Jdi na obsah Jdi na menu
 


12.10. 2013 - Kronek Alband - Rájec-Jestřebí, sokolovna

RÁJ JE TŘEBA

aneb

DRINK BEER!

Report / Kronek Alband / sobota 12. října 2013, po 20. h. / Rájec-Jestřebí, sokolovna

Daleko, ne navždy rozhodli jsme se jet – před velký vrata do Rájce; do Rájce-Jestřebí, kde si kdysi tamní sokolíci postavili sokolovnu a kde v sobotu hrál band zovaný Kronek Alband, v rámci svého náročného „olympijského“ týdne, příjemného hattricku Rájec – Gracian – Sokec.

Řítili jsme se nocí jak vlak, ale v tom průsečíku cest, přesněji řečeno v obci jsme museli přibrzdit, a to jednak doslova a jednak pomyslně, protože jsme vůbec netušili, kde se místní sokec nachází. Tož jsme teda oslovili místního kolemjdoucího, který na naši noční navigační otázku reagoval také otázkou,img_1131.jpg jestli máme volný místo v autě, že tam jde taky. Měli jsme volný místo v autě, a tudíž chlapík už TAM nešel, ale jel.

Byl vlahý večer roku 13, voněl po mandlích a my jsme vstupovali do útrob toho správnýho místa, kde nemůžeš spát. Nádherný, pitoreskní interiér sálu, včetně sympatického útulného baru si nás okamžitě získal, zatímco my jsme „získali“ pocit, že tady jsme dnes opravdu správně.

Byla noc, tak zkuste hoši hrát! A oni to ti naši chlapci milovaní zkusili a ono to vyšlo. Začínala bouřlivá noc, kdy se nechtělo spát, začínala dlouhá noc, které vládli barmani a která byla před námi a ... začínal fantastický rej, sladký jako krém.

Tak Blízko nás se bohužel nehrálo, ale hrála se spousta jiných hitů, z desek Kernu (Noci vládnou barmani, Daleko a navždy, To jsme my, Absolutní sólo) i Albandu (Svátek pátků, Byly noci, Kde je oheň, Knajpa U indiána, Šaugle on the road...).

Třebaže sokolovna nebyla zdaleka (ani zblízka) vyprodaná, publikum bylo od samotného počátku naprosto fantastické: zatímco jindy se rozjíždí zlehka, resp. ztěžka, pozvolna, pomalu, tentokrát jsme vyváděli  hned zkraje – aplaus, tleskot do rytmu, křiky a pokřiky, hej hej héééj! Bylo vidět, že relativně menší počet návštěvníků má i svoje nesporné plus – sešli se zkrátka lidé, kteří mají Alband opravdu velmi rádi, moc dobře věděli,  na co jdou, a věděli, že tenhle večer si prostě chtějí UŽÍT – ztracený duše zkrátka přišly na bezva mejdan.

Jaroslav Albert Kronek nám ukázal pár vzorků ze svého šatníku, v první části (před přestávkou) měl na sobě triko obsahující nápis WILD (i ty divochu jeden!), aby se následně pro druhou půli jako správný býk převlédl do červeného sloganu „DRINK BEER“. Jo jo, Alberte, pivo je moc dobrej drink, i když já ten večer pil preventivně zejména radlery, operativně panem vrchním na mou prosbu míchané z piva a Kombajnérky, protože nic jiného jsem od webmastera radši neměl povolený. Inu, holt to nebyl první den víkendu a už jsem měl něco za sebou, což na mne mé okolí bohužel nečekaně poznalo, heh. 

Ale chutnalo mi, chutnala mi muzika, a to i přesto, že akustika rájecké sokolovny nebyla alespoň v prvních řadách nikterak výstavní, nicméně když jsem si přesedl o pár sedadel dozadu, bylo to tam! Aneb člověk zkrátka musí vědět, na které židli sedět.

„Pěticípá hvězda“ Kronek – Franěk – Petržela – Horňák – Machata dělala v sokecu dost velký ratata a bušila na vrata. Nebesa! Nasál jsem dalšího radlera, tak tenhle sál, to jo.

Asi jsem ten den opravdu nebyl úplně v pořádku, protože když se začala hrát další skladba, s naprosto vážným výrazem jsem se Cethy a Žaby ptal „Sakra, není to něco novýho?“,  aby mne Cethy patřičně umravnila slovy „Fernetový oči“. Mno, takimg_1187.jpg to bychom měli. :-)

Ale na novinky, jež nejsou zachyceny zatím na žádném albu, pouze na YouTube, pochopitelně došlo, a tak jsme si mohli vychutnat třeba „golišovku“ Jednou se vrátím (prý má v této skladbě totiž prsty i basák Charlie The Bomber Franta Goliš Drápal, který hrál kdysi s Kronkem právě v dřevním Kernu, tedy ještě než tam nastoupil „skelný“ Machata), Zabiju to prase anebo Let let.

Úspěch celé akce zpestřila tombola, při níž se daly vyhrát albandovské výrobky. Sice jsem nic nevyhrál, ale to mi nemuselo až tak vadit, poněvadž jednak kronkovské kotouče všechny mám (včetně unikátního singlu Albandu, o němž už dnes moc lidí neví – připomínám, že vyšel krátce před debutem Kalibrace smyslů v listopadu 2009 jako příloha časopisu Jak na počítač (JNP) a obsahuje songy Paperback a Eagle Scout) a jednak si myslím, že ten večer jsme vyhráli všichni, kteří jsme do sokolovny přišli. Vyhrál jsem já, vyhrála Shaumal, vyhrála Cethy, vyhrála Žaba, vyhrál Bob, vyhrál Míťas... a kluci na pódiu si myslím taky docela vyhráli.

Již po koncertě stojím před sokolovnou, fotím, mám tu čest zapět si s Albertem již zmíněné Blízko nás, noc se loudá k svítání a já vím jedno: ta noc dnes, ta je vážně skvělá. Ani ne první, ani ne poslední - ta příští, kdy se opět sejdem, se udá již tuto středu v brněnském Cafe Gracian na Lidické 17.

Kdo ví, co je víc?

Tady Dědek, fotky Míťas.

P.S.: Tak, ples skončil, du vrátit šaty. :-) Vlastně nééé, potřebuju je ještě na středu a sobotůůůů...aneb jak by řekl Bob Záruba, vítej zlatý hattricku!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování

(Dědek, 15. 10. 2013 21:57)

Cethy, děkuju opravdu moc. Tvoje příspěvky mi udělají vždycky obrovskou radost. Ještě jednou díky, tady Dědek.

neuvěřitelný report

(Cethy, 15. 10. 2013 7:33)

Teda smekám Peťo, nechápu, jak si to všechno pamatuješ. Napsal jsi to hezky a Fernetový očí dle prvních tónů opravdu zase tak poznat nešlo. I já musela trošku přemýšlet. Příjemný večírek, těším se, že si to ve středu zopákenem :-)

Díky

(Dědek, 15. 10. 2013 0:07)

Kamaráde Rwilde, díky moc! Zase skvělej komentář ;-) Je fakt, že to triko opravdu nemělo chybu, nota bene když mé pivní tělo fakt už nezvládlo víc než radlery. :-) Těším se na příště! Tady Dědek.

Ráj-ec

(Rwild, 14. 10. 2013 23:06)

Zase skvělej report ;-) Nejet bylo chybou, nejen kvůli tomu triku :D