Jdi na obsah Jdi na menu
 


26.06. 2015 - Kronek Alband - Rosice, zámecké nádvoří

V ROSICÍCH VZPLÁL OHEŇ ALBANDU

aneb

KDYŽ LÁSKA (NE)TRESTÁ

Report / Kronek Alband / pátek 26. 6. 2015, od 20 hodin / Rosice, zámecké nádvoří

Kde je oheň který mě zmát
Kdo ho zapaluje někde na pobřeží
Vidím tebe jak neusínáš
Jenom hazarduješ s mojí noční navigací

(J.A.Kronek, Alband, Kde je oheň)

Oheň. Fascinující jev tohoto světa, odedávna životadárný, dobrý sluha, ale zlý pán. A také poměrně časté slovo v albanďáckých textech, téma, které jsem se tentokrát rozhodl učinit jakousi červenou nití img_2097.jpgtohoto reportu (vždyť i barva je příznačná, neboť do červena zbarvené plameny bývají ty nejmagičtější).

Proč? Alband totiž celé své vystoupení otevřel poměrně překvapivě songem Kde je oheň, který se už nějakou dobu nehrál, a že by někdy kapela svůj koncert touto písní začínala, si také zrovna nevybavuji.

„Židle pro celou noc, každej VIP host na ni sedá“... Každý host pátečního koncertu usedl na svoji židli pro celou noc, aby se zaposlouchal do akordů originálního akustického rocku a aby vyslechl třeba hned následující, jako plameny žhavou a vydařenou novinku Přitažlivost.

Ale pojďme systematicky zpět k onomu ohni jakožto poměrně častému slovu či veličině v textech kapely. Napadlo mne to až nyní, právě v souvislosti s odehraným koncertem, jak velké množství skladeb Albandu v sobě onen „oheň“ v nějaké podobě má, a to doslova či přeneseně. A vezmu v úvahu jenom ty, které se v Rosicích hrály, ať  už z původní produkce Albandu anebo ještě z doby kronkovského Kernu:

Hymna všech fotografů, kterých bylo v Rosicích plno, od nejminiauturnějších kapesních foťáčků či mobilů až k dělům zvíci vodárenských věží, a to včetně profesionální TV kamery – Náruč dobrýho světla („V hlavě ohňostroje a vlaky co jen projedou / rozmáznou se mi fotky bez stativů“). Tož vida, zde máme rovnou celé ohňostroje.

Krutý příběh cestovatele Steva Fossetta, zahynuvšího kdesi v poušti po pádu letounu a tělo roztrháno hladovou zvěří - Eagle Scout: „Dým stoupá ohňům po spirále / tady satelity GPS můžou lhát / Dá se plést nebe s oceánem / Tvrdý zákony tu ale jsou, to by vyvolení měli znát“.

Závěrečný, nadšeným publikem vytleskaný přídavek O snech a lžích má v sobě jak ohně, tak dým: „Kdo ví co je víc / když rozhoduje Bůh nebo Ďábel / ze zlých ohňů žár popálí touhy v nás“. „Kdo ví co je víc / když polykáme smích nebo slzy / Jako dým z natě čpí vzpomínky dávných dnů“.

Ano, oheň s kouřem a dýmem logicky souvisejí – tak je tomu i v novinkovém šlágru ze singlu 2015 Zbude ze mne půl: „V kolika ti jsem stále jen / oheň co má náskok před kouřem“ ... „bude to dobrý, bude to drahý tak akorát“.

A oheň nechybí ani v druhé singlové písni Let let, kde se zpívá o „chvíli na oddech, nemít ho je pech, a další velký oheň nerozdělám“...

A aby toho kouře (coby důsledku ohně) nebylo málo, nemohu nezmínit Knajpu U indiána: „Kouř modrej kouř, kouřový zprávy / kdo tě je učil znát“ ... „Manitou má vystaráno, šaman ještě zpívá / dýmka míru vítá ráno / v knajpě U Indiána.“

S ohněm však mají spojitost i bývalé kerňácké pecky – legendární Fernetový oči jsou taktéž „dýmové“ (málem jsem napsal dýmějové, ale to by byl mor): „Jako dým se rozplynem / a kůže rozestýlá / něco víc je zbytečné / už kvůli nám“. Tak tenhleten text uměly nazpaměť snad celé Rosice.

A kupříkladu v „řízné baladě“ Daleko a navždy z alba Síla zvyku z roku 2001 (Bože, to už je skoro patnáct let!) figurují sirky, přestože zde plní jinou funkci než ohňovou: „Třeba se probudím a znovu uvidím krásnou tvář / A slzy nebudou / A karty o sirky zas budem hrát“.

img_2125.jpgJeště by Alband mohl udělat cover Dalibora Jandy a jeho hitu Oheň, voda, vítr, dým a hudební ohňostroj byl byl totálně završen :-).   

Noční Rosice se ten den proměnily v pomyslnou Ohňovou zem a žár těch pěti hudebníků, pěti ohnisek dobré muziky (Kronek, Machata, Horňák, Franěk, Petržela) se lehce přenášel na zapálené diváctvo, které plálo naprosto spokojeností.  

Když jsme vstupovali do krásného areálu zámku, na lavičce před ním seděl pár, z nějž se vzápětí „vyklubali“ Kronkovi rodiče. Na koncertě pak usedli do první řady, ale nakonec si přesedli dozadu, poněvadž přímo před tím levým reproduktorem to bylo fakt asi moc – inu, i ten akustický rock je dost slušnej nářez a člověk z toho nemusí mít hned hlavu v jednom ohni! :-)

Ke konci produkce si publikam řvalo o největší evergreeny Kernu Blízko nás a Exploze, a když Kronek sdělil, že tyto věci se dnes hrát nebudou (na rozdíl od říjnového rosického koncertu v Cristalu) a neobměkčily ho ani holky jako oheň, co myslíte, byl oheň na střeše?!? - Nebyl, protože posluchači byli spokojeni i tak. Ten den prostě nebyl oheň na střeše, ale pod „střechou“, pod otevřenou „střechou“ nebes, jak se na správný open-air sluší a patří.

Ještě musím vysvětlit ten druhý titulek tohoto reportu, když láska (ne)trestá. Jarda Kronek glosoval skladbu Zbude ze mne půl a pravil, že je o tom, když láska trestá. Resp. když trestá třeba i něco jiného. Každý známe svoje tresty, každý jsme trestáni něčím nebo někým za něco jiného a přitom všichni za jedno a totéž – za to, že jsme člověkem, aneb s nadsázkou kdo nic nedělá, nic nezkazí...

Láska k Albandu však netrestá, ale odměňuje. Všichni, kdo mají Alband rádi nebo kdož jej přímo milují, byli v pátek odměněni vydařeným plamenným koncertem, vydařeným večerem, vydařeným večírkem (a  to včetně závěrečné DJ afterparty, v níž reprodukovaně zaznělo jak Zbude ze mne půl, tak „konečně“ i Blízko nás).  

Nebudu se bát příjít zas – za Alband bych totiž dal ruku do ohně.

Text + foto Dědek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář