Jdi na obsah Jdi na menu
 


18.10. 2014 - Kronek Alband, support: pěvecký sbor ZUŠ - Rosice, hotel Cristal

21. 10. 2014

JSOU NĚKDY VĚCI JAKO ČAS

aneb

„CRISTALICKÉ“ BLÍZKO NÁS V ROSICÍCH

Report / Kronek Alband, support: pěvecký sbor ZUŠ / sobota 18. října 2014, od 20 h. / Rosice, hotel Cristal

Křišťálová noc v Německu, to bylo řinčení a utrpení. „Cristalová noc“ v Rosicích, konkrétně v hotelu Cristal, to bylo akustické řinčení a radost. A zatímco ve Vrběticích na Zlínsku doznívaly snad už poslední exploze muničního skladu, v Rosicích na Brněnsku explodovalo něco, co nezabíjí, ale naopak představuje živou, křišťálovou vodu pro všechny,  kdož mají rádi poctivou rockovou muziku, prezentovanou akusticky, tedy v dostatečně čistém, tak říkajíc krystalickém pojetí.

Chvíli jsem musel přemýšlet, abych si vybavil některou skladbu Albandu či Kernu, v níž se vyskytuje slovo „krystal“. Ano, existuje taková - je o půlnoční lady, krásce bez šatů, v jejíchž očích září krystalky démantů. „Krystalky démantů“ se sice v sobotu v Rosicích nehrály, zato ale mohli bez šatů málem skončit bubeník Víťa Franěk a klávesák Zbyněk Petržela, kteří  byli – img_3528.jpgsamozřejmě s nadsázkou – jakožto dva nejmladší členové vyzváni ke striptýzu, poté, co svůj svršek odhodil nejprve Jaroslav Albert Kronek, aby bylo dobře vidět jeho bílé triko s logem Cristal a nápisem Rosice Forever.

Kapela se naštěstí nakonec „svlékala“ jen umělecky, ale hudebně se „obnažila“ vskutku až na kost. V očích takřka tří stovek přítomných, kteří kulturní sál rosického hotelu zaplnili velice výživným způsobem, zářily krystalky démantické (či snad démonické?) radosti, jednak z vlastní nové i starší tvorby Albandu a jednak z historické produkce skupiny Kern, jejíž bývalý zpěvák Kronek po hudební stránce postupně vykrystalizoval až do struktury právě současného akustického Albandu.

Lynchovo městečko Twin Peaks bylo plné překvapivých zvratů a nerozluštitelných tajemství, které dokonale symbolizovala magická červená opona, jakási vstupní brána tam, kam duše běžného smrtelníka nedohlédne. A stejně magickou, do červena zbarvenou oponu můžete spatřit i v naší fotogalerii. Přátelé, pohodlně se usaďte a uvolněte.........protože městečko Twin Peaks městečko Rosice, doslova Kronkova hudební bašta, začíná vyjevovat svá tajemství , a hlavní úlohu zde nemá nikdo jiný než „tajný agent“ Dale Cooper Jaroslav Albert Kronek. 

Introdukci obstaral support, tj. pěvecký sbor místní Základní umělecké školy (hmm, děvčata, z Vás budou za chvilku moc hezký šťabajzny, jen pan sbormistr se z toho trochu vymyká .-), který zdařile zapěl několik příjemných lidových písní, z nichž mne zaujala třeba hned ona úvodní s názvem Káča má. V jedné z dalších se pak zpívalo cosi o starém dědkovi, pročež jsem zbystřil, zdali se na sebe něco zajímavého nedozvím, ale vzápětí jsem se uklidnil – nebylo to o mně, a dokonce ani o nikom z Albandu.

Interesantním vizuálním zpestřením vystoupení pěveckého sboru ZUŠ byla přítomnost roztomilého medvídka pandy, který však neutekl panu Hovorkovi, neb byl plyšový, a pakliže jsem měl tu možnost svým vetchým zrakem sledovat, tak bohužel kupodivu nezpíval. I když takové komorní brumendo ve standardním medvědím „brum-brum“ stylu si lehce střihnout mohl, ale asi to pro něj na tom pódiu nebyl zrovna žádnej med. Ovšem alespoň jako maskot sboru zapůsobil dokonale.  (Ano, každý má svého „maskota“ – sbor ZUŠ medvěda, naše vláda Bohouška alias Pana Vajíčko a Alband Machatu). 

A v této souvislosti musím rozebrat i důležitý fakt, jež se podílel na celkové atmosféře v sále, poněvadž ten den byla k dispozici dvě jeviště a čtvero hlediště. Dvě jeviště proto, že pódium tentokrát nechala skupina Kronek Alband mladým, zatímco ona sama se rozprostřela na Kronkově pověstném červeném koberci pod stejdží hned před diváky, určitě též z důvodu navození co možná nejtěsnějšího kontaktu s publikem. A čtvero hlediště z důvodu toho, že sálimg_3583.jpg hotelu Cristal je rozparcelován na čtyři části – tu největší tvoří sklápěcí sedačky jako v kině, projektovány vzestupně, takže i ze zadních řad bylo všechno dobře vidět, po obou stranách se nacházely jakési „lóže“ s klasickými židlemi a stoly a nad tím vším bděla patrová galerie, jež byla ovšem oficiálně uzavřena.    

Celý koncert byl pojat jako opožděná narozeninová párty frontmana Jaroslava Alberta Kronka, který měl v květnu tohoto roku oslavit své kulaté 120. narozeniny (ach, pardon, samozřejmě, zatím z něho v tomto směru „zbývá jenom půl“), leč kvůli nemoci musela být trachtace odložena. Večer v hotelu Cristal se tak nesl v duchu hlavního tématu, jímž byl Mistr Čas, nezadržitelný fenomén přítomný takřka v každém songu Albandem hraném. 

„Je horký červen roku 65“ (Šaugle On The Road – nedávno zněly v televizním Dobrém ránu), „Cos viděl když jsi letěl vzduchem / hlavou ti prošla minulost“ (Na sál!), „Minulas mě minulou noc / a vzala svět i s barvami“ (Noci vládnou barmani), „Vrátí se vůbec někdy co bych chtěl / život jen tak proletěl / měl zpoždění a ztráty“ (Paperback),  „Do rána tě nenašli / a teď už máš klid“ (Daleko a navždy), „Jednou se vrátím vyrovnat ten účet / ... / za čas který všechno vzal a odmítal“ (Jednou se vrátím), „Málokdo ten let let dvakrát dá“ (Let let), „Jsou někdy věci jako čas“ (Absolutní sólo“)... No kdyby se někdo Albandu zeptal, o čem zpívá nejčastěji, myslím, že by bylo jasno. 

Byla noc, Alband to celé roztřískl skladbou Byly noci („z Venušiných pahorků šel strach / poprvé a naposledy v tomhle věku“), a v sále přítomný nejeden „Venušin pahorek“ začal postupně vlhnout dojetím. Poprvé stanul Jaroslav Kronek na pódiu hotelu Cristal ve svých patnácti letech, naposledy zatím v sobotu 2014, ale díky obrovskému úspěchu, který celý koncert měl, se sem snad brzy vrátí, ať už přímo do Cristalu nebo na rosický zámek či jeho letní nádvoří. Sice už nikdy nezažije povinné přehrávky, tak typické pro dobu socialismu, na něž bylo rovněž vzpomenuto, ale to je myslím jedině dobře.

Kromě tradičních, již zmíněných skladeb Albandu, i starších známých předělávek kusů Kernu jako Fernetový oči, To jsme my či Absolutní sólo, nevyjímajíc ultrakrátkou, snad pětivteřinou Albertovu vsuvku v podobě Angie od Rolling Stones, představila skupina svou nejaktuálnější novinku, která měla premiéru teprve počátkem září ve Velké Bíteši – Zbude ze mě půl. Podle mého názoru kompozičně stoprocentní šlágr, který by se měl brzy posunout na čestné závěrečné hitové místo vedle Svátku pátků, kam svou muzikální výrazností jednoznačně patří.

Aranžmá navíc zaujme vstupním „sborovým“ zpěvem á capella, teprve posléze začnou řinčet nástroje a je to rachot jako prase (které Alband jednou zabije, ale jež se do stopáže koncertu už nevešlo, takže jsme byli tentokrát bez „zabíjačky“). Nicméně ještě k těm vstupním zpěvům – pánové, i slavní Alexandrovci by u Vás jistě nalezli kus inspirace, a bohatýrské zpěvy v čele s Iljou Muromcem by také určitě nepřišly zkrátka. A z hlediska dějinného - čili vlastně časového - mi tento sborový nástup aranžérsky připomněl úvod skladby Můžem se bát jen svítání z druhého LP Kernu Lovci žen, jež začíná také jen čistými vokály. 

Jaroslav Albert Kronek – sólový zpěv, akustická doprovodná kytara, Libor Machata – bezpražcová akustická baskytara, vokály, Mirek Horňák – sólové kytary, vokály, Zbyněk Petržela – klávesy, akordeon, Víťa Franěk – dvě bicí soupravy (klasická + africká), vokály – to je dohromady Kronek Alband, a zatímco po nedávných komunálních volbách se skládají koalice velmi různorodě a v každém městě trochu jinak, tato 5-členná hudební „koalice“ je již poměrně stabilizovaná a dá se jí naprosto věřit, ať hraje v Bíteši, Rosicích anebo v Brně.   

Jednotlivé slovní proslovy a přestřelky mezi písněmi raději nezmiňuji, pančto byly velmi lechtivé (z čehož vyjímám sympatickou paní konferenciérku, která se vyjadřovala velice distinguovaně, na rozdíl od „těch prasáků“:-), a při čtení tohoto reportu není vždy po 22. hodině. Navíc bychom museli začít některé články našeho webu označovat pověstnou hvězdičkou, a to by tady za chvíli – při frekvenci koncertů Albandu a reportů z nich - mohlo vypadat jako na mléčné dráze...  

Dozněl přídavek-megahit Svátek pátků a zdálo se, že už nás ten večer nemůže nic překvapit. Jenomže ouha, to byla mýlka převeliká, jelikož jak se ukázalo, ono největší překvapení mělo teprve přijít.

Nejprve se před pódiem sešli narozeninoví gratulanti a konal se slavnostní přípitek. Jarda Kronek dostal nejen unikátní domácí dort ve tvaru kytary, ale rovněž svůj krásně zarámovaný portrét img_3536.jpg(vše viz naše galerka), takže až bude dojídat ten dozajista vynikající a kaloricky významný dort, může koukat místo do zrcadla na ten svůj portrét a nemusí mít strach, že ztloustne :-). 

Samotný závěr koncertu pak obstaraly dvě písně, které asi čekal jen málokdo: starodávné, ještě předrevoluční pecky Kernu Blízko nás a Exploze, obě pochopitelně v unikátním akustickém pojetí! Zatímco Explozi Alband ve svém repertoáru již dříve měl, postupem času ji pod přívalem nových věcí opustil a nyní se k ní opět vrací, hymnu Blízko nás hrálo těleso veřejně vůbec poprvé. A z hlediska struktury aranžmá využilo někdejší živou variantu (ne tedy onu singlovou), kdy je část refrénu zpívaná pouze s bicími nástroji, bez kytar, takže o to více vyniklo pěvecké hřmění publika: „Blízko-o nás / místo-o máš / jít domů teď s tím se nepočítááá!“ Po mnoha letech tak mohl tuzemský rockový fanoušek slyšet tuhle metalovou hymnu naživo opět v podání člověka, který ji vymyslel – pana Jaroslava Alberta Kronka... ...a s inovovaným sólem Mirka Horňáka.

Zaplněný sál hotelu Cristal aplaudoval vestoje a tyto „standing ovation“ ne a ne ustat, jako by skvělí diváci nechtěli přestat děkovat za dvouhodinový koncert, který se opravdu mimořádně vydařil, jako by nechtěli připustit, že vystoupení už končí - ale jít domů teď, s tím se rozhodně ještě nepočítá.

Závěrečné debaty a focení jen podtrhly báječnou atmosféru rosického „cristalického“ večera, kde nikdo nebyl sám a všichni byli s hudbou, s hudbou, která má kvalitu a smysl. Alband nám ještě prozradil, že připravuje singl a následně i novou desku, a také vánoční koncerty, kdy jeden by se měl uskutečnit 13. listopadu na Šelepce a jeden 4. prosince na brněnském náměstí Svobody.

Ve výčtu pochval nesmím opomenout výborný zvuk. Když jsem si sedal na kraj první řady těsně pod reprodukční zařízení, měl jsem trochu strach, jestli z koncertu nebudu odcházet jako ohluchlý stařík, jehož jediným životním cílem je sehnat kvalitní naslouchátko, ale mé obavy byly zbytečné. Zvuk byl nastavený naprosto perfektně, hlasitostně i čitelností akorát, takže vepředu nebyl přeřvaný a i vzadu výborně rozeznatelný a slyšitelný, čemuž jistě skvěle napomáhala dobrá akustika celého prostoru.

Šíření zvuku je fyzikální záležitost, a v hodině fyziky ještě na chvilku setrváme. Z hlediska své struktury se prý látky dělí na krystalické a amorfní (beztvaré). Kronek Alband v sobotu v rosickém hotelu Cristal dokázal, že jakákoli „beztvarost“ mu rozhodně nehrozí. Do amorfních hudebních útvarů má opravdu hodně daleko, neboť jeho muzika má dobrou strukturu, pevný tvar, a ve svém akustickém pojetí je vskutku dostatečně krystalická.

Ehm, že by jen pouhý krystal? Ale kdepak. V rámci tuzemské rockové produkce představuje těleso Kronek Alband extra vybroušený křišťál... 

Text + fotky Dědek.

www.kronek.net

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nazdar Lojzo

(Dědek, 23. 10. 2014 1:03)

Jééé, dobrý den, pane profesore, co Vy tady? Nějak se měníte. I ten kondicionál Vám dřív šel. Holubičkovi prosím "vyřiťte", že mám pro něj cca 300 nových pacošů. A příště prosím pozor i na ten genitiv, lehce se totiž splete s genitálem.

Zkus to lépe!

(prof. MUDr. Aloiz Švehulka DrSc., 22. 10. 2014 16:37)

Milý mladý příteli.

Jakožto relativně pravidelný návštěvník webové prezentace výše zmíněné kapely All-band, jsem se bohužel byl nucen setkat také s tvými šťavnatými vomity.

Každý tvůj článek je jasným a krásným ztělesněním rektálního alpinismu aplikovaného na poněkud vyhasinající hvězdu - frontmana zmíněného All-bandu.

Svoji homosexuální orientaci kříženou s počínající pedofilií by jsi měl v co nejkratším možném termínu konzultovat s některým odborníkem. Pokud by jsi nevěděl kam se obrátit, rád tě nasměruji na některého z mých kolegů, třeba proslulého profesora Holubičku.

Nicméně, v případě, že se budeš držet zkrátka, není toto problém, který by se dotýkal širších vrstev. Horší je tvůj očividný problém s udržením hlavní linie článku. Neustálé vomitování o ničem, značně snižuje kvalitu jinak vysokoprofilového rektálního alpinismus a problém s vyfinišováním výsledného produktu je tak ztížen i těm, kterých se to týká - v tomto případě mistra JA.K.

Bylo by proto vhodné zaměřit se více na hlavní linii příběhu, vyvarovat se vomitování o ničem a výsledný produkt, ač stále žumpa hrubého zrna, bude jistě čtivější a prost exkrementů i vomitů.

Přeji mnoho úspěchů při případné léčbě a těším se na další články následující mé přátelské rady.

Re: Zkus to lépe!

(prof. MUDr. Aloiz Švehulka DrSc., 22. 10. 2014 16:40)

Můj příspěvek původně obsahoval odstavce, takto je to pouze nebetyčný chaos :o(