Jdi na obsah Jdi na menu
 


06.10. 2015 - Roman Dragoun, Pavel Váně, Kronek Alband - Brno, Šelepka

KDYŽ SE OČI V REGGAE SMOČÍ

aneb

JAK JSME SI LEBE(N)DILI NA ŠELEPCE

Report / Roman Dragoun, Pavel Váně, Kronek Alband / úterý 6. října 2015, po 20. hodině / Brno, Šelepka, v rámci Bernyho týdne

img_2940.jpgVážení přátelé, ano - pro účely tohoto reportu jsem vymyslel úplně nové slovo: lebendili. Samozřejmě je odvozeno od klasického výrazu lebedili, jenomže když si lebedíte s nějakým bendem (třeba s Albandem), nemůže to být nic jiného, než že si lebe(n)díte.  

Popisek na plakátu byl poněkud neurčitý, jelikož nebylo zcela zřejmé, zda brněnské progresácké ikony Roman Dragoun a Pavel Váně vystoupí jako hosté Albandu, nebo jako „hosté“ sebe sama anebo prostě nějak úplně jinak. Pravda byla nakonec někde uprostřed, a nutno podotknout, že na to, kolik jim je dohromady let, to byli docela krásní hosté, ha ha.

Celý koncept úterního večera tudíž čítal tři vstupní klavírní skladby Páně Dragouna, k němuž se následně přidal o něco říznější Váně, aby vše posléze totálně rozřízl Kronek Alband. Mimochodem, nevím, možná to víte, že těleso Kronek Alband je jediné těleso na světě, které se zatím nepodařilo definovat deskriptivním geometristům, fyzikům ani hudebním kritikům?!?  

V první polovině koncertu se tak hrály vzorky jak z Dragounovy sólové dráhy, tak z desek Barnodaje, Progresu, Bronzu, Futura...

Osobně se přiznám, že cestu k Dragounově tvorbě jsem si dosud nenašel, ale třeba Jarka vedle mne znala snad všechny texty a vypadala strašně moc spokojeně. Možná se tak trochu potvrdilo rčení kolující Brnem, že Dragounova klávesová potence je muzika pro holky (a pro Petra Gratiase, ha ha – to čistě z toho důvodu, že na Dragouna pěje chválu ve svých reckách v Deníku Rovnost ;-).

Jako celek nemám nijak v oblibě ani skupinu Progres, ovšem s jedinou obrovskou výjimkou: miluju hard rockový projekt Dialog s Vesmírem, to je moje paní, jež mi poroučí a já ji bezmezně poslouchám (doslova). Že ta „moje“ paní odešla neznámo kam s art-rockovou Třetí knihou džunglí, to už je věc jiná – nemusím poslouchat věci jenom proto, že jsou zřejmě originální...

img_2944.jpgProto mne v úterý potěšila komorní Píseň o jablku – logicky rozhodně kratší než na studiovém albu, majestátní balada s magickým textem, z nějž je jasná jediná věc: že nevíme nic. Tma byla na Šelepce jak tér (ani rekonstrukce nezlepšila ty mizerný reflektory), a lepila se na duši - tak tohle můžu.

Dalším vzorkem, jež musím zmínit (třebaže z produkce Bronzu mám rád akorát skladbu, již si zamiloval můj brněnský bratr Bob, totiž Černobílou – ta se ovšem nehrála), byla píseň z jediného LP Bronzu Zimní království: Tvé oči v padesátém poschodí. Pavel Váně ji v rámci tzv. Bernyho týdne doprovodil historickou příhodou, kdy pan Miloš Bernátek (R.I.P.), jak známo též zakladatel Šelepky, dělal manažera Progress Organization, a Váně s Bernátkem se občas v pozdních nočních hodinách loučili na průsečíku cest ke svým domovům, tj. před budovou bezpečnosti (dnes policie) na Kounicově 24. A tam prý svítívalo v těch vysokých horních patrech nějaké okno, a oni si říkali, co tam ti policajti dělaj, jestli tam za toho totáče někoho mlátěj...

No a právě z tohodle se zrodila skladba Tvé oči v padesátém poschodí.  - Mimochodem, přátelé, tohle ještě nejsou ty oči z reggae titulku, to musíte ještě chvílu vyčkat ;-).

Éterem šelepky zněl i „maugický“ Mauglí, a na závěr „futuristický“ Zdroj. „I ty i já i já i ty i my i vy se můžem mořem stát, i ty i já i já i ty i my i vy my můžem lásku dát“. Nemám nic proti „procvičování“ osobních zájmen, koneckonců repetitio est mater studiorum ;-), ale Kronkovy a Machatovy texty jsou prostě Kronkovy a Machatovy texty.  

A tož pojďme k nim. Rozpálený Let let je Kronkova nádherná slovní hříčka, jedna z mnoha, jíž začíná bilancovat. Alband, oproti komorní produkci Váně – Dragoun, zaduněl jak nálet Ruska nad Sýrií aimg_2957.jpg chvílemi se vůbec nezdálo, že hraje akusticky. Pravda, k metalu to mělo ještě pořád pár dobrých GPS souřadnic, ale o tom jsem se s Tebou, Alberte, pohádal na hradě Veveří a nemusím se prostě hádat furt :-).

Jasný, tohodle chlapa miluju, protože ho zkrátka milují moje uši. A on si „milování“ zaslouží. A tak jsme se milovali na poušti s Eagle Scoutem, pod peřinou s naším věčným Paperbackem (rozuměj životem) anebo v labutím horkém červnu roku 65 (Šaugle On The Road).

Alband v klasické sestavě Kronek – Machata – Horňák – Franěk – Petržela byl jako vždycky naprosto profesionální, prezentoval se perfektní souhrou, ale kromě té profi roviny z něj čiší „strašná“ pohoda, skvělá nálada, báječná atmosféra, právě pro kterou se na Alband chodí. Pokud si běžně v životě lebedíte, pak na Albandu si lebendíte. ;-)

Zbude ze mne půl je cosi jako předčasné hokejové finále. No schválně, Míťasu (můj webmaster), představ si, že Kometa a Sparta zase místo finále hrají jenom semi nebo čtvrtku. Tak podobné pocity mívám při tomhle obrovským šlágru, famózně melodickým i rytmickým, kerej má jedinou mediální chybu: že jej nehrají Chinaski. ;-)))

Ehm ehm, že ze mne zbude jenom půl, to jsem už dopředu tušil, ale co zažiju v úterý 6. 10. 2015 při Fernetových očích, tak to tedy opravdu ne.  

Pamatujete si Rozpaky kuchaře Svatopluka? Vlastně první unikátní počin Čs. televize, kdy diváci mohli rozhodovat o dalším průběhu děje a Josef Dvořák tam zmateně pobíhal mezi kuřaty a troubami. Na něco „podobného“ si s námi zahrál Alband, když se zeptal, jestli jakožto publikum chceme starodávný Fernetový oči v klasické,  anebo nové reggae podobě. Diváctvo si vyřvalo reggae a pak litovalo, cha cha.

Albandu patří do deníčku určitě hvězdička za odvahu unikátního zpracování. A současně k té hvězdičce dávám Kronkovi malou jiskřičku za vtipnou poznámku ohledně Tonyho Vodičky (cosi ve smyslu, že tuhle verzi by Tony asi nestrávil, což je myslím pravda ;-). Ale to je všechno. Chlapci, img_2965.jpgpříště půl jako reggae a půl klasika, jasný?!? :-)

Šelepka sice nebyla tentokrát zcela vyprodaná, ale opět se ukázalo, že i „tříčtvrteční“ publikum dokáže udělat randál jako prase. Zejména když se pozvedne Tišnov (rozuměno fanynky z Tišnova a spol.) – to byla vlna emocí, napětí, radosti, všeho, a tož teda taky přídavků.

Má pivní hlava už přesně neví, kolik jich bylo, ale že jich bylo! V záběru fantasticky pulsujícího koncertu se totiž hrálo tolik věcí, jako třeba Absolutní sólo, Svátek pátků, To jsme my, že už přesně nevím, co kam patří, leč to je vlastně úplně jedno.

Jasný, opět to nemělo chybu, to je fakt. Přeju si jedinou věc – aby Alband do svého repecu zařadil tři metalově podaný písničky: Zídka bláznů, Exploze snů a Blízko nás. Na plný kulový elektrický kytary, s úžasným zpěvem jako teď a s publikem, které tím pádem nebude na Šelepce „tříčtvrteční“, ale zvenku budou ještě zpívat lidi, kteří se nedostanou dovnitř.

Text + foto Dědek.

P.S.: V rámci post scriptu musím zmínit ještě jednu pikošku.  Když sa návštěvnica koncíku, moja sestra Míša, zmínila před mým ostravským bratrem Paulem, na čem byla, prý se vyjádřil, že na takovou kombinaci Dragoun – Váně – Kronek by v Ostravě taky rád zašel. A propos - to je můj bratr, který před Silvestrem v prosinci 2001 na koncertě Kernu v Šitbořicích zpočátku usnul, aby se následně při Půlnoční lady úspěšně probudil a všechny nás pak v pořádku zase dovezl dom, he he. Myslím, že takovýto ostravský koncert by si tím pádem zasloužil.

P.P.S.: Pro všechny nedočkavce – report z Veveří se stále píše. Tři verze jsem vyhodil a na desáté zrovna dělám ;-).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Metro?

(Honza, 25. 1. 2016 1:42)

Metro taky nee? :) :) :)

Veveří nebude?

(Honza, 24. 12. 2015 1:26)

:) :)