Jdi na obsah Jdi na menu
 


S ALBERTEM NA PLZNI

aneb

PODVEČER V AMSTERDAMU

Článek nejen o hudbě a o pivu / pátek 1. srpna 2014, odpoledne – podvečer - večer / Brno - Plzeň - Amsterdam

Motto: „Áám-strdááám, tam si záá...kouřííím...“

Amsterdam je zajímavý město, ne nadarmo se mu říká Benátky severu. Voda, nábřeží, kola a tráva. A taky pivo, třeba Amstel.

Plzeň má taktéž svoje kouzlo. Historické pivní hladiny, ruch města, stopy minulosti a legendární světlý spodně kvašený ležák od Josefa Grolla.

Brno je krásný město, moje milovaný. Moře asfaltu, věže kostelů, lidské kroky a pivovary. Takže to pivo je už v tom taky.

Amsterdam je sympatický podnik v samotném centru města. Města Brna. Proudy lidí, kolem starý baráky, lidská zastavení a Plzeň. Nebo chcete-li Fénix.

Amsterdam, Plzeň i Brno mají spoustu památek, ale ve svých dějinách minulých či současných také spoustu osobností. A v případě Brna bych se zaměřil na ty hudební – Brno je spojeno s tvorbou Leoše Janáčka, jeho výraznou tváří byl pan Gustav Brom, s Brnem jsou tak foto.0141.jpgči onak spjati Jaromír Hnilička, Eva Pilarová, Pavel Váně, Zdeněk Kluka, Roman Horký, Martin Dohnal nebo Jaroslav Albert Kronek. 

Původně jsem myslel, že tento zážitek nechám čistě ve svém soukromém utajení, leč hlavou neustále projížděly dojmy jako vlaky, moje hlava se najednou stala pro tyhle pocity pitoreskním nádražím (možná i Nádražím Svět) a já najednou věděl, že to bez „reportu“ nepůjde. A tak jsem  se rozhodl „přehodit výhybku“ a svoje pocity z útrob a „útrap“ hlavy přesměrovat na papír, přičemž výsledek je zde - výsledek je zde a důsledky svých činů si ponesu já sám, až si to Albert přečte...

Ano, osud tomu nějak chtěl, aby se Brno propojilo s Amsterdamem, jedna Plzeň s druhou (a kdyby byly jednom dvě!) a jedno moje odpoledne s odpolednem právě pana Jaroslava Alberta Kronka.

Poté, co jsme probrali některé důležité pracovní záležitosti, odebrali jsme se do podniku Amsterdam. Ten se vyznačuje nejen výborně ošetřenou Plzní (tentokrát jsem jí dal přednost před svým oblíbeným pšeničným Fénixem, abychom byli s Albertem tak říkajíc „ve stejném dresu“, navíc jsem točenou plzničku již dlouho nepil a měl jsem na ni zvědavou chuť), ale též nachlazenými krígly, takže pivečko se i po načepování cítí ve sklenici jako v sudu a neprožívá nejapný teplotní šok.

Páni číšníci zde Alberta znají a dvě nádherné Plzně byly na stole cobydup. Byl jsem cobyžto pravověrný a myslím dosti výkonný pivař docela zvědav, nakolik se mnou Albert dokáže v pivu držet krok, protože jak známo, je milovníkem dobrého vína, ale obával jsem se zbytečně – při prvním škopíčku byl pozadu jenom o kousek :-). Je vidět, že Plzeň mu opravdu chutná.

A mně chutnala též. A zpěněná hladina kvalitního moku byla jednoznačnou příležitostí začít čeřit i hladinu hudebních vzpomínek, a taktéž hladinu hudební současnosti plus budoucnosti.

Kdož jste četli náš společný rozhovor, tedy Albertův a můj z roku 2011 (nekriticky si troufám říct, že se mimořádně povedl – pro úplnost odkaz zde), jistě víte, že Kronek koncem 70. let nazpíval v rozhlase duet se zpěvačkou Ludmilou Podubeckou - ve své době známá mj. z Mahagonu a ze spolupráce s Katapultem - nazvaný Křídla motýlí. I na něj dnes přišla řeč. Dozvěděl jsem se, že ho k dispozici nemá ani samotný Albert (sic!), ale snad jej mají v rozhlasovém archivu. I nedalo mi to, a už jsem poslal do rádia mejlíka, tož uvidíme, na výsledek su velmi velmi zvědav. Dám vědět!

Na svém mobilu mám přesně oddělené vyzvánění  (vše díky bratrovi Bobovi) – příchozí hovory mi oznamuje hit Blízko nás, esemesky lyričtější To jsme my a jako budíka mám nastavený V sobotu ne, což mi případá docela vtipné, když vstávám pondělí až pátek a v sobotu už to nezvoní. Chtěl jsem Albertovi to Blízko nás pustit (co kdyby ho neznal, že?), ale po pár vteřinách se ozvala maminka od vedlejšího stolu, že jí budíme dítě a jestli bychom s tím buzením prosím nemohli přestat. Ehm, byli holt příliš blízko nás. A jelikož jsme s Albertem oba slušně vychovaní, tak jsme samozřejmě s tím buzením přestali, takže Albert si holt ten šlágr až do konce nedoposlouchal, a bůhví kdy zas bude mít takovou příležitost, že...

Mimochodem, nedávno byla u mne v práci jedna kadeřnice odkudsi kolem Střelic, která samozřejmě Kronka taky zná, a při jednání mi zazvonil telefon, potažmo ono slavné Blízko nás. Rychle jsem hovor ukončil, ale dotyčná bryskně reagovala s tím, že ona má na mobilu pro změnu Půlnoční lady. Mazec, a a to bylo teprve dopoledne!

Jarda Kronek rozhodně není známý pouze v Brně či okolí svého bydliště. V Amsterdamu mi vyprávěl nedávnou historku z Prahy, z pivovaru U Fleků, kam se stavil na jedno černé flekovské,  a najednou to kousek od něj začalo u stolů šumět: „Ty vole, není tamto Kronek z Kernu?“ No jasně že to byl on... a už se rozjela podpisová hurá akce, včetně symbolických autogramů na autentické flekovské podtácky (mimochodem, jeden nepodepsaný má Albert na památku pod svým monitorem).

Zase trošku zpět, k dobám, kdy se Kronkova mediální sláva upevňovala  - psal se rok 1989 a jedna blíže neupřesněná kazeta s podkladovými nahrávkami pro debutové LP Kernu „...od narození“ letěla vztekle do kouta zkušebny. Který člen tehdejšího Kernu ji tam zlostně mrskl, si ponechám diskrétně pro sebe, nicméně postupem poctivé práce se z jmenovaných demonahrávek staly super skladby, jež se na koncertech kapely hrají úspěšně dodnes.  Inu, jak se říká – když se dítě rodí v bolestech, obvykle bývá krásný...

Zřejmě již pod vlivem, přesněji řečeno (aby nedošlo k omylu) pod vlivem již zmíněného úspěšného rozhovoru z L. P. 2011 nás nad už nevím kolikátým dalším Pilsnerem Urquellem napadla s Jardou další možná platforma interview, a sice ve stylu „pár slov ke každé vydanéfoto.0142.jpg písni“. Tedy, ke každé – to by byl asi hodně dlouhý článek, ale komentář k těm vybraným by opravdu mohl stát za to. Mno, uvidíme, zní to podle mne slibně.

Poté, co kvůli zdravotním problémům sešlo z plánovaného výročního koncertu se speciálním programem v brněnském Semilassu, chystá Albert se skupinou Kronek Alband nejen druhé řadové cédéčko, pro nějž má už i název, ten ale nemohu prozradit. V plánu má též další projekt, tentokrát knižní. Vše je zatím ve stádiu plánů a příprav, ovšem kdyby se Albertovy vzpomínky, myšlenky a pocity, tak skvěle prezentované v jeho básnických textech, prolnuly v onom projektu například s Machatovými karikujícími kresbami, mohla by to být docela slušná bomba na tuzemském literárním trhu! 

S postupujícím brněnsko – plzeňsko – amsterdamským klimatem jsme se snášeli do rozličných filozofických témat, jež přesahovala rámec výhradně hudební oblasti, ale zmiňovali jsme samozřejmě i další čistě muzikální otázky, třeba co bylo Albertovou inspirací k songu Žena, proč ji na koncertech hraje tak málo, ale že na nové desce určitě obsažena bude.

Časem si přisedla i Albertova přítelkyně Radka, společně si dali velice dobře vypadající tataráček, zatímco já jsem musel s díky odmítnout, neboť syrové maso mi v poslední době nedělá na trávicí trakt příliš dobře – narozdíl od syrové rockové hudby, již miluji čím dál tím víc. Masóóó! - I ukojil jsem žaludeček příbojem další pěnivé zrzky a bylo mi fajn. 

Ještě před tím vším mi Kronek pustil nějaké aktuální základy nových písní, ba dokonce tvrdil, že některé z nich jsou natolik čerstvé, že je shodou okolností slyším ještě dřív než spoluhráči z kapely (velmi si vážím této důvěry!). Mám takový pocit, že ty nahrávky byly velmi silné, velmi profesionální a zase o stupínek výš, o stupínek dál. Dál a dál.

Nad Brnem se smrákalo, ale jinak bylo hezky světlo: v bříšku žbluňkal Prazdroj, v duších bylo milo a v hlavě zurčela ještě spousta dalších informací, příběhů a pocitů z proběhlého odpoledne. Nedá se všechno sdělit a projevit, chtěl jsem jen prostřednictvím tohoto netradičního článku vyjevit obraz jednoho příjemného brněnského podvečera, do nějž se „promítla“ i další evropská města, a jedno z nich nese jméno...?

Áám-strdááám...

Tady Dědek.

Technická poznámka: fotografie byly pořízeny na místě činu operativně pouze přes mobil. Třetí snímek (jídelní a nápojový lístek s fotkami hudebníků) má bonusový charakter, byl pořízen dne 25. 4. 2014 v Cafe Gracian.  

Speciální poděkování: panu Jaroslavu Albertu Kronkovi. Když jsem byl v roce 1988 coby třináctiletý poprvé na jeho koncertě (pro úplnost – report zde), ani ve snu by mne nenapadlo, že s ním budu o více než čtvrtstoletí později sedět několik hodin na pivku a budeme rozebírat třeba i to, co se stalo – před tím čtvrtstoletím...

foto.0045.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář