Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze CD Kronek Alband Kalibrace smyslů

17. 11. 2009
POCTIVÉ VIBRACE JEDNÉ KALIBRACE

aneb

SMYSLNÁ DESKA TĚŽKÉHO KALIBRU

ObrazekRok vydání: 2009
Edice: CD
Vrcholy CD: všechno
Propadáky CD: nic
Zajímavosti CD: píše se o nich průběžně v následující recenzi

Hodnocení CD: 100 %


HMÁTL jsem po nich tak říkajíc se světlicemi v očích, v naději, že konečně budu mít všech pět pohromadě. Ano, bylo jich pět. Pět kusů ještě rozžhaveného CD skupiny Alband Kalibrace smyslů se jakousi šťastnou souhrou náhod dostalo do spárů naší rozvětvené rodiny zhruba týden před datem oficiálního vydání. Jak symbolické - pět výlisků, stejně jako pět smyslů, jichž se albandovská kalibrace týká; odtud i pět měřicích "ciferníků" na titulní straně obalu. Jeden exemplář CD jsem s dovolením zakoupil pro sebe, takže můžeme jít na to, třebas s heslem ČICHÁM, ČICHÁM dobrou muziku.

Album přináší v takřka hodinové stopáži 11 úplně nových skladeb (no, úplně nových - ty písně již v drtivé většině zněly na koncertech a řada z nich získala punc hitů) plus jeden kernovský bonus, ovšem ve zcela odlišném aranžmá, taktéž z živých produkcí známý; "cikánské" Absolutní sólo znělo například již v roce 2007 v klubu na Leitnerce, tehdy ovšem o Kronkově kapele vědělo jen pár zasvěcených, anebo L. P. 2009 v Dobrém ránu České televize.

Hudební škatulka? Velmi obtížná odpověď. Navrhoval bych spokojit se s obecným zařazením akustický rock, případně s dodatkem "inspirovaný též některými dalšími hudebními vlivy" (jako např. blues nebo folk). Kronkův hlas je totiž natolik silný, a nejenom rockový, ale vlastně metalový, že i kdyby zpíval cover kupříkladu Karla Gotta, bude to prostě nářez jako hrom.

Já osobně si navíc myslím, že muzikální atributy většiny zařazených písní odpovídají kompozicím žánru hard and heavy, akorát že hraného akusticky. Elektrický kabát by jim zkrátka myslím také slušel.

Nastolená akustická platforma se sice tváří něžněji a křehčeji než obvyklé ra-ta-ta, ale v rámci relativně komorní pozice burácí, vibruje a naléhá paradoxně možná mnohem víc než leckterý heavy metal. Tento podiv je lehce vysvětlitelný: akustické pojetí dokáže daleko lépe pracovat s "tichem", jehož přítomností jest vytvářen dokonalý kontrast s momenty, kdy do toho muzikanti řežou jako o život. A že do toho fakt řežou.
Těmi říznějšími songy, které vyznívají opravdu skvěle, jsou Na sál!, moje zamilované Šaugle On The Road, Byly noci, osvědčený hit Svátek Pátků anebo třeba právě novodobé zpracování kernovského Absolutního sóla. A naopak těmi baladičtějšími, klidnějšími, nebo chcete-li meditativnějšími, jsou kupříkladu - opět prověřená pecka Kde je oheň, Náruč dobrýho světla, duet Důlek na míru či O snech a lžích, které vyznívají - také skvěle.

Možná mi nebudete věřit, ale já na téhle desce nenalézám jedinou slabší písničku. To není kalibrace, to je koncentrace mimořádných hudebních nápadů. Samozřejmě že některé věci se mi líbí víc a některé míň, ale tady je to, jako když kráčíte po horském masívu: i z těch nižších vrcholů je prostě nádherný výhled.

A je nutno přistupovat obezřetně zejména k novějším plodům: se středním proudem koketující rádiovka Důlek na míru ("éterickou" premiéru si odbyla v Českém rozhlase Brno) vám může zpočátku trochu křivit obličej, teprve s postupujícími POSLECHY se rozevře její skutečný půvab. Oproti tomu další z nejčerstvějších věciček, Byly noci, se zdá otvírá velmi rychle, určitě i díky zdařilému "sekanému" aranžmá v podruhé hraném refrénu.
 
S genialitou muzikantských nápadů si dobře "dopisují" výborné texty, představující v podstatě rockovou poezii nejvyšší kvality. Ve svém souhrnu jde zejména o určitou životní výpověď, možná zpověď, jakousi bilanční záležitost, přičemž bilance a kalibrace jsou sestry minimálně nevlastní. Kronek dobře ví, že už v životě něco prožil, má svoje chlapská léta, cítí to, a mnohokrát to dává patřičně najevo, slovy především svými ("Vrátí se vůbec někdy co bych chtěl? / Život jen tak proletěl / Měl zpoždění a ztráty" - Paperback, "Byly noci zkoušeli jsme hrát / Krupiérkám štěstí přálo nebe / Z ušmudlaných žetonů zbyl jen prach / Do talónu vsadil jsem sám sebe" - Byly noci, "Co bylo předtím a co potom / a co to teda vlastně je / jak dlouhá může být ta cesta / před velký vrata do ráje" - Na sál!), ale i Machatovými ("Jdou léta jdou / letí a pádí / řítí se nocí jak vlak / Tmou s černou tmou / splývá mý mládí / potmě ho věším na věšák" - Knajpa u Indiána, "V trezoru stárnou účty ztrát / A tmou zní zvon, houpá kyvadlo v nás...Kdo ví co je víc / když polykáme smích nebo slzy / jako dým z natě čpí vzpomínky dávných dnů" - O snech a lžích) ...slovy Machatovými? - hmm, zřejmě v Albandu začíná bilancovat nejen Kronek.

Nikolivěk pouze obsah textů, ale i jejich formy stojí za pozornost: příběh písně Na sál! totiž vypráví samotná Smrt ("U hlavy u nohou stojím a trpělivě čekám"... "Po týdnu otevřený oči / a já mám zase jednou zlost"), v textu Eagle Scout Kronek originálně personifikuje Vzduch ("Já jsem jen vzduch / mě se můžeš nadechnout") anebo v Důlku na míru osobně promlouvá k Lásce ("Nikdo tě nezváží jak povinnej sběr / i když jseš na tunách papíru"). O lásce se toho skutečně napsalo hodně, ale tato výpověď se v těch tunách určitě neztratí.

Skutečnou konkrétní vzpomínkou jsou pak Šaugle On The Road, jež nás vrací do kolotočářského "horkého června roku 65", čili o takřka půl století zpátky!

Naopak více než aktuálním tématem se zabývá Náruč dobrýho světla, která poeticky čerpá z Kronkovy velké záliby - fotografování. Koneckonců, součástí bookletu jsou i jeho "kalibrační" fotky. Třebaže v druhém smyslu textu - anebo tom prvním? - asi nejde o fotky skutečné, ale o fotky, obrazy, které nosíme v hlavě, v životní paměti ("fotím ji z ruky / na dlouhý čas"..."v hlavě ohňostroje a vlaky co jen projedou / rozmáznou se mi fotky bez stativů").

Možná ještě poznámku k songu Eagle Scout, který je věnován Stevu Fossetovi; text byl údajně napsán v době, kdy byl tento známý světový dobrodruh po své poslední cestě nezvěstný, teprve posléze se zjistilo, že zahynul. V tomto kontextu je tedy nutno chápat stěžejní otázku "Steve jak se máš", ačkoli je fakt, že tohle zvolání zůstává aktuální i s vědomím Fossetovy smrti. 

Prizmatem autorského zákona, o hudbu se postaral převážně Jarda Kronek, Mirek Horňák přispěl dvěma kousky: Knajpa u Indiána, Svátek Pátků. JAK má drtivou převahu i v textech, třikrát Libor Machata - kromě Horňákových věcí též O snech a lžích, což je velmi překvapivě jediná věc, kde se "pokrevní bratři" Kronek s Machatou autorsky potkali. Některá témata ovšem nebyla zrealizována, např. Machatova Věštba cikánky, což je určitě škoda. 

Instrumentální výkony zúčastněných pánů jsou tradičně bravurní. Vyhranost a muzikální nadhled je znát v každém tónu, akordu či úderu, takže si můžete lebedit ve famózním Kronkově zpěvu, Machatově invenční base (mimochodem, kontrastní anglicko-české spojení "fretless baskytara", čili "bezpražcová bassguitar", mne fakt dostalo), úžasných Horňákových kytarových kreacích anebo v báječně "klouzavých" Fraňkových bicích.

Tady se trochu zastavím, vždycky mne uchvacovali bubeníci, kteří dokázali do bicích nemlátit jak do koberce, ale tak říkajíc po nich jenom klouzat. Schválně se do Fraňkových bubnů zaposlouchejte, jsou fascinující. Z bubenických legend si podobnou nenásilnou, ale přesně žádoucí hru vybavuji například u současného Jiřího G. Hrubeše.

A pochválit je nutno i zástup šikovných hostů, který má značný vliv na skutečnost, že aranžmá písní je poctivě pestrobarevné, až jen ZÍRÁM: zpěvačku Petru Soukalovou, která si s Kronkem střihla nejenom duet Důlek na míru a jejíž zpěv, o co méně je nápadný, o to je vlastně výraznější, akordeonistu, čili tahacího harmonikáře Františka Šíra, jehož nástroj dodává Paperbacku mrazivou, (bez)útěšnou "hospodskou" atmosféru, trefně podporující obsah textu, klávesistu Zbyňka Petrželu (přispěl též úchvatným zvukem samplované flétny do Knajpy u Indiána) anebo Michaela Vašíčka, který obsluhoval dobro, mandolínu či kontrabas a v jehož studiu St. Michael v Benešově (u Boskovic) se celá deska natáčela.

A pana Vašíčka tudíž nutno pochválit i za vynikající zvuk. Bezvadná čitelnost všech nástrojů, přitom celkové hutné vyznění hudby, to je další zdařilý "moment" celého projektu Kalibrace smyslů, který CHUTNÁ pikantně i lahodně zároveň, včetně 16-stránkového bookletu se všemi texty a profesionálními uměleckými fotografiemi.
O snech a lžích? Tahle deska nelže, je mimořádně upřímná a poctivá, a je vlastně takovým malým (nebo spíše velkým) splněným muzikantským snem. A určitě nejenom muzikantským.
 
A proto jediné, čemu tak úplně z téhle podařené desky nevěřím, je skutečnost, že by ten "Machatovic" demižón, o kterém se zpívá ve Svátku Pátků, mohl být někdy večer plnej :-)

Dědek
  
Bonus - pozvánka na křest CD ALBANDU ze strany našeho webu METAL-LINE: 

"Všichni sem, pojďte se napít. Pojďte, vy nezahrabené mrtvoly, a poručte si svou jedovatinu. Všichni sem, všichni. Tohle je má noc a já se dneska roztočím. Zítra mi bude třicet a to už budu dědek. Dneska se ještě naposled rozšoupnu jako mladík. Točíte se všichni se mnou? Tak se hrňte, teda. Hrňte se!"

(Elam Harnish - Bílý den - Jack London)
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Bravo!

(Cethy, 19. 11. 2009 7:51)

Obrovská pochvala za krásnou recenzi, obrovská pochvala Albandu za skvělé cd. Dědek to napsal skvěle, cd nemá chybu, konečně jsme se dočkali. Křest proběhl se sváteční atmosférou a měli jsme možnost si ten večer užít opravdu na plný pecky. Díky za krásný zážitek.