kub, Mach... Jenomže Petr Kolář, kterému Arakain pomohl se výrazně zviditelnit, vycítil šanci na popovém poli a po dvou albech se rozhodl skupinu opustit. Odchází taktéž dlouholetý bubeník Marek Žežulka (a taktéž do měkčích vod - Divokej Bill).

Jejich odchody otevřely Arakainu prostor pro novou krev - pěveckého postu se ujímá o co méně známý, o to sympatičtější Honza Toužimský a agresívnější a nápaditější bicí jsou dílem Lukáše "Doxy" Doksanského. S nimi Arakain vydává v roce 2006 svou zatím poslední řadovou desku Labyrint (nespojovat se skladbou Labyrint z alba Black Jack, název této desky je odvozen od věcičky Bláznův labyrint). S Machovou skladbou Ďábelská hra, která byla údajně v původní odlišné verzi nabídnuta Aleši Brichtovi, jenž ji ale prý odmítl, skupina pětkrát postupuje - jednou ale o fous, tzn. z posledního postupového místa společného pro rovnost hlasů s dalším interpretem - v hitparádě televize Nova Eso a získává tzv. Červené eso.

V roce 2007 Arakain realizuje projekt, který by asi v případě ostatních českých metalových kapel absolutně nepřipadal v úvahu: unikátní společný koncert s Plzeňskou filharmoniíí v pražské hale Eden. Tato výjimečná akce, jejímiž hosty byli i Lucie Bílá a Aleš Brichta, je zaznamenána na DVD Arakain XXV Eden, vydaného k 25. výročí založení skupiny (vychází společně se stejnojmenným 2CD), kterýžto videokotouč se týden (!) po svém vydání stává zlatým (podmínka 1 500 prodaných ks) a následně i platinovým (kritérium 3 000 prodaných kusů). Kotoučky zachycují obě části vystoupení - jak první se symfoniky, tak i druhou bez nich, tedy ve standardním metalovém provedení. Záznam první části koncertu byl rovněž odvysílán Českou televizí.

V roce 2008, v návaznosti na vydání cit. DVD, vyráží kapela, která běžně koncertuje na Slovensku a občas rovněž v Polsku a Německu, na celorepublikové turné, o jehož úspěšnosti asi netřeba mít žádné pochybnosti, zejména z toho důvodu, že začíná právě v Brně :-))).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak já nevim

(jirka, 27. 9. 2010 22:54)

Stejně jako Metallica u mě skončila v roce 1990 - poslední slušné album, ale už s náznaky budoucího úpadku - tak poslední co rád poslouchám od Arakainu je Black Jack. A k tomu samozrejme reedice starych veci. Kapela ma zustat verna svym fanouskum, menit styl podle modernich trendu je podle me chyba. Moc novych neprilakate a my starsi zustanem u vzpominek. Stejne jako je dneska moderni uvadet barokni opery, ktere mimochodem miluju, meli by Arakaini hrat svoji klasiku. Chapu, ze potrebuji tvorit a nejakou zmenu, jenze ja chci slyset Kata, kolonii termitů a peruť 311.

Poděkování

(Dědek, 22. 5. 2010 11:06)

Reaguji sice se zpožděním, ale reaguji upřímně - díky moc! Zdraví Dědek.

pochvala

(jerry, 22. 4. 2010 17:43)

pěkně napsáno ;)