Jdi na obsah Jdi na menu
 


Paměti včerejšího dne...

26. 9. 2009
Přátelé, já to věděl, já to tušil. Jednou se to prostě muselo stát. Jenom jsem netušil, že to přijde tak brzo. Uf. Hrůza! Ještě teď se z toho orosuji, ještě teď se z toho potím, ještě teď mne z toho mrazí, ještě teď... Promiňte, já nerad, ale opravdu to jinak nejde. Já vím, nevíte pořád, o o co jde. Já skoro taky ne. Je to ale fakt příšerné. Chápejte, no prostě si ze včerejška (opravuji: z nádherného včerejška) nic nepamatuju. Prostě nic. Vůbec nic. Lautr nic. Čímž dokazuji, že včerejšek byl skutečně nádherný.:-) Omlouvám se, ale věřím, že ke mně budete shovívaví a nikde to na mne nebudete šířit. Jinými slovy - report tudíž nebude. Paměťové stopy jsou tak mělké, že vlastně -žádné nejsou. Takže se mějte moc hezky, kdo tam byl, ten ví, o čem mluvím (a ví, co si nepamatuji), kdo nebyl, aspoň přijde příště. Mějte se krásně a dobré muzice zdar!

P.S: Jo, a ze všech, čili asi tisíce fotek, se bohužel podařilo jenom jedna jediná, a ta je poctivě tu:   

Obrazek


Kdo by si přece jenom chtěl nějaký report přečíst, tak je tady.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář