Jdi na obsah Jdi na menu
 


21.07. 2010 - Alband - Blansko, Koruna

24. 7. 2010
ALBAND NAD GRILEM

aneb
 
JEDNOU SE VRÁTÍM, A NEBUDU SÁM

Report / Kronek Alband / středa 21. července 2010, od 20 h. / Blansko, Koruna

Dedikace: Tento článek věnuji svému ctěnému bratru Bobovi, který vše dokonale vymyslel, zorganizoval, a bez nějž by tedy tento článek nikdy nevznikl.   

Zděšeně jsme koukali na první slova informačního letáku, vylepeného za sklem vchodových dveří do kina Blansko: Koncert přeložen. Proboha, snad ne na jindy? Stát se to může, známe to všichni: Dneska je mi tak hrozně zle, že jsem včera snad musel sníst něco zkaženého, nebo co… Naštěstí se nejednalo o změnu data, ale pouze změnu místa: z technických důvodů bylo vystoupení „brněnské delegace“ Kronek Alband přeloženo na pitoreskní útulnou zahrádku baru Koruna.

Přesun akce byl spojen se skutečností, že nevystoupila plánovaná předkapela Sanitka, což nám ale zase až natolik nevadilo. Jak ostatně trefně konstatoval již dříve můj ctěný bratr, který tušil, že u jednoho piva asi nezůstane: Sanitka? Před? To spíš potom, ne?   

V Koruně nás přivítalo pódium pro liliputy, gril pro pstruhy, šašliky a sedlčanské Pepíky a jediný volný stůl – pro nás. A tak zatímco zpěvák a kytarista Jaroslav Albert Kronek právě poskytoval nejmenovanému médiu rozhovor, my jsme se pohodlně usadili, abychom záhy pochopili, že zrovna tento stolec byl volný, protože si sem na léto Obrazekhodili rezervačku mravenci. Ale co, aspoň jsem po pár letech opět uzřel, jak vlastně tento živočich vypadá a jak nezahálčivým způsobem života – narozdíl ode mne - žije. Jo jo, nezahálel až tak trochu sral.

Po těch „pěti kiloušcích“ od kina Blansko jsme byli tak vyprahlí, že jsme se rozhodli učiniti dvojnásobnou objednávku (dvě piva pro každého neboli šest piv celkem), což začalo být nesmírně zajímavé i tím, že můj bratr byl v době objednávky na záchodě, takže bych Vám přál vidět nedůvěřivě zkoumavý pohled mladičké servírky, když si dva chlapi objednali naráz šest piv.

Jak kontrastně k tomu vypadala třetinka piva stojící na opačném konci našeho stolu (ostatně, třetinka piva vypadá vždycky podezřele)! Záhy se však tento záhadný úkaz vysvětlil, neboť inkriminovaná pivní sklenice dětské velikosti patřila vinaři Liboru Machatovi. A tak zatímco zbylé součástky Albandu pracovitě zvučily, tato osobnost brněnského tvrdého rocku nás skvěle bavila pikantními historkami o své účasti na soukromém „Závodu míru“, o módním doplňku zvaném cyklistická helma anebo například o – ehm, pardon, zbylé „tygří“ příběhy jsou bohužel již příliš pikantní…

V rámci zvukové zkoušky jsme měli tu čest slyšet i část repertoárové novinky Jednou se vrátím, a pak už do toho Alband - který již není čtyřlístkem, ale pěticípem, obohaceným o klávesáka a harmonikáře Zbyňka Petrželu - práskl definitivně, a do publika se začala sypat síla, na kterou jsme už zvyklí: démonický akustický rock alias kalibrovaný smyslný stejk (např. úvodní Byly noci nebo moje milované Šaugle On The Road), s tradiční přílohou v podobě Síly zvyku (potěšilo Daleko a navždy anebo střízlivý šlágr Hlava), to vše opepřené vybraným kořením zvaným Kern (třebas obstarožní Černý kocour) – zkrátka poctivá rocková krmě, hotové tajemství šéfkuchaře.

Jak již naznačeno výše, luxusním dezertem byla novinka v podobě písně Jednou se vrátím, která omamně osvěžila jinak známý albandovský repertoár. „Jednou se vrátím, a nebudu sám,“ pěl Albert skladbu, jejíž zákObrazeklad byl položen údajně před mnoha a mnoha lety, ovšem citovaný refrén zcela nepochybně nabývá zejména pro kernovského fanouška na nebývalé aktuálnosti.  

A samozřejmě nejen hudba, byť ta byla dámou nejdůležitější, vytvářela úchvatnou atmosféru onoho blanenského večera: opojná vůně grilovaných lasko(mi)nek se drala do nosů stejně jako muzika do uší, půvabné servírky tančily mezi stoly s litry a litry piv (mimochodem, ten Staropramen byl opravdu perfektně ošetřený!), fotoaparáty neúnavně cvakaly, někdy i blýskaly, a celou produkci sledoval mimo jiné například provozovatel podniku, bývalý kytarista Kernu a vůdčí autorská osobnost dalšího brněnského kultu, new hardové Dogmy Art, pan Michal Kugler.

A tak mohl vidět například i to, jak – špetka bulváru neuškodí, ne? – Liboru Machatovi jeho drahá polovička obětavě v průběhu produkce opakovaně podávala obří číši s životadárným mokem. Poté, co slavný baskytarista se svojí „barovou stoličkou“ předvedl kreaci hodnou anglického letce,  bylažto stvrzena tradiční pravda, že o ovocný mošt se opravdu nejedná…   

Při instalaci nástrojového parku se udála i další zajímavá akční scéna – „nemotorný“ Petržela zvrhl stojan s mikrofonem, a já bych Vám přál vidět ten okamžik: k zemi nezadržitelně padající drahý mikrofon, kulisa: opodál sedící bohorovný Machata, svým hovězím vokálem suše konstatující „Někdo to ale chytejte!“, a čiperný kytarista Mirek Horňák, který se na rozkaz coby nejbližší vyklonil od stolu, vystřelil svoji šikovnou ruku a stojan s mikrofonem s bravurou baseballového hráče v rámci akce „LAST MINUTE“ úspěšně lapil. Inu, kapela holt dokázala, jak je báječně sehraná, dávno předtím, než vůbec začala hrát.

Onen zvrhlý mikrofon nebyl důsledkem ničeho jiného než citovaného liliputího pódia, na které se všichni členové Albandu vešli teprve poté, když povinně vydechli vzduch. Jakým zázrakem se na onu miniaturu vměstnaly dvě bicí soupravy Víti Fraňka (jak známo, používá jednu normální a jednu africkou), to je mi malou záhadou, a jakým zázrakem se na pódium vešel ještě Libor Machata, který je jak známo z tělesa nejštíhlejší, je mi záhadou velkou. Hmmm, mám takový dojem, že v blanenské Koruně asi Maxim Turbulence nikdy vystupovat nebudou…

Aby se hudebních zážitků nedělo málo, bylo možno na koncertě v rámci jakési distribuční předpremiéry zakoupit i zbrusu nové DVD skupiny ze křtu jejího debutového CD Kalibrace smyslů, konaného v brněnském G-studiu v listopadu loňského roku. Tím pádem je jasné, že si na našem webu brzy přečtete i jeho recenzi.  

Bohužel, kvůli nočnímu klidu nebylo možno příliš přesahovat desátou hodinu večerní, a tak nám nemilosrdný Mistr Čas uzmul největší hit kapely, Svátek pátků, ale aspoň je o důvod víc přijít příště zase. Je otázkou, zdali by i v případě většího časového prostoru Obrazekdošlo na letitou kernovskou Explozi, které se v rámci neoficiální ústní petice údajně dožadovaly cca dvě desítky přítomných děvčat, protože jak známo, Alband ji ze svého repertoáru v důsledku rozhojňující se vlastní tvorby takřka vypustil.  

A ještě musím zmínit dvě důležité věci, zvuk a publikum. Zvuk byl řekl bych takový standard, odpovídající prostředí, zato diváctvo se během akce dosti proměnilo. Zpočátku velmi vlažné, jen obligátně tleskající, se ve druhé půlce proměnilo v dravou šelmu, využívající k uctění hudebníků všechny dostupné legální prostředky, až to chvílemi připomínalo jakési mexické vlny. Nebo blanenské?  

Možná Vám připadá, že jsem tentokrát psal docela málo o muzice a hodně o věcech kolem, ale chtěl jsem tento report pojmout trochu netradičně, tak říkajíc odlehčeně prázdninově. Navíc o muzice Albandu jsem psal už tolikrát, že vlastně ani nevím, co nového bych měl ještě vymýšlet :-).

A tak jen závěrem dodám, že koncert v blanenské Koruně byl jedním z nejzvláštnějších vystoupení Albandu, jaké jsem kdy zažil. Hudebně výborné jako vždy, ale svou atmosférou neuvěřitelně zvláštní, samozřejmě pozitivně zvláštní. Zřejmě jakýsi genius loci způsobil, že produkce byla ten večer mimořádně tajemná, jako by v sobě skrývala ještě něco víc, než pouhou hudbu.

Co bylo oním „skrytým tajemstvím“, se mi sice odhalit nepodařilo, ale možná o to víc si užívám toho mysteriózního pocitu, který jsem si poloprázdným, nocí se řítícím vlakem, z Blanska do Brna - čili nijak daleko, ale určitě navždy - odvezl.     

Text: Dědek / Foto: Bob, Radek a Dědek (v jeho případě jedna jediná fotka – těch úvodních šest piv).

Skladby (bez pořadí a bez nároku na úplnost): Byly noci, Noci vládnou barmani, Hlava, Samá voda, Daleko a navždy, Na sál, Eagle Scout, Knajpa u Indiána, Paperback, Kde je oheň, O snech a lžích, Náruč dobrýho světla, Šaugle On The Road, Fernetový oči, Absolutní sólo, Černý kocour, Jednou se vrátím…


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Super report

(Cethy, 25. 7. 2010 19:16)

Tak koukám, že to zase byla super akce, nebýt toho, že měla moje maminka narozeniny, tak jsem určitě taky přijela podpořit naši mladou začínající kapelu. Tak snad příště. Hezký, vtipný report jako vždy :-) Díky Peťo!