Jdi na obsah Jdi na menu
 


26.06. 2009 - Brno - Ořešín, restaurace Na Ranči

27. 6. 2009
TO JSOU KONĚ, NAŠE KONĚ, KONĚ BRNĚNSKÝÝÝ!

aneb

SLUNCE, SENO A PÁR PECEK

Open Air / Alband / pátek 26. června 2009, od 20 h. / Brno-Ořešín, restaurace Na Ranči

Tak teď trochu lžu. Proč? Protože Na Ranči bylo slunce poněkud zapadlé, seno ve stavu, kdy spíše vydatně šťavnatě rostlo, a koně byly sice brněnský, ale především ořešínský, a taky třeba střelický či šitbořický.

Nicméně to seno jsem musel dát do titulku už z důvodu toho, že můj bratr, který opět "perlil jak sviňa", začal mou informaci, že záleží na počasí, zda bude koncert venku či vevnitř, ale že uvnitř bude asi výrazně méně místa, komentovat s humorem sobě Obrazekvlastním takto: To na tom ranči nemají žádnou pořádnou stodolu? Bych vyházel seno a hned by bylo místa dost! :-)  

Pravdou zůstává, že "pár" pecek se hrálo. Chcete-liž zvěděti, které to byly, pojďte s námi na cestu do ořešínské minulosti, na cestu, po které jsme kráčeli, abychom se dostali až k přesympatickému tělesu zovanému ALBAND.    

Přišli jsme dost brzo, za pódiem se prohánělo ořešínské koňstvo (viz fotečky se všemi našimi koňmi pohromadě) a Alband střihl v rámci zvukové zkoušky pecky jako Náruč dobrýho světla či snad Eagle Scout, tedy pokud si to pamatuji dobře.

Přitom den byl "kronkovský" už od samého poledne. Ve svém oblíbeném bazárku jsem v rámci polední pauzy nejprve vyslechl otázku jednoho zákazníka vůči majiteli, zdali zaregistroval, že to už má za sebou Michael Jackson. Majitel odvětil, že ano. Následně zákazník odešel, a já, bedlivě zkoumaje jednotlivé tituly, jsem byl osloven majitelem, s kterým se znám už mnoho let, protože u něho těch mnoho let pravidelně nakupuji hudební (metalové) skvosty, a zeptal se mne zhruba v tomto smyslu: "Kdybyste měl vyjádřit, odchod kterého hudebníka by Vás osobně zasáhl stejnou intenzitou jako smrt Michaela Jacksona jeho fanoušky, kdo by to byl?" A nešlo samozřejmě o to, zdali ten dotyčný je stejně světově populární a prodal tolik milionů Obrazekdesek jako MJ, to by asi srovnání nesneslo. A já bez váhání vychrlil jedno jméno: "Jarda Kronek z Kernu."

Pan majitel pokýval hlavou (doufám, že ne soustrastně - asi ne, protože když se mu v bazaru objeví Kerni, vždycky jsou narozdíl od jiných titulů v cukuletu fuč) a pronesl cosi jako, že to je pěkné, ale že Kronkovi to - pššt :-) - říkat nebudeme... Tak teď nevím... Hlavně si ale myslím, že pokud jsem vůbec takto Jaroslava Alberta Kronka přirovnal k Michaelu Jacksonovi, tak se mnou Albert po přečtení tohodlenc reportu asi nebude už do smrti mluvit...

No nicméně Jarda Kronek zatím působí dojmem, že se nechystá ani do rockového důchodu (i když Karlos Vodička si o tom asi myslí něco trochu jiného, že? :-))). Naopak. Jak na koncertě zaznělo, konečně se s celým Albandem chystá do studia natočit debutové album. Hoši, jak jste tu ekonomickou krizi ošálili??? Bravo!

V souvislosti s Kronkovým neustále mladistvým vzhledem musím taky zmínit debatu, kterou jsme zapředli s barmanem, než odpěnil zrzavý nektar. Říkal zhruba toto: Mám doma desku Kernu Lovci žen z roku 1991, a ten Kronek tam na těch fotkách vypadá úplně stejně jako dneska tady. Inu, jak to Albert dělá, že snad vůbec vizuálně nestárne, netušíme asi nikdo. Možná kromě mé kamarádky (kterou raději nebudu jmenovat, abych pak nemusel něco mazat! :-))), která tvrdí, že Kronek je čaroděj...

No každopádně Ořešín byl hudebních kouzel plný, rockový kvartet totiž čaroval jednu pecku za druhou. A tak v době, kdy byl ještě světlý den, do nás Alband vypustil "noční barmany", v době, kdy jsme byli ještě beznadějně střízliví, nám zamotal Hlavu, a v době, kdy před námi čněla majestátní baterie piv, se zpívala Samá voda.

Postupně se tajemně smrákalo, a tak se rodily i písně "tajemné" či pověrčivé, jako například Kde je oheň, Eagle Scout nebo Černej kocour. A jelikož jsme byli přece na ranči, musela stylově zaznít i nějaká ta westernovka (V knajpě u Indiána).

Poněvadž příroda - které bylo všude kolem plno - vždy směřuje k rovnováze, tak nám Alband naše dobře chlazené pivo zahřál i stále ještě horkými novinkami typu Náruč dobrýho světla, Paperback nebo Šaugle On The Road, kterou jsem v reportu "z Kunštátu" omylem označil jako Šauglaři On The Road, za což se autorovi této mimořádné písně omlouvám a doufám, že mne za to neodstřelí jako tehdy tu růži na špejli.

A když už zde bylo zmíněno téma života, potažmo zdraví, musel pochopitelně zaburácet i song Na sál (kdo byl přítomen, vyslechl též roztomilou skazku o čmelákovi Víťovi). MimochoObrazekdem, přidám k lepšímu i další perličku: když jsem tuhle věc poprvé, snad kdysi přesně před rokem U vrtule slyšel, tak jsem - pravda, jsa již trochu opojen - její refrén identifikoval jako rozmarný popěvek "Hula hý, hula hou"... :-). No správně je to samosebou U hlavy, u nohou, to víte, jsem Dědek, a tak mám právo být hluchej a blbej.

Živá hudební masa byla rozporcována na tři části (původně měly být jenom dvě, ale rozdováděným hošíkům rupla struna), kdy v přestávkách zněl z reproduktorů můj milovaný Robert Křesťan s Druhou trávou, a v jejich podání kupříkladu Rolling Stones nebo Dire Straits. Roberta Křesťana s Druhou trávou považuji za podobně geniální těleso, jako je Alband, a tak byla Na ranči atmosféra - no prostě geniální. Kurnik šopa, teď, když to píšu, mne tak napadá, to by byl společný koncert, Druhá tráva a Alband, pane jo!   

Tentokrát bude ovšem přeci jen i trochu kritizovat (úplně slyším, jak od Bláhovky po Šitbořice v komsi hrklo :-). Ne však kapelu, ale publikum, které bylo poněkud vlažné a pořádně se rozjelo až v závěru, kdy se při Fernetových očích na parketu před pódiem dokonce i tancovalo, a na samotný závěr si diváctvo, počínaje naším stolem, vyřvalo co jiného než Svátek pátků, což Alband určitě nečekal, že?

A dovolím si miniaturní poznámku k playlistu, neboť už to snáším příliš dlouho a snáším to těžko :-): domnívám se, že by se mělo dodržovat osvědčené pravidlo, dle kterého se největší hity hrají úplně na závěr, a proto tedy nechápu, proč již zmíněný Kde je oheň "plane" vždycky kdesi uprostřed, he? Patří těsně před Svátek pátků, nikam jinam. A k nim se brzy přidá i Šaugle On The Road, jestli se nepletu...

Ale jinak můžu říct jenom toto - Na Ranči to bylo pěkné, pěkné, pěkné. Koneckonců, jaké jiné to může být, když se ocitnete v náruči dobrý muziky, která spolehlivě zapaluje to světlo, ten oheň ve Vás, a ještě ke všemu se slaví svátek pátku...

Jó, tenkrát na ořešínském ranči...
Zdraví Dědek.

Poděkování:
1) Albandu.

2)
Bratrovi Bobovi, že naši výpravu motorizoval i za cenu vlastní újmy spočívající v nealkoholickém pivu, které mu brzy přestalo chutnat, a následně nás ožralce (opravuji: mne ožralce) ochotně rozvozil nočním Brnem dom.

2)
"Panu Králi", který mi objasnil dosud netušené, totiž že můj fotografický přístroj má i režim "noční scéna", a taky udělal pár skvělých fotek (poznáte to snadno, ty dobré jsou od něj a ty špatné tradičně ode mne). Také se dotyčnému omlouvám, že jsem ho na naší společné fotce krapet ořízl; bylo to nechtěné, holt jsem Dědek a už se mi třepe ruka i zrak, takže jsem to zjistil až doma. Obrazek

3)
A všem zúčastněným přátelům dohromady, nejprve krásným ženám (abecedně): Cethy, Janče, Marušce, Peťce a Shaumal, která zamluvila nejlepší stůl na světě, a poté i škaredým mužům: Bobovi, Michalovi a "panu Králi."

Poznámka k fotogalerii:

Ta jedna z posledních fotek, to není párek, ale tlustá umělohmotná trubice pro stavební účely, které jsem si všiml na cestě zpět. Nicméně přesně takhle krásně, červeně a šťavnatě, vypadala grilovaná cigára, která se Na Ranči podávala a voněla do vlahé noci. Poznámka na druhou: nebyla koňská...

FOTKY OD DĚDKA ZDE
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář