Jdi na obsah Jdi na menu
 


29. 4. 2017

KDYŽ SE NIKDY NEPOTOPÍ GENIÁLNÍ MUZIKANT

Dějiny metalového Brna jsou neúprosné – naprosto zřetelně oddělí výrazné od nevýrazného. A tím výrazným myslím třeba TITANIC, KERN nebo ALBAND. Přitom pořád struny - výrazné, napjaté, napjaté k prasknutí...

Unikátní rozhovor nám s láskou sobě vlastní poskytl jeden z nejvýraznějších rockerů současnosti – Kytarista, Vokalista a Člověk MIREK HORŇÁK.

Mimochodem, Mirek v jedné odpovědi používá i jistý lehce přisprostlý výraz, jehož obdobné tvary najdete též ve Slovníku spisovného jazyka českého. ;-)

Go On!  

PAVLA MĚ SBALILA NA SILONKY

aneb

LETOS BY MOHLO VYJÍT CD ALBANDU

Motto: „Ono taky s fousatým zálesákem Liborem Machatou to ani jinak nešlo.“

hor02.jpgAhoj, Mirku. Do širokého povědomí fanoušků ses dostal svým působením v Titaniku, ale pro mne osobně je docela zahaleno, cos dělal předtím, sedmdesátý léta, a vůbec před založením onoho slavného parníku L.P. ... kolik vlastně? Názory se rozcházejí – 1984, 1982...

Po válce, kde jsem hrál v kapele a bojoval za Bolševika, jsem chtěl pověsit kytaru na hřebík, ale přišli kamarádi a rozmluvili mi to. Tehdy v r. 1978 jsem založil projekt Titanik (tehdy ještě s „k“ na konci), kdy mými prvními spoluhráči byli bubeník Lubor Dibelka a basák Petr Schelle, touto dobou nikde nehrající. Potom přicházeli a odcházeli další. V kapele se v průběhu let vystřídali (není poskládáno chronologicky) dva již zmínění, dále pak Pavel Audy (klávesy), tohoto času už není mezi námi, Zdenek Černý (basa, kytara, zpěv), jeho brácha Jiří Černý (basa), Láďa Škaroupka (kytara,zpěv), František, Goliš Drápal (zpěv), Honza Hamr (bicí), Jara Rakušan (basa), Jiří Jícha Hradecký (basa), Slávek Fric (bicí) a Milan Hanák (basa). Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Záměrně neuvádím členy nynější sestavy Titanicu, to už je jiná kapitola. Kapela se takhle měnila, hráči přicházeli a odcházeli. Dělali jsme i konkurz na zpěváka. Žádný, který přišel, se nám k naší muzice nehodil (přihlásil se i Petr Váša), takže nakonec zůstal u zpěvu s kytarou Zdenek Černý, což se ukázalo jako největší výhra Titanicu. Zdeny začal chodit k učiteli operního zpěvu, a to mu také prospělo. Začínali jsme s různými převzatými věcmi od Deep Purple, Uriah Heep, Def Leppard..., ale skládaly se i vlastní věci. V roce 1990 jsem projekt Titanic opustil. To bylo tedy velké zavzpomínání a snad jsem ta jména a data trefil.

Těsně před vstupem na vrchol poskytl Titanic, včetně Tebe, zajímavý rozhovor ještě pro socialistickou Melodii 8/1987. Tam mj. právě Ty říkáš moc zajímavou větu ve smyslu: Dali jsme si podmínku, že se na našich koncertech a zábavách alkohol podávat nebude. A tuto podmínku se nám daří plnit. Jak se na tento výrok díváš zpětně, nota bene Ty, milovník vína, a když na hudebních vystoupeních se běžně alkohol pije?

Při té památné větě jsem musel být hodně pod vlivem, když jsem něco takového vypustil z huby, i když, mohly tam být i jiné tlaky!!

Vybavíš si ještě, kdyžs’ v roce 1987 poprvé uviděl „slavný“ příspěvek redaktora Uhlíka  v dobových „komančských“ Aktualitách, kde Vás tak očernili, cos v tu chvíli cítil? Myslels třeba, že to může být konec?

To už je hodně dávno. Víš, já jsem ani moc nevnímal, co redaktor Uhlík řekl, ale spíš video, co bylo vzápětí puštěno. To nám totiž jaksepatří pomohlo a získalo popularitu. Takže i komáři se pletli, když mysleli, že nám tím uškodí. A to bylo dobře.

Ještě před revolucí se stala v souvislosti s Titanikem naprosto unikátní událost: slovenský Opus vydal elpíčko kapele z českých zemí, které normálně spadaly pod patronát Supraphonu a Pantonu, a nakonec se prodalo údajně 120 000 kusů. Zajímaly by mne Vaše dojmy, kdy jste se poprvé dozvěděli o zájmu Opusu na vydání alba? To musel být přece šok.

S vydání LP v Opusu nám pomohla naše dobrá kamarádka Jarmilka Šándůrková. I v tehdejší době sis bez známosti ani neškrtl. Šok spíš byl, když jsme se dozvěděli, že vůbec něco točit budeme.

Otázka, již nemohu vynechat, třebaže stokrát omletá, přesto stále poněkud zahalena tajemstvím. Tvůj odchod z Titaniku po Metal Celebration, v souvislosti s příchodem bulharského Džoro Enčeva. Po Brně se v té době říkalo, že Titaniku připadal ještě lepší než Ty, a proto jsi byl „odejit“. Co je na tom vlastně pravdy – a prosím prosím zcela otevřeně... ;-)

V tu dobu jsem chtěl z Titanicu odejít a to jsem taky udělal. Džorovi jsem pomáhal v rozjezdu v kapele. Probírali jsme spolu kila a harmonii skladeb.... Ne, že by to zrovna on potřeboval, ale usnadnilo mu to vstup do kapely.

Ty jsi následně nastoupil do mediálně ještě lépe rozjetého Kernu. Jenomže v onu dobu výrazně měkčího, protože oproti prvotním slušně hard rockovým singlům byla deska Lovci žen dosti pop-metalová. Nevadil Ti oproti heavy/speed metalu Titaniku tento žánrový přeskok?  

Je pravda, že když jsme s Kernem byli občas na jednom pódiu, měli jsme své fanoušky a tam bývala velká rivalita, ale jako muzikanti jsme spolu vycházeli vždycky dobře. Ono taky s fousatým zálesákem Liborem Machatou to ani jinak nešlo. A když jsem dostal od kluků z Kernu lano, chytil jsem ho. První deska Lovci žen, co jsem s nimi točil, byla, jak říkáš měkčího charakteru, ale vždy záleží hodně na smíchání desky a u míchačky nebyli ti správní lidé. Udělali z toho, co udělali. Sladký Kern.

V roce 1994 vydal Kern šokující album Totální tunel, které bych přirovnal k žánrovým zvratům Def Leppard na Slangu anebo v případě Tublatanky ke změně z Pánské jazdy na Patriota. Ta „kerňácká“ proměna tehdy velmi příjemně překvapila i známého redaktora Petra Korála. Nebyla ta změna soundu náhodou z Tvé hlavy? A prý jste ty písničky dali dohromady snad během 14 dnů ve sklepní zkušebně pod brněnským „svoboďáckým“ McDonaldem...

Vymazleným Totálním tunelem jsme si všechno vynahradili. Myslím, že můj přínos pro toto CD byl velký. Ale co se líbilo kritice (Petru Korálovi a spol.), se nelíbilo tolik fanouškům. LP Lovci žen kritice nepadlo do oka, ale zase se líbilo fans. Jak jsou ty cesty hudby nevyzpytatelné, že? A hor01.jpgještě k Totálnímu tunelu. Nevím přesně, za jak dlouho byly skladby nazkoušeny, jestli to bylo 14 dní nebo měsíc, ale šlo to zatraceně dobře a každý nápad byl zúročen v dobrou pecku. A bylo to opravdu na Svoboďáku pod Mekáčem.

Další překvapení nám Kern i s Tebou přichystal roku 2001, kdy vydal „pouze rockové“ CD Síla zvyku. Melody metal i hard rock ten tam. Kdo tehdy nejvíc skládal, resp. ovlivnil právě toto pro Kern nezvyklé vyznění desky?

Skládali jsme všichni, něco Libor, něco Jara a něco já. Myslím, že CD je povedené, možná z trochu jiného žánru, ale fanoušky bylo přijato. Album hodně ovlivnil Milan Cimfe, který dělal něco jako producenta. V průběhu let zjistíš, že každé LP či CD Kernu mělo jinou atmosféru a posluchač si mohl vybrat to svoje.

Už za dobu účinkování Jaroslava Alberta Kronka v Kernu začal paralelně fungovat projekt Alband. Zde ovšem paradoxně i přes svoje nesporné skladatelské a muzikantské kvality nedostáváš příliš prostoru. Anebo tak málo skládáš??? - Tudíž záměrně provokativní otázka – je v Albandu demokracie nebo despocie? ;-)

Alband je především projekt Jary Kronka, tak se v něm snaží ukázat, jak mu to všechno funguje. A ve většině kapel je zpěvák nejpopulárnější osobou a když má ještě takový hlas? Co dodat, že? A jak Jaru znám, tak mu to dělá zatraceně dobře. I když je demokracie všude, někde funguje víc, někde méně, ale pokud každý muzikant trvá na svém, může to vést k zániku společenství.

I přes relativně menší prostor se Ti podařlo složit dosavadní zřejmě největší hit Albandu, Svátek pátků. To je fakt zonka jako prase. Mohl bys prosím přiblížit okolnosti Tvé hudební inspirace, resp. okolnosti jeho vzniku?

Nemohl, protože to už nevím. Nahrávám si nápady na mobil, někdy i v noci. Potom motiv vyhodnotím, zjistím, že je to pičovina, anebo se mi to zalíbí a rozvinu dál. Někdy si nahraju celou věc v mém domácím studijku a může z toho vyjít taky ptákovina nebo se mi to líbí a dám k dispozici. Ne vždy je nápad přijat, někdy se dodělává. V šuplíku mám spoustu věcí pro různé žánry (i když toho možná tolik nebude).

Kromě svých domovských kapel ses vždycky snažil i o vedlejší aktivity. Jednou z nich je i dosti poprockový projekt PAMIR, který jsi natočil se zpěvákem Pavlem Vackem (ex-Metanoon, ex-Kern). Krásný název: PAvel, MIra – PAMIR. Můžeš mi prosím říct nějaké bližší okolnosti – proč to vzniklo, kdy to vzniklo, kdo textoval, proč to nikdy nevyšlo a tak? A propos, obal k tomu připravoval slavný designér Libor Machata...

Byl jsem osloven Pavlem, jestli bych mu nedal dohromady pár věcí. Znal jsem jeho hlas a postavil písničky na něm. Z pár věcí bylo nakonec celé CD. Slavný designér Libor Machata navrhl obal a písničky zrovna i otextoval. S Liborem je a byla vždycky dobrá spolupráce. On je totiž výborný muzikus a hlavně dobrý člověk (pokud nemá v sobě 10 promile :-D). Pavel měl s tímto projektem určité plány, které nakonec nevyšly. Tak už to někdy bývá.

Aktuálnější je asi Tvůj sólový kytarový program, kde hraješ opravdu velmi rozličné věci, včetně kousků klasické muziky. S ním jsi ovšem zatím vystoupil pouze mimo Brno, kde jsem z důvodu lenosti bohužel nebyl. Čili mám na Tebe takovou dvoj-otázku: co všechno vlastně tento Tvůj program zahrnuje a proč ne v Brně? Já osobně si myslím, že v nějakém odpovídajícím komorním prostředí by bylo vyprodáno.

No myslím si, že jsi zaváhal, protože momentálně jsem s klasikou skončil. Bojuju totiž se zánětem šlach na rukách a hraje se mi hůř, než bych potřeboval. Ale třeba se to někdy spraví a potom...

Svého času jsem se doslechl, že jste plánovali i nějaký společný kytarový koncept s Luďkem Savanou Urbánkem (Stejšn, ex-Sax, ex-Terminator aj.), bohužel však o tom nevím nic bližšího...

Ano, dávali jsme něco dohromady, ale skončilo to na nedostatku času nás obou.

A teď od všech škaredých mužů ke krásným ženám! ;-) Coby manžel kytaristky brněnské dívčí skupiny LORETTA Pavly Horňákové, dříve Musilové, prý momentálně vykonáváš jakousi supervizi nad jejich novou tvorbou. A mám tedy zase v podstatě dvě otázky, ale klidně řekni i cokoliv jiného. Jak se Ti líbí Lorettin připravovaný nový hit, který složil Emil Kopřiva, a nemrzí Tě, že Tvoje žena hraje aktuálně tvrdší muziku než Ty? ;-)

A ještě jedna věc mne strašně zajímá: jak a kdy jste se vlastně s Pavlou seznámili, kdo koho sbalil? ;-)

Když jsem uslyšel nástřel Emilova hitu, řekl jsem, že to musel složit nějakej zhulenej indián (Dobré trávy kouříš, Vinnetou!). S indošem jsem měl pravdu, Emil Kopřiva je takový zrzavý pačesáč z indiánova. A postupem času se z nástřelu stala dobrá věc. Co se týká druhé otázky, jak víš, koncem roku jsme dali dohromady sestavu The Past a hráli na koncertech „Souboj rebelů“ s Dodo Doležalem, Alešem Brichtou a Citronem. To jsme s Pavlou cvičili bigbít spolu a připravovali se na koncerty. A tak jsem jí nemusel závidět. To jsem dopadl co, brnkám si s babou! Jo, a jak jsme se seznámili? Sbalila mě Pavla na silonky, které měla na nohách!!!

Mirku, pověz mi prosím, jestli máš ještě nějaké další hudební aktivity, o nichž nevím anebo na které jsem zapomněl.

Momentálně je prioritou Alband, kde připravujeme (už dlouho) nové CD. Ale myslím si, že by to letos mohlo vyjít!!!

A jakou prosím poslouchá hudebník, který na pódiu zakusil heavy/speed metal, akustický rock i vážnou produkci, jakou poslouchá hudbu. Resp. jinak – řekni mi prosím třeba tři Tvoje nejzamilovanější desky.

Poslouchám muziku různých žánrů, od bigbítu po klasiku. Dokonce i moje dcera Erika mě zásobuje povedenými kousky, které si rád poslechnu. Třeba Imagine Dragons. Já, protože mam veliký aparát k domácímu poslechu, pár reprobeden 75 kilo těžkých, které krmím Yamahami ahor03.jpg Denony, si poslechnu hodně kvalitně Dream Theater, Stinga, Jesse Cooka, to je takové super Španělsko, Albinoniho, no, jsou toho mraky. Nemůžu říct, která muzika je lepší, každá je jiná a má jiný náboj a poslouchá se při různých náladách.

Mirku, je tady závěr rozhovoru. Napiš co chceš, ale mne by zajímalo, jestli existuje nějaká otázka, na niž bys rád odpověděl, ale nikdo Ti ji nikdy nepoložil, a pokud ano, tak máš taky prostor.  

Já myslím, že už jsi ze mě dostal moc a momentálně nevím, co bych ještě dodal.

Miro, děkuji Ti velice jménem našeho webu METAL-LINE za rozhovor a Všechno Dobré zejména k té druhé šedesátce!

Zdravím čtenáře a příznivce METAL-LINE a dobré muziky a těším se na ně na našich koncertech. A ať vám váš web METAL-LINE funguje jako doposud, protože máte velkou zásluhu na dění kolem muziky, muzikantů a kapel.

Dá se poděkovat ještě jednou? Dá. – Díky, tady Dědek a METAL-LINE.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář