Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze CD Aleš Brichta Project - Anebo taky datel (2015)

...ANEBO TAKY BRICHTA!

Recenze / CD Aleš Brichta Project : Anebo taky datel / červen 2015

My všichni světem povinní, my všichni a čas. Pokud bych měl vysledovat jistou červenou nit nového Brichtova alba, pak by to byl zřejmě fenomén Čas. Důvodů k tomuto závěru mám hned několik:

1)    Samotný název alba Anebo taky datel je reminiscencí na Alešova středoškolská léta, kdy jako výraz odmítnutí čehokoli používali právě citovanou hlášku. Zkrátka cosi jako „ani náhodou“ nebo „nasrat jó nasrat“. A co je intenzivnějším zjevením podstaty času, než právě vzpomínka?anebo.png 

2)    Vzpomínka na metal? - Po hudební stránce na cédéčku jednoznačně probleskují „dávné“ metalové (a hard rockové) tóny, nejvýraznějším momentem je určitě úvodní skladba Kopytem sem, kopytem tam a zejména její samotný nástup s detonujícím thrash metalovým riffem, ale také na desce přítomná kytarová sóla;

3)    Rovněž textově je aktuální kolekce Projectu o čase. Za jakousi hymnu v tomto slova smyslu by bylo možno určitě označit song Mohyly v písku („Vládcem je čas / nad kterej nikdy není / co se v něm ztratilo“).

4)    Frontmanův zpěv – Aleš Brichta se v řadě věcí vrací ke svému vypjatému, lehce chraplavému thrashovému vokálu, jak jsme jej poznali na thrash metalových albech Arakainu Thrash The Trash, angl. verze Thrash! anebo Schizofrenie.

No a po úvodních tezích již konečně blíže. Je pravdou, že Anebo taky datel vyznívá po hudební stránce odlišně od předchozího kotoučku Projectu Údolí sviní, které bylo spíše přímočařeji heavy rockové, zatímco „datel“ si hledí mnohem více starší hard rock/metalové podstaty; a i s ohledem na předchozí Brichtův počin, byť s Triem a byť dle mého názoru skvělý, leč přece jen „poprockovější“  Papírovej drak, si troufám odhadovat, že „datel“ má už dnes zaděláno na to, aby se časem stal kultovní deskou (není-li jí pro někoho již dnes).

Jednoznačně největším hitem alba je píseň Hlad. Není to jenom otázka mého subjektivního pocitu, počet přehrání při reklamní před-premiéře na internetu, kdy právě Hlad u posluchačů jednoznačně vítězil, hovoří za vše. Fantasticky výrazná a mrazivá melodická linka zpěvu, nekompromisní „staccato“ doprovodná kytara a geniální, více než aktuální text, to jsou ony příčiny úspěchu. Upřímně říkám, že tohle je skladba, při níž mne opakovaně mrazí – vidím nekonečné čluny s uprchlíky a říkám si, co s námi vlastně bude? Ach, že by opět fenomén Čas? – V každém případě jde o jednu z historicky absolutně nejlepších věci, jakou kdy Brichta nazpíval.  

Na CD však podle mne není jediná slabá skladba, jediná věc, která by nudila, ať už se jedná o vynikající baladu Ve jménu krále, dále kompozice s velmi střelnými hudebními motivy Na co se ptáš nebo Mohyly v písku, rádiovku Páteční půlnoc, velmi překvapivou, ale svěží bluesovku Kousek nebe (myslím, že na živých vystoupeních by určitě neměla chybět) a tak dál a tak dál a dál a blíž, metalové kousky Kopytem sem, kopytem tam či titulní Anebo taky datel nevyjímaje.  

Ovšem zastoupené písně nevynikají pouze ústředními kytarovými riffy, ale co musím zmínit v neposlední řadě, jsou úžasná kytarová sóla. Zatímco na mnoha jiných deskách bývají sólíčka spíše jakýmsi „povinným“ doplňkem, který nepřináší melodicky nic zvláštního, zde se jedná o skutečné lahůdky, kdy většina sól obstojí jako samostatná strunná kompozice (za všechna zmíním alespoň senzitivní retro sólo v Bitvě s osudem, anebo nestíhatelné ultrasólo, vystřižené jak z thrashových dob Arakainu - Hlad).   

A propos, texty a již nastíněný „project time“. Fenomén času je přítomen buď ve větší či menší míře prakticky v každé písni. Krom té „časově“ nejúdernější, již zmíněných Mohyl v písku, zmíním reminiscenci Anebo taky datel („Stranický kádry / A starý hadry“ ... „Nějak mě rdousí / Stalinovy vousy / Jinak to nejde / Anebo taky datel“), Slunečníky do deště („Hloupý je, co bylo dávno / Všechno tak dávno / Jsme malý děti / Život letí / Pravidla hříchu / Zabily hrdost a pýchu“), Na co se ptáš („Možná se něco děje / Začíná tvůj pád / Země se celá chvěje / Pod kopyty stád“), Kopytem sem, kopytem tam („Kopytem sem / Kopytem tam / Vždyť už jsme zralý“), symboliku času a jeho budoucnosti v podobě proroků a vědem Ve jménu krále anebo bilanční pokoru v Kousku nebe („Všechno, co chci zapomenout / Všechno, co už v životě nemusím mít“).

Ale aby to nevyznělo jenom příliš dramaticky a filozoficky, Aleš Brichta dokáže téma času pojmout i výrazně veseleji – Páteční půlnoc (volné pokračování arakainovského Pátečního flámu z roku 1996?): „Už to vím, dneska nejde se spát“. Nezadržitelně postupující cyber-čas pak dokumentuje flák s příznačným názvem Cyber, zde je to ovšem opět věru dramatické.  

Ano, je to tak - Aleš dokázal vždy velmi úderně komentovat aktuální společenské dění kolem sebe (Rám křivejch zrcadel, Homeless, Ráno ve dveřích Armády spásy, Deratizer, Pan K. Lousek, anebo již v roce 2007 Cizinec ve vlastní zemi či nadčasový text Džihád: „Všechno kolem nás se nějak divně hroutí / všechno kolem nás se nějak divně kroutí / lidi kolem pláčou, smrt skloňuje pády / lidi kolem pláčou, slzí jsou vodopády“ ... „Namísto smíření slyšíš znít slovo džihád“.     

Aleš neměl nikdy nouzi o dobré muzikanty, takže instrumentální kvality zúčastněných hudebníků netřeba blíže komentovat. Navíc leckteré momenty (sóla) jsem okomentoval už dříve. Po této stránce se jedná pochopitelně o zcela profesionální desku, a to včetně zvuku (byť třeba sound kytar bych si dokázal představit i o něco řezavější, ale to je věc názoru), co je však nejdůležitější, že i přes přítomnost této profesionality album neztrácí svoji nespoutanou „lidovou“ atmosféru člověka, který muziku miluje a věnuje jí takřka veškerý svůj čas.

Uvědomme si například, že Aleš Brichta je snad jediný z generace původních tuzemských metalových průkopníků přelomu 80. a 90. let, který zvládne vydávat každý rok novou desku (a dobrou)! Zatímco jiní legendární muzikanti jsou rádi, když nové řadové album vůbec vydají, čímž nijak nezpochybňuji nespornou kvalitu (typicky Citron, Titanic, teprve letos má vyjít nová deska Kernu), AB má na kontě za poslední tři roky (2013 – 2015) tři plnohodnotná CD.

Booklet je sice úsporný 8-stránkový, ale jsou v něm obsaženy všechny texty, k čemuž má knížečka sloužit především, navíc obsáhlejší booklety produkt zbytečně prodražují. Výtvarnice Joanna Snazyk odvedla svými kresbami dobrou práci – nakreslila prostě „Anebo taky datel“!

Vzpomínám na elpíčko Vladimíra Mišíka ETC..2 z roku 1980 a song Jam Session, na text Václava Hraběte: „Až vás budou strašit krásou z které padá prach / řekněte že za kafe hrál tohle s vámi Bach!“ Možná je to tady zatím právě naopak, ale jde o krásný básnický obraz toho, že „sovy NEJSOU, čím se zdají být“.

A tak když mi bude zase někdo blbnout hlavu a přesvědčovat, že věci JSOU jenom tak, jak si to myslí on, vzpomenu si na Brichtu, se kterým sice ne vždycky souhlasím, ale kterýho si vážím pro jeho VLASTNÍ názor, a tomu dotyčnýmu řeknu slušně, opravdu velmi slušně asi jenom tři slova:

„Anebo taky Brichta!“

Tady Dědek.

brichta-homepage2.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář