Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor s Alešem Brichtou, zpovídal Dědek

28. 9. 2011

PSI ŠTĚKAJÍ,
ALE KARAVANA KRÁČÍ DÁL

aneb

MUZIKA JE UŽ TAK NĚJAK MŮJ ŽIVOT 

Aleš Brichta. Na sampleru Posloucháte Větrník...3 v roce 1987 ještě nevěděli, jak se tento člověk píše  – napsali Brychta. Dneska už zná jméno Aleše Brichty skoro každý člověk v této republice; dokonce i ten, který sleduje cyklus Soukromé pasti, v němž si Aleš nedávno střihl vedlejší roli rockera. Důkaz toho, že Aleš Brichta nehodnotí, zda hraje v televizi, anebo poskytuje rozhovor pro malinkatý web jako ten náš, je právě tady – přátelé, právě v tuto chvíli Vám přinášíme laskominu z největších: rozhovor s jednou z největších osobností tuzemského tvrdého rocku - ALEŠ BRICHTA je tady!

s7302451.jpgAhoj, Aleši.

Možná by se dalo čekat, že jako první otázku Ti položím, co říkáš na prohlášení svých bývalých spoluhráčů, tj. Libora Máči Matejčika a spol., k jejich rozchodu s ABBandem, ale já se Tě úvodem zeptám na něco jiného: co říkáš na skutečnost, že objektivně prakticky více než dvacet let figuruješ jako jedna z největších osobností špičky českého tvrdého rocku?
To je jednoduchá odpověď. Pokud mě takto fanoušci vnímají, je to pro mě čest a zároveň i závazek do dalších let, jestli tady budu ještě chvíli strašit.

A teď přijde zákeřně ta první nastíněná otázka: co říkáš po těch cca dvaceti vrcholných letech na shora citované prohlášení, z nějž prostě vycházíš tak, že bys měl dostat minimálně  „dvacet let natvrdo“?
Já už jsem se k tomu částečně vyjádřil na svých stránkách. Považuju to za sprosťárnu a de facto práci jediného člověka, který má navíc máslo na hlavě. Žalobu na ochranu osobnosti na nikoho podávat nebudu, protože mi to přijde trapné a nevidím důvod, abych někomu pomáhal se mediálně zviditelňovat, pokud toto bylo účelem. Vyznění toho prohlášení považuju za drzost, neslušnost a neúctu k lidem, kteří někoho dlouhodobě živí a sprosté kydání špíny. Ono se ostatně brzy ukáže co a jak!

Nicméně spoluhráči z ABBandu ti takhle hromadně neodešli poprvé. Nepřemýšlíš o tom, zda náhodou není chyba na Tvé straně?
Nazastírám, že jsem ve spoustě věcí bordelář a chápu, že to někomu může vadit. Situace ale byla jiná. Po minulém konfliktu, kdy dali kytaristé výpověď, jsem se od nich ke svému překvapení dozvěděl, že iniciátorem byl člověk, který v kapele zůstal.  Tentokrát jsem se rozhodl kapelu rozpustit sám, protože jsem po debatách s jednotlivými muzikanty a jejich přístupu k některým záležitostem, získal dojem, že to perspektivně do budoucna nikam nevede. A z mnoha stran mi i bylo doporučeno, že jediné možné řešení, je obměnit to zcela gruntu. Přiznávám se, že u některých lidí se mi to vůbec nedělalo lehce. Sice se považuju za striktně férového člověka, ale chyba může být i ve mně. Mám prostě svojí ideu, jak pokračovat dál a je to koneckonců moje kapela a ne Taneční orchestr Franty Vomáčky, tak na to snad kurva mám právo.

Na webu píšeš, že nové řadové album bude na jaře roku 2012. Jenomže to měla být deska Enola Gay už počátkem roku 2011 - to je prostě rok rozdíl...takže proč?
S kapelou jsme se během roku 2010 domluvili, že do konce listopadu dodají své demosnímky, či nápady, ale to se nestalo. Když jsem po Novém roce dostal konečně něco k dispozici, rozeslal jsem to komplet muzikantům, ať se k tomu vyjádří a udělají nějaký předběžný výběr, jestli se na některých věcech můžeme pokusit dál pracovat. Nestalo se nic. Upřímně řečeno jsem z většiny toho materiálu byl až znechucený, ale nechtěl jsem soudit sám. Tehdy mi poprvé došlo, že to takhle prostě nepůjde. Lidem z nové kapely jsem řekl, ať zapojí mozkovny, že se nikomu žádné limity nekladou a natočíme to, o čem budeme sami přesvědčení.

Jak se díváš do budoucna: bab v nové kapele Ti ubylo, není Ti to líto? A kdybych chtěl být obzvlášť protivný, tak budu konstatovat, že spoluhráč Ti odejde ještě dříve, než stane na pódiu… Ovšem značka Aleš Brichta je v tuzemsku natolik zvučná, že asi nemáš problém sehnat kdykoli nové muzikanty.
Kvalitních muzikantů je u nás dost, v tom problém není. Ale šlo mi především o to, aby to fungovalo i lidsky a všichni táhli za jeden provaz. Bubenice Jarka, která už byla jednou nohou v kapele, se nakonec rozmyslela. Ať už z důvodu svého osobního života, tak i tlaku, který na ní nastával a já jí musel respektovat. Ono není jednoduché, zvlášť pro šťastnou novomanželku, změnit totálně svůj život, dát v práci výpověď a vědět, že v následující době budu většinu času mimo domov. Probrala si to komplexně v hlavě a řekla, že se na to necítí. Navíc správný muzikant musí být trochu blázen. Uvedu ti to na příkladu basáka Santyho. Dělal rozhovor pro Rock radio a moderátor se ho zeptal, kdo je jeho vzor, v domění, že uslyší Steve Harris nebo něco podobného. On mu suše odpověděl: „Sid Vicius“ Rozhozený moderátor kontroval otázkou:“ Jak to, vždyť ten basák ze Sex Pistols přece vůbec pořádně hrát na basu neuměl?“ A Santy suše konstatoval: „O to přece vůbec nejde. To je právě ten rock´n´roll!“ Před nedávnem rodil. Čekali s kytaristou Georgem celou noc v porodnici a nad ránem napsali textovku, že vyrazí na Tour de bar. V osm ráno jsem jim psal dotaz, jestli se ještě udrží na nohou? Santy odpověděl:“Chodíme po hlavě páááččč jsme pankáááčííí!“ A když jsem mu napsal, že by aspoň mohl dát vědět ty informace o čerstvě narozené dceři, jak se běžně píšou – jméno, váhy, míry a tak, jeho stručná odpověď už mě vůbec nepřekvapila: „90-60-90“. Pochopil jsem, že bude nějakou dobu nezvěstnej. Ale uznejte, mít jako novou krev v kapele takovéhle pacienty, není to nádhera?! To je prostě inspirující. Vizáží fotrovatící dědek s fajfkou na zápraží, člověka prostě takhle inspirovat nemůže.

V tuto chvíli máte za sebou premiéru nové sestavy na koncertě v Plzni. Jaký máš Ty sám pocit z reakcí fans?
Já mám z prvního plzeňského koncertu pocit veskrze příznivý. Fanoušci byli skvělí a odpustili nám i nedostatky, které se tam logicky po pouhých pár zkouškách musely vyskytovat. Myslím, že ta energie tam i přes nervozitu a nesehranost musela být cítit. Moc se těším, až se to usadí a budeme to dávat opravdu do plných! 

Naposledy jste vydali „americké“ CD Grizzly. Je pravda, že původně mělo být pouze jako neprodejné Promo, teprve pak začalo vydělávat běžným prodejem, a pokud ano, proč ten komerční rozdíl?  A jak se hraje v Americe?
Nevím, kde jste vzali informaci, že se CD Grizzly začalo vydávat běžným způsobem. Už dávno před začátkem jeho natáčení bylo jasně řečeno, že jde pouze o promo album a pro ortodoxní fanoušky bude k dispozici pouze cca 500 kusů přes náš eshop. Tak to i je a bylo. Jediným experimentem je, že jsme zkoušeli technologicky a softwarově možnost stažení alba přes net za SMS, ale to činilo dohromady jen několik desítek kusů. Vydáno bylo pro promo účely, aby zahraniční promotéři viděli, že jsme schopni případně odehrát koncert i v angličtině. Kamarád z Dánska, který se má starat o promo v Západní Evropě, hlavně ve Skandinávii, a dostal ta CD k dispozici, ohlasy na něj má a jedná o možnosti vystoupení na festivalech i nějakém testovacím tour, ale není to vůbec jednoduchá záležitost. Uvidíme jak to dopadne. V USA se album líbilo jednomu rockovému DJovi z New Yorku, takže z něj něco pouštěl a skladba „Sleep Sweet Lucien“ se prý objevila i v širším výběru na titulní hudbu k nové řadě seriálu True Blood. Což by byl sice mazec, ale na tlaky zahraničních producentů nějaká česká kapela prostě nemá šanci zareagovat. Tam je to o něčem jiném :-).

Poslední řadové CD Deratizer bylo jistě ovlivněno nesmyslným mediálním napadáním Tvé osoby z rasismu. Nicméně zdá se, že to albu prospělo – prý se jej prodalo cca 25 tisíc kusů, což je na dnešní dobu úctyhodné číslo. Je to pravda?
Deratizera se prodalo přes PNS během týdne ještě před vypuknutím aféry přes 10.000 kusů, pár stovek si odebral Popron v rámci licenčního vydání s bookletem. Protože jsem chtěl, aby se poplatily, alespoň náklady spojené s lisováním a obalem, dohodl jsem se s managementem, aby v té době koncerty domlouval za ceny se vstupným zvýšeným o dvacet korun, že každému ke vstupu poskytneme CD zdarma.  To se bohužel domluvilo jen na pár koncertech a na některých dalších se rozdávalo u vstupu bez toho, aby za to byla jediná koruna. Vylisováno bylo tehdy do distribuce 30.000 kusů a ve skladu jich cca 10.000 ještě je. To znamená, že mezi lidmi je asi 20.000 originálů, což je v dnešní době velmi pěkné. Kdybychom si sami udělovali zlaté desky, byl by doubleplatinový  Dohoda tehdy zněla, že všechno zaplatím ze svého a pokud se dostaneme k nějakému výdělku, podělíme se o něj. Bohužel jsem přese všechno v červených číslech, čili ztrátový.

Myslím, že historicky spousta z nás tak úplně nechápe vazbu textu Ku-Klux-Klan a skladby Teror z alba Schizofrenie. První song působil dojmem, že rasismus odsuzuješ, naopak druhý text vyzněl trochu jinak. A do toho po letech vstoupil již zmíněný Deratizer. Mohl bys k tomu říct pár slov?
Já mám obecně protirasistické texty. Ku-Klux-Klan byl text o americkém černém rasismu, Teror zpověď ortodoxního skinheada v našich tehdejších podmínkách. Jsem textař a jde mi o úderné fráze sedící k hudbě. Když někdo napíše Hitlerův životopis, znamená to automaticky, že je nácek? To je přece pitomost. Jediná rasově podbarvená skladba na albu Deratizer je „Píseň pro bílou hůl“! Text Deratizera je o mém znechucení současnou situací u nás a je POLITICKY zaměřený. Vsuvka o cikánech kradoucích kola je jen upozorněním, že to všichni mají za normální a nic se s tím neděje. Upřímně řečeno jsem tenkrát jen využil jednoho trochu hloupého a nedomyšleného článku na musicserveru a celou tu „aféru“ popostrčil do médií kvůli propagaci alba já sám. Takže mi ta hysterie pak přišla až úsměvná.

„Ráno si k snídani zpívám / s Iron Maiden jejich Running Free“, to je song Arakainu M jako metal z roku 1983 - aneb pocta Iron Maiden. Jaký byl asi Tvůj pocit, když jsi byl z vůle firmy Popron Music v roce 1996 průvodcem zpěváka Bruce Dickinsona, třebaže tehdy mimo Iron Maiden (i „mimo“ debutové album IM), po Matičce Praze? Nebyl to tak trochu splněný sen - Ty, „malej“ Brichta a „velkej“ Bruce spolu?
Jak malej? Bruce je o hlavu menší :-). Já to tak nebral. Měl jsem možnost se před tím i po tom setkat s „velkými jmény“ a jen se přesvědčit, že čím opravdu slavnější (a ne nějaká okurková rychlokvaška) ten člověk je, tím je normálnější a na nic si nehraje. Strávili jsme spolu asi dva nebo tři dny, včetně jeho křtu našeho alba S.O.S. a my na revanš jeho Skunkworks v Čechách. Oni ostatně nic takového jako křty alb ve světě nepraktikují. Tam je to tiskovka, představení desky, rozhovory s nastoupenou jednotkou novinářů a šmytec. Bylo to poučné. Bruce byl obrovský profesionál vůči médiím, ale taky si uměl na produkci zařvat, když něco nefungovalo. Měl jsem možnost si s ním a Alexem Dicksonem (kytaristou, který ho tu doprovázel) příjemně popovídat, něco jsme vypili (naučil jsem ho pít Becherovku, kterou jsem v té době pil i já) a odnesl jsem si i pár veselých vzpomínek a zážitků.

V knize ARAKAIN - 20 LET NATVRDO se píše, že jsi někdy po vystoupeních zapadl někam do lesa nebo k rybníku a tam jsi seděl a seděl, kluci tě marně hledali, až ti ujeli, a ty ses pak musel dostávat všelijak domů. Dneska, v době mobilních telefonů, tohle už asi tolik nehrozí, ale není Ti právě líto, že „už to není takové“?
To bylo jen jednou, po jednom z prvních vystoupení v Čestlicích, kde jsem tehdy hrál fotbal a klub nám dělal zřizovatele. Napranej jsem po hraní seděl venku za hospodou a kluci, kteří mě nemohli najít odjeli těch pár kilometrů do Prahy. Určitě jsem neutekl do lesa a nezahrabal se do hromady listí, jako to udělal před mnoha lety Fanánek v České lípě po útoku nějakých skinů na Tři sestry po koncertě. Hledala ho tehdy celá kapela i technika, ale byl prý zalezlý a ani nedutal :-) Ale zpátky k tvému dotazu – oni jsou zase jiné věci a neméně zábavné. Jen nám ty mobily dost usnadňují komunikaci, aby právě k tomuhle nedocházelo. 

Je známo, že skladba Bílá paní, třebaže vyšla až na albu Ráno ve dveřích Armády spásy v roce 1996, patří k Tvým nejstarším autorským skladbám vůbec. Vzpomeneš si, kterou píseň jsi složil jako úplně první ve svém životě, jak se jmenovala a o čem byla?
To bych asi dneska už nebyl schopen identifikovat. Ale třeba „Barák na vodstřel“ patří vůbec k nejstarším a psal jsem ho ještě na základní škole.

Pakliže bys měl vybrat jednu skladbu ze své tvorby, již máš ze všech nejraději, byla by to která? S dovolením si tipnu: Ztráty a nálezy?
„Ztráty a nálezy“ způsobily, že jsem si uvědomil, jak velký vliv mohou mít mé texty na lidi. Napsal mi tehdy nějaký kluk dopis, že mu vlak ujel nohy a chtěl spáchat sebevraždu, ale po poslechu té písničky v rádiu si to rozmyslel. To se mnou dost otřáslo. Těch skladeb, na které jsem po textové stráce docela „hrdý“, je víc. Dodnes se ztotožňuji třeba s „Proč“. V poslední době, kdy se opravdu až urputně kácí nejen v našem muzikantském lese, mně trochu běhá mráz po zádech z mého textu na cover Coverdale/Page „Proč nenecháš mi na mým pohřbu hrát“  z alba Legendy 2.

A opačně: dokázal bys vybrat skladbu, která je podle Tebe absolutně nejhorší, jakou jsi kdy vydal?
Pár takových by se zpětně určitě našlo, ale nemám nějakou vysloveně vyhraněnou.

Aleši, Ty děláš strašnou spoustu věcí pro českej metal. Například Tvoje „eseróčko“ TTT Aleš Brichta se podílelo na aktuálním vydání 2CD Arakainu Black Jack / History Live. Neslýcháš náhodou, že to stejně děláš především „pro prachy“? (Spravedlivá poznámka: mně osobně jsi udělal tímhle vydáním obrovskou radost, a myslím, že nejenom mně – pokud vím, deska se prodává docela slušně).
To je spíš úsměvné, protože je z toho dneska opravdu pár korun. Poskytl jsem jako majitel práv licenci k reedici Popronu s tím, že muzikantům z Arakainu připadne nějaké procento z prodeje. Pro ilustraci z veškerých licenčních a honorářových odpočtů pro eseróčko mi přišly za první dva kvartály tohoto roku z Popronu čtyři tisíce korun. Takže se to asi tolik neprodává. Bral jsem tu práci s tím spojenou jako splátku fanouškům, protože jsou tyhle dvě CD už pár let v podstatě nesehnatelná.

Co říkáš na situaci, že tuzemská metalová scéna je poslední dobou nějak rozhádaná – namátkou Törr, Titanic, ABBand…
Já se v tom přece jen dost let pohybuju, takže těch informací mám hodně, ale nerad bych se k tomu nějak vyjadřoval. Někdo jiný může mít odlišný názor. Podle mě za tím vězí hlavně finance, protože díky situaci na scéně a pirátství muzikantům vysychají zdroje obživy a někde se to projevit musí. Za pár let si každý bude moct poslechnout leda stará alba a to, co si sám naťuká do počítače.

Už v minulosti jsi naznačil, že bys možná z této země i emigroval. Zeptám se Tě trochu jinak: chtěl jsi někdy v poslední době skončit s muzikou, čili emigrovat „z hudby“ jako takové?
Taky má člověk občas chuť se vším praštit, zvlášť, když tě znechutí a nekonečně otráví tvé okolí, ale pak si vzpomenu na pořekadlo“psi štěkají, ale karavana kráčí dál“. Muzika je už tak nějak můj život. Zastávám heslo, které měl v erbu Vilém Oranžský „Vytrvám!“

Jedna trochu odlehčená otázka: jak často slýcháš od svých fanoušků, coby ateista, že Tvoje hudba je „boží“?
Chodí mi i takové emaily :-). Sice to potěší, ale člověk musí brát všechno s rezervou, navíc je mi strašně trapně na něco takového odpovídat. Jeden náš moudrý politik, kterého si vážím, mi jednou řekl: „Lidi tě buď mají rádi nebo tě nenávidí a jejich množství roste úměrně tomu na obou stranách. Ale nejhorší věc, která může nastat je, že nikoho nezajímáš!“

A směrem k závěru symbolická otázka, kterou si zkrátka nemohu odpustit, i když možná nejsem první: v kultovní písni Arakainu „Proč?“ se zpívá „Nechte mi mý mládí / vždyť mi není šedesát“... Nedávno jsi oslavil padesátiny. Řečeno s trochou nadsázky, troufneš si tedy za necelých osm let vůbec zazpívat tenhle hit? :-)
Jestli ještě budu naživu a budu schopen zpívat, tak klidně. Příkladem je mi Petr Janda, který to zcela klidně zazpíval před lety s drobnou změnou „vždyť mi bylo šedesát!“.  Život je jen rock´n´roll a rockeři nestárnou (alespoň mentálně) a jak praví klasik „chlapi začínají žít až po padesátce, to jen na ženskejch je po dvacítce znát každá hodina!“ :-)

Aleši, velice Ti děkuji jménem našeho webu METAL-LINE za poskytnutí rozhovoru. Dědek.

Není zač.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

metal line

(michal, 19. 1. 2012 13:20)

aleš brichta zemně třeseni

rozhovor

(Tommy, 29. 9. 2011 22:25)

Tak jsem si přečetl tento rozhovor. Vím kolik je 1 + 1, ale tady mi něco nesedí. Cituji z jedné Brichtovi odpovědi ohledně prodeje CD Grizzly: "Jediným experimentem je, že jsme zkoušeli technologicky a softwarově možnost stažení alba přes net za SMS, ale to činilo dohromady jen několik desítek kusů.
Slovo -činilo- je minulý čas a aktuálně v eshopu stále nacházím toto album ke stažení za SMS za 99,- Kč.