Jdi na obsah Jdi na menu
 


04.12. 2014 - Alband - Brno, náměstí Svobody

ZBUDE ZE MNE PŮL MÍSTO DVOU,

MOJE LEPŠÍ JÁ NIKDY NENAJDOU…

Report / Kronek Alband / čtvrtek 4. prosince 2014, po 15. hodině / Brno, náměstí Svobody

Když jsem rozesílal pozvánku na tento koncert, jeden kamarád, kterej na metalových zábavách taky dost paříval, ale současnou scénu už moc nesleduje, mi vrátil vtipnou odpověď ve smyslu: „Kronek a ALBAND? Nemá to být spíš OLDBAND?“

No je sice pravda, že členům tělesa KRONEK ALBAND je dohromady zhruba 250 let, tedy čtvrt tisíciletí, ale pořád jim to hraje a zpívá mnohem lépe než leckterým img_0157.jpgmladým začínajícím kapelám. A to i v drsných „sibiřských“ podmínkách prosincového Svoboďáku, kde byli všichni návštěvníci oblečeni celkem normálně, tzn. kalhoty, bundy, čepice, případně šály, jenom jeden exot tam byl v krátkým rukávu a kraťasech, nicméně rozhodně Vám nevyjevím tajemství který.

Brněnské náměstí Svobody má svoji naštěstí opakovatelnou, leč přesto vždycky nezapomenutelnou atmosféru. Lidské buňky chuťové se – na rozdíl od léta – koupají v punči, svařeném víně, grogu či medovině, což je lázeň věru žhavá a zdravá. A je-li doprovázena zdařilou lázní hudební, pak se již jedná o ozdravou kúru zcela komplexní, na níž lze spatřiti vadu jedinou, a sice že Vám ji nehradí Vaše zdravotní pojišťovna.

Náměstí Svobody, Jaroslav Albert Kronek a magické roky končící čtyřkami? Ale ano. 1984 – 1994 – 2004 a 2014. Možná to zní jako zdánlivý nesmysl, jenomže historie hovoří jinak. Můžeme jít nyní po jejích stopách, stejně jako po stopách čtvrtečního koncertu, přičemž všechny ty stopy se prolínají, souvisí spolu a nemizí...

Rok 1984. Zvolil jsem ho jako rok do jisté míry ilustrativní, neboť se nedá říct zcela přesně, kdy začal Jarda Kronek s Kernem stoupat vzhůru právě díky vlastní autorské tvorbě, namísto do tehdy převládajících coverů. Nicméně jelikož zejména ony covery zahrnuje CD Rarity 1981-83, dá se jako zlom označit následující rok 1984. Třebaže některé dávné kerňácké hity vznikly ještě před tímto datem (Černý kocour nebo Milion týdnů loučení), obrovské autorské vzepětí nastává s nastupující polovinou 80. let a již v roce 1986 zní v amfiteátru na Rosničce pecky z největších jako Jsme lidé, To se mi jen zdá, Nádraží svět, Zídka bláznů anebo...Fernetový oči.

Je rok 2014 a Fernetový oči zní zaplněným Svoboďákem. Třebaže repertoár Albandu je již dost známý, starodávná klasika je prostě starodávná klasika, a tak náměstím Svobody zní píseň z doby nesvobody, což dokumentuje z úst frontmana i skutečnost, že na supraphonském singlu z roku 1987 musel song vyjít pod cenzurovaným názvem Oči, protože v rámci hudby určené především mladým se na obal desky slovo „fernet“ soudruhům zkrátka nehodilo (v textu písně naštěstí zůstat mohlo). A tak se nad střechami dřevěných stánků s různými vánočními likéry rozléhala příznačná „hořká vůně fernetů“, až se zase po pár minutách „jako dým rozplynula“, aby uvolnila svoje místo mladším, neméně zajímavým kompozicím.

A když už jsem zmínil ty dřevěné stánky, musím zmínit i ten jeden za mnou, který sice nebyl prodejní, ale byl neméně důležitý – byl to stánek zvukařský, a zatímco z těch ostatních se linula vůně klobásek či bramboráků, díky tomuto se z pódia linula vůně dobrého zvuku, neméně omamná jak ten žvanec. :-)

Rok 1994, z hlediska tří členů dnešního Albandu - krom frontmana též Libora Machaty a Mirka Horňáka - s náměstím Svobody též úzce spojený. V tomto roce totiž vyšlo čtvrté album Kernu Totální tunel, které bylo během cca čtrnácti dnů (hmm, číslovka 14 má na konci taky magickou čtyřku) složeno ve zkušebně pod svoboďáckým McDonaldem.

Současný Alband z této desky sice nic nehraje, ale přítomnost historie náměstí Svobody byla ve čtvrtek jasně patrná minimálně při pohledu směrem k McDonaldu. A pakliže bych to měl propojit s některými skladbami ve čtvrtek prezentovanými, tak říznost Horňákových věcí, jako je Knajpa U indiána anebo závěrečného přídavku Svátek Pátků si s někdejší překvapivou řízností Totálního tunelu může směle konkurovat...

Rok 2004 a taktéž Vánoce. Skupina Kern (ano, nikolivěk Alband!) hraje na náměstí Svobody svůj první oficiální unplugged, čili platformu, s níž o půl roku později vystoupila v Dobrém ránu České televize a v níž Jarda Kronek pokračuje a již rozvíjí dodnes. Památkou na „kronkovský“ Kern byly tentokrát, čili oimg_0167.jpg deset let později - mezitím zde ale hrál Alband už mockrát - písně jako To jsme my anebo tisíckrát zrychlené Absolutní sólo.

A jsme zpět – rok 2014. Alband celý svůj set rozstřihl tradičním „řízkem“ Byly noci a pokračoval třeba „přemetem“ Na sál!, s opět tradiční dylanovskou vsuvkou o tlučení na nebeskou bránu.

A jsem-li u toho „tlučení“, nutno podotknout, že ani mezi jednotlivými písničkami chlapci špačky rozhodně netloukli – naopak, do našich hlav neustále tloukly různé verbální přestřelky, hříčky, poznámky, počínaje tím, že Libor Machata měl vedle svého sedátka rozehranou šachovou partii s různými zajímavými „kuželkami“, samozřejmě jak jinak než poctivě zavřenými :-) - že by jejich ročník končil taky na některou magickou čtyřku??? – dále Jarda Kronek rozehrál slovní partii hokejovou á la Kometa, takže se nám na stejdži najednou míhali nejen forwardi, resp. levá a pravá křídla, ale taky beci jako Zbyněk Petržela  a Víťa Franěk, spolu s gólmanem, manažerem kapely Radkem Havlíkem... no prostě čučel jsem jak puk!  

Vystoupení se však neopíralo pouze o dosud vydané skladby, ať už kerňácké či albanďácké. Ony totiž aktuálně vyjdou další, neboť ještě pod vánoční stromeček by měl spatřit nejen betlémské světlo světa druhý singl kapely v historii, CD singl s písněmi Zbude ze mne půl / Let let, za nímž by po Vánocích mělo následovat druhé album, které se bude jmenovat...? Nechme se překvapit. Ovšem takový dárek určitě potěší i po Vánocích, že?

Obě singlové písně, jak Let let, pak zejména Zbude ze mne půl, mají dle mého osobního názoru obrovský potenciál stát se albandovským šlágrem jako Brno. A proto mi na závěr dovolte citovat pár veršů ze skladby Zbude ze mne půl, a lehce je coby jakési specifické resumé propojit s kontextem právě končivšího reportu.

„Na tenkej led stoupnout a klouzat Nevědět jak to zní
Co praskne hned A co mě bude houpat Proč nikdo nekřičí“

Na trošku jinej, tenkej hudební led vstoupil Jaroslav Albert Kronek takřka před 40 lety, a tahleta čtyřicítka let má magickou čtyřku pro změnu na začátku.

„V kolika ti jsem stále jen
Oheň co má náskok před kouřem
Padá ze mě prach a tvůj stín je pod lampou ta tma“
Zbude ze mne půl místo dvou
Moje lepší já nikdy nenajdou
Bude to dobrý bude to drahý tak akorát“

Z Albandu zatím naštěstí prach zdaleka nepadá, naopak z něj „padají“ další písně a Alband nám aktuálně představuje svoje nejlepší já. Bude to dobrý, a CD bude drahý určitě taky tak akorát!

„Ráno si tě mými šperky nazdobím
Když si hraju s tebou vůbec nezlobím“

Hmm, když hraje Kronek Alband, tak (se) taky vůbec nezlobím...

Magické „čtyřky“ - čímž nemyslím obdařenou kolegyni, jež byla na náměstí se mnou – zpečetěny: čtvrtek čtvrtého je za námi.

A Alband za jedna.

Tady Dědek, fotky Míťas.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář