Jdi na obsah Jdi na menu
 


18.12. 2011 - Kronek Alband - Brno, Šelepka

STATEČNÝ, VÁŽENÝ
A NEZAPOMENUTELNÝ ALBAND

aneb

MEEXXIIKKÓÓ??? – TSUNAMI!!!

Report / Kronek Alband / neděle 18. prosince 2011, od 19 h. / Brno, klub Šelepova

Proč je Alband statečný? Protože dělat v dnešní době nekomerční muziku zkrátka vyžaduje kus odvahy.

Proč je Alband vážený? Protože i přes relativní náročnost produkovaného akustického rocku mu vzdala hold a úctu totálně narvaná Šelepka.

A proč je Alband nezapomenutelný? Tak tuhle řečnickou otázku snad ani nemusím pokládat, protože na takový koncert, jaký se odehrál v tuto adventní neděli, se prostě a jednoduše zapomenout nedá.

Stejně jako psal fanoušek Jaroslav v návštěvní knize Albandu na kronek.net, i já jsem byl v sále na Šelepce skutečně poprvé v životě. Je to zřejmě tím, že v současné době je tento klub dramaturgicky zaměřen trochu mimo mé hlavní cítění, a tak u mne vítězí spíše „kovovější“ podniky typu Melodka, Favál anebo Brooklyn. Nicméně tato premiéra (manažer kapely Radek Havlík jistě tento termín ocení :-) stála opravdu za to.

V rámci decentního předkola v přilehlé restauraci jsem se postupně pozdravil s Liborem Machatou, Jarkem Kronkem a Mirkem Horňákem (s Víťou Fraňkem jsme to stihli až později a s Klárou Šmahelovou vůbec), a taky jsem si příjemně popovídal s Radkou Hlavničkovou. Načež ke stolu následně přisedl sám velký, již zmiňovaný Albert, pročež jsem se ptal, zda si nemám se svými kamarády odsednout, abychom nerušili, což Albert rozsekl řízným slovem „Seď!“ A jistě uznáte, že příkazu takového rockového generála se zkrátka nedá odporovat, jelikož by to bylo jistě kvalifikováno jako dezerce.

Postupně jsem však se svými přáteli z restaurace přeci jen dezertovat musel, poněvadž albandovský raketoplán noci právě odpalovali. Naše kročeje vmířily do sálu kavárenského typu, už beznadějně narvaného, se všemi stoly obsazenými. Se všemi? Ne tak docela. Jistý sympatický pan pořadatel nás nezištně upozornil na skutečnost, že jeden stůl, až úplně nahoře u druhého vstupu do sálu, je ještě celý volný. No prostě mazec – pódium jako na dlani a bar hnedka vedle; uf, jestli já nejsu aspoň chvílemi dítě štěstěny. Ještě jednou veliké zpětné poděkování sympatickému panu pořadateli, jako kdyby ten stůl stůj co stůj čekal na nás. 

img_1924.jpg

Alband v sestavě Kronek, Machata, Horňák, Franěk a akordeonistka Klára Šmahelová (z klasické sestavy chyběl klávesák Petržela) to rozpálil úvodní peckou z debutového CD Paperback, které pak prokládal kompozicemi z kernovského alba Síla zvyku (Noci vládnou barmani, Samá voda, Daleko a navždy...), aby se ke své aktuální albandovské tvorbě opět vracel již léty prověřenými evergreeny jako Na sál!, Kde je oheň, Náruč dobrýho světla anebo Šaugle On The Road, kterážto moje zamilovaná jest.

Co musím obzvlášť zdůraznit, byl fantastický zvuk: tak syrový až hutný (a přitom perfektně čitelný sound) jsem u Albandu snad ještě nezažil. Tedy – Alband má zvuk zpravidla vždycky nadprůměrný, ale akustika Šelepky udělala zřejmě své, a zvukař Mr. Frgál architektonických vlastností místního legendárního sálu dokonale zneužil.

V hávu neuvěřitelné řízného zvuku pak vynikaly zejména ty nejrozdováděnější pecky typu Knajpa u Indiána, Byly noci, Absolutní sólo anebo Svátek Pátků. Skvělým kontrastem k nim pak byly kontemplativnější songy, kdy k překvapením určitě patřil zejména nepříliš často hraný Důlek na míru. Oproti tomu hitovka Eagle Scout svou obsahovou podstatou dobře posloužila k pietní zmínce o úmrtí Václava Havla, kdy Jaroslav Kronek hovořil o těch statečných, vážených a nezapomenutelných, kteroužto triádu přívlastků jsem si s dovolením vypůjčil do svého titulku a napasoval ji „troufale“ přímo na Alband.

Z hlediska zbrusu nových songů byl program vystoupení pojat spíše konzervativně, protože z možné čtveřice (Jednou se vrátím, Zabiju to prase, Žena a Po bouřích) zazněla pouze ona prvně jmenovaná, totiž Jednou se vrátím, jejíž původ je však snad třicet let starý a prsty v téhle písní má údajně i známý brněnský basák – nikoli Machata, ale Franta Goliš Drápal.

A když jsme u těch hitů důchodcovského charakteru, kernovské pamětníky určitě potěšily Fernetový oči, původně ze supraphonského singlu z roku 1987, anebo To jsme my z druhého LP Kernu Lovci žen z Léta Páně 1991. 

Publikum, zpočátku poněkud vlažnější, se postupně především díky klanu Machatovic rodiny dostalo do nevídaného varu, z nějž se zrodilo i cosi jako mexické vlny. Byly však natolik vydatné, že o jejich „pouhém“ mexickém charakteru jsem začal úspěšně pochybovat, což s dovolením - v návaznosti na úvodní podtitulek - dokresluji tímto odlehčeným dvojverším: Šelepka bouřila olbřímí vlnami / byly to mexické, anebo tsunami? Anebo ještě jinak, když už jsem se tak hezky poeticky rozjel: Šelepka zažila veliké ratata / vyprávět mohl by nejeden Machata. – Mno, tak už raději s touto platformou končím, nebo bude ještě Machatům někdo závidět, třeba ňákej Kronek. :-)

Musím říct, že celá řada lidí se v neděli shodla, že tak atmosférický koncert Albandu snad ještě nezažila, na čemž měla samozřejmě podíl nejenom kapela samotná, ale též specifický charakter sálu Šelepka, a rovněž jeho výborná akustika, která dala vyznění tohoto skvělého, a právě akustického rocku další rozměr, rozměr vpravdě rozměrný.

Bylo to zkrátka maso – a tentokrát pořádně syrové!

Tady Dědek, fotky Míťas.

P.S.: A propos, Alberte – máš minimálně jednu novou fanouškovskou větev: ta počíná mým nejlepším kamarádem Koldou, s nímž jsme kdysi na gymplu pronikali do tajů metalu a který Tě samozřejmě velmi dobře zná z Kernu, nicméně na Albandu byl poprvé. A mohu Tě upřímně ujistit – říkal, že to bylo špica!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Albertovi

(Kolda, 24. 12. 2011 15:31)

Má pravdu - máš!

Re: Albertovi

(Albert, 29. 12. 2011 15:04)

To je neuvěřitelné a jsem tomu rád...

Fajn report

(Cethy, 24. 12. 2011 13:31)

Fajn report, krásný fotečky, díky za příjemnou atmosféru na Šelebce to nemělo chybu.
Krásné svátky všem zdraví Cethy