Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze CD Nech si to projít hlavou

25. 6. 2008
ABBAND REJDÍ DOBŘE
&
JEŠTĚ NEVYSTŘÍLEL VEŠKERÝ PRACH

ObrazekRok vydání: 2007

Edice: CD

Vrcholy CD: skladby Když po tobě jdou, Džihád, Budeme rejdit, Ledová pláň

Propadáky CD: text refrénu Běž se bodnout

Zajímavosti CD: název písně Cizinec ve vlastní zemi Aleš Brichta na poslední chvíli změnil, z předchozího Cizinec v cizí zemi / na desce hraje a hudbu k několika písním složil kytarista Jiří Urban ml., syn Jiřího Urbana z Arakainu

Hodnocení CD: 85 %

Více než rok po vydání tohoto alba Vám přinášíme jeho recenzi. Zpoždění je jasně odůvodnitelné tím, že v době, kdy tahle deska vyšla, náš web ještě nefungoval. Časový odstup má ale i svou výhodu, netrpí totiž zbrklostí rychlých soudů.

Po přestupu Abbandu od letitého Brichtova Popronu k Sony BMG se nám také "zvedly ceny" - zatímco naposledy jsme za 299 Kč měli disky dva (Divadlo snů), dnes už jenom jeden. Zase je ovšem jako bonus přibalen stylový přívěšek s logem kapely ve tvaru patrony, ale jestli je to jedna z cest, jak český lid přinutit, aby nekopíroval a koupil si originál, to si nejsem vůbec jist..

S Divadlem snů si na své přišli milovníci plného kytarového zvuku a poměrně vyrovnané, syrové rockové muziky. Tato placka je hudebně pestřejší, osciluje mezi skoropopem a arakainovským thrash metalem z přelomu 80. a 90. let, kterýžto rozpřah ji do značné míry činí naprosto unikátní.

Pojďme na to.

V Arakainu Aleš Brichta skládal hudbu naposledy počátkem 80. let. Tady se k tomu vrátil jedinou písní, klipovou Když po tobě jdou, ale vyšlo to skvěle. Vynikající hitovka s dobrou melodickou linkou, výborným aranžmá (třeba ten nápad s trubkami je zkrátka fantastický) a jak aktuálním, tak vtipným textem ("přijde exekutor / horší než inkvizitor / můžeš bejt gladiátor / vypne ti radiátor", nebo "za dluh tři roky / a v zadku broky pro úroky") patří jednoznačně k výšinám alba, což stvrzuje i šikovně pointovaný klip s "přiznačnou" hereckou účastí Jiřího Pomeje a Romana Skamene (hráli bez nároku na honorář!). Na videoklipu lze ocenit i to, že při zpěvu "nahoře kradou všichni ruku v ruce" silně pravicově smýšlející Brichta v záběrech na TV obrazovku čestně nevynechal ani zástupce jím uznávané ODS…  

Další vrcholky pohoří Abband se jmenují Budeme rejdit - báječná rytmická koncertní odpichovka, opět s vynikajícími textařskými momenty ("vždycky to začíná tak vláčně a nevinně / duši mám v chromu a kůži v kůži povinně", či obrat "noc něco tuší, ví, že bude veselá"), a dále Džihád a Ledová pláň. První s perfektně rytmizovaným textem ve slokách a vynikajícím hudební nápadem v refrénu a druhá s tak nádhernou melancholickou náladou celé skladby, že to se prostě musí slyšet. A společný jmenovatel těchto dvou skladeb? Autor hudby, klávesista Zdeněk Vlč! Ten složil i další velmi dobrou věc, Cizinec ve vlastní zemi (název této písně Aleš Brichta na poslední chvíli změnil, snad po konzultaci s Iron Maiden...či spíše s fanoušky na vlastním webu brichta.cz - viz diskusní příspěvky z roku 2007).

To, že Brichta stále chrlí výborné textařské nápady, potvrzuje i námět Hrací kostky. Identifikace s hrací kostkou je podle mne jedním z jeho nejoriginálnějších textových námětů, jaký se mu za dlouhá desetiletí vrcholné hudební kariéry podařil.

Oproti tomu některé texty jsou výrazně slabší. Např. refrén Běž se bodnout, který radši ani nebudu citovat, je podle mne propadákem alba a člověk si při něm říká, cože to Aleš vždycky tak docela poctivě prozrazuje, že některé texty dodělává až na poslední chvíli ve studiu... Stejně tak např. velmi zajímavé téma apokalyptických Čtyř jezdců mohlo být podle mého názoru zpracováno nápaditěji, neboť předložená podoba mi tak trochu připomíná undergroundové projevy českého thrash metalu 2. poloviny 80. let (koneckonců, i hudba Jiřího Urbana ml., který na tuto desku přivedl thrashové vlivy, je zde příznačná). Tane mi na mysli myšlenka ...a pátý jezdec je strach, strach o nevyužití nesporného Brichtova talentu.

Nějak jsem se rozfilozofoval a to jsem ani neměl v úmyslu. Mazat už ovšem nehodlám, stejně jako Aleše Brichtu už nikdo nikdy nesmaže z výčtu největších osobností české rock/metalové muziky. Tahle deska, mj. s výborným zvukem a dvacetistránkovým bookletem s texty a snímky, jako kdyby někdo fotil manekýny s novými modely (no však!), sice nepředstavuje absolutní vrchol české rockové muziky, ale je to deska bezesporu dobrá, která současně - v návaznosti na "střelecký" motiv alba - nasvědčuje tomu, že Abband v téhle sestavě ještě nevystřílel veškerý prach, a mám takový dojem, že brzy přijde deska, která všechno rozstřelí... Zbrojní potenciál k tomu Abband má.

Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář