Jdi na obsah Jdi na menu
 


09.11. 2013 - Trampský spolek Pípa - Brno, U P(r)outníka

POJĎME SE „NABÍT“

aneb

BALADA PRO VŠECHNY

Report / Trampský spolek Pípa / sobota 9. listopadu 2013; já od 18.15 h. / Brno, nekuřácká pivnice U P(r)outníka

Taky potřebujete občas „dobít baterky“? No tak se pojďme nabít. Anebo pojďme na beat? Určitě na folk & country! - Každopádně, pojďme se napít. Všechno krásné bylo totiž možné v sobotu večer v rámci soukromé akce Trampského spolku Pípa, jenž pořádal potlach kde jinde img_2184.jpgnež v domovské restauraci pana Loučky. A nutno úspěšně podotknouti, že jsem přišel právě včas, ježto v podobě druhé písně objala mne Tereza. 

Tedy, to Město možná bylo Opuštěný, ale ta naša hospůdka rozhodně nikolivěk. V pomyslném duchu přišel i již naznačený Wabi Ryvola a třebas aj – jak kompatibilně s názvem podniku – „poutník“ Robert Křesťan, kterému stačila jenom tři slova na to, aby mne dostal tam kam chtěl: Pojďme se napít. Tak tě teda pěkně vítám, lásko má.

Tož jsem si řádně lokl tohodle zdařilýho Poutníka, a vzápětí našimi dušemi zavoněl Divoký horský tymián. Jo a taky kančí řízek s bramborovým salátem, abych nebyl jen takovej romantickej poeta... Sapristi, teď mne napadá, nepatří tymián a zvěřina tak trošku k sobě? :-)

Ale hlavně jsme patřili k sobě my všichni přítomní, neboť těch několik španělských strunných dam, basa, housle a občas k tomu nějaká ta rytmická cinkátka si vůbec nehrála na žádné primadony, ale ochotně zahrála i písničky na přání: Toulavá hůl potěšila nejen muže, kteří - jakožto od přírody příznační rozsévači - zažívají s „toulavou hůlkou“ nejednu životní komplikaci...

Tihleti zatracení blázni hráli jako o život a zahráli kupříkladu song – Zatracení blázni: „Zatracení blázni táhnou krajem jako ptáci oblohou“, a tak jsme to táhli tím pivním krajem na naší Veveří až do noci. „Usínej a neříkej že ne, neříkej že netrefíš.“

Trefil jsem. A prezentovaná hudební produkce, třebaže amatérská, tak na velmi dobré instrumentální a pěvecké úrovni, se trefila do mě, do mého srdíčka. No co vám mám povídat, moja hercna rumplovala snad až natolik, že to musel slyšet i ten maník Tam u nebeských bran. A to se rozhodně nepyšním titulem Poslední kovboj, protože ten patří jedinému člověku na pozemském i nebeském světě: panu Michalu Tučnému, který nakonec dorazil taky, byť se zpožděním (ehm, asi si zmýlil odjezd vlaku :-).

„Mám, já mám trápení, v srdci mám snad kamení“, tohle v sobotu v žádném případě neplatilo, spíš by se mělo zpívat „Mám, já mám radosti, učinění zadosti“, protože s každým dalším šlágrem, s každou další kompozicí, hranou s takovou energií, s takovou chutí, radosti v hospůdce přibývalo a já si možná až trochu pateticky začal v duchu říkat: proboha, proč po sobě různě na světě lidi házej granáty, proč na sebe číhaj v smrdutých zákopech, proč po sobě střílí, když...když po sobě můžeme „střílet“ střelami dalekoimg_2239.jpg většího kalibru – totiž nádhernejma zonkama. - Jo to je pravda, nesmrtelná třebíčská Zonka se taktéž pila, nicméně já setrvával u svého Poutníka, který mi dělal moc dobře na žaludek i na hlavu, až jsem ho pak měl fakt plnou hlavu. 

Jenomže plnou hlavu jsem měl i těch „zonek“, jako třeba vzorku z Balady pro baditu, který byl vzorem pro všechny, ježto Zabili zabili zpívali nejenom šici lidičky, ale i ti havrani na plotu. 

Hudební setkání špikováno bylo též fórky rozličnými, jenže jsem prakticky všechny úspěšně zapomněl. Tož teda aspoň jeden za všechny: představte si, že vám cca za půl hodiny jede poslední šalina či co, pomalu se chystáte odejít, a komentujete to slovy: „Děcka, hrajte, já už tady dlouho nebudu.“

A propos, zdržel se i Vlasta Redl. Tedá, on se nejdřív trochu zdržel (než dorazil), aby se pak chvíli zdržel, a mne osobně dorazil. Kolikrát za život se muzikantovi stane, aby jím složená píseň zlidověla natolik, že už za života autora (!) si spousta lidí myslí, že je to „anonymní“ lidovka? Sbohem, galánečko. A ty Husličky, věřte mi, rozhodně nehrály druhé housle, třebaže v jistý čas byly ty housle opravdu dvoje.

Bassové kombo pod stolem (viz fotogalerie) dunělo, éterem duněla Domina Muzika a šlehala nás, tak krásně nás „bila“... Muzika byla, jó, ta teda byla!

Byl to Karneval. Houf bílých holubic rozmetal žal, a odplul Den Prvý, odplula sobota, kdy jsem měl tu čest účastnit se sezení Trampského spolku Pípa; hmm, jako ne že bych pípy neznal, ale tahle byla fakt trošku jiná.  A snad mi jeden nejmenovaný hudebník odpustí drobnou parafrázi:

Tak zavři oči, ta pouhá noc končí...

Tady Dědek. 

www.ts-pipa.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář